Ivan Motýl: Sedmá bezmoc

neděle 8. března 2026


Ivan Motýl (* 1967) je novinář a básník, básník a novinář. Počátkem devadesátých let vydal samonákladem debutovou sbírku Zloděj ve sklenici, poté knihu básní v komiksu Struska (Větrné mlýny, 2019) a reportážní cestopis Fragopolis: 8 miliard obyvatel – průvodce Prešovem a zbytkem světa (Větrné mlýny, 2025). Připravil antologie básní Briketa: ostravská poezie a poezie o Ostravě 1894–2013 (Větrné mlýny, 2013) a Šnyt (pivo v poezii a poezie v pivu) (Větrné mlýny, 2024). Na jaře roku 2026 vyjde v brněnském nakladatelství Ears&Wind kniha EINS ZWEI, jíž tvoří krom textů Ivana Motýla také texty jeho otce, básníka Güntera Motýla (1940–2020). V tomto bloku přinášíme ukázky z této knihy.










Coke Oven Freedom


lepší název nikdo nevymyslí ani nad sudem piva 

možná Günter M. s milenkou Andělikou 

kdyby ještě spali v Sešitech pro mladou literaturu 

já tady zatím svobodně dýchám rakovinotvorný benzo(a)pyren 

na který neplatí průduškový čaj zaklínadlo bič uherák čabajka 

astma basta fidli

kyselina sírová dehet Deza 

Babiš říká už nepiš

píšu a ještě k tomu obkresluji antracit 

250 let v černém lágru

s konejšivým nápisem na bráně

koksovna Svoboda 

o dva roky kratší život než ve zbytku republiky

potvrzeno aktuálním výzkumem Evropské unie 

Healthair 

s rozpočtem 1 092 911 eur

za ty prachy je předčasná smrt úplně jistá

i s hořčicí v truhle 

za ty prachy by každý ostravský básník mohl vydat

tři sbírky měsíčně

ekologicko-literární katastrofa  






Sedmá bezmoc


patníky noci

okopaná stěna 

hloupé sny a ještě dementnější realita

ráno 

ráhno 

povinná plavba po klávesnici 






Plán práce 


psát a spát spát a psát 

přežít užít vypsat se do růžova vyspat se s klávesnicí

zase trochu víc ucpat mediální archiv 






Wir


ani malí ani velcí básníci

jako ocasy po souloži 






Půlnoc na dálnici D1


žádný soucit s obsluhou

vyčítám jí placené toalety a pak chčiju 

rovnou na zeď benzinové stanice 

básník si vždycky najde důvod a tato ropná společnost 

zavinila smrt nigerijského spisovatele Kena Saro Wiwy

tak jo 

utopím pumpu v kyselině močové 






Nesnáším grilovačky 


všechny ty žvásty vyvolané exotermickou oxidací 

hořlavých plynů a umaštěnou hubou

nesnáším nohejbal na hřišti u splavu

nezničitelné staré zvyky 

s odborným názvem Czech Tradition

nesnáším sám sebe

vždycky se opiju jak malý chuj 

možná ještě hůř

řečním v křeči

v prdeli kosočtverec a v piči kleč 






Cyrilova vinice


51700 Verneuil Arrondissement d‘Épernay

tisíc eur na ruku 

oslava u rybníka Petit Étang s okrasnými kapry 

právě si vaříme halászlé

oznamuje dítě po síti O2

chce se mi dodat že spíš bouillabaissu

ale proč by měla celá Francie vědět že fotr 

je zas chytrý jak rádio 





Přibývá sněhu


silnice III. třídy číslo 48420

večer tudy prošel Petr Bezruč

a půl hodiny po půlnoci markýz Géro postřelil v pravotočivé zatáčce bílou Škodu Kodiaq 

pak sjela do chřtánu horského potoka 

nezemřel nikdo protože Hádes se zdržel v pivnici U Veličků

vlastně to zaznamenávám jen kvůli beskydskému místopisu

nehoda na pomezí usedlostí 

Garbovice a Stýskolanka






U hrobu novináře 


smrdí to tady Tisem Kotlebou rozlitým šarišským pivem

nejdelší slovenská obec s nejkratším mozkovým vedením 

za boha za národ

se svatým Jánem Kuciakem bezpečně schovaným v hrobě 

pravda má mnoho podob 

říká mi Štefan Vároš v konspirační komnatě s označením:

starosta obce Štiavnik 






Okres Bruntál


skládání dřeva déšť pět tisíc v prdeli

teplo stojí víc než atlas hub

ozubený podzim bez cirkulárky

cik cak 

vlastně to vůbec nezvládám 

do chalupáře stejně daleko jak k Pulitzerově ceně





  

Eins zwei


eins zwei Polizei

křty geburtstagy funusy

drei vier Offizier

zupy z řepy dubové truhly totentanz v jehle 

výlety do Kateřinek a k Belgorodu

flinta v bahně paže v žitu

opa Erich jeho protézu jsem musel vyhodit do kontejneru 

fünf sechs alte Hex

rodinná slavnost s podtácky z režných cihel 

kolik zarobiš? co včil? a co potem?

tvárnice beton kolaudačka 

blb kdo nepostaví dům 

za toho tu nikdo nechce být 

opa Erich a onkel Walter dohromady dvě ruce

taky kolaudovali už v sedmačtyřicátém 

trumpety polnice řehtačky dějin 

výsadek na Krétě Varšavské povstání agentura wehrmacht

honorář v tuzexových bonech

napřed se zdálo že je to lepší než okopávat kobzole

nebo lokalkou do ostravske havirny

ale pak ty úřední dopisy: zastřelený zajatý nezvěstný

lepší je ranní kostel a odpolední motyka 

zaťatí synci z Prajzke uhlí ocel solvina

rekordmani na Dolech Eduard Urx a Vítězný únor 

pivo baby kořala 

pořád to stejné roky v poklusu jak uhlí na pásu

dokud terno demokracie nezvítězilo nad cejchem doby

On the Road 

německý pas vymodlená robota v Mnichově a Chicagu

oheň v popelníku zlatý déšť Baník dávno v piči 

tak jako Paříž v roce 1871

doma se říkávalo že Elysejská pole dobýval pradědeček

čtenář Květů zla 

dlouhán z hradní stráže u berlínského zámku

no jo báje omy Trudy 

naboso na kopřivy v hrnci eintopf 

klásky kobzole podvrtnuté svědomí

jeden před Varšavou druhý na Krétě 

k Bohu a pravdě oklikou 

Hassliebe Hlučínsko

přivázaný za kosti předků

třikrát týdně do pivnice u německého pohřebiště 

a dvakrát do výčepu u ruského hřbitova 

U Hlubka U Mrtvoly

v pivnici U Kuchaře automechanik se stříbrným prstenem

Himmlerův Totenkopfring 

hospody plné strážců duší 

sám sobě cizincem

Němec bez němčiny syn Hermíny a Güntera 

Ivan 

nepřítel už jen podle jména 

gastarbeiter v místě trvalého pobytu

žena si ještě občas přisadí 

Pivan 

z bláta do louže

vom Regen in die Traufe kommen

ledvinové flirty v palci dna 

vymlouvám se na dědičné trauma

noch ein Bier bitte

prosím ještě jednou život 

pro všechny oběti válek a drog

opa Erich tochter Dora 





. . .

David Molnár: Nelibát

středa 4. března 2026
















David Molnár

nelibát


volala mi redaktorka z Psího lejna

chtěla se mnou udělat článek

nudila se

chtěla si zašukat

co já vím?

neukázala mi žádnou průkazku

byla to taková malá poďobaná napoleonka

s vyzývavým podhledem

čtenářka těsnohlídka

a milovala brno

/začal jsem se mít na pozoru/

ten jejich časák stál za vyliž prdel

ale bylo to jediný místo

kde se ty hordy a tlupy a bataliony básníků

mohly vyblejt

vydávali v podstatě cokoliv:

básníky esoterický pindaly

básníky dobře napápnutý beatniky z petržalky

básníky kňouraly křesťany fetišisty komunisty

kýble a tuny veršů

a každej básník byl taky redaktor

bylo to jako práce

cesta vzhůru

a tys na to buď přistoupil

anebo sis mohl někam zalízt a lízat rány

anebo jsi byl jako já

a v duchu to rovnou poslal do prdele

ze zdravýho instinktu

úplně jsem cítil jak si podělávám kariéru

až odmítnu tuhle zřejmou past

a pak mi ta harcovnice kvalitní poezie

čerstvá absolventka polonistiky

nebo nějaký podobný debility

sdělila

/nechala si snad desetisekundovou pauzu

než vyslovila verdikt/

že ji mé básně přijdou «nevyzrálé»

ale že bychom mohli udělat takovej

„explozivní“ rozhovor o mých názorech

na poezii

pomazlila se s těmito famózními adjektivy

a já si od ní půjčil dvě kila

a seznámil ji se svým nejlepším přítelem

pak jsem se opil a vynadal jí do blbejch píč

a šel jsem pryč

a cítil se skvěle

můj přítel ji tu noc ošukal

a i když prý byla zatraceně dobrá

svý prachy už neuvidí

to víme oba





(Cit. z: Molnár, David. Pod kopyty slunce. Praha: Polí5, 2016.)



. . .

Jana Středa: Proklínám patriarchát a muži si to berou osobně

neděle 1. března 2026


Kniha Exorcismus je prvním titulem nového nakladatelství Nedělní chvilka poezieCZ, která funguje jako web už dvanáct let. Na její uvedení zveme v pátek 6. března od 19:00 v klubu Za školou v Praze - Bubenči, Uralská 6 (více zde).


Jana Středa je pseudonym. Ale kdo je Jana Středa? Říká se, že poezie k autorům přichází a odchází. Básně Jany Středy přicházejí z kuchyně, z porodního sálu, z terapie, z večírku, ze zaměstnání i z kostela. Poezie Jany Středy zní nahlas. Je to hlas ženy, který si dovolí křičet, i když se u toho třese. Nechce nic menšího než tuhle dobu změnit. Jana Středa je pseudonym ženy středního věku, která má za sebou řadu mediálních výstupů i profesních ocenění. Teď přichází s básnickou knihou. Její dospělý feminismus má sílu být generačním hlasem.














Jsem Jana Středa


umím pařit

excelentně


kdyby ses mne zeptal

kdy se ve mně narodila feministka

řekla bych že u piva


na ex

na dva loky

pěkně do dna 

ještě jednou!


pak jsme se spolu váleli v příkopu za kulturákem

ale to si nepamatuješ

ani já ne


jsem Jana Středa


chlastám jako o život

a muži mne pro to milují


přeju si aby už žádná nemusela


teď se mne muži už trochu bojí

zamilovat se musím první


a já na to chlastám

nealko






Můj milý!


na puse mi přistála tvoje DNA


a i když jde o mikroskopickou informaci

stále ji cítím


čím víc je DNA

tím víc tě chci


tak to prý příroda zařídila

abych od tebe nechtěla utíkat


ale stejně musím






Jsem Jana Středa


jsem jako muži padesát plus


když je mi smutno

jsem agresivní


rozpláču se až na záchodě






Jsem Jana Středa


nesnáším všechny

kterým jde o míň 

než o lepší svět


zároveň 

se je učím snášet

většinou totiž nejde o nic


nezbývá než se radovat

život protančit

milovat






Jsem Jana Středa


potížistka

barikádnice

buřička


když si urvu hlas

jsem amplionem


křičím a křičím 

až ztratím hlavu i tělo


kůže!

kůže!

stahuju se z kůže zaživa


pálím mosty

mluvím z cesty

chci zachránit celý svět

a přijede záchranka

i policie


vtipná historka nebo životní tragédie?


lékařská zpráva!

rozhodnutí soudu!

blázinec

šmytec


kůže!

kůže! 

vykupujou kůže a já umírám zaživa


jsem Jana Středa

když mám náhodou hlas mívám tendence k buřičství


píšu na vyšší místa

hádám se s manažery

režiséry

proklínám patriarchát

a muži si to berou osobně


jsem agresivní

jsem zlá


mám hlas a jsem hlasitá


a pak šlus

ende

majáček


kůže! 


vezou moji kůži a vevnitř tělo na kusy






Jsem Jana Středa


viděla jsem vás všechny 

ženy svého života

na oddělení 36


všechny


tu která seděla nad jedním soustem dvě hodiny a stejně 

ho nepozřela


tu která měla z jizev tetování po celé ruce

kolik bolesti musela zažít aby se mohla cítit


tu bláznivou holku která věřila že pro ni

přijede prezident

který už konečně skončí tu zaprodanou válku


tu která uměla jen italsky a nikdo jí nerozuměl

dala jsem jí aspoň boty

a stejně mi je pak vrátili


vy ženy z oddělení 36 víte

jak blbě se spí na posteli s kurtnama

když se nepoužijí


jako já

Jana Středa


viděla jsem vás kolem sebe procházet

připalovat si cigaretu před kamerou


chodily jsme si pro oheň jako na orloji

vypálily jsme si duši

jako mistrovi vypálili oči


po tom co jsme dokonaly

po tom co jsme skonaly

pro normální svět


ale kdo je tady ještě normální?


jen otázka perspektivy


vy ženy

z oddělení 36

vy jste mi pořád volaly


a voláte

voláte

voláte o pomoc


a já mluvím tak normálně

teď


ale kdo je nemocný a kdo je zdravý?


jsem Jana Středa

pokládám dotaz

normálně






Jsem Jana Středa


pořád nevím do které náruče se můžu schovat


svoje děti tím nehodlám 

obtěžovat





. . .

Ivan Wernisch: Když zhaslo slunce

středa 25. února 2026


















Ivan Wernisch

Když zhaslo slunce


Když zhaslo slunce, bylo ještě líp.

Všemožným chlastem jsme se nalili,

chodili jsme a žvanili,

chrastilo listí, hulilo se z lip,

pod kterejma se pálily

nějaký hadry a nějaký kosti.

Blábolily se pitomosti

a vonělo to koncem léta.

Zmejlili jsme se. Byl konec světa.






(Cit. z: Wernisch, Ivan. Blbecká poezie.
Elektronicky vydala Městská knihovna v Praze, 2019.
Knižně Petrov, Brno, 2002.)





. . .

Bernardeta Babáková: Následuj stopy ve sdíleném dokumentu

neděle 22. února 2026


Bernardeta Babáková (* 1994) se věnuje psaní prózy, poezie, performativnímu umění a videu. Její texty byly přeloženy do řečtiny a japonštiny. Publikovala časopisecky i knižně, samostatně: sbírka Sdílení polohy bylo ukončeno (2021, nakladatelství Dobrý důvod) i kolektivně: text Sedimenty diagnózy wellness (2021, nakladatelství FaVu a nakladatelství Host), spolupracovala na zinu kolektivu RFK Nic se neuvolnilo a nic se neuvolní (2022, nakladatelství Roleta), editorsky i autorsky se podílela na sborníku Návod na přípravu člověka (2022, nakladatelství JAMU). Spolupracuje s kulturním družstvem Kafara.


Bernardeta Babáková na fotce (vlevo) s autorkou fotografie a kámoškou - Monikou Rygálovou.












cyklus _ sci-fi povídka







***


večer se rozkládá krajinou od rána

zpečená hmota připomíná lavičku

vybízí k pozorování

v tom snu pochodovali zástupy tvých dvojníků

rvali si vlasy

až se jim na naběhlých lebkách odrážel

západ slunce v nekonečné smyčce


tohle je teď moje denní snění

a zbytek

je spíš taky sci-fi povídka






***


ty víš co znamená 

53 °C a kola otáčející se díky fosíliím přesliček

a předchůdců krakatic

to díky nim si můžeme nahlas pustit EITHER/OR

to díky prožrané budoucnosti

můžu teď zamilovaně pozorovat tvůj profil

s nejlepším soundtrackem na světě






***


nedostatek temnoty v člověku

neznamená převahu světlých stránek

ale jeho nezkušenost


dívala jsem se do studny

na hladině plaval napuchlý potkan

kamenné zdi násobily 

amplitudy vrnění mořské okurky






***


kdybych ti věřil že to zvládneš

neprohlížel bych ti telefon


když mi myšlenky zaběhly směrem

který se mi nepozdává

raději jsem přestala myslet úplně






***


málem jsem zaměnila

oddechování palubního počítače za hučení vln

setřesu-li polospánek

budu se chtít rozjet

za idealizovanou představou domova

dlouhé letní odpoledne

předstíráme práci

aktualizujeme předpověď na víkend

jako bychom měli nekonečné množství času






***


ječím

a zároveň se nemůžu nadechnout

nedá se nic dělat, řekl muž v bílém

příčina vaší diagnózy je otázkou světonázoru

buď za to může prokletí

nebo vaši rodiče


lahvičky s výzvou VYPIJ MĚ konzumujete:

a) denně

b) příležitostně

c) vůbec


koláčky s výzvou SNĚZ MĚ konzumujete:

a) denně

b) příležitostně

c) vůbec


každý tam musí

ale váš konec bude zamotaný






***


o oprýskaná vrata železářského areálu

se otírá zlatobýl

můžeš se pustit do činností

které uklidňují; 

skládat prádlo

mýt okna

performovat idylu

od sítí z drátů nad balkonem

je slyšet tlukot křídel

stačilo by povolit dvě tři očka

ale bojím se je rozplést






***


nad obzorem se rozrostla ropná skvrna

čouhají z ní dráty

elektrické vedení

skelety věžáků

a s každou další hodinou

do sebe vztahuje čím dál tím víc vraků, tvárnic, štěrku


asfalt se odloupl jako zahojený strup






***


noc zůstává nezpozorovaná

nikoho nezajímá

všichni zůstali uvnitř


jak se teď dívat do tmy?






***


další den kdy se naháníme v excelovém dokumentu

následuj stopy ve sdíleném dokumentu

řekl bílý králík






***


zůstávám osamělým muzeálním artefaktem

píšu o tom poznámky ukouslým nehtem

do knihy z hadí kůže

nezbytné pro dotvoření atmosféry

všechno to witchcraft harampádí

ti jednou učaruje



. . .