Saša Hvězdová: Statisticky nemáme šanci

neděle 13. září 2020


Saša Hvězdová (*1997) pochází z Jihlavy, žije v Českých Budějovicích. Vystudovala Jihočeskou univerzitu, obor bohemistika. Píše především autobiografické básně, které už několikrát vystavovala, pár kousků se dostalo i do vydání lokálních novin. Také má za sebou pár autorských čtení.










Nemoc


Máma stojí nade mnou 

Holka vždyť tobě padají vlasy

Říká zatímco sbírám z podlahy zbytky svojí krásy 

A musíš bejt silná a držet hlavu vzhůru 

Protože nechceme vidět svoje dcery a sestry a matky v rozkladu zaživa

My se chceme smát 

Nechceme se dívat na vaše slzy 

Já přísahám že mě to mrzí

Nemusíš se bát 

Jen prosím nechoď spát až mě příště uslyšíš 

Jak se násilím probouzím ze sna když mě čeká trpká realita bodající hlasem


Myslíš, že zesládne časem?


Jednou zeslábne

Pak budu tak silná jak si mě přeješ

Ale dneska ne






Uteč se mnou


V krku sucho

naivita stoupající po provazovém žebříku

nedá se to zastavit

jsme poslední přeživší 

v nezastavitelném rozjetém vlaku

jehož strojvedoucí dostal infarkt


na dosah Horizontu událostí

z dohledu okřídleného hmyzu co civí přes tlusté okuláry a nutí tě vidět obrazce ve skvrnách od kávy


jak pošetile milé to bylo

když jsi řekl "uteč se mnou"

na jazyku mikročástice prachu

jako by se už nikdy nemělo rozednít






Nebudeme


Amore Mio

Má nejdražší

Dle mých důsledných stoických kalkulací nám zbývá asi pět a půl kuriózních konců


Nebudeme


Deziluze

Stejně přijde zima

Tolik jiných oken, u kterých se budeš mrazem přokřehlá choulit


Metro nepřestane jezdit

Tolik stanic, kde se budeme slepě míjet


Někdo další bude vědět, jak piješ ranní kávu

Když tě v pět za úsvitu vytáhne z postele a tvoje vlasy jsou jak plamenná koruna

Vymyslí lepší metafory pro tvoje oči

Statisticky nemáme šanci


A pak nebudeme






Omluva


Já se omlouvám


za věci

co jsem měla říct

a neřekla jsem je


že jsem řekla

já na tebe počkám

a nepočkala jsem


přestože je pozdě

naše kazeta běží někde na straně B

na samém konci pásky


Stejně se omlouvám


i když je tu jiná

umí ti dát věci

které jsem neměla


tisíckrát si vyčítám

když jsi mě miloval

já tě nechtěla


Omlouvám se


za polibek v metru

nevinnou krádež tvého svetru

v pátek ve tři ráno do větru






Co mi sem tam prolítne hlavou


Vždyť já už na tebe

ani nemyslím často 

Jenže mi přesto

sem tam prolítne hlavou

tvé poslední gesto 

když mi před očima 

ubíhá město

které kdysi bylo naše

když jsi mě ještě chtěl svést

obejmout 

přivinout

nést 

prohrábnout vlasy 

zkoumat neznámý trasy


Přiznám se

někdy tě hledám

občas se nachytám 

že ještě čekám

Ale není to často

sem tam vzpomínám

i když tě nemám 

Ale ty momenty blednou

slábnou 

se mnou

Tak vzpomínám sama

ráno v šest 

jaký to bylo

když jsi mě ještě 

chtěl snést






Mamince


Maminko

píšu ti

že už jsem týden nevyšla z bytu

nepoznávám se

zvolna ztrácím svou identitu

zapomínám se


Čtyři stěny jsou najednou

moc i málo

obrovská těžká samota

mi drtí plíce


Když jsem řekla

že tě nenávidím

nemyslela jsem spíš sebe?


A slíbila jsem si

že nikdy nezopakuju tvoje chyby

pak jsem je udělala všechny

Ve skrytu duše přála jsem si

abych jednou byla aspoň 

způli tak silná jako ty


Zachraň mě

Nespi

. . .

Barbora Hančilová: Kdo by chtěl k útesům, když má za prdelí hory

neděle 6. září 2020


Barbora Hančilová (* 1993), vystudovala DAMU, obor činoherní dramaturgie. Píše divadelní hry. Na podzim 2011 uvedlo Studio Švandova divadla Kai/Abe 2011, v roce 2018 hru Trollové mezi námi. Aktuálně uvádí Divadlo na Vinohradech její hru Za dveřmi. Básně dosud nikde nepublikovala, následující texty jsou proto premiérou. 

















Les


Zlaté penízky

se sypou z bříz,

(vlna za vlnou

se valí lesem,)

brouzdám se

borůvčím,

tvář ošlehanou

smrkovím.

Kdo by chtěl

k útesům,

když má za prdelí

hory.






Teplota


Všichni tu leží jako v lazaretu

hodiny odtikávaj čas

každý si myslí na své

a všichni na jedno:

na dědu na kapačkách,

kde počítají čas 

přístroje, co měřej

jeho srdce, dech a tlak.

Tady ticho a tam z magneťáku

český zlatý slavíci;

to je asi peklo

na smrtelnym loži slyšet

soundtrack Lucky Bílý.

Vysmrkáváme se z podoby

a vykašláváme svý smutky

a uvědomění si vlastní 

smrtelnosti. 

Jakej je rozdíl mezi

životem a smrtí?

Připojej tě na hadičky 

a je z tebe měkkej pytel tepla,

když předevčírem hádal ses

o trochu whiskey navíc.

“Jsme továrny na chemii”

říká táta.

Anebo zázrak, říkám si.

Ta křehká rovnováha

ve všem živým,

co dělí “zdravej” mozek od depresí,

co vyrovná se s úzkostí,

co dejchá, bije, pomiluje,

a pak se zhroutí:

jako planeta, když překročí se

neviděná hranice

když shoří

Austrálie Sibiř Amazonie

a český lesy zhltne kůrovec. 

Když selžou ledviny

co filtrovaly nečistoty

astma si vezme svý

a dech se krátí a po dialýze

odejde pravá komora

a z “ještě trochu whiskey”

ze života, ze zázraku

se stane - vyhasínající jiskřička. 






Trutnov - Hradec


V srdci si odnést les

krajinu vypít jedním dechem

a vpít se do ní očima

nechat si odkutálet

klubko myšlenek

někam mezi klasy

a v remízcích čekat

na zázraky,

u božích muk 

odložit svý strachy

a do rybníčku

vlít svý naděje,

ať tam čekaj

na splněnění.

A za kopcem

si myslet

jiné země

a v jiných zemích

myslet 

domovinu. 






Šneci


Na pokraji nemoci 

stáčejí se mi 

šneci myšlenek

na úpatí skrání

a výměšky svých těl

mi chtějí 

zchladit hlavu.






Měla bych si nakoupit víc poezie


Vytvořit ticho v hluku města

najít kostel na tržišti

postavit stan v obchoďáku

odclonit pach městský dopravy

-

a nácky oblíct do tutu.






Cestou 


Borovice v mlze se sklánějí nad polem

a snaží se nespadnout. 

Snad doufají, že je země chytí. 


V jedné smrti jsou obsaženy i všechny další,

i ta v ich formě, i ty všech blízkých. 


A tak někdy nepřestane noc po celý den

a noční můry kráčejí beze studu pod sluncem. 


Jako neony v šedém velkoměstě

svítí zelenkavý mech v opadaném lese. 


V tý záplavě informací, inflaci umění a příběhů

mi nejvíc smysl dává umět stvořit - ticho. 


Truchlím.






HM


Máme přece

každý více

duší.






Kdo by to chtěl


Kdo by to chtěl

milovat stoky

v myslích 

svých

bližních.






V květnu


Voněj mi akáty.

Děti běhají

poprvé splašeně

neobratnými kroky 

hříbat na polích.


Nic není

definitivní 

teď v květnu,

možnosti otevřené.


Listy pampelišek 

se chvějí

pod lavičkami.


Chmýří z jejich

olysalých hlav

se tetelí vzduchem 

když vzlétá a slétá

zpátky k zemi.


Pomalá elegance

jejich tance

nad trávníkem

vybízí k něze,

pozastavení. 


Vnímat květen

dokud ještě jsou

čtyři roční období,

měsíce a dny.






Švábi


Strach-strach-strach-strach- strach //

leze lidem po prdeli jako šváb //

my lidi se nebojíme boha //

bojíme se neznáma a sebe navzájem //

strach z budoucna je jediná jistota // 

protože vpředu vždycky číhá smrt // 

Chcem ji vobejít, a tak plodíme děti // 

a myslíme si, že v nich přežijeme // 

ale přežívá nás moc // 

hemžíme se po povrchu země // 

a země se černá náma, červama // 

a naším odpadem // 

až požereme nakonec i sebe navzájem // 

až nezbude než obří masa lidstva // 

dávící se vlastním ocasem. 






Ranní stmívání


Ranní stmívání 

a ozvěna v odposlechu

na uších klapky

a v očích špunty

ráda bych zastřela

šum v mraveništi

ráda bych uslyšela

ticho na jevišti

ráda bych viděla

tmu, co mám v sobě. 


Večerní rozbřesk

mě probouzí do dne

šumění barů

a ticho na vozovkách 

provází světlo ve mně

přímo do postele.


Ve snech snímám

špunty z očí

klapky z uší

rozsvěcím uvnitř

a vidím vnitřnostmi.


Hučení krve

se snoubí v obrazy. 


Je vnitřní svět

někde mezi 

ledvinami 

a mozkem

a ten

plodí pohádky.






Pod skleněným nebem


Pod skleněným nebem

město tepe v rytmu techna

a rychlost života je neúnosná,

a tak ujíždíme, odlétáme

od zuřivé kadence 

do umělých rájů

a svět tím roztáčíme

na stále vyšší obrátky -

Kdo tvrdí, že je stále

v roce 365 dní,

když se Země přehřátá

lopotí a funí stále rychleji

vesmírem do neznáma

Roztočte Káču: co na ní lpělo

odrthne se při nejvyšších obrátkách.

Lidé odlétají ze Země

odtrženi od ní odstředivou silou

a prorážejí skleněné nebe.

Ve skleníku zůstává jen to, 

co mělo kořeny

a těmi drží baobaby dál

Zemi dohromady.






Vychládání


déšť a rukoudání

teplý dotek pod peřinou

vítr škvírou pode dveřmi

rozhání páru nad čajem

všechno

vystydlo

a nejrychleji místa, 

kde jsi býval 

doma

zbyly vlasy ve výlevce

zmeškaný hovor

zprávy, co neotvírám






Sešívání


V tichu a samotě

sešívám okraje

co se mi roztřepily

při kontaktu s lidmi -

maska se natrhla

a průrvou vylezla

plsť vnitřní výplně.

Až to zas zalátám

v tichu a samotě

sešiju okraje

nasadím masku

a půjdu do boje. 


. . .

Anatol Svahilec: Víc klaunů do drůbežáren!

neděle 30. srpna 2020

Anatol Svahilec (* 1994) je jednou z hvězd současné české slam poetry. Po maturitě na Masarykově gymnáziu v Plzni krátce pracoval jako námezdní dělník a obchodní příručí. Do slam poetry vstoupil roku 2014, v témže roce získal titul mistra republiky, což se mu znovu už nikdy nepovedlo. Své jevištní počínání zařazuje na pomezí poezie, fyzického divadla, tance sv. Víta a sokolské cvičenecké sestavy. Objevil obsesivní zálibu v rozsévání žánru po regionech a postupně našel drzost k sólovým slamovým blokům.


Tvoří pevné neimprovizované slamové texty. V roce 2014 realizoval vlastní návrh typu divadelní scény, tzv. „divadelní panoptikon“, v prostorách husitské modlitebny s názvem Panoptikon Barikáda na Žižkově, ve kterém účinkoval v mystifikačním projektu maďarského souboru nového cirkusu Körforgalom Színház (v překladu „Divadlo Kruhový objezd“). Svou slamovou tvorbu prezentoval mj. v Německu, Polsku, Maďarsku, Belgii, Estonsku, Kanadě, USA nebo v Ghaně.


Samonákladem vydal roku 2016 autorský debutový sborník Emu mele maso, v roce 2018 vyšla již oficiálně sbírka Přece se to nevyhodí, na září 2020 je připravován třetí slamový sborník Motorové sáně, ze kterého jsou i tyto ukázky. Anatol Svahilec také přispívá do magazínu Legalizace a je nadšený wikipedista (cca 590 článků).






Hospodářská poezie


Och, česká krajina, 

nádherná, ne jiná, 

sluníčkem sluněná, 

slůneček slůně má, 

půjdeme s náladou 

zahradou faunatou

s mámou s tátou 

divák a Anatol 

s poémou narativou

za zmrzlinou 

vdál.


Napřed jen maličko, 

jak svítí sluníčko, 

zmrzlina odtéká, 

zprvu je na trenkách, 

obtéká člověka, 

po holkách holenkách,

a potom zmrzlina,

ta cukerná špína,

odtéká k tuleňům, 

tuleni nelení, 

sepíšou hlášení, 

zřízenec zcepení, 

zcepení jak Lenin, 

návštěvu vyhodí, 

vstupenky nevrátí, 

s zahradou loučení, 

tuleni spokojení, 

s košťátky sanují

bazénku zhnojení 

– och česká krajino, 

zpět k tobě utíkám, 

podlézt Ti básničkou, 

- solidní kravinou, 

jsi mojí otčinou,

jsi mojí maminou, 

z Aše po Karvinou 

prochodit chci si Tě,

 chci si Tě prošmejdit, 

zšlapat a zlustrovat 

má zlatá zemičko, 

vždyť stejné meníčko 

v každičké hospůdce, 

v každé vsi, v oáze, 

výletník upřímný, dotěrný, vychcaný 

vyžebrá v chřtán! 


Bříško však zaškrundá, 

šenkýři lakotní, 

skývu ti nepustí, 

šenkýři zkurvení, 

žaloudku soužení 

– žaloudek: nesprostý,  

žaloudek - roběte, 

ale co s obědem 

co my s ním provedem 

kde sousta nakradem 

i pouhý suchárek 

byl by gastrodiadém: 

osůbko spořivá, 

neboj se ničeho, 

pilně jen roztáčej 

mentální kolíska, 

ať nápad odkopeš 

– nápad se odkrývá,

kde poživatelná 

skýva je 

– zaplesáš: 

vydejse do lesů! 

Žrasa se namlsat, 

sníst i to, co chce sát, 

jezevca například 

vytáhni z seschlých klád, 

to nejlíp na jaře, 

v létě však v opaře 

vlahém či ve výhni 

proměň se v houbaře! 


Houbař je sympaťák, 

nej klaďas v přírodě, 

co v košík nevměstná, 

to nechá v pohodě 

dál ležet v kapradí 

- pařezy například, 

zkoušel je vyviklat, 

z hlíničky vyšťorat, 

v košíček nakrouhat, 

košíček nestačil, 

houbařík ostrouhal. 

Zpruzený mužíček 

nesnáší košíček 

z proutění pletený, 

hází jej o stěny 

stromnaté květeny, 

lesík jej vytáčí, 

hle – stopy po pláči, 

rači by jinačím 

způsobem posvačil, 

než bloumat po houbách, 

mužíček koše vrah, 

cloumá s ním do houští, 

z ruky jej nepouští, setr-

vačností letí i s košíkem 

v keř. 


Dost už ran solení, 

s košíkem smíření, 

omluvy, prosení, 

koš od hub slídiče 

dostává s pardonem 

dárkový košíček, 

a teď chlap stoicky 

se dvema kosicky 

brodí se dál hvozdem, 

nad zmijí, 

pod drozdem, 

rozvetlým dnem. 


!!!Enemže!!! 


Z hvozdu ven 

hrůza jen, 

perspektiva děsivá, 

indika x sativa, 

ať hulíš co hulíš, 

oči jak tykvice jak pumlíč vykulíš 

– z čertova osiva 

kam se jen podíváš 

řepka se rozlila, 

žlutého pletiva 

jak fleků od piva 

na vrchu přediva 

co v knajpě zafluslé 

stolečky odívá. 

Jako s tím ubrusem, 

leží hnus za hnusem, 

když z výšky posedu, 

zří monokultůry 

náš houbař samotář,

 jen cedí „Do háje…“, 

u lesa okraje 

olejka 

všude 

ční. 


Mykolog-trosečník z posledních sil 

bere si své dva košíčky, 

s sveřepostí v očích 

z posedu seskočí. 

Košíčkům polibky 

– naděje kolíbky!, 

i s vlastností letu zoufalé slípky 

za pomocí šipky 

se do řepky vmátoří. 

S porostem bojuje: 

ách, í, ó, ou, ú, jé, 

rve se, neboduje, 

vpleten, leč zápasí 

– co by dal za klasy, 

řepka jak klobásy, 

tuhá a mastná až srdéčko zazvrací, 

košíčky potratil, 

zbyla jen rybička, 

malinká kudlička, 

dřív nástroj zápasu 

– teď vbodlá do líčka. 

Houbař už netroufá 

naději vydoufat, 

hrobeček v ornici 

prosí si vyhloubit, 

navrch dát hříbeček, 

vytrousit a nech být. 

Co to však, Ježíšku, 

noří se z remíšku, 

jak přímku kokainu, 

sdruženi v lajnu 

stádečko sežvýká 

plechových kombajnů. 


Kombajn je nebojsa,

kombajn je hrdina, 

ten umí všechno sát, 

lhostejná dřevina, 

vepř nebo konina 

– co cestu protíná, 

stráví a sežvýká, 

z balíku klína pak 

vytlačí balíka. 

Balíka s řepkou 

jak balíka s blatouchem, 

s jelení lebkou 

nebo s živým kolouchem, 

se syslem, s hrabošem, 

chtěli by kámoše 

– bude to houbař, že? 

Kombajn má v malíku, 

houbař je v balíku, 

k valníku daleko, 

zdrápaný má dekolt, 

kombajny odjíždí, 

den už se zhasíná, 

houbař jen potají 

tiše se proklíná, 

že i když domovská, 

přesto tak zločinná, 

pro oči svačina 

jest česká krajina.


Anketní otázka:

Myslíte, že s houbařstvím má v dnešní době smysl vůbec začínat?   






Slogslam


Máslo patří do ledničky. 

V levé šupně čisté lžičky

a ve špajzu nový smeták. 

Zdarma lístky na Hamleta. 

Nikdy žádný polský květák.

Ten správný je mletý kopr.

Místo JARu Mistr Proper.

Čaj z lípy na nohu chromou. 

Za šťastný a bezpečný domov.


Hlásím válku levné práci!

Stejná pohlaví na matraci!

Písně jen za čtyři doby – 

Šetrností za blahobyt!

Radši nechme vstoupit slony, 

Nežli nás do eurozóny.

K novým botám jedny staré.

Víc klaunů do drůbežáren!

A šéfem, kdo je trestně stíhám.

Objev roku? Karel Plíhal!

Všichni už se na to klepem, 

Až nám tady bude lépe!


Policisty vybavíme dláty!

Lvům v ZOO 13. platy!

Chcát na obilí, když je sucho!

A v librách vyplacenej důchod!

Více filmů s Janem Třískou!

Státní hymna v rytmu disco!

Exhumujme F. X. Šaldu!

Školky zřídit z McDonaldů!

Zbavme Česko mlsných hyen – 

Znárodněme pizzérie!

Z mosteckých dolů mít národní parky!

Vozit do Guineje teplé škvarky!

Dávky jen těm, co doma maj kroj, dál

mít nádraží Siegmunda,

do čítanek sinusoida!

Jaderný odpad zašít v Aši!


Ať pan arcibiskup Duka 

pro nás vzkřísí Petra Muka! 

Požadujem postavit

klouzačku z Přerova do Ostravy!

Dvě morčata vodečíst z daní!

Každý únor vinobraní!

Mák místo hrachu, vaříš-li šoulet!

A cikánům řezat koule!

Turisti musí pochopit, 

že pro všechny sou Příkopy!

Kojencům srbskou vlajku do klopy!

Do těsta na chléb míchat konopí!

A celý národ vyklopit 

do sjednocené Evropy!


Bauxit těžit, až uzraje!

Přesun Zlína do Ústeckého kraje!

V olympijské výpravě i starci!

Mateřskou platit ve vánočních dárcích!

Zmrzlinářům více peněz, 

více peněz vlastní ženě, 

Šebestovejm, Machům víc prachů, 

do všech funkcí mýho bráchu, 

prosazuji změnu změny, 

do volební urny – penis!

Tur domácí ať je chráněn!

Do všech rodin motorové sáně!

A po ulicích běhat s kvérem, 

řídit zas opačnym směrem, 

voskovky před plnícim perem 

a v všech rádiích Pepíček Melén. 


Máš klíče v kapse? Víme v které! 

Nemáš partaj? My tě berem! 

Tak nebuď voleb sabotérem, 

páč největším pozérem je ten, 

kdo si nevybere!

Všichni stejný role herec! 

Či nestěžuj si, 

když tě sere… 

Že Felix Holzmann 

premiérem!!!






Motorové sáně


Taky každá osoba 

by se dnešního světa bála, 

vždyť problémů dnes 

nepřeberná škála! 

Stres ti nepřestává svištit 

po pracovišti, 

stejně tak se mu neschováš 

cestou do útrob domova, 

v zádech jako zaražená píka, 

stále se s něčím potýkat, 

každý tíhou osudu je sražen 

před nekonečnem překážek. 

Prostého to smrtelníka, 

dřív než nadobro zavře svá víka 

blíž k mlžnému datu smrti 

nepříjemnost za nepříjemností drtí 

a jak se mít líp, 

no… 

Mít moře času, 

nejen Lipno, 

k sváče, 

k véči k

aši vtipnou, 

nic neřešit a prostě 

vypnout. 


Teď si nejeden z vás říká: 

to by chtělo pomocníka, 

nějakého, 

co moc nenaříká

 a od tíhy existence vám ulehčí 

– lopatkou z okapu vybere mech 

či 

zléčí závislost na heroinu, 

jater rakovinu, 

popraskanou sklovinu, 

inu… 

Vím, 

kde se takový dá sehnat 

a můžu za vás ztratit slinu, 

páč z pultů mizí rychleji, 

než v Minsku banán, 

příští várka? 

Předem vyprodaná! 

Nezáviďte ženské, 

zlostné brundibáry 

– když, 

keramické zdobení, 

sám vkus, 

ladné tvary, 

chemlonový potah s portrétem 

Karla Gotta, 

chromované prvky 

a madla z nerza, 

no a co do funkčnosti, 

předmět univerzál! 


Už slyším to: 

blázníš chlape, 

krek doma vaříš si ve vaně! 

Ten zázrak, 

hned vám prozradím, 

jsou totiž 

motorové sáně!!!


Ale to byl pohled!!!


…jako vyplašený daněk, 

no slyšel si mě správně 

– motorové sáně! 

Tří až osmitaktní pohon, 

sáně vybavené dieslem, 

na tom ujedeš horské službě, 

i před jilemnickým fízlem, 

a ještě tě po cestě vyléčí z toho, 

že seš dysleks. 

Sbor strojařů a lékárníků 

spolu svorně kýve: 

sáně plní svět jen 

pozitivním vlivem, 

garance, 

že ať máš jakýkoliv problém, 

máš motorové sáně, 

tudíž bude všechno dobré: 


že třeba tvý děti 

vypadaj tak trochu 

ušmudlaně? 

Však na to je snadná pomoc 

– motorové sáně! 

Rodičovství, 

těžká dřina, 

jako řídit ceppelína, 

a kdo by bral čas 

svou haldu robat 

jednou za čas osprchovat, 

tak dřív než se děckám 

od mouru 

zasedimentují dolíčky, 

motorové sáně 

je vezmou jednou za rok do myčky! 


Na koženkovém gauči 

fleky po smetaně? 

Přesně vim, co potřebuješ 

– motorové sáně! 

Pohonových pásů 

lze použít jako brusu. 

S tim můžeš čistit lavičky 

nebo čalouň z autobusu, 

pro venkovany: 

o běžící pás 

lze dobře říznout husu 

a když rty dáš k výfuku, 

tak ti ty sáně daj i pusu! 

Čili možno doporučit 

třeba jednočlenným párům, 

pásy samozřejmě v ceně, 

levý Goodyear, 

pravý Barum. 


Že doma máš bordel 

jak Tatar vod Kubáně? 

No co bych to říkal třikrát 

– motorové sáně! 

Tobě to celkem vyhovuje,

ale maminku to sere. 

Sáně stanou se 

kompaktním buldozerem, 

tak pozor, 

ať ti při práci nepřejedou nohu! 

V pokoji stvoří čtyři hromádky, 

každou 

jednom 

rohu. 


Že přespříliš vysoké 

máš letos platit daně? ¨

…já se nechci vopakovat 

- motorové sáně! 

K koupi zdarma členství 

v Spolku pro lyžařské kotvy 

a sáně si přepíšeš 

na daňovej odpis. 


Strýc v urnu se sesypal, 

smutno je tetě Stáně? 

Vím, co pro ni na MDŽ 

– motorové sáně! 

Sáně bytem krouží, 

zní to, 

jak když strýček dřímal. 

Trochu škrábou parkety, 

ale teta se má zas príma. 


Nad skleníkem ředkviček 

Ti krouží smutné káně?! 

Jen nedělej natvrdlýho 

– motorové sáně!!! 

V saních vestavěná kulovnice 

půlpalcové ráže 

a vycpaninu dáš si 

nad dveře vod garáže. 


Však koukni, 

kolik je tu migrantů, 

dnes žádoucí sou zbraně… 

Českou zemi, 

domov můj, 

už chrání motorové sáně. 

Vždyť i sám pan prezident 

na konferenci v Astaně 

smluvil mamutí odbyt 

pro motorové sáně. 

Motorové sáně nemáš 

– nevíš, co je krása, 

české motorové sáně, 

produkt značky Klasa! 


V provedení pro vegany, 

i s obsahem biomasa. 


Jako dar je ocení nevěsta i ženich, 

motorové sáně ve všech provedeních: 

s pohonem na všechny čtyři, 

s pancéřovými štíty, 

s portrétem Vladimíra Špidly, 

anebo rovnou s Hello Kitty! 

Aby soused přes plot nezáviděl, 

pořiďte si také 

motorové sáně 

s kamuflážním lakem! 

Dále airbag, 

saňorádio, 

přídavná plátěná stříška… 


A když si je nekoupíš, 

tak přijdou vod Ježíška! 

Anebo vod Dědy Mráze, 

když zrovna nebydlíš v Praze… 

Pořiď si motorové sáně, 

uvidíš, vůbec nejsou špatné, 

a každý měsíc nové sáně, 

šetřte na předplatném, 

že nebudeš mít čas to vybírat ze schráněk, 

anebo si jednoduše zvětš 

mezi prahem škvírku 

a sáně ti domů začnou jezdit 

samy 

na dobírku! 


Kartu vyliž si, 

chytrej mobile, 

zde nové perpetuum mobile, 

vždyť díky nim na Slovensku 

pôl štátu ráno vstaně… 


Páč maj vestavěnej budík 

– motorové sáně! 


A že stále nepřišly? 

…neztratí co nemá, 

což, ta-

hle česká pošta. 

Nicméně díky nim peníze skrovné 

ušetříš za poštové, 

neb i když listonoš-gauner 

je v Kosovu bokem střelí, 

díky vestavěnému kompjůtru 

sáně zpět najdou cestu k majiteli! 


Tak jezděme, 

jak zjednaní, 

teda do chvíle, 

než se někdo zraní, 

do kopců i do strání 

na motorových saních, 

a lidem na horách zkurvit plíce, 

ať je maj zkurvený 

jak všude jinde v republice! 

„Pravdu a lásku prosadí 

jen motorové sáně.“ 

Zdraví vás 

korespondenčně z báně 

odevzdaně 

Váš Ferdinand 

Vaněk. 


Tak kristepane, 

motorové sáně, 

hlavně neprohlupte 

a všichni si je kupte, 

nesmíš mít zákaznickou ambici 

velkou jako hobit, 

ať si jich prodá ještě víc, 

než jich kdy půjde do výroby!

 

A že už tě to tu nebaví? 

Běž si, 

tady nejseš v kleci, 

jen na regulérní akci 

předváděcí, 

čili já vam teďka předvedu 

ty motorový sáně, 

vony už tu sou s náma, 

ale tam, 

na druhý straně, 

kdybyste šli timhle směrem 

a pak vlevo, 

jak je výtah, 

ale vytáhnout je sem nemůžu, 

páč to by byla rekvizita 

a to ve slamu používat nesmíme. 


Čili nic neukazovat 

a jenom se předvádět, 

stejně jak to dělá Travolta 

celou dobu v Pomádě, 

nicméně vám garantuju, 

že tuhle místnost nikdo neopustí, 

dokud si je nekoupí i támhleten dědek v rohu, 

co je z Ústí. 

Už se z portmonky zvedni, 

chlape, seš poslední! 


Jo, a prosim vás, 

stran závad: 

špatně zvládaj zimy tuhé,

čili nestartovat v lednu, 

nebo za polárním kruhem, 

a to platí pro ten severní, 

ale radši ani na tom 

druhém.








. . .

Martin Stöhr: Otevři mi úvěr na ten čas, já ti to nikdy nevrátím

neděle 23. srpna 2020

Martin Stöhr (* 1970) vydá na přelomu srpna a září ve svém domovském nakladatelství Host novou sbírku Užitá lyrika. Jedná se o jeho šestou knihu básní. Ukázky z ní vám nyní přinášíme.


(Foto: David Konečný)




















Jak padá tma, ožívají armády komínů,

sténají mosty, nýty, řeka plyne jak boží vůle.

Den končí melancholickou procházkou.


Periferie je chlapský revír. V torně dvě

žárovky, sny o zdroji. V prodejně

Domácí dílna je šťastný i romantický muž.






Na okenním parapetu kvete orchidej


Konečně sněží Syn mi říká svůj sen


Jsem v něm had Peče mne v troubě


Nejsem živý Mrtvý ne Tak uprostřed


V Lužánkách v domě dětí umírá opička


Dřepí v rohu klece a pořád se třese


Brno má pěkné ohrady Vídeň lustry


V kuchyni syčí topení Opona se sune


Ze zahrady salutuje Stuart Sutcliffe


Do básně mi padá tma Jako sarkofág






odplouváš… a já řku jak liška:

pojďme si promluvit

jak králík s králíkem


jiří vala ve snu nás kárá:

nezapomněli jste si koupit

lístky do divadla radost?


vstaň a zalej orchideje;

založ stránku se vzkříšením

v evangeliu bledého ledna






(...)

a teď vylez na ten posed

a teď čekej laňku básně —


pane hajný, podejte mi péro

a co s tím chcete dělat?

bože, vole, nic…


dával jsem si tam, petře, candáta

v takové osamělé výletní

přišly tam dvě, v letních šatech

jedna měla vytetované motýlky

zezadu na snědých stehnech


když natočíš nejdelší osten ježka tak

aby vyčníval z klece nejširším jeho otvorem

a posuneš ježka do poloviny výšky klece

ona si nasouká černé punčochy

vždy do tří čtvrtin svojí kýty

a motýlci jí je podrží


a ona se pak jedním pohybem svlékne

a ty, pokud nezešílíš

podej mi index a já ti to napíšu


jsem docent na melancholické fakultě

do noci svítím na katedře smutku


naposled jsme se spolu ožrali

v noci, u nás na smyčce tramvají

lavička, hvězdy, lahváče, petře!

takové ty pindy v podnebesí


otevři mi úvěr na ten čas —

já ti to nikdy nevrátím…

(...)






Obelisk


Být básníkem znamená

zajít až na konec slov

Na konec uhlíku balíku

knoflíku kotlíku pytlíku

Jakého chceš ku ku ku

Buď v klidu Je to fuk

Být básníkem Kuku

znamená přibližně

sečteno úplné Nic

Dnes je Den poezie

Chtěl bych si uřezat

svou dřevěnou ruku

Na létech uvidět

ten posranej rok

Dals mi ji Kuku

do dlaní bez ptaní

A to vše je pravda

Toto je samá pravda!

Kokonec obelisku






Zapálil jsem si cigaretu

v nádherném poledni

v slunečném předjaří

v krmítku městské zahrady

se popelil ptáček

vzlétl a zmizel

viděl jsem to v oblaku

obětního kouře

ten prostý obraz

nikdy jsem nenapsal

tak krásnou báseň

nežil jsem co bylo

ale co by mohlo být

jenom bílé plátno

táhlý teskný tón






Boží les


Někdy, když jsem tak zoufale, bujaře střízlivý

když ztichlým bytem protéká med podvečera

zjistím, že mi anděl spásy ukradl popelníček

zpřeházel knihovnu, nedbale vyplenil sazeničky

Zeleň je laskavá jak láska, světlo dost vlídné

je mi tak líto, že tu nebudu. Tak, až bych nebyl

Vzpomenu si, že jsem býval katolický básník

na kolejích mi přezdívali Přední jeřabinista

Krev šípků & jeřabin, krev, Jonáš, krev, pivo

Jidáš, rum, víno, Ježíš, zvratky, Getsemany


Boha jsem znal osobně dobře, ve čtyři třicet

šeptal jsem: Ty stvůro kolozubá, tak si ji nech!

Nad Klášterním Hradiskem zhasínaly hvězdy

na Svatém Kopečku otvírala továrna na hřebíky

Ráno pošťák se stříbrnou brašnou na rameni

přinášel dopisy od Motýla, Diviše, Křepelky

Brno byl zlatý prám, naše generace nádherná

V nonstopu jsem se porval s Jardou E. Fričem

omluvil se dopisnicí se zeleným inkoustem

Básník Martin J. Stöhr, bydlištěm Boží les


To letní ráno jsem vrávoral odkudsi donevím

to letní ráno jsem štráfoval přes Ptačí vrch

ještě tak zoufale, bujaře opilý, mladý a sám

Na pahorku v městských sadech zrovna svítalo

zůstal jsem trčet ve sloupu světla mezi břehy


Byly to břehy! Opeřenci řvali jak boží trouby

Všechno ti dáme, když se mu budeš klanět

a Ten, Který Je, už se v té výhni nadechoval

Je mi líto leda trilobitů ve Slezském muzeu!

zařval jsem s hlavou zakloněnou do nebes


Někdy, když ztichlou hlavou protéká med usínání

vzbudím se a znova chodím po ztraceném domě

Jsem malý, vrávorám tmavou, vlhkou chodbou

moje babička, svatá Marie, směje se a zase žije

je ve chlévě, ve světle se smaragdy masařek dojí

paprsky mléka pleskají na dno plechové konve

Jak může žít? Když přišli z jatek, kráva brečela

Je mi líto krávy, trilobitů, přes slzy nevidím

Zahrada laskavá jak láska, světlo navždy vlídné

na letní verandě sešit s pětkou z náboženství


Když ztichlým domem protéká stesk podvečera

Vzpomenu si, že jsem býval katolický básník

Zjistím, že mi anděl zkázy vrátil popelníček

přerovnal knihovnu a pečlivě vyplel sazeničky

U dveří zazvoní pošťák se stříbrnou brašnou…






Hvězda


Večer s otcem

ze zahrady za domem

hledíme na kometu

Zabalený v dece

toho stejně

jako vždy

moc nevidím

V divadelním kukátku

hvězda jak špendlík



Tolik lásky

se kterou se

nedá nic dělat


tatovi




. . .

Anna Řehůřková: Proč spolu neděláme lásku?

neděle 16. srpna 2020

Anna Řehůřková (* 1997) pochází z Pardubic. Studuje na Katedře výchovné dramatiky DAMU, takže kromě poezie má blízko i k divadlu, nejen proto se rovněž účastní coby autorka exhibic ve slam poetry. Sama sebe označuje za rebelku a ve svých textech se snaží překračovat svou komfortní zónu. Své texty dosud nikde nepublikovala, tento básnický blok připravený Filipem Klegou je její premiérou.













Doba je zlá


Nalila jsem ti poslední pívo a trochu tě při tom olízla

A když jsme přišli domů, ještě jsi sám vypil flašku vína

Bejby, doba je vždycky hrozně zlá

Když z nebe visí

Péra a klitorisy 






Víc žít


Víc snít

Víc pít

Víc chodit po trávě

Víc kouřit trávu

a život je horký a vodka je tak sladká

Víc pracovních míst 

Víc míst na hřbitově

...a víc pro mne 






Farma česká


Pašíci si bříška plní

Sličné panny kolem se vlní

Ovečka a starý vyhaslý čert

co tuší

že naše farma Agrofert 






Proč


Proč spolu neděláme lásku

v tvym strašně alternativnim bytě v Praze?

Dělat lásku na tvý studený podlaze...

Proč mi nepíšeš tvoje divný básně po hrudníku?

Proč po mně neleješ rum ty poutníku zvrhlíků?

Proč se nedusíme kouřem z tyčinek vonných

a nezúčastňujem se spolu nezákonných věcí?

Proč teď sedím doma a koukám

na lásky jedné plavovlásky?






Co s tim uděláš 


Co uděláš, se svými malichernostmi a s tvou ignorancí? 

Co stromy? 

Půda a oceány? 

Ledovce a tráva? Co tráva? 

Co mikroorganismy a jejich práva? 

Co pejskové a kočičky? 

Co policajti a učitelé? 

Co menšiny a většiny? 

Potůčky, bažiny a velryby? 

Co fíkus pod oknem! 

Co rána kdy se těžce vstává? 

Co ta ranní káva? 

Co zlomená a nezlomená srdce? 

Co darovaná srdce? 

Co žvejkačky na chodníku? 

Co dotační podvody?? 

Co informace a dezinformace!!! 

Co světové nemoce!!! 

Co moje emoce... 






Laskovaná


Dělám s tebou ráda spoustu věcí 

Poslouchám tě 

Chodím bosa po tvé podlaze

Učím tě o životě, o míru 

Ty učíš mě 


Dělám s tebou ráda spoustu věcí 

Ráda s tebou sedím 

Na trávě, na gauči, na posteli 

Koukám na tebe když se nahý ráno protahuješ 


Dělám s tebou ráda spoustu věcí 

Ráda s tebou sedím 

Tvoje ryzí a čirá tvář - na ní ráda sedím 






Konverzace


Jsi strašně vyzrálá řekne beruška 

Já vím, asi jsem v přechodu 

nebo nadchodu? 

To je jen přechodný období 

stejně jako mít tečku na zadečku 

Řekne beruška 






Antikoncepce

 

Drahý, už se na nic víc nezmohu 

když začneš mluvit o tom 

jaký jsi znamení zvěrokruhu 

a jak jsi našel odpověď ve Čtyřech dohodách... 






Rovnoprávnost 


Když je léto 

tak všichni ti krásní kluci 

v parcích a barech nosí krátké kraťasy 

A když je opravdu horko 

chodí přes třídu Míru bez triček 

Jen tak 

Protože můžou 


A všichni ti krásní kluci v kraťoučkých šortkách 

s koleny a kotníky se nesou 

Je léto a vlasy mají vlhké od potu a nostalgie 

A to vypadá jako pomáda 

Ach ti krásní kluci 






Bi blé


- Evo, ty jsi střevo 

- Adame, kéž bych byla furt to žebro



. . .