Ivan M. Jirous
***
Kytičky jsou všude
všude je plno kytiček
kytičky jsou všude
všude je plno kytiček
a kočiček taky
je všude plno kočiček
Lukáš Marvan: Muž zaseknutý ve výtahu
neděle 3. července 2022
Lukáš Marvan (* 1962) je básník, prozaik, editor, dramaturg či mluvčí hasičského sboru. Žil na Srí Lance v budhistickém klášteře, nyní žije v Ústí nad Labem. Vydal devět knih, poslední sbírkou jsou Cestovní básně (Dauphin, 2019). Jeho poezie vyšla ve francouzštině či polštině. Uvedené básně jsou z autorova nedávného období.
Foto: Honza Walda Valík, Lukáš Marvan čte na večeru Poezie Za školou v červnu 2022 v Praze - Bubenči
***
Máme šílenou sousedku
snaží se diktovat co můžeme pěstovat na zahradě
a jak daleko od jejího plotu
který je náš
máme šílenou sousedku
volá mojí ženě a žaluje na mě
protože se mnou nemluví
stěžovala si i dělníkům
co na naší zahradě kopali odpad
že jsem hovado a že mě dá k soudu
když večer dělníci odjížděli
podali mi ruku
a nabízeli
že když se jí budu chtít zbavit
mám jim dát vědět
***
Mám polštář s Rumcajsem
mám ho od té doby
co si Jana myslela že máme svrab
všechno sebrala
do pračky
museli jsme se namazat divnou mastí
úplně všude
najednou jsem měl pocit že mi někdo krade tělo
začal jsem křičet
dodnes mi to vyčítá
málem nám kvůli tomu ulétlo letadlo
do Amsterodamu
málem jsme se cestou na letiště zabili
nic jsem neměl
ale prý to hezky zmizelo
***
Arnošt prochází zpříma
jarním větrem
má se setkat se svým nepřítelem
v duchu mu nadává aby měl náskok
co je ve vesmíru
je připraveno
nemá cenu se bát
ale bojí se
naposledy mu řekl
že nenajde ani díru
ve vlastní ženě
jaká bude odveta?
začne ho nepřítel pronásledovat slovy “můžeš mi vysvětlit?”
nebo “baví tě ta práce?”
a Arnošt ví že nepřítel nepotřebuje ani svou ženu ani díru v ní
protože ho baví práce
Antonín se zapomněl odhlásit z trolejbusu
Na co myslel když se ve dveřích
nastavil svět ksichtem jeho ulice
na sluchátka nebo že zase nepotkal?
ji
na řeči prolétávající kolem jeho hlavy i skrz
do kopce bude větší horko?
na co myslel když zapomněl
přitisknout platební kartu na terminál
Antonín se zapomněl odhlásit z trolejbusu
takže v něm teď někde ve městě pořád jezdí
a myslí na to u okna
když se na město vyčítavě dívá
Tajná likvidace
Šok z probuzení
je vždycky smrtelný
v tom snu se mi chtělo spát
jako v ostatních
ale dveře pokoje se nedaly dovřít
jako v ostatních
pak jsem zjistil
jako v ostatních
že postel stojí na Staroměstském Náměstí
do kterého svítí slunce
jako v ostatních
říkám
chce se mi spát
nešlo by aspoň zhasnout to slunce?
jako v ostatních
hledáme vypínač
vypadá jako věšák na utěrky
a co chvíli ze stěny mizí
nedokážu ho chytit
ani chňapkou z kuny
jako v ostatních
***
Paní se zvolna kymácí
za neustálého telefonování
kymácí se a bude padat
ale ten hovor tu pořád je
jako měsíc ve dne
jako let vzhůru padajícím sněhem
paní ho nikdy neukončí
aby ji udržel v tomhle světě
který už několikrát nechtíc opustila
se zavěšeným telefonem v ruce
Podezření na mrtvého muže v bytě
Už několik dní
má Marie podezření
že tam někde v tmavých koutech bytu
v jeho hlubinách
leží mrtvý muž a svíjí se
jak ho smrt bolí
už několik dní šátrá Marie smetákem
kam až dosáhne
a pořád jen pavučiny prach
stočený do chuchvalců
občas žhavé uhlíky
Marie se nenechává zmást
je tu
někde tu musí být
takhle do vnitřku slepých pokojů
přitahují sluneční paprsky
jen mrtví
Marie to světlo nenávidí
strhává jí věrné slzy s tváří
jako vítr za volantem sportovního vozu
už několik dní Marie ví
že má v bytě mrtvého muže
už několikrát spolu mluvili očima
ale je pořád velmi plachý
Muž zaseknutý ve výtahu
Pozorovali požár bytu přes ulici
a pokuřovali
běž se vyčůrat
rád celé noci
trsám na bendžo
na které neumím
s partou démonů
dokouřili a teď pozorují
rozebírání konstrukce a dohašování
všichni jsou mnohem lepší muzikanti než já
nevím proč mě nechávají s nimi hrát
a taky už by mělo svítat
jenže komu
Se mnou se nebavte
Holky s kterými jsem chodil
by neměly zveřejňovat
své aktuální fotky
pomalu bych měl balit
na těch fotkách je to vidět
už jdu
zbyly tu jen potrhané
pomatené sny
zoufale
v nich myslím na jiskru s oknem uvnitř
kde se s námi děje tolik věcí
chytit ji a utíkat s ní
mačkat v dlani stále dokola
a cítit
jak se propaluje ven do větru
tvoje ruce mě nedrží
Malý mystický slovník naučný
Šel jsem si pro Viagru
možná už ji potřebuju
ale s tebou
ji potřebuju
kdybych měl slabé srdce
byla by to elegantní sebevražda nebo eutanazie
já ale nemám slabé srdce
takže je to na hovno
kdyby’s tohle četla
tak mě zabiješ
a možná už mi fakt nestojí
právě teď určitě ne
Ivan Motýl: Špajzka
středa 29. června 2022
Ivan Motýl
Špajzka
na odsun tebou připravený
kdysi tu musela být špajzka
že ale měla zatracený německý původ
zkaženou játru a moučné červy
nechal jenom tmu za kuchyní
při každé návštěvě nervy si do ní hosté balí
plášťové povětšinou a na rozestlaných matracích
metaná s dopisy daleko za koncertní křídlo
kdyby vůbec bylo a kdyby smetana
uviděl jeho klapky
přidávající se za obálky v houfu
stojím tu ožralý ve tmě a asi se dívám do špajzky
(Cit. z: Motýl, Ivan. Špajzka. In: V srdci Černého pavouka: ostravská literární
a umělecká scéna 90. let. Milan Kozelka (ed.). Olomouc: Votobia, 2000.)
Timotej Mara: Fragmenty z Hostimilovy kroniky
neděle 26. června 2022
Timotej Mara je kronikář, příležitostný básník, ale hlavně bibliofil. Datum ani místo jeho narození nejsou přesně známy, ale s největší pravděpodobností se narodil někdy v druhé polovině 70. let 20. století. Prý pocházel z rusínské pravoslavné enklávy žijící někde poblíž Podkarpatské Rusi. Někteří badatelé ale nevylučují ani možnost, že šlo o zatoulaného potomka haličských židů. Přes patnáct let žil v Brně, kde jeho cesty a osudy na nějakou dobu zkřížil i polomýtický čajobar Hostimil. Návštěvníci tohoto podniku se ale neumí přesně shodnout na tom, jaká byla jeho fyzická podoba. Žádná fotografie či portrét se zatím, žel, nenašly. Momentálně se jeho stopa ztrácí někde poblíž hranic s Polskem.
Hostimil je brněnská kultovní čajovna ve sklepení, která se s příchodem noci mění na hospodu, v níž volné chvíle tráví jak místní lůza, tak i studenti z blízké filozofické fakulty a fakulty umění. Kronikář Timotej Mara není ani tak autorem, jako spíše přímým účastníkem různých situací, které zaznamenal a následně nalámal do veršů. Publikaci Fragmenty z Hostimilovy kroniky vydalo nakladatelství Ears&Wind Records v roce 2020.
***
V Hosťákovi učí Štiler barmanku vázat dračí smyčku
nejsem schopen posoudit jak jim ty uzly jdou
já jdu totiž ve svých vlastních smyčkách
Čekám na své malé pomalé a říkám si že je to pořád lepší
než čekat na svou malou a pomalou smyčku
Zaplatím? Jednou určitě… za všechny!
(25. 6. 2018)
***
Vše je v pořádku
je brzká páteční noc
Večer to tady ale bude
určitě úplně jinak…
Všichni tady věříme tomu
že jdem vstříc večeru
Každý nedopitý drink
je totiž malou vírou pijáka
Je to nálož
výbuch na který Hostimil nedočkavě čeká
A pak?
Pak se už jenom zavře
Z žádné jiné hospody neutíká barmanka
na rozjezd tak rychle!
(29. 6. 2018)
***
Všichni tady vypadají spokojeně
i když se baví o smrti své kamarádky ze školy
Holka která už není…
sama se tak rozhodla
tak co?
Štiler tady za ni odlívá vodku do popelníku
nikdo ji nepomlouvá
ani nebrečí
Všichni poctivě chlastají svá piva
„Taková pěkná holka… i když lesba“ – řekl někdo
Pořád se pije na zdraví…
(15. 7. 2018)
***
Zbylo nás tady jenom pár
konec večírku
Domácí ovčí sýr
a pár piv…
Martin je v těžké pohodě
pijeme po zavíračce
Hraje heavy metal
který nikdo neposlouchá…
Heavy metal je heavy metal
ale pivo je pivo!
Zatím to nikomu nevadí
zatím… pijeme
Už se to ale posralo!
začalo hrát reggae…
(1. 8. 2018)
***
Vyhrává ten který odchází z Hostimila poslední
nebo ten který přichází až po něm?
Vyhrává ten který dopíjí v Hostimilovi poslední
nebo ten který dopíjí až po něm?
Říkejme tomu třeba Štilerova dilemata
nebo Hostimilův princip neurčitosti
(5. 9. 2018)
***
Dnes jsem tady dočetl Faktótum od Bukowského
a na ratanové židli jsem si na chvíli zdřímnul
Oboje „mělo své kouzlo“ jak by řekla moje bývalka
která ale nikdy to pravé kouzlo Hostimila nepoznala
Když jsem tu začal chodit na malé pomalé
chodila už s někým větším a rychlejším
Hotovo
Šlus…
(8. 9. 2018)
***
Péťa a dva ožralové za barem…
jeden z nich vytáhl z kalhot čuráka
a trapnou chvíli s ním mával
Snad oba brzo vypadnou
a v Hosťákovi to bude zas a jenom
o pivní něze
Před námi Vánoce
přejte si něco…
„Všechno špatně!“ řekl ten
co mával za barem svým čurákem
(9. 12. 2018)
***
Půl hodiny diskuse o štěstí a umělé inteligenci
zatímco si dívka vedle svlékla podprsenku
Teď fackuje jednoho Slováka
jednou je to málo
jednou je to moc
Ví ale někdo kde je ten střed?
Dokud je to hra tak to všechny baví
Ale víme kde je ta hranice mezi slastí a bolestí?
Život nejsou šachy
Život je jinde
Ale kde kurva je!?
(14. 4. 2019)
***
Nový barman za barem…
a taky nějaká partička studentů fi losofie
se baví o pivu a o zítřejší přednášce z logiky
Piva je tu (zatím) dost
jen té logiky je poskrovnu
České do píče se tu střídá
se slovenským do piči – zkrátka
filosofická diskuse v Hosťákovi
O dnešním vítězství nad fašismem zatím ani ň
kurva!
Nový barman střízlivě konstatuje:
„Poslal bych vás všechny do piče!“
(9. 5. 2019)
***
Krásná Italka Eli má svoji první noční směnu
čepuje piva
rozdává úsměvy
a další piva
a další úsměvy
a hudba hraje z džúboksu
Eli čepuje další piva
a přes bar říká ožralovi že je z Udine
„Údy, ne!?“ nechápavě kroutí hlavou zaskočený ožrala
(24. 8. 2019)
Jana Orlová: ...ať je zábava
středa 22. června 2022
Jana Orlová
***
Načurej mi do pusy, miláčku
ať je zábava
Nechci pracovat
Nechci přemýšlet
Načurej mi do pusy, miláčku
za pracovním stolem