Milan Děžinský: Sednu si v lese na vývratu s mrtvými básníky

neděle 29. března 2020

Milan Děžinský (* 1974) je básník a překladatel, žijící v Roudnici nad Labem. Na UJEP v Ústí nad Labem vystudoval učitelství českého jazyka a angličtiny, kterému se věnuje dodnes. Překládá z angličtiny (E. Dickinsonová, Ph. Norton, B. Dawe, W. C. Williams aj.). Dosud vydal šest básnických sbírek. Za sbírky Slovník noci, Přízraky a Tajný život byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Cenu obdržel v roce 2018 za svoji poslední básnickou sbírku Obcházení ostrova. 


S dovolením nakladatele přinášíme ukázky z Děžinského nové sbírky Hotel po sezóně, která před nedávnem vyšla v Hostu. Autor své básně v ní uvedl těmito slovy:


Při četbě všech těch skvělých českých básníků z první půle dvacátého století jsem byl často uhranut, vlečen jejich rytmem a melodií, kterým už dávno odzvonilo. Nemohl jsem si pomoct a občas také pustil svou bláznivou volnoběžku. Vznikla z toho knížka, kterou jsem nikdy neplánoval. Sbírka ohlasových básní i přiznaných plagiátů, psaná z radosti, piety i nostalgie. 

















JÁ NIKDY NESTANU NA HOŘE TCHIEN-MU

Nestihnu uhasit pyžamo Bondymu
Na malé zahrádce pěstuji papriky
a stříhám okrasné keře
Kolumbův námořník, co zůstal na Gomeře

Nespatřím létavé ozdoby — ptáčky kolibříky
Nezdržím Ortena na cestě do trafiky
Jen při každém lichém slunovratu
sednu si v lese na vývratu
s mrtvými básníky





TOTO JE DADAISTICKÁ BÁSEŇ

živí se literárními dějinami
mezi prsty jí prosvítají blány
a občas je zajíkavá v hlase

Tenhle verš vynesla vlna vitalismu
živí se zbytky všech slavných -ismů
potácí se jak malé štěně
a kulhá-li, pak jenom chtěně

Toto je automatický text
mává chvostem zpoza skříně
a napadnou-li mě i básně jiné
je to lest





KDEPAK JSTE, PŘÁTELÉ? Přijeďte, jsem hotel po sezóně

Siří tu bílá pláž s rákosím u pískovny
Z Bechlína chodí sem děti plavit koně
Ten vodní revír už dávno není lovný

Vzal bych vás na jaře do sněženkového háje
A v létě ke trati, kde vzduch se jak řasy mihotá
Na podzim v hospodě zasedá černá porota
a v zimě z rádia k poslechu hudba hraje

Kdepak jste, přátelé? Nikam se odsud nehnu
čekávám u okna schovaný za muškátem
pyly mne sužují, tvář má je posypaná zlatem
Přijeďte kdykoliv, v dubnu, srpnu nebo v lednu





NA BŘEHU LABE HNIJE KADÁVER

a vzduch je tu dnes řídký
pro ty, co přišli vyvrhnout své zbytky
a vysypat svůj necesér

Chodil tu rackům sypat básně Hora
Do proudu řeky namáčel své pero
a hledal tu bájné Trokadéro
Kdy ztichlo město? Proč mlčí hora?

Dnes v jachtařském klubu vrže kladka
co spouští bílé lodě na vodu
Štiplavá vůně se táhne od brodu
Voda je žlutě zelená jak syrovátka

Přichází dva, nesou se jak konve plné jara
Jsou zmateni vůní svých mladých těl
Z tlačného člunu se valí pára
Člun lehce vplouvá mezi stehna zdymadel





UŽ NA ZAČÁTKU JARA byla hlína světle šedá

a když to už nešlo vydržet, přišla krátká bouřka

Stébla trávy dychtivě pila a já se nemohl vynadívat
jako bych byl na svět povolán vteřinu před zánikem světa
jak lačně a žíznivě se ta stébla chvěla

Cos dělal ty, když já se díval?






. . .

KoronaPoezie: Mají lidé ještě rty a nosy?

neděle 22. března 2020

Výjimečná situace, výjimečný rozsah, výjimečná plejáda autorů. Všichni aktuální. Nedělní chvilka poezie oslovila české a slovenské básnířky a básníky, zda nemají texty k současné krizi spojené se šířením koronaviru. Věděli jsme, že mají, bylo to zřejmé třeba ze sociálních sítí. I ze znalosti, že výrazné společenské okamžiky se vždycky odrážejí v umění včetně poezie. Troufáme si říci, že tento blok básní je svým rozsahem jedinečná antologie. Ještě k tomu antologie teprve započatá, antologie, o které nevíme kdy a jak skončí. Jsme také připraveni v ní pokračovat. 


Samozřejmě, že s aktuální poezií je vždycky problém. K tomu uprostřed příběhu s koronavirem. Ovšem nejenom množství textů, ale i jejich síla, svědčí o tom, že i na literární scéně stejně jako v celé společnosti se děje něco, co naše další dny, měsíce i roky výrazně ovlivní.


Oslovili jsme hlavně básnířky a básníky, kteří už Nedělní chvilkou poezieCZ prošli. Někteří z nich zase oslovili okruhy svých uměleckých přátel, takto se výzva šířila. Někdo odpověděl, poslal báseň, někdo ne. Někteří věhlasní básníci zvolili raději pseudonym, hodně jich přidalo k básním datum. S aktuální poezií je vždycky problém...


Někteří autoři sestavili přímo tematické bloky. Až na jednu výjimku jsme básně nechali vždy u sebe a v pořadí určené autorem. Někdy měly i své názvy, jako třeba Koronapoetické literární variace Dominika Bárta či Romavir (Mezi Římem a Prahou, 3.–12. březen 2020) Miloše Doležala, který se osobně ocitl na této tolik nyní "frekventované" trase. Tou jedinou výjimkou jsou fotografie s básněmi od Davida Macháčka, které jsme rozprostřeli z grafického důvodu. Ještě je třeba dodat, že v titulku jsme použili část textu umělkyně Martiny Malinové vystupující také pod názvem Potmě.


Zde uvedené autory nespojuje poetika, názor či cokoli jiného kromě tématu. Některé texty vznikly  jako facebookové statusy, jiné byly původně SMS zprávami či emaily, většina z nich samozřejmě přišla na svět primárně jako básně. Mají různé formy i různou vážnost. Ale nejsou to jen texty. Básnířka Alex Maria Ferynů s Kateřinou Matuštíkovou a Lucií Kramárovou zaslaly například zvukovou koláž, kterou najdete zde: https://soundcloud.com/axis_notyourfuckdoll/a-x-i-s-pucik-the-last-of-us. Básník, hudebník a výtvarník Aleš Kauer zase tohle hudební video, kde zpracoval báseň výše zmíněné básnířky A. M. Ferynů: https://youtu.be/Qyk3wi_TRcw.  


V ediční poznámce k uveřejněným básním je třeba říci, že příspěvky měly uzávěrku k půlnoci 18. března 2020. Pokud chcete přispět do dalšího bloku, který se bude tomuto tématu věnovat, napište nám - pokud nemáte přímo kontakt na některého z našich editorů - zprávu přes facebookovou stránku Nedělní chvilky poezieCZ (https://www.facebook.com/nedelnichvilkapoezie/). Zda další blok na téma koronavirus bude, kdy a v jakém rozsahu, necháváme otevřené. Také nás můžete sledovat na našem Instagramu, kde vždy s předstihem uvádíme ukázky z toho, co vydáme v neděli (https://www.instagram.com/nedelnichvilkapoezie/). Náš hashtag pro tuto poezii dále bude #koronapoezie.


Jedinečný blok básní jsme se rozhodli doplnit i pro tuto příležitost vzniklou originální grafikou Barbory Klimszové. Bude doprovázet i případné další bloky Nedělní chvilky poezieCZ věnované koronapoezii.

(Foto: KLIMSZ) 









Miloš Doležal

Romavir III.


Svět panikaří
sklípky plic
se škvaří
a tady
na hřbitově
v chladném stínu Cestiově
signori kocouři
zůstávají dál ve svém klidném nadhledu
meditující
tajní vládci Říma.
To se tu básníkům spí
(Keats Shelley Corso)
když jsou jejich duše hlídány
kočičáky
(zařiďte prosím, aby i na můj venkovský
rov
někdy přišel
kocour).





Miloš Doležal

Romavir V.


Vivat Roma!
...kdy žlutí papouškové létají pod okny
Tomáši Mazalovi

Opile
přilétám na hranu fontánky
chci se předklonit a napít zobáčkem útlým
a hle, zavrávorám a pomalu pře-pa-dám
úplně lehce přepadnu
do studeného jezírka.
Táák, zatřepu se, jsem vykoupán
a chráněn od virů
přeju: miru mir!
Jsem papouch či krokodýl?





Miloš Doležal

Romavir VII.


Jak jsem se stal diplomatem?

Vezl jsem depeše
pro agenta Bureše.

Vezl jsem Mussoliniho ruku
pro pastýře Duku.

A co dětem a dear ženě?
Vir a pelmeně.





Miloš Doležal

Romavir VIII.


Po příletu
do korona protektorátu
v karanténě
v Prague
za katrem:
sám sobě
vězněm
i bachařem.

Za časů
lágrování státu
uzavřem
vše uzavřem
do sebe se uzavřem.





Anna Beata Háblová

Mě taky


Sbíhám se v konceptu světa
kde slovo mí tú označuje všechno
co je ohroženo
Mluv o konkrétních lidech
vydechujících cé ó dvě
o haldách stromů s otevřenými kmeny
nebo je přezdívej bezvětřím v zátylku
Všechny možnosti jsou stále čerstvě natřené
Vyjdeš z domu a spolkne tě korona





Anna Beata Háblová

Zrušené lety


Věci se mění, to je jediná jistota
tác s použitým nádobím vracejte k okénku
až příště přijdu, přestaneme kupovat a jíst
na náušnici oblohy cvrčci odehrají zápas
Už se mi nechce experimentovat v dýchání
zeptej se pěšáka na šachovnici
jak se dostat na druhou stranu pole
Když jsem byl kámen, věnoval jsem se krajině
když jsem byl v karanténě, všechno jsem vnímal





Anna Beata Háblová

Čekám


Ležím na zádech jako nedočtená kniha
Nikam dnes
U stánku na pivo a párek
ani kostel ani tramvaj
Neumírali jsme navenek
neumřeme ani uvnitř
Jaro a viry nikdo nezastaví
chtě nechtě tomu musím dát lajk





Anna Beata Háblová

Katastrofy


Copak takové pandemie a mory
katastrofy se dějí jen v našem domě
Pozorujeme kolemjdoucí okrajem okna
opatrně abychom viděli jejich rozžvýkaný krok
ale oni aby nezahlédli oschlé slzy parapetu
I tobě se zabarví tma do ruda
když nechám foukat vítr do hlíny
Ale jak tomu zabránit když bolest je bůh
který se prohlíží v odvrácené straně zrcadla





Anna Beata Háblová

Story of


Příběh má lidstvo v hrtanu
dáví se s ní ve všech dílech
i v samotném závěru navzdory
veselé travičce, magickým houbičkám
a jiným zatemňujícím pamlskům
Jsme román, který se boří ze zásady
Nálepka je to líbivá a pořádně drží
jako nahá dlažba a na ní listí





Jan Spěváček

Noste prosím roušky

/Kenu Daneykovi/

Každé trochu slušné křídlo
proměňuje se na hráče o holý
život, stavá se z něho nouzový
stay-at-home defenseman;

helmy tak přicházejí o smysl,
z prastarých bitev jsou úklony,
něžná gesta, soucitno v očích
a beze slov hovořící roušky.





David Macháček

2020/03/16


Láska jde spát, nemá to cenu
Srdce mají dnes karanténu

(Praha)























Dominik Želinský

Prežijú len najlepší


horší ľudia nadávajú Židom
lepší Rusom
a najlepší tým
ktorí nedodržiavajú bezpečnostné pravidlá

nenosia rúško
chodia do práce
hovoria koronavírus namiesto
covid-19

najlepší ľudia
vedia vytiahnuť z klobúka
umelecké dielo o epidémii covid-19
píšu si denník
a neustále na facebooku upozorňujú
na vážnosť situácie

najlepší ľudia vedia
že ideme talianskou cestou
politici ktorých nemáme radi zlyhali

možnosť katastrofy
v  srdciach zalátala dieru
po pokazených voľbách

sledujú bystrými očami
ktoré sa neškolili zbytočne

ako si ostatní kašlú do dlane
zatiaľ čo stoja v rade na lyžiarskom svahu
dychtiví po poslednom zjazde
a absolútne nezvládajú
pravidlá pandémie





Dominik Želinský

9. deň karantény


vletel oknom čmeliak
bol to tučný, vypasený čmeliak
s hebkými chĺpkami
nožičkami zababranými od peľu

najprv nervózne poletoval
z jednej strany izby na druhú
kým sa neupokojil
a neposadil sa na okenicu

pozoroval som ho hodiny
ako sa opatrne prechádza
natriasa

občas zatrepal krídlami
vzniesol sa do vzduchu
a preletel sa niekam inam

keď som sa na desiaty deň zobudil
čmeliak tu už nebol
odletel otvoreným oknom
do prázdneho mesta

často na neho myslím
parádny čmeliak





Dominik Želinský

Môj čistotný priateľ


S  hrôzou sa díval na moje návyky
na to ako si potriasam s cudzími sa dotýkam
na to ako neumývam
vravel
prosimťa aspoň si to umy

a ja som bola rozšafná a neopatrná

dnes je môj čistotný priateľ konečne spokojný
sedí v obývačke pred zapnutým televízorom
a sleduje svoj obľúbený program

keď prinesú nové potraviny
všetky ich umyjem
a prídem mu ich ukázať

ani sa nepohne
ani nedá najavo
len sa nebadane usmeje
viem že je hrdý

a ďalej sleduje svoj program
zatiaľ čo ho holím
a láskyplne umývam
aby mi vydržal





Dominik Želinský 

Radostne


S dobrým pocitom v srdci
[nahlasujem nezodpovedných]

ktorí sa vrátili, nezostali
[a takto ohrozili]

všetko čo robím
robím starostlivo a s láskou

s láskou pečiem
s láskou varím
s láskou a starostlivosťou
[nahlasujem porušenie verejného poriadku]





Dominik Želinský 

Otázky na telo


drahý Mladý Libertarián
vnímam a cítim palčivé otázky
s ktorými sa obraciaš

odpoviem formou otvoreného listu
aby z múdrosti mojich slov
mohli čerpať iní

pýtaš sa
akú maržu je morálne pýtať si za rúško v čase krízy?

odpoviem Ti kóanom:
ak dvaja mladí kráčajú
po tej istej ceste
a zmokne iba jeden
kam sa podel sladký jarný dážď?

vravíš
som spravodlivý ak ponúkam susedom
dovoz jedla dronom za drobný poplatok?

odpoviem Ti príbehom
v ktorom Rothbard ako malý chlapec
zodvihol zo zeme mincu
a tá minca mu darovala tri priania

pýtaš sa
vrazil som všetky prachy do Bitcoinu
čo mám robiť teraz?

a ja ti vravím
že múdrosť hľadaj v mlčaní





Jan Žamboch

2084


Miláčku můj dezinfikovanej, dlouho jsme se neviděli, zapni si prosím někdy skype a sundej roušku, chci vidět aspoň chvíli tvý krásný rty. Děda mi vyprávěl, že dřív se lidi ještě mohli líbat přímo, víš, dotýkat pusama...dokonce jazykem navzájem... To je šílený a nebezpečný... On mi tvrdí, že se dřív říkalo...ah ty máš tak sladké rty... Nevěřím mu. Sladký rty? Leda že by sis dala nějaký zákusek. No a taky mi vyprávěl, že dřív lidi chodili na koncerty za jinýma lidma, co se prej tím dokonce živili... Jako vydělávali na chleba koncertama po klubech, rozumíš?... Já moc teda ne... Si představ, lidi pohromadě, tolik bacilů fuj. Nehledě k tomu, že třeba ti "umělci" nebyli od davu odděleni bezpečnostním plexisklem jak je tomu dnes a na návštěvníky koncertů u pódia stříkal z těch nehygienických celebrit pot a sliny. Strašný! Se nedivím, že se tolik dřív umejralo. Jo a pak se taky chodilo do jakýchsi hotpot nebo hodspod nevym. A tam se prej společně pilo, dokonce kouřilo a někdy prej tancovalo, což nechápu moc co je, ale díval sem se na videa pro pamětníky a tam se muž a žena nějak navzájem drží...bez masek a rukavic a ještě se na sebe zblízka usmívaj bez roušek...šílený. Jsem rád, že sou ty doby epidemický pryč a že žijeme dnes tak čistě a bezpečně. Měj se hezky a brzy se mi připoj!

PS: zapni si pak do USB hladítko, posílám ti v příloze upgrade 2.0, už to umí kromě dlaní taky ramena a šíji...





Tomáš Gabriel

***


Máme doma různý stejný stromy,
trochu něčím chycený jsou všichni.
Těžko říct, kam nejvíc sedaj ptáci.
Máme doma kachny.

Jdu si takhle kolem svýho, dívám se, co mám,
ale když se zavřu, prázdno,
vím jen, že jsem doma.

Konev piští, jak jí praskl plast.
Pomáhám jí cvaknout. Nemám práci,
všechno je úplně nový a nebo opravený.





Filip Klega

Mimořádný stav


Ve čtvrtek zrána
přišla ta zpráva
a já hned dostal strach
že zavřou se nám hospody
Tak sem tam už před polednem skočil
a nakonec sem byl v tak mimořádném stavu
že nedošel sem dalšího dne do práce

Ale ještě že tak
V sobotu už doopravdy
všechny žerty skončily





Ivona Pekárková

Home office


Alexander Lukašenko povzbudil občanov na vidieku
aby pracovali, jazdili na traktore
a takto prekonali epidémiu nového koronavírusu
Irán v snahe zabrániť šíreniu nákazy
nariadili dočasne prepustiť 85.000 trestancov
Izraelská kontrarozviedka Šin Bet
bude sledovať pacientov s koronavírusom
Islamský štát vyzval svojich členov a stúpencov
aby necestovali do Európy

Slovensko je svetovou veľmocou
v produkcii pľúcnych ventilátorov




Jan Škrob

Zvrat


loajalita vůči systému se začala
rozpadat ve chvíli kdy se ukázalo
že systém neexistuje
samozřejmě se dá přísahat
věrnost iluzi ale musíš jí aspoň
trochu věřit to jediné na co se můžeš
spolehnout teď je křehkost stín dravého ptáka
v letu andante vsouvám se do prostoru
o kterém ještě nic nevím potírám se pískem
tady a tady trhlina v toku cyklických věcí trny
zabalené do jemného plátna

systém jsou křivky grafů
a glitchující státní vlajky rozpraskané
monitory já jsem teď
ve všech stínech a pohybuju se
mezi portály nech mrtvé ať pochovávají
své mrtvé zbavujeme se všech slov
která odvádějí pozornost na důvěře pracujeme
tam kde má smysl smích se mění
ve štěkot a naopak říkám sice komuna
ale to o čem mluvím nemá pevné
hranice ani konkrétní území je to
to co se děje andrà tutto bene
cval jemná práce s dýkou
uspořádání sil o kterém se ještě včera
říkalo že neexistuje
neexistuje ale naopak to ostatní upravuju si límec
a masku a znovu procházím zdí
skoro jako by mělo začít pršet ale zůstává to
na úrovni předtuchy tisknu se k plášti
zvedla se vichřice příležitost vyměnit
knihy v knihovně o okna se otírají vlci





Martin Trdla

1985 (16. 3. 2020)


Bible podstoupila aktualizaci,
desatero nabobtnalo o přikázání:
Nenakazíš!

Chlapáci, draci a bejci vyhnaní z knajp
si poprvé v životě po vymočení
omyli ruce.

Spoluobčani, kteří se vrátili z Itálie,
musí být označeni žlutou hvězdou
se zkříženými lyžemi uprostřed,
domácnosti přestaly být italské.

Dalekohledem pozoruješ
supermarket za čárou,
prodavačky nosí ochrannou masku
s podobiznou ministryně práce
a sociálních věcí.

Alzák ti doručil roušku
za 15 832 korun bez DPH,
je vyrobena z recyklovaných
vydání MF DNES.

Agrofert se proměnil v Orlí hnízdo,
Severní Korea hlásí: Prostě jsme to vyřešili,
Džihádisti si dávají v Evropě home office.

V televizi běží 29 případů Majora Zemana,
mládež vyobcovali z obchodního centra,
našlehávala se tam instagramem,
narkomani s hepatitidou a tetanem
se dožadují respirátorů.

Sousedka mi posílá e-mail,
který říká, že smrt se dá přelstít
popíjením vody o teplotě 42, 3 stupňů Celsia.

Laciné triky nádražního pobudy
přesvědčují přes domovní zvonek
tvoji babičku,
že jí zajistí nákup a léky,
dvacetkrát trestaný recidivista
nabízí doučování pro školáky.

Esemesky mi píše už jen Vláda.

Stále Gott, prázdné regály, zakázané koncerty,
bytová divadla, nemožnost srocování,
opuštění země.

Atmosféra roku, ve kterém jsem se narodil.

Již brzy dorazí Perestrojka.





Martin Trdla

Karanténa (11. 3. 2020)


Slunce štěká
na suvenýry
z dávných dovolených,
v drtičce krku hoří rohlík.

Krysy se naloďují na paluby,
na srdcích se objevují hrby.

Vytáčíš číslo:

Tady 85276431,
příznaky zatím žádné.





Martin Trdla

Korony v ulicích (2. 3. 2020)


Zatímco Láďa Hruška demonstruje,
jak si z francovky a kuřecích kůžiček
podomácku vyrobit sérum
proti koronaviru
a z regálů navždy mizí
poslední polohrubá mouka
na této planetě,

dělám si uzel na kapesníku,
abych nezapomněl,
že i zítra
bude svítat.





Eliška Kremlová

Temná koróna


Žádný swingers
nad 100 lidí,
Matějská pouť
metamorfuje
v Matějskou poušť
a ženský nesmí rodit,
mají prý počkat.





Šimon Leitgeb

Obraz koronaviru


je na čase sundat vobrazy ze zdí

rozložit postel a linku na prkna
udělat z nich regály
poskládat je kolem místnosti
a se zbytkem zatlouct vokna
a topit

na jedný straně pokoje regály s lahváčema
na druhý regály s plecháčema
a kolem voken těstoviny
s konzervama rajčat
a fazolí

až dojdou zásoby
snim souseda
a jeho manželku

až dojdou sousedi
snim uklízečku
a jejího přítele

až dojde maso
vyběhnu ven
a budu lovit

Vietnamec zažije zlatou éru
a votevře na náměstí Vietnamskou čtvrť

až všechno prodá
snim i jeho
a nebude nic

/


nejdřív to vemu po prstech
pak si uříznu pravou nohu
a levou ruku

levá noha bude symbolem naděje

na její kosti
pověsim bílou vlajku vod hoven
protože nebudu mít toaleťák

vystrčim jí z vokna
a budu doufat
že mě někdo najde
uřízne mi poslední končetinu
a dá mi ji sníst
pak sní zbytek
a nebude nic

/


než umřu
rozkoušu si rty do krve
a tenhle text napíšu jazykem kolem torza člověka
kterej maloval




Bernardeta Babáková

/25.2/


Ten trumpetista hraje tak smutně
protože má koronavirus!

Raději koukej na to tklivé světlo.

Raději poslouchej tu rozprostřenou hudbu.

Hudbu ke konci světa.

Pšššššššt!

Na koncertě se nemluví
buržoázní štuky a skleněný lustr
to nepřipouštějí a nebudou o tom diskutovat.

Ne, opravdu si nespravuj kalhotky
než se v sále setmí.
Lhostejno, že dirigent je v mikině.

Zachovej dekorum
když už sis nasadila do koutků
žmolky rtěnky.

Po zbytek koncertu ti budu tisknout ruku
a v duchu se modlit, aby ses přestala vrtět.





Bernardeta Babáková

Co budem dělat I.


Co budem dělat o víkendu?
Zaniká dotaz do zvonění tramvaje
veze několik rozpixelovaných ksichtů
a reklamní banner festivalu těhotenství.

Některé věci se nevyslovují ani z legrace
slyším téměř zřetelně
jak ti roste knedlík v krku.

Já půjdu v sobotu i v neděli do práce.





Bernardeta Babáková

Co budem dělat II.


Co budeme dělat v karanténě?

Kostely mají zavřeno
stáhneme si nějaký podcasty o Bohu
modlit se nebudem.

Okno vede do světlíku
nemáš co na sebe
jarní úklid nebude.

Rám postele vrže
zespodu buší svědkyně Jehovova
(já vám to říkala)
Babišovy děti nebudou.

Nezaplatili jsme za připojení
router zůstal stát na hranicích
streamovat videjka nebudem.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí, nikoho nenakazí

horizontální poloha řízeného nerůstu

zapouzdřený zen.





Bernardeta Babáková

***


Návody na přežití
jsou jen pro zdravý a bohatý.

Další tutorial
jak na koleně ušít roušku
z flašky od mlíka vyrobit respirátor
zachránit svět z pohodlí vytopené chaty.

V bezpečí jaké papundeklové krabice
se mají zdržovat lidé bez domova?
A jak dodržovat rozestupy
v uprchlickém táboře?

na váš předmět vyhledávání nebyl nalezen žádný odkaz

Evropská unie schválila zavřít vnější hranice.





Roman Krištof

***


nepošlapeš teploty stín
je přece tvůj
nohama a pažemi
svaté corony
přivázanýma k roztržení
silou uvolnění ohnutých palem
patronky proti epidemiím
a hledačů pokladů

a mnohé ženy mají vposledku
hezčí zadky. stažené půlky
strachem





David Macháček

2020/03/17


Až nebude nic. Zatím na zkoušku
Pivo jen lahvový. Piju ho přes roušku

(Praha)























Adam Borzič

Jaro s korunou viru


Nestíhám se kochat postupně tmavnoucí zelení,
maličké dýky a srdíčka na keřích
míjím téměř bez povšimnutí,
i mraky plující nad stále ještě holými větvemi
zaháním mávnutím ruky,
jen slunce mě slastně hladí.
Teplejší dny vyhlížím s nadějí.

Svět je v karanténě.

Je virus - průsvitná medúza
vznášející se v povětří přinášející do světa smrt,
maličký zabiják v kapičkách kašle...
Je virus - tvrdý spasitel ovzduší v čase klimatické krize?

Když jsem praktikoval
sycení démonů podle Lámy Tsultrim Allione,
zjevil se mi jako malá podlouhlá housenka
s poněkud rozespalým výrazem.
Když jsem si vlezl do jeho kůže
a zeptal se, co skutečně potřebuje,
aby přestal sužovat lidi
od Wu-chanu po Lombardii,
odpověděl mi tak poeticky,
až mě to zarazilo:

Vydechnout ven
Světlo obzoru
Ticho soumraku

Lámal jsem si nad tím hlavu
jak tantrický láma
a pak mi Lukáš odpověděl,
že to zní jako míra,
jako obnovení rytmu.
Inu, svět je v karanténě.

Letiště jsou zavřená,
vlaky nejezdí, ulice se vylidnily, stadiony i koncertní haly
zejí prázdnotou, jen tu a tam nějaká myš proběhne
za podiem, mouka, rýže a cukr se spolu znásobené radují
ve spíži… A lidé? Ti jsou jemnější, křehčí, laskavější.
Dokonce i kapitalismus
na chvíli zpomalil…
I na něj dýchl strach o život.

Možná je toto Jaro koronaviru
jarem proměny,
nenápadným Počátkem změny,
možná, že všichni do jednoho projdeme
průsvitnou blánou času,
a jednoho dne zjistíme, že nás ten malý zabiják
nechtěně vrátil Zemi a sobě navzájem…





Cojot Carlos

***


Nejdůležitější jsou informace
ty nás uklidní

ve frontě v Coopu
prohodil jsem s prodavačkou pár slov
dneska u tý kasy snad chcípnu
no dnes ještě platíme, nerabujeme
ale až se tady potkáme příště…

(13. března 2020)





Thea Sedmidubská

***


Huby melou a
kladívka sebou hbitě mlátí
už se rozhodlo o posledních zbytcích dechu
za svobody

Jen v krajní nouzi si rozmazlený dítě kapitalismu
uvědomí
jak mrazivá je ruka vlády
ve vlastní ložnici

Stříhám si roušku z kalhotek a podprsenky
pan premiér se mi dostal až pod sukni

Slova jako alarmy
buší do uší a rozsvěcí čerň
řvou jako divocí Cobaini
sugestivně propagují šílenství
a žel

Nechci poslouchat ty žvásty
nechci poslouchat ten monotónní hlas
muže, co krizi využil pro zahlazení
vlastních stop na okrádání lidský rasy

Verbální výhružky na bedra dopadaj
a daleko jsou jak
samotný peklo
pravěkost mamuta
spasitel na kříži
a přesto v nás

Na obou hemisférách sedí mediální tlak
v apatii klopím zrak a prázdně čumim z okna
na prázdný nebe
ani jedna bílá čára
ani jeden nebeský kokain

Jen pandemie zastaví
Západního člověka
Tažní lidé přestávají táhnout na jih
peníze přestávají kolovat
města se pokouší nadechnout
ale kam chodit, když není otevřená jediná hospoda

Sedim doma v mimořádné zbytečnosti
není kam se vrazit
není za čím sát

zřejmě jde o přirozenou selekci
jednou to muselo přijít
Svět není pískoviště
vole,
přestaňme si hrát.





Thea Sedmidubská

***


Obklopeni stěnami se
obklopujem soucitem všech rodinných kruhů
Jen za těch pár dní znám celou mamčinu milostnou historii
A nejen její
Při procházkách držet rukama Slunce
a nepouštět se jednotnosti lidskejch kmenů
Debatujem
Kontemplujem
Apokalypsa otevírá ústa k promluvě

Pejskaři jsou dneškem mimořádně výmluvní
Vůbec jsme všichni uvařeni pod pokličkou
Nejistýho nebe
Tak ňák laskavější

A já jdu v míru do sebe
Vím, že nic nevím
Udělám kávu a přitulím se k proudu času
Jako racci nehybnému Labi

Pranýřuju vlastní vize
S utěrkou na ústech jdu pro poslední rohlík
Zapálím cigaretu
A budoucnost věštím z posledního lógru





Max Ščur

LSD


Lidé se Smrtelnou Diagnózou
občas dostanou na předpis psychedelika
Naší smrtelně nemocné době
lze předepsat už jen šedesátá léta

(25.02.)





Max Ščur 

***


Nedělní zimní večer v Holešovicích
pod rouškou dílčího výpadku proudu na nábřeží
(představte si pod tím něco jako místní narkózu)
střízliví bezdomovci z celého města
stojí dlouhou frontu na přespávací loď Hermes
což z nich činí nikoliv argonauty nýbrž hermeneuty
mají u sebe igelitky
vedou nehlasité seriózní skoro obchodnické rozhovory
o životě
vyměňují si nejnovější informace
z oblasti dumpster-diving’u
co všechno se od nich člověk nedozví
jediné slovo které tu neuslyšíte je koronavirus 
nakonec pozor, dveře se zavírají
a nákladní člun s filosofy bez domova
odplouvá do daleké říše noci
a zůstává přitom na místě

(2.03.)





Max Ščur 

***


Roušky v lékárnách prý už došly

Staří lidé v hospodách se hlasitě bouří proti tomu že ostatní už je de facto pohřbili
a s obzvlášť zákeřným elánem předvádějí svému okolí že jsou naživu
někteří z nich dokonce popírají samotnou existenci koronaviru

pandemie to je trochu jako pocit který máte z vítězství nacistů
pokud jste Žid homosexuál nebo komunista
nebo spíše všechno dohromady

mezitím můj přítel ve Stockholmu je v karanténě už půlroku
ale jeho neštěstí je tak hluboké že ani nemá vědecký název

(12.03.)





Max Ščur 

***


Bára opustila Míru
Prý kvůli koronaviru

(14.03.)





Stanislav Hausvater

Bez koně


Už nepotřebuju vidle a není mi třeba sena
ohrada ať shnije a v stodole se vítr prohání
vůz v kopřivách nechť zarůstá a zhyne
jetel zplaní a brázda okorá
V pátek, bylo to 13. března, léta Páně 2020
odešel od nás věrný druh, přítel kůň,
bylo mu šestadvacet
ITEM, kam s ním jet už nebylo
místo lesů pláně plané, kaštany padají
jeden za druhým pod náporem pil
Hluboká rýha, Hadriánův val
do polí a luk zarůstá, obchvat, obchvat, obchvat
ať se může chvátat a hlavně cyklisti ať mají stezky
pro mě jen bolavé stesky
ITEM, nad vším jak atomový hřib se vznáší virus
se vzkazem napsaným na papyrus
„tak co to vaše pachtění, chtění a toužení?“
Ninive Ninive, Ninive, měděné pruty a žíněné košile
zavírám vrata a pouštím psa, špaček jarní píseň zpívá
není to jaro, vždyť nebyla zima
ITEM sucho se do kraje vkrádá
nebude pivo ani limonáda.
Kocoure černý, co všechno víš?
Ty stejně neodpovíš!

(V dílně 17.3.2020, večer)





Vilém Ďoubal

***


jenom ty
jsi můj hacker
v karanténě
samoty

(6. 3. 2020)






Dalibor Maňas

Všechno bude


Klid
Ono to přijde
Vždycky to chodí

Všechno se opakuje

Ve vlnách
vrací se
zlo

Je to tak spravedlivé,
když se daří
není to navždy
a pravidlo "na piču"
diktuje
životu
řád

Ono to přijde
Vždycky to chodí
když se vzdychá

Přijde to
ve vlnách
vrací se to

Jenže ani tehdy
nemá smysl
klást odpor
nebo se o pravdu
přetahovat

To unaví vola

Když se tedy
všechno opakuje
není to jednoduché?

Všechno bude!

Ono to přijde
Vždycky to chodí
Všechno se opakuje





Anna Fialová

Češi jsou výborní rouškaři

(koronaremix básně Milana Kozelky Houbaři)

Angličani říkají, že koronavirus s námi bude po měsíce,
Češi jsou výborní rouškaři.
Japonci si desítky let šetřili pro případ katastrofy,
Češi jsou výborní rouškaři.
Američani dostanou peníze pro boj s koronavirem,
Češi jsou výborní rouškaři.
Němci zdokonalili test na koronavirus,
Češi jsou výborní rouškaři
a respektovaní šprýmaři.
Italové když chtějí ven z domu, musí vyplnit formulář,
Češi jsou výborní rouškaři.
Masajové jsou organizovaní a pozdrželi konání rituálů,
Češi jsou výborní rouškaři.
Švýcaři se připravují na kolaps nemocnic do deseti dnů,
Češi jsou výborní rouškaři.




Crazy Shit

Blues


Koronavirus kráčí s hlavou vztyčenou
a za ním koroner plouží se a kašle,
smrt je zastavení životních funkcí v organismu,
např. v důsledku hození si mašle.





Tomáš Čada

Petru Čadovi 


Tato báseň není ekologická
Tato báseň je eschatologická
Naprogramuj mi zvíře
Vyber z CMYK vzorkovníku
přiléhavou barvu srsti
neuronovou sítí mu vdechni duši
Zkus je nepoplašit
neopatrným příkazem
ENTER

Amazonie hoří Austrálie hoří
hoří pralesy centrální Afriky
na pokladním pásu 200 g dušené šunky
před vchodem dohořel nedopalek
Vzpomínky vpouštím
přes koncovky .EXE nebo .COM
ENTER

- Já budu chodit a ty budeš střílet
- Ale slib že neumřem
- OK teď piš Rychle Tenhle level je pekelnej

IDDQD
IDD
Q





Nora Derenová

Zavři mě něžně do svých plic


V prvním stádiu se směješ
Přinášíš nové zprávy z druhého konce světa
Lidé milují divoká zvířata, touží se jimi stát
Jako každý romantik uprostřed otevřeného města
exponenciálně rostoucích možností

Ve druhém stádiu k tobě promlouvají upocené hlavy v televizi
Ještě nevědí, že mluví o vlastních rodinách
Podávají si ubrousky, mastnota klouže do břicha
Setkávají se a třesou rukama
Mají celé čety k dezinfekci svých sídel
Pod zemí počítají zásoby rýže z Wuhanu

Ve třetím stádiu jsi popiračkou
Namodralí lidé ve skafandrech přecházejí sem a tam
S tavicí pistolí, teploměrem a obuškem
Dveře se zavírají
A na hranicích se hraje rouškový mariáš

Ve čtvrtém stádiu sledujeme křivky
Z hadic tryská narůžovělý oxygén
Jsem jediná, kdo tě navštěvuje

V posledním stádiu se směješ





Nora Derenová

Kdo zadrží dech na čtvrt minuty přežije den


Pomalé přípravy na izolaci začínáme v sedě
Ráno se pokoušíme zhluboka nadechnout
Kdo zadrží dech na čtvrt minuty přežije den

V lese je klid
Všichni udržují rozestupy
Myjí si ruce, na nic nesahají

Srny chodí stejnými trasami už stovky let
Beze strachu

Obchody s cetkami jsou neužitečné
Jsem zasypání jasmínem a bílou šalvějí
Máme modlitební náramky různých náboženství
Váháme, jestli je dnes můžeme použít

Nová vládní opatření zavírají další dveře
Mísíme se s emocemi ostatních
Křičíme na sebe z oken
Konečně se poznáváme





Alice Prajzentová

Divná doba K


večer jsme okýnkem sledovali
jak v Děčíně šijí roušky

proužky, puntíky
pravidelné tepání stroje

nic jsme si neříkali
jen vidět tváře stačilo

usínali jsme s divným pocitem
třeba zítra ráno zabední Prahu

začneme psát dopisy





Stanislav Hyena Caha

Haiku okresního epidemiologa


Kdo nenosíš roušku,
neseď s náma v kroužku!




Stanislav Hyena Caha

Haiku ministryně financí 


Kdo ušije ústenku,
musí vydat účtenku!!






Martina Malinová / Potmě

***


kolik z nás během příštích týdnů zjistí
že blízcí jsou si cizí / kolik z nás zůstane a zmizí
teď se nehodí o tom přemýšlet
ležíme vedle sebe v karanténě
snažíme se nemyslet jeden n< druhého / počítáme dny
bylo by nevhodné zjistit že to skončilo
že už není žádné my / bylo by nevhodné zjistit
že potřebujeme každý svůj prostor
zrovna teď se to nehodí / přemýšlet o vztazích
teď se hodí spát milovat a číst
prostořeká dívka za zdí křičí vzrušením
zrovna teď se to nehodí
až ji pustí ven bude mít břicho nacpané k prasknutí
aniž by dělala zásoby
za pár týdnů budeme chudí a bez prací
pumpovat peníze za ztráty bohatých
teď se nehodí o tom přemýšlet
žijeme vedle sebe
v karanténě





Martina Malinová / Potmě

***


uprostřed pokoje
mluvíš o domech z internetu
o lidech ze svého dětství
o penězích a o práci

musíme věřit že takové věci ještě existují
mají lidé ještě rty a nosy?

zelinář zezdola se vyděsil když viděl že vytahuji opravdové peníze
možná už zapomněl jak peníze vypadají
nasadil si přes rukavice další rukavice
a nechal mě zaplatit
to bylo pořád dobré protože pak přišla paní bez roušky
a za tou běžel až na ulici

pozorujeme bílé dodávky, slunce a ptáky
myslím na zdravé sýkorky, brhlíka a červenky
závidím jim jejich hbitost
ale k čemu by mi byla
když není možné
odletět do teplých krajin





Martina Malinová / Potmě

***


všechno se dá vyležet
tvůj polovičatý dech praskající srdce
nikomu to neříkej

umírej tiše v náručí svého syna
březnový infarkt panika v ústraní
a to nekonečné šití

co když už to nejde sešít
co když už jsme tak daleko že všechno spojení
zůstane nelidské

obal své rty nedotýkej se tváří
nesahej si do očí nesahej si do rozkroku
raději už nesahej

odřež si ruce a nikam nechoď

raději už nikam nechoď odřež si nohy
a jazyk / vyndej si dnes v noci oči
stejně se na to nedá dívat

jde se toho jen zhluboka nadechnout
a jít spát před půlnocí





David Macháček

2020/03/19


Držíme rozestupy. Samota a strach
Mají nás na dosah


(Praha)





















Dominik Bárt

Máchovská


Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas,
však vůkol nikde žádný hlas,
karanténa.





Dominik Bárt

Nerudovská


Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v karanténě jatí,
my bychom vzhůru k nebesům,
leč jsme zde virem spjatí.





Dominik Bárt

Gellnerovská


V lásce, ach, člověk upadá
z nesnáze do nesnáze.
Mé tělo virem uvadá
a ty umíráš v Praze.





Dominik Bárt

Erbenovská


Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam:
ve vzduchu je zhoubný virus,
z venku domů rychle vybrus,
holka modrooká, nesedávej tam!





Dominik Bárt

Cimrmanovská


Jen jeden z národů neskoná,
hrůzy korony slavně překoná.
Tam, kde zlo, tam, kde zlo,
tam, kde koronavirus zlobí,
Čech se přizpůsobí!





Dominik Bárt

Erbenovská II.


Šiju, šiju si roušičky,
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.





Dominik Bárt

Palacká


Byli jsme před koronavirem, budeme i po něm!





Dominik Bárt

Šebkovská


„Tak snad už to vyjde.“




Dominik Bárt

Hrabětovská


Třaslavý topol
Holý jak věta
Zavřete okna!
Koronavirus





Tereza Smetanová

Zářící koróna


čau
s těma omezenýma omezeníma je to smutný
prej je to ale nutný
nultý koroňák byl prej pakistánec
dělaj z toho politickej binec
bio masa v zajetí bio zbraně
hele roušky! vrhnem (se) na ně
vykoupíme obchody
než krutě umřeme
nacpeme si aspoň huby
davová psychóza žene svět do záhuby
pro někoho je korona celodenní hobby
hrobníci prej začínaj kopat velký hroby
pro zklácený virem
kdo pšikne
je okamžitě vinen
jenom do osmi
můžeš sedět s pivem
živou muziku uslyšíš leda z youtubu
kdo nemá dezinfekční gel
je pro ostudu
busy jezděj jako o prázdninách
už nepíše se o rakovinách
ale titulky v novinách
děsí pro změnu koronou
některý z nás strachy
ani vstát nemohou
EU nas obklíčila koronavejrem
teď už se bez hygieny neobejdem
mýt se! mýt se! mýt se!
hlavně ruce!
a mít při nich vlhkej kapesníček
a neotvírat jako smolíček pacholíček
a zavírat na petlici krámy
děsím se
kdo chléb vezdejší prodá mi
možná nějaký známý
co jich má v mrazáku jednatřicet...
z propagandy se mi chce zvracet
z paniky že v koroně se rozprskeme
nám visej bobky u prdele

(13. 3. 2020)




Honza Walda Valík

Pro všechny zapomenuté oči v karanténě úst


Potkávám tě podle chůze
zatím, co ty tápeš.
Nepoznávám barvu očí,
které si nepamatuji.
Nyní jsou tajemnější
v maskování tváře.
Tvoji roušku také neznám,
však rozpoznávám roucho.
Již nějaký čas se známe.
Polibek jen pohledem
a přeci tolik vášně
v karanténě úst.
Hlubokým zorem
zahleděni do očí,
všímáme si obočí,
tvarů a vrásek.
A mysl má děravá
teď zatkví si modrost
tvého zraku
duhových kuliček z dětství.
Šla jsi dál
vstříc k neshlukování
a oči stále stejně hnědé.

(v Praze dne 18. 3. 2020)





Petra Nandrážilová

***


Já na houmu.
Láska je doma.
Slyším, jak se zabouchly dveře. Mlaskavě.
Našlapuje tiše, ale šustí, jako když si dáváš gumičku roušky za levý ucho.
Bojí se toho, co je uvnitř, zatímco já se bojim toho, co je venku?
Uvnitř jsem já.
Přišel totiž čas na vnitřek. Konečně.
Je trochu guma, takže se mě zeptá, jak jsem se celej den měla.
Nejlíp je na tom Nitra.

On ještě pořád z prce.
Lásko, jsem doma.
Najdu doma lásku? Doufám, že aspoň tu dobrou veganskou škvarkovou paštiku z Penny.
Ahoj, dávám ti pusu, dáš mi ji taky?
Cože, oni se mají nosit roušky?
Zas jsi převařila mrzutost? Máme zásobu cizrny, můžeš udělat nějakej jinej humus.
Nejlíp je na tom slunce.

Rouška noci nakonec stejně všechny sblíží.





Krista Kašpar

Pohrdání tělem (modlitba)


Už to nemůže dlouho trvat
Už to nemůže trvat dlouho
Už to nebude dlouho trvat
Už to nebude trvat dlouho
Už to trvá dlouho
Teď už to netrvá
Už to netrvá
Teď už





Libor Poznámka Pospíšil

***


ahoj Karle
chodí doma
ve stavu nouze
tvoje žena
v Evině roušce?





Brko

***


Táborská MHD jezdí grátis
a šála mého klubu
kryje mi nos i hubu





David Macháček

2020/03/18


Půjčujeme si kouř z cigarety
Klecový chov, zavřené světy

(Praha)



























Manželská poézia
Ivona Pekárková a Vlado Šimek


Na infekčnom

"spraviť aj z vlastného života nejaké to umenie" /hostová - šrank/

štát deklaruje
že koronavírus detekujú do pár hodín
takže keď sme sa vrátili z kambodže
a v sobotu ivona dostala horúčku
tak aj keď nemala nádchu ani nekašľala
tak sme neváhali
a zachovali sa ako zodpovední občania
tohto štátu
zavolali doktora
doktor si pre ňu prišiel bez skafandru
nasadil dve rúšky a rukavice
a odviezol na infekčné

*


v mojom okolí zavládla panika
môj múdry otec ma čakal s rúškou
hovoril že nabudúce máme ísť do číny
a že v tej rúške vyzerá ako debil
tak si dal pre istotu aj kapucňu
mama hovorila o dezinfekcii prádla
poloedo sa ubezpečoval
či nemôžem byť teoreticky prenášačom
ja som ho ubezpečoval že môžem
svedok dominik si zas asi desať správ myslel
že si robím srandu
len asociálny expodnájomník
ma poľutoval
pretože mal výčitky
z toho že s nami dva týždne odmieta
chodiť na pivo
lebo má podlomenú imunitu
a koronavírus si predsa vyberá
tých najslabších

*


ubehli tri dni
ivona sa konečne dozvedela
že nemá koronavírus
ivona nemá chrípku
nemá ani dengue
ani maláriu
ivona má v krvi salmonelu
a ostáva na infekčnom

je na samotke

jediný jej kontakt so svetom
sú doktori
sestričky
ja
moja mama
jej rodičia
facebook
a brat ktorý jej hovorí
že sa v cykle o chorobách rúhala
že z niektorých vecí sa sranda
nemá robiť

myslím že sa čoskoro zblázni

v noci sa jej snívalo
že má vzťah s georgom clooneym
vraj jej lichotí
že sa o ňu zaujíma starší muž

*


ivona nemá koronavírus
ale aj tak nemá návšetvy
ja som doma sám
zabudol som kúpiť šunku
je to trochu smutné
pečivo len pre jedného
víno len pre jedného
aj tá horčica sa míňa akosi pomalšie
o kečupe a kapiovej nátierke už ani nehovorím
a pri varení musím
premýšľať
nad výberom dokonalých párkov
ktoré ma zasýtia
a navyše budú mať aj dostatočné percento mäsa
nie som barbar

ako za starých čias
sa nudím tak
že naozaj premýšľam že by som zajtra
po rokoch šiel na šimšíkovu čítačku

*


ivona nemá koronavírus
ale nemá ani návšetvy
a má diétu
tak spolu voláme
ivona po mne chce aby som jej hovoril
o jedle
ja jej hovorím o jedle
a spoilerujem orange is the new black
a ivona mi zasa rozpráva
že by som mal povysávať
kým dojde
že by bolo dobré vyprať prehoz na posteľ
uisťuje sa či som vyniesol kôš
dojedol banány
a umyl vaňu

je dobré že po tých rokoch
si ešte stále máme čo povedať

*


ivona nemá koronavírus
a ja hovorím v krčme
o ivone a o zážitkoch z ázie
kamaráti sa otáčajú
a vravia aby som radšej hovoril tichšie
že nech ľudia nepaníkaria

som unavený
ale vtedy mi dojde
že ja som ten ten kto tu teraz diktuje podmienky
ja som ten z koho ide strach

prišiel som z ázie
a moja žena je na infekčnom

môžem všetko
a tichšie rozhodne nebudem!





Manželská poézia
Ivona Pekárková a Vlado Šimek

Momentka z týchto čias


I.


je sobota ráno
miletička je zavretá
ja, ivona a celý národ ostávame doma
ivona má z toho depku
a plače

už je to asi mesiac
čo sme sa vrátili z thajska
a kambodže
mudrovanie o chrípke
a o tom
že dobre živený európan
nemôže padnúť
a k tomu pivo
víno, miešane drinky
exotické žrádlo
ivona na infekčnom
a žartovné zakašľania
na kamošov

ach, to boli časy



II. dnes


miesto miletičky
poslušné nákupy s rúškou
v malom tescu
a inak celý deň doma

asociálny ex
navrhuje dištančné pitie
píše že on už začal

svedok dominik
sa tiež zjavne nudí
a už tretí raz sa pýta
či ideme na nedeľný obed k našim

sme v tom všetci spolu

od úplného šialenstva nás delí
internet, láska a televízia



III. teraz


mesto je prázdne
dnešný diel mindhuntera
a orange is the new black sme videli
v telke je madonna
a tak rozjímame pri čaji
o tom čo sa deje vonku
o tom že by sme sa nedivili
keby v tom meste duchov
začal rozkvitať zločin

premýšľame o rabovačkách
ivona hovorí o vyrabovaní eurovey
a preventívne mi vyčíta
že by som ju stejne nepustil





Eliška Hondlová

Potřeba kopytem


bezradně klopýtat zpoza tvrzeného skla
uvolnit se ve skocích divokých bažantů a srn
to oni kralují tichým městům
venku i uvnitř nás





Bořek Mezník

Zakázali hospody


Přikázali zrušit čtení
Rozkázali zrušit hry
A zůstal jen chleba
S omezením pohybu
Nějakej blbec
Sežral netopejra
A je z toho
Apokalypsa
Nesmíme k sobě blíž
Než na 1,5 metru
Nesmíme jezdit
Nesmíme se dotýkat
Zákazy
Příkazy
Rozkazy
To by zvládl
I Milouš Jakeš
Jinak se nic moc
Pozitivního neděje
Estébák Bureš
Je ve svým živlu
A průsery jdou stranou
A možná na tom
Dokonce i něco
Vytříská
A my ostatní?
Si uvědomíme
Co je důležitý
A co je pouhá
Píčovina
A vznikne solidarita
A
Onlanj můžeme
Sledovat
Jak se to sere
A vybuchují další epicentra
Na mapě
Chránit nás má prej
Sousedská a občanská
Bdělost
Před porušením karantény
3 mega pokuty
Ty vole
Ale my to zvládnem
Věřím nám
Celej svět je najednou
Na jedný lodi
Jako by nás přepadli
Marťani
My to zvládnem
Věřím nám
A mezitím
Co skončí tenhle
Béčkovej sci-fi thriller
Posílí nás to
A dojemně spojí
Zdánlivě nespojitený
A bude nás víc
A
Apeluju na vás
Chlapi
Prostě během koronáče
Přiveď starou do jináče
Svět pak
Zas
Bude
Veselejší





Tim Postovit

vesmír ladak 


dnes budu tím
cos mi namalovala –
akvarelovým kosmonautem
na papíře

u dveří domu
s akvarelovýma očima
do rozmočené ulice
syn bratr přítel
občan české země
na karanténě

černý kabát
ruce v kapsách

a někde ladak

a je zasněžený
mniši tam zmrzlými ulicemi

a nikdo další
tam není

o ladaku napsal známý na síť
a já akvarelovýma očima
naředil modř sítě

až byla jako chomáče pěny z vln
ne při zrození venuše

ale při vltavě za klidu
a karantény

u dveří domu
do nějž se mi nechce
vzpomenu na ladak

ve kterém jsem nebyl
vzpomenu na ladak ve mně

nikdo tam není

jen mniši jako nesmyslně rudé
rostliny ve sněhu
celé dny se odrážející
na plochách hor

jakoby volali

jsme tu
pro všechny
kdo se na poslední chvíli
rozhodli
nepřistát

květiny rudé tak akorát na to
aby vám připomněly vzdálené
vaše domovy

rostou tam taky takové?

ke komu promlouvají mniši z mého
ladaku se mi zatím
nepodařilo zjistit

stojím u dveří domu

a vím že žádné dítě
v mém ladaku

neví kde leží čína ani o té zemi
nikdy neslyšelo

dveře za sebou za chvíli zavřu
abych nevešel do obýváku
ale do posvátného
města

a vpil se doň
akvarelovýma
očima

dnes budu tím
cos mi namalovala –
akvarelovým kosmonautem
na papíře

s malými rudými
mnichy místo alveol

osvícený
leda stolní lampou

leda takový ladak

odlétám a pode mnou

největší tma

dnes budu tím
cos mi

namalovala

a mezitím

je moje město hasičským bálem
v kraji kde dlouho

nehořelo





Jakub Grec

Večerní


Čapák s námi v poli
hraje Monopoly

Vykostil nás koblihář
a nitky dále splétá

Krize zdá se dlouhá
až do léta?

Karate a anténa
národní ka-ka karanténa

Snad se potom všem
Ztratí golemovi šém





Karel Škrabal

27. 2. 2020


Miláčku víš o tom
že máme ve špajzu jen dva balíky těstovin
a granulí pro psa je na dně piksle
V ledničce šest piv a litr vína
To není ani do neděle
Obytňák s nímž jsem byl připraven uniknout jakékoli apokalypse
je v servisu
A na chalupě...
...lidi ze vsi jezdí běžně lyžovat do Itálie

Dneska jsem tě vyprovodil do práce
raději pouze ke dveřím bytu
Co bude dál nevím
Nevadí když napíšu do básně slovo koronavirus?





Karel Škrabal

15. 3. 2020


Je tu
Velká jarní ofenzíva
České oligarchické republiky (ČOR)

Pandemie přemoudřelosti
se šíří kapénkovou infekcí jedniček a nul
Navzdory vyhlášené karanténě
banality rozumbradů kontaminovaly veřejný prostor

S odstupem na tři metry jsme si blíž než kdy jindy

Vypařují se svobody
Znejistěly jistoty
ale stále platí fyzikální zákony
Jako ten o spojených nádobách kulminace epidemie a udávání
Nikdo neví jak kyselé deště z toho nakonec budou a kdy
jisté je jen to že jich nebude tolik kolik je potřeba
Koho prvního napadne udělat pogrom na Pražáky či lyžaře z Lombardie?

V regálech chybí důvěryhodnost
Premiérovy firmy tě vyšetří, vydezinfikují
dodají potraviny a zahrnou vlnou správných zpráv
Je libo kytičku?
Koho bude stát hlavu že krematoria ještě nejsou v holdingu?
Jezevec zalezl do nory
Hrad má objednáno 695 masek
Boží mlýny rozhodnou kdy se dvořané začnou požírat mezi sebou

Děti začne učit televize
Zrušili zprávy z kultury
O vítězích a poražených už nerozhodují branky body vteřiny

Mám permanentní pocit jako kdybych něco provedl
Dny se prodloužily na nekonečný počet hodin

Třídní krasavice ve svých pokojíčcích sní mezi plyšáky o tom
že se do nich zamiloval hlavní epidemiolog





Karel Škrabal

18. 3. 2020


Nemůžu sehnat roušku pro psa
Ve zverimexu mi řekli
že nemá nikde trajdat
Jen do práce a domů!

Nesmí se líbat
náhodné kolemjdoucí
Lidi mají co nejvíc
zmizet za života

Když slyším horečka
zahřívá se mi čelo
Když o bolesti kloubů
ozvou se kolena

Toulavý boty v karanténě
Kurzy vaření v přírodě
zůstaly doma u sporáku:
Maso tvrdý
fazole tvrdý
všechno vostrý
Hraju si že su na čundru

(Až to nevydržím
vezmu si roušku
a půjdu do piče)





Jaroslav Škvarna

Mailvirus


zdar
co je noveho a jak se ted mas

tak to je vsechno na picu
co se da delat
jedu zas dom
v kanclu su vzdycky chvilku
vsechno stoji
krize
zdar mej se

no to mas pravdu
na picu
ale zatim v pohode
to posrany teprve prijde
u nas v praci se bude propoustet
cesi kupuji mouku
nemci zlato
americani zbrane
to je fakt husty
vsem bych jim prodal merlot

a co kdyz dojde

tak to je vsechno na picu
co se da delat





Tomáš Štilerr

***


trest za dezinformace
je kulka
kéž by byla
není to poprava
je to pouhá poúprava života
do stavu bezněkterejchbudelíp

přesněji řečeno
někteří umíráme celej život
přesněji řečeno
vidíte, jaký to je bát se furt?
nemít moc a dát moc na přečkání
tolik starostí

vydržet! musíme vydržet
moje existence je vtip
tak se aspoň uklidňuju vtipama na netu
že je pořád co čekat od života
hazlpapír s babišovou hlavou vyrábí ode dneška každý noviny v republice smrti
bude to hezký
ode dneška
že nebudu mít důchod, to jsem se smířil ještě v patnácti, když jsem se rozhodoval co dál dělat
neumřít starej a unavenej, aby měli korporace čerstvý netopýry na tácku z panenské placenty
no a?
dělej něco, makej jako ten hodnej premijér

my mladý přežijem
s umělýma plícema homemade
když nás nezabije stáří
zkrátí nám roky staří

světe náš, jenž ještě nejsi na nebesích 
posvěť se zloba tvá
i kokotsví tvé
nechť je tvoje vůle na ulicích
a svobodu vrať nám zpět
jakož i vem ji těm kokotům po nichž potopa
a dej zdraví zodpovědnejm
protože se neuvedli do pokušení 
a nekurví budoucnost dětem svých dětí
tak zdar bože, chudobo v karanténě
víro v něco, co se nám zdáš zbytečná
dej ať jsme připravení na osud svůj
i když odejdem
spát bez pyžama do kytek




David Macháček

2020/03/22


Další den beze slov, ticho a klid
Slova jsou v rouškách, vyprat a přežehlit

(Praha)





. . .

Kristýna Svidroňová: Co z tebe zbylo za posledních 960 hodin

neděle 15. března 2020

Kristýna Svidroňová (* 1992) pochází ze Záblatí u Bohumína, nyní žije v Ostravě. Publikovala v tištěných periodikách Artikl, Protimluv, Weles a na internetu (iLeGaLiT, Ostravan, Ravt). Je finalistkou 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase. Věnuje se copywritingu a online marketingu. Vystudovala dálkově Českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě. Organizuje ostravské Literární přeháňky. V současnosti připravuje svou první sbírku, která by měla vyjít v příštím roce v nakladatelství Perplex. 


(Foto: Natálie Ševčíková)













***


Rozpitá vteřinou smutku maluješ hodiny
zavřená ve skříni
jezírka v policích
na věšácích vodopády, aby nepadaly
možnosti šuplíků zbavené ulit ponožek
odpárané zipy rodí ryby
vlny ze svetrů mění se v řasy
otvíráš oči
umýváš paletu v čísi ložnici





***


Každý to máme v sobě
i když to nemá s námi nic společného
je to zvnějšku
ale kde je pak vnitřek?

je-li tvar nitra jak zní
tro je trojité ni to popírá hned na začátku
nitro je nejspíš kužel, žal v něm jen doznívá
ale navždy
a hranice je prostor mezi hrou a nicotou

to co nemá s námi nic společného
plave jako když létají sršni
skáče z útesu jako akát když zapouští kořeny
napříč městy kuželů skrze sítě středů
staví vesnice jiných těles
zatím to máme
za tím jsme těla





***


Podáváme si ruce
jako listy ve větru se dotýkají nesmělostí
někdy jsme tak moc opatrní na to jak se pohybujeme
zapomínáme na škůdce na spodní straně dlaní
které předáváme dál
na své vlastní na cizí
mšice třásněnky
sní o naší apatii každý den





Přišít vlasy


Mohla sis přišít vlasy k tričku
nikdo by si nevšiml
jak těžko ho ze sebe sundáváš

mohla sis přišít vlasy k polštáři
abys měla důvod
neopouštět postel,
byt

chtěla sis přišít vlasy k němu
ale když prošla
jehla kůží prsty tě opustily

chtěla ses přišít ke stromu
navždy v přírodě
nití přitažená
zbyly ti jen úlomky
kůry platanu mezi prameny

chtěla ses přišít k trávě
každý vlas
každý list
pracně ses při tom otáčela v prostoru
ale v tom jsi byla naštěstí dokonalá

mohla sis přišít vlasy
k čemukoliv čím prošla tvá jehla

mohla ses přišít k soše v galerii
být součástí expozice
mohlas
tvá jehla prošla vším

ale na nůžky v kapse
jsi nikdy nezapomněla 





***


Lidé co vnášejí světlo
do mého života jsou sousedé
průchod temnou kuchyní
mi usnadňuje světlo jejich obýváku
tichý jas
nejtišší jas mi stačí
když osidluji čtvereční palec ticha
označený červeným kamínkem
místo kde není slyšet
stále v sobě hledám
něco plošného





***


Fascinovalo tě jak může
téct voda z topení
jak z kovu může vzejít neklidná
hrneček šedé vody v mohutné ruce

i ty jsi země dýchající vzduch
oheň ztrácející se ve vodě
kov v odlesku všech živlů
čtu v tvých souhvězdích pih souvětí

klouzačka u pískoviště
hlavičky zápalek v krabičce
popel na kaluži než do ní vjedeš na kole

jsou to souvětí
jsou to živly





*** 


Letos jsi zasadila hodně denivek, mladé bergénie,
hosty, cínie a nocenky
kvetou ti z hlavy sedmikrásky
tvé činy jsou divizny a měsíček spící
ve vůni meduňky
mysl zaplevelená vzpomínkami
volá k okopávce
pěťour, bršlice, kokoška, pýr
děje se to pořád stejně
vykopat, vytrhnout kořeny, vyhodit
rutina, ale ta námaha vždy překvapí
páteř se ti ohýbá do stonku konvalinky
vždycky při té své snaze zapomenout
nadáváš na smetánku lékařskou
nemůžeš se jí zbavit ani po letech
a pak tiše dodáš
ještě že tu jsi
a kopačku hodíš do trávy





*** 


Jako když
vysypáváš písek z vlasů
a vlasy z písku

tak rostu
oddělováním
drobných pevných
od křehkých dlouhých
dlouhých jak vlasy vlny
zkrocené lokny před bouří

češeš mě mami
a růžové hvězdičky
stahují moře
do řeky





*** 


Zázvor, list osmý:
téměř 60 cm vyrostlo z půdy za 40 dní
odkud a kam jsi
čím vším jsi nabyla? co jsi ztratila?
co z tebe zbylo za posledních 960 hodin?

když vyrůstal druhý list než se vyloupl
vzhůru svíral se v pravém v úhlu
zkusila jsi také někdy růst horizontem
vertikály nechat jiným?
sevřít v sobě tři strany tak
aby součet nitra byl 180?
spojit tři aby součet venku uvnitř byl jakýkoliv?

Zázvor, květ první:
od přímek křivek směřuješ ke kružnicím
hledáš střed nekonečné hodiny obíhají
geometrie každodenní rýsování
výkresů bez známek
zázvor závor tě přesahuje
co přesahuješ ty? 


. . .

Libor Staněk: Světlo naráží do kusu zdi

neděle 8. března 2020

Libor Staněk (* 1990) vystudoval obor bohemistika na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity. V současné době tamtéž studuje doktorské studium. Předmětem jeho zájmu jsou dějiny novější české literatury, zvláště současné české poezie. Na toto téma přispívá svými příspěvky např. do časopisů A2, Full Moon, Tvar nebo na portálu iLiteratura.cz. Minulý rok vydal svůj básnický debut Drolení v nakladatelství Dobrý důvod. Je zakládající člen krautrockové kapely Sýček. 


"V dosud nepublikovaném souboru Světelné básně, se snažím prohlubovat (ne)viditelnost mého pozorování. Vše je psáno z jednoho bodu (místa), v jeden den a na jeden kus bílého papíru. Zachycuji světlo, které se láme v stín, aby se znovu narodilo..."













I.


Je světlo
                             je světlo
je světlo
           je světlo
                       je propast
a hranice stínu
                                    Je světlo
   je světlo
                na hranici stínu
j e světlo
                                                                        je světlo
je opis světla
                                   na pokraji stínu
je stín





II.

Je trhlina a stopa světla
Je slovo a trhlina
        v řeči
           Jsou dlaně stisknuté
v trhlině světla
          Žvýkej chléb
  a pij vodu
     drol se a zanikej
           v trhlině
         a její záři
            prostoupené
 trhlinou





III.


Na tuto báseň dopadá světlo
Na tuto báseň dopadá světlo
a       t r h á      její viditelnost
Na tuto báseň dopadá světlo
Tato báseň
je spletená z ranního světla
Na tuto báseň dopadá
Ostré
     ranní
          světlo





IV.


Světlo opisuje světlo
světlo je světlo, uzamknuté v ohni
Neustálé opisování světla
vede k dalšímu opisu světla
Zaznamenání světla
přesně
v
tento
okamžik
na kousku bílého papíru
vlajícího ve větru
je vždy prvotní
Je světlo je světlo je světlo
a má ruka opisuje světlo
a vrhá stíny
na tento papír
Na pokraji
stínu a světla
je znovu světlo. Spoutané
na tomto bílém povrchu
Je světlo
je opis světla
je světlo





V. 


Je slina světla
táhnoucí se
             táhnoucí se
                    táhnoucí se
                             táhnoucí se
od propasti stínu k hranici světla
                  je světlostín
Je slina světla
lepkavá a bodavá





VI.


Napiš světlo a rozpusť ho v básni                 
Napiš světlo a uzamkni ho v básni
Zaříkej slova bez ustání zaříkej
I žlutě ztmavlé barvy
a pozůstatky rudé
Nech vstoupit
a nech báseň prolít modrou
tou nejmodřejší
Pij báseň a její modř
Pij oblaka v ní spatřených
Nech světlo ať sestoupí k básni
a prosvětlí neviditelné i viditelné
Jez báseň a její bílou hnilobu
Jez její zásvětí
Polap světlo básně





VII.


Světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
světlo naráží do kusu zdi
Právě v tento okamžik
světlo naráží do kusu zdi
A
zeď
  se
  d
   r
   o
    l
     í
pod nárazy světla





VIII. 


Zápis za zápisem
zápis za zápisem
Slovo je propast
slovo je hranice
co vzplane a hoří
co tone a shoří
Zápis za zápisem
Slovo je klec
a v ní je pták
slovo je slovo
Slovo je zvíře
co polyká světlo





IX.


Světlo povstává z popele stínu
a stín povstává z popela světla
Světlo povstává z popele stínu
a stín opisuje světlo
zařekl jsem se opisovat světlo 
zařekl jsem se psát o světle 
a přesto tak znovu činím





X.


Slovo spočinulo obnažené na světle
slovo spočinulo obnažené
slovo spočinulo
slovo

Slovo je z masa a kostí
a básně jsou krvavé cáry masa
roztrhané zuřivým světlem
Slovo spočinulo obnažené na světle
slovo spočinulo





XI.


Zvedni papírek světla na podlaze
na podlaze zvedni prázdný papírek světla





XII.


Světlo se mi drolí v rukách
jako chléb
Světlo se mi d r o l í v rukách
jako horký chléb
světlo se drolí
a křupe jako chléb





XIII.


Obrať stín básně
v prchající bělobu
Polykej zuřivost světla
co se obrací v stín
Ztroskotej ve verších
ať trosky slov
znovu povstanou
Obrať stín básně
V prchající bělobu



. . .

Vojtěch Beránek: Zbyla jen statická elektřina

neděle 1. března 2020

Vojtěch Beránek (*1995) studuje třetí ročník psychologie na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, je ve třetím roce daseinsanalyticky orientovaného terapeutického výcviku. Publikoval dvakrát básně v revue Protimluv, dále ve sborníku současných mladých autorů Harakiri Czurakami nebo se staršími autory ve sborníku U Terflerů. Dva roky byl zaměstnán jako noční strážný, pracoval s drogově závislými a se sexuálními devianty, v současné době prodává sauny. Pohybuje se kolem ostravské literární skupiny Harakiri Czurakami. (Připravil Dominik Bárt).















každej den


v paneláku naproti
stojí u televize
chlap v trenýrkách

dělá to každej den

občas se posadí
nebo si dojde do lednice pro pivo

co dělaj lidi v jinejch oknech
to nevim

ale vim
že to dělaj
každej den





neklepat se


prázdnota né jako nic
ale absence něčeho konkrétního

čím dál tím víc lidí
nikdy neklečelo
a neví

člověk co žebrá
má jen zvláštní polohu
když prosí o existenci

pátý pivo už máš odvahu zvednout
protože se ti neklepe ruka

kdo obejme ďábla když pláče





vznik


už roky nevěříš
že sám sebou
někam vede

a pak najdeš člověka
co to ocení

najednou si dál
sám od sebe
než si kdy byl

obraz bez detailu
je hladký

viděl si vznik vesmíru
a musíš o tom mlčet





Ohm


z večerů kdy sme po sobě lezli
zbyla jen statická elektřina

Vznáší se nad sedmým pivem
uzavírá přátelství
s milosrdnejma vzpomínkama

to sou ty naše nesplněný sny
co tlačej noční tramvaje domů





červená, bílá, modrá


takovej ten papírovej
kulatej lustr z Ikei

někdo na něj nalepil hvězdy
a teď se diví
že ty koule světla
nepromítaj na stěnu stín

jako malej jsem chtěl změnit svět
jako velkej sem zjistil
že se na to stojí fronta

když se večer sám
koukám na televizi
musím se opít
abych si nepřipadal hloupě

ale spát můžu klidně
protože sme všichni viděli na nebi
tu hvězdu co bliká různýma barvama

neřešili sme to
nikdo o tom nikdy nemluvil

bylo lepší se smířit s tím
že se nám to zdá





posun


odkleplý západ slunce
vločky jeho vůně
už zkameněly
ve vzpomínkách tmy

soucit zítřku
pohlazení od maminky





částečnej úvazek


mý prsty na tvejch zádech
jako letadla
na prázdný obloze
rýsujou oblaka výparů
rozhrnujou prázdnotu citem

každej další dotek ztrácí něhu
je zatíženej příslibem
deště

naléhavost blízkosti
nás vrhá do samoty

ale to je v pořádku
tam patříme

řekni mi ale co mám proboha dělat
s chlupama tvý kočky
na mym kabátě





vodka


zatímco sem si nalíval
pátého panáka vodky

přišla za mnou moje matka
a řekla

ty to asi teď neoceníš
ale našla sem ti krásný cvičení
na posílení srdeční čakry
rodiče můžou být přinejlepším
to nepříjemnější vězení na světě





plnovous


věřil že láska je napořád

posadil svoje dítě na kolotoč
a nechal ho tam zestárnout

. . .