Michael Johan Ventura: Doma někdo žít musí

neděle 22. března 2026


Michael Johan Ventura (* 1999) pochází z Ostravy, vystudoval Bc. polonistiku a nederlandistiku na olomoucké UPOL, nyní studuje Mgr. studium polštiny pro překladatelskou praxi na Ostravské univerzitě. 


Na podzim roku 2022 vydal samonákladem svou první sbírku Galimatyášník, na které spolupracoval s Marií Paterovou. Michael tento projekt ale vnímá spíše jako svou "nultou" knížku a spíše se těší z toho, co by ještě mohlo přijít, například nějaká možná spolupráce s nakladatelstvím, kdy by mohla být první sbírka hezky a pečlivě připravena.


Kromě poezie a překladu cizích jazyků se věnuje také hudbě, dříve různým žánrům včetně rapu, dnes spíše folku. Michael také rád pravidelně hraje squash. Ve volném čase vysedává po ostravských podnicích, kde lokální uměleckou bublinu baví svými bonmoty (ať už povedenými, nebo těmi nevydařenými).


Uvedené básně jsou z cyklu Session Beers. Michael Johan Ventura bude hostem Poezie Za školou v pondělí 23. března od 20:00 v klubu Za školou v Praze-Bubenči spolu s Klárou Goldstein a Ondřejem Maclem, více zde.










Hmmmmmmm


dneska je nádherný den!

ten si přímo říká o to, aby ho někdo z k a z i l


a tak se nadechněme


otevřme ústa


a pojďme


mluvit





Blahopřání


Chtěl bych ti poblahopřát

jelikož se to hodí

protože ses vyšvihla


My se teď trousíme naokolo

jako včely na med všude

a budem dychtivě nasávat 


To málo co zbylo

ti dám dnes jako dárek

v igelitu skví se


Glůtnfrý vegan párek





Je klendra


tak půjdu do baru a budu se tvářit 


STRAŠNĚ záhadně


a bude na mě URČITĚ mluvit


spousta lidí





Šora


poučoval jsem ji na seznamce o tom

že už několikrát napsala hrubku 

pak však obratem následovala zpráva

že se upřímně omlouvám

hlavně pokud je

no

ten

dys

kurva jaké i/y se tam píše

nejistota

stejně tak si nejsem jistý skutečností

že hodiny v autoškole

přinesou cokoli kýženého 

jestliže na ně jezdím linkou č. 34 okolo 4 hodin odpoledne

a mezi Sadem a Hornickým muzeem

trčíme s panem řidičem

a zpocenými prajzáckými starci

v dopravní zácpě dlouhé

jak  v e d e n í

HR specialistky společnosti Randstad

která mě musela odmítnout kvůli mé nekompetenci 

osedlat biliontou ocelovou bestii 

a vyrazit směrem

DO PIČE

kvůli pár Filipíncům

a kvůli  š k v á ř e





Přívoz


přišel do zmrzlinárny a zvolil si násilí

dva kopečky ran pěstí prosím

všechno je dobrý

tady v Přívoze holt můžeš být sám sebou

tak moc sám sebou

že jsou pak z tebe někteří v okolí

vyloženě nesví





Doma


podezřele brzké léto

lidi v díře začínaj smrdět čím dál tím víc

nejvyšší čas vyjet eskalátorem


vytočit pana Mojžíše

naskládat to málo co zbylo

(co jsem řek a nic nedal)


vrátit se čuchat domovinu

pozorovat liány podpaží robošů z Jihu

v modrobílých tramvajích 


jelikož ne každá změna 

je dobrá


a doma někdo žít musí 






Vláha


zatímco praktikuješ ajurvédu kdesi v Počátcích u Pelhřimova

(každou noc trávíš čočku s čočkou balenou v čočce)

přijíždím do Plesné zalít ti kytky (nikoho se neprosily)

a pak se vrátím do centra vylít sebe

nasáknu všechnu tu potřebnou vláhu 

následně v mozku staronová vláda moku

úřaduje cukrem a cukrem (bič se ztratil)

jen aby myšlenkové proudy 

pramenící v hnisu minulosti

přehrazeny náhle byly (aspoň na pár chvílí)

tichou polskou inženýrkou

o nazwisku

Żubrówka





Kto nie jest dupka?


na věčné dilema polského obyvatelstva


"nie rozumiem dlaczego jesteśmy dla Czechów takie dupki"


bych stručně odpověděl:


"ponieważ dla Czechów są dupkami wszyscy, łącznie z Czechami” 






Hollywood


no jo 

Západní Hollywood je fakt špína

a v těchto chvílích si vždycky řikám

odkaď se bere všechna ta čerstvost?

a svěžest?

hej mlč kámo 

já tu chtěl udělat moudro

a teď tu ve finále

namísto velkolepých myšlenek

jen opět dusí mě 

audiovizuálprach

rdousí mě šéfkuchař Paulus

a jeho svěží spolupráce

s nadnárodním korporátem 

tančícím jeho nechutným mastným pozadím

do rytmu rimejku popové písně

která je příšerně známá a slyšel jsem ji tisíckrát

ale ani za nic si nevzpomenu na název

na autora

na pouhé slovo

no nic 

no jo 

momentální retardace

tak s tím už nic nezmůžu

umění nabývá místy neočekávaných forem


Lidl Lidl Lidl

(a nějaké to hvízdání)





Déemko


řekla mu ať jde sehnat něco voňavého

užitečného

a velmi specifického do drogerky


hledá

nenachází

ani prd


a už zde strávil dobrou hodinu

jenže je mu blbě

a mluvit s pověřenými zdá se občas nesnadné


tak radši bude toxický v chatu

začne jí spílat do zpráv

“kde to mám jako doprdele hledat ještě”

a ona kontruje ještě silnějc 


a tak to bývá 

nejenom s nimi 


a nejen ohledně drogerie


ohledně věcí 

většího kalibru 


a nejen u nich platí že 


DMs

zde nejsem člověkem 





Přežil jsem 


přežil jsem

a jak!

zůstal jsem na místě

dobře mi tak








. . .

Ivo Vodseďálek: Prší...

středa 18. března 2026

















Ivo Vodseďálek

– – –


Prší






(Cit. z: Vodseďálek, Ivo. Dílo 1949–1998. Praha: Argo, 2019.)




. . .

Milan Ohnisko: V nebi

neděle 15. března 2026


Milan Ohnisko (* 1965, Brno) je básník, nakladatelský a časopisecký redaktor a kulturní publicista. Za minulého režimu pracoval v pomocných zaměstnáních, působil v disentu, podepsal Chartu 77. Od roku 2012 žije v Praze, pracuje jako zástupce šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar. 
Vydal řadu básnických knih, za sbírku Světlo v ráně (Druhé město, 2016) obdržel cenu Magnesia Litera za poezii. Je také autorem knižních rozhovorů s hudebníkem Davidem Kollerem Who The Fuck Is David Koller? (Druhé město, 2017), moderátorkou Danielou Drtinovou Jako bych žila dva životy (Druhé město, 2020), politikem Ivanem Bartošem Hurikán Ivan (Druhé město, 2021) a spisovatelem Martinem Reinerem pod názvem Reiner (Torst, 2024). S Vandou Senko Ohniskovou přeložil román Aldouse Huxleyho Ostrov (Maťa, 2001, 2018) a básnickou sbírku Teda Hughese Dopisy k narozeninám (Argo, 2021). 
Přítomné básně jsou ukázkou ze sbírky V nebi, která vyjde zanedlouho v nakladatelství Aula.










V dětství 


V dětství pil jsem otrávenou vodu 

tváře mi hořely 

ruce krvácely sádrový anděl nad mou hlavou 

byl dutý jako všechno ostatní 

musel jsem jít 

jít, jít






Moje matka


Moje matka byla démon

můj otec byl námořník

bába byla stará kurva

a já běhal kolem vody


Nejsi normální! křičeli lidé

bzikalo mi v mozku

běžel jsem čím dál rychleji

až jsem je všechny doběhl






Dobrý den


Dobrý den

Depa tady máte propast?


V sobě, panáčku, v sobě ji máme

A depa ji máš ty?


Ale támhle…

Totiž támhle…


Myslíš tu, jak mrká?

Jo, tu myslím


A už ses do ní podíval?


Baže podíval

dna ale

nedohlédl


A dál?


Pozvedl jsem oči k nebi

a střelnou modlitbu zašeptal


A už se nebojíš?


Bojím

Strašně se bojím






Poezie


Byl pozdní večer. Zpoza mraků vystoupila luna a na zdi zahrady se mihl luzný stín. Začínající básník se za ním rozběhl.


U angreštů ji dostihl. Chtěl jí dát hubičku, ale zuby jí cvakaly jako past. S hrozivou silou ho svalila do trávy…


Zalehla ho, že sotva dýchal. Srdce mu zběsile tlouklo a krev se v něm vařila. „U všech svatých, pusť mne!“


Cosi zavrčela a prokousla mu krk. Luna zmizela.






Bůh


Do kaple vedly tajné dveře. Sáhl jsem za oltář a vytáhl krabičku cigaret. Otevřel jsem ji a jednu si vzal. Přiběhl ke mně Izajáš a zvolal: „Požehnaný jsi, Pane!“ Přestal jsem plakat a z očí mi vyšlo slunce. Nastalo takové ticho, že ze stěn padal prach.






Duet


Zde leží Hlošina Ebbingeová

a zde Jana Novotná

… náhle si však obě sednou

a počnou zpívat duet, z něhož mrazí


Dokonce i jejich vrazi

zůstanou jako přimrazení

nevědouce co si počít

s tak vroucím zpěvem obou paní






Bílé mraky oblékaly slunce


Bílé mraky oblékaly slunce a rudé květy na tvých šatech připomínaly rozmačkané višně. 


„Nikdy jsem – nikoho – tak jako – tebe,“ sténalas a postel vrzala. 


Vyšel jsem na ulici. Točila se mi hlava. Tvé oči v okně – dvě černé hvězdy. 


Jako v deliriu jsem vstoupil do květinářství. Rolnička na dveřích vesele zacinkala. 


Na hácích viselo plesnivé maso. Za pultem se smály nestvůry






Báseň


Dobří lidé žijí na sídlišti

příbory se jim jen blyští


Co se to děje vůkol nás?

ptají se asi zas a zas


Pod zdánlivým povrchem

explose všeho






Láska


Po večeři jsme se šli projít

do rozmoklých polí za městem


Ačkoli jsme si ještě vykali

nesměle jsem ji pohladil po paži


Roztrhla si blůzku

až knoflíčky létaly

a zavyla jako šílená






Boží tělo


Pustila gramofon

a vykasala sukni


Kája uviděl

díru v punčoše


Chtěl se podívat zblízka

ale náhle se zarazil


Co kdyby nás přistihl pan farář?

Polkl a udělal krok…


Pan farář šermoval

vztyčeným ukazovákem


Asi do taktu

pomyslil si Kája






Začalo pršet


Začalo pršet


Zavřel jsem oči

a náhlý poryv

mě zanesl až k ní


Jsi celý mokrý

řekla


Sevřel mě smutek








. . .