Hana Launerová: Po sprše odjíždíš

neděle 20. října 2019

Hana Launerová (* 1998) je Slovenka, která v posledních dvou letech začala psát poezii i v češtině. Studuje na VŠMU v Bratislavě divadelní dramaturgii a režii. Při studiu na konzervatoři založila se dvěma spolužáky skupinu Adolescent, se kterou uspořádali několik performancí, provozovali undergroundovou kavárnu, organizovali kulturní život na škole. Nyní spolupracuje s různými uměleckými skupinami. Má ráda pivo, zelené olivy, Dušana Dušeka a G. G. Marquéze.   























Za dvacet


Holka na posteli vedle se smiřuje se smrtí
obklopena zelení
pak se probudí
a začne si užívat zbytek noci.

Jako by ji to nic nestálo
a jako by ji stálo za to
pohnout vesmírem
když sama sobě nerozkáže.

Míchaný alkohol
nám rozkáže se rvát
a jestli není žádný bůh
můžeme si bezstarostně
zpívat až do rána
o smrti slavných.

My se nikdy nestaneme
slavnými
to mi povídali
to mi povídali
to mi povídali
ale vyležená postel
udrží víc slávy
než si kdokoli
v opilosti připustil.

Tak se ráno probouzíme
a hledáme své oblečení
jenomže už sme dávno
svlečeni donaha
donaha
donaha.

A to budou lidi koukat
až naše ňadra
dobijí kmeny
jejich cest.

Uděláme stopy v století
a umřeme pak
na výsluní vlastního poznání
o trýzni
o trýzni z čiré radosti.





Děti sobě


My sme ty divně dospělé děti
vyrostli sme v skleníku
a ty naše houževnaté kořeny
se prodrali zdmi
a teď prvně zacítili paprsky
slunce

Na kůži nám naskakují
zrudlé fleky
a vředy
jako při popálení
sme příliš citliví na dotek

Je to jako prvně obejmout pláž
nabrat písek do rukou
vložit si prsty do úst
zaskřípat zubama
fouknout do mraku
a postavit dům
utkán ze zbytku vzduchu

Máš malou kapacitu plic
no když nabereš sílu se nadechnout
pohneš vodou
a z tvých slin se zrodí příliv





Nehrazené pojišťovnou


Jednou sem zatoužila být léčena.
S nepojmenovanou nemocí
sem se vydala do nemocnice.

Řekla sem: Léčte mě!
Patrně sem to ale adresovala
špatnému člověku
protože když se pak změnil v motýla
celý vestibul se snažil mě vystrnadit.

Obrátila sem se s žádostí na čekárnu.
Všichni, i ti, kteří jen stěží vlekli vysavače
padali na kolena a úpěli:
My tě neznáme!

Měla sem ohromnou chuť vzývat železobeton
klekla sem si tedy k nohám jednoho dědečka
a lila mu po stehnech studené kafe.
Dědeček se rukou nabral do dlaní
a snědl vše od stromů v Teheránu
po čisté oblečení ve výjimečný den.
Černá usazenina nahradila jeho místo.

My tě neznáme, pal do prdele!

Najednou byla všude kopa místa.
Mohla sem svou nemoc rozbalit
a vložit všem pod jazyk.
Kdyby nějaký měli.

Ale i oni, jako motýli, žili jen den.
Proto jim nezbývalo moc času
na akceptování jejich stavu.
Byli jednoduše vyděšeni loukou.
Odřezáni od průmyslu, součástí
roztomilého dekubitu.

Řekla sem: Fajn. Těšilo mě.
Protože sem věděla, že neumí mluvit
ani rozumět pověšeným dětem.
A už vůbec nemají v moci
pomoci mé nemoci.

Nebylo to zdravotnictví
byl to strach z čistého povlečení.
Výjimečných dnů
motýlího efektu a echa v prázdném vestibulu.

Prořízla sem si ksicht napůl
aby se kašel a klopýtání lépe nesli
pozvracenou chodbou.

Když vše explodovalo už sem ležela v ruinách několik let.





Vzpomínka na změnu počasí


Sou tady ptáci přebarvený na modro.

V jistou denní dobu přijde člověk
otevře branku nebo odekryje nejakou část vesnice
a zase na pár hodín zmizí.

Řežou do kůry stromů,
jejich sílu pak odevzdávají kostelům
a odumřelé kmeny svážejí do velkoměst.

Cikáni v dodávkách s podsvícením
prodávají všechno po euru za kilo
když se přistavíš, vyloupnou ti oči
a svážou tvoji duši.
Saháš hluboko do kapes a nacházíš
paprsky zvadlýho ovoce.

Neberou kreditní
karty, nemají registrační pokladny.
Žijou tak, že zhasnou a leští zpětné
zrcátka.

Mnoho míst, kam utéci, zalila voda.
Na břehu zjišťuješ,
jak ti moře rozumí. Otírá se
jako lacná dívka, jako by to ale byla
tvoje sestra.

Trochu se ti spálí kůže na předloktí, tam
kde se tě prvně dotkla přebarvená
sůl.

Po sprše odjíždíš.





Dospělácká pohádka


Dotáhla sem do domu reflektor
a červený filtr
ohřívala si ruce
a svými otisky
barvila stěny

Studený oběd sem sypala na práh dveří
a po večeři mi do pokoje vlítla diskokoule
klepání najednou zevšednělo
postříhala sem konce závěsů
a ovázala si sedřelé zápěstí

Když mě jednou probudil kouř
co se proháněl po chlupech na mém
těle
a křik z obýváku
vytáhla sem prsty z uší
nikdy se necítila tak sama

Sralo mě
že sem zapomněla jíst
a za jídlo poděkovat
srali mě účty za třpytky a barvy
a elektřinu
že sem nadělala takový bordel
a sežrala klíče

Vdechla sem tapety
omítku
cihlu
izolaci
vnější brizolit
a pozlacená vypadla na zmrzlou trávu

Pocítila sem
že sem rozbřesk
a odešla svítit do jeskyň

Dům shořel
a mámin řev se změnil
v popovou hudbu

Krásnou
ale tu já neposlouchám
už neposlouchám





Druhá dospělácká pohádka


Už nemáme ani na tabák
tak kouříme dým z úst
našich kámošů

se slovy
moje rakovina je tvoje
rakovina
kytku ti přinesu na hrob
a praštím kamenem
do každého výkladu
který si neměl rád

I tak zemřeš v době
kdy já si vsugeruju Alzheimera
a přestěhuju se do ložnice mé mámy
protože na všechno po narození
sem už zapomněl

Škoda jen
že vy ste všichni při moři
a že když sme se bavili
o budoucnosti
nebylo cool se učit plavat

Chtěl bych dostat poslední výprask
a vynadáno za neumytý nádobí
chtěl bych ti říct
že mám novou adresu
že sem se přestěhoval od moře
zas o kousek dál.





Mžitky


Na lidi, co kouří před hospodou sedají komáři
a na herce, co kouří před kulturním
domem, sedají mouchy.

Není vedro a slunce zašlo pár
dní dozadu
živíme se zbytky vesnických ruin
protože naše dny sou
ploché.
V pomalém stydnutí
čekáme na září.





Láska


Premýšľam, že by som napísala o Láske.
Keby nebola taká obohratá.
Úbohá Láska.
Toľkokrát premletá Láska.
Zabudnutá Láska
a Láska na želanie.
Láska na počkanie
Láska na stojáka.
Láska osamelým
a Láska každej rodine
ktorá si ju nevie vážiť.
Lásku tebe
Lásku mne
Lásku v náprsnom vrecku
a Lásku v tom zadnom
do ktorého ti frajer strká ruku.
Lásku do nohavičiek
Lásku pri vyvrcholení
aj keď biješ ženu.
Keď jej slzy a tvoje semeno
stekajú po tvári
Lásku do každej tváre.
Lásku do každej zeme
kam zakopávajú prsty
Lásku do každej kosti
v tele
v zemi.
Lásku ako prílohu
ktorú si nemôžeš dovoliť.
Lásku pre tých
ktorých nenávidíš
Lásku ich rapavým výhovorkám
Lásku každej výhovorke
ktorú si povedal
aby si mohol pretiahnuť
Lásku.
Lásku v nočných spojoch
Lásku do kupé
kde zamknuté deti
šacujú Lásku.
Lásku na gramy
a Lásku na litre.
Lásku zadarmo
a Lásku na predaj.
Lásku kúpiš
zahodíš
roztrháš
polámeš
zješ
vypľuješ
vyplačeš
Láske uveríš.
Lásku tyranom
Lásku vrahom
čo v krvi
objavili ako milovať
Lásku.
Lásku do sveta
a Lásku do žíl.
Feťákom do ulíc
kvapalnú Lásku
horľavú
aby ju zapálili
a ona vyšľahla
do výšin.

Premletá Láska
keď ju bozkávaš
Lásku Lásku lásku. . . Toľkokrát. Sám.
. . .

Timo: Duch svatý prorůstá jako tráva asfaltem

neděle 13. října 2019

Před nedávnem vydal brněnský street-artový umělec Timo v nakladatelství Druhé město knihu představující reprezentativní průřez jeho práce. Kniha se jmenuje "b jako brno". V publikaci, která má skoro dvě stě stran s různými Timovými díly, je také několik básní, které lze občas najít nasprejované v brněnských ulicích či zákoutích. Nedělní chvilka poezie.CZ dostala od Tima k dispozici velkou část jeho básnické tvorby a přináší z ní tento výběr. Básním jsme ponechali grafickou podobu zvolenou autorem. Tuto příležitost považujeme za tak exkluzivní, že jsme Timův poetický blok připravili v mnohem větším rozsahu, než zde bývá obvyklé.


Více o Timovi, který důsledně tají svoji identitu, se můžete dočíst například zde


Informace o knize "b jako brno" najdete zde




















































. . .