Filip Hrazdil: V rozpadlé chemičce

neděle 13. července 2025


Filip Hrazdil (* 1977) vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě, obor Veřejná správa a regionální politika. Pracuje jako vedoucí Centra vzdělávání Knihovny města Ostravy, kde se zaměřuje na vzdělávání dospělých, zejména v oblasti informačních a komunikačních technologií. Publikoval v časopise Protimluv. Má rád východní filozofii, poetiku i dobrý čaj.


















***


Řeka odnáší stíny stromů

na břehu kámen

co už nikam nespěchá






***


V rozpadlé chemičce

skromné fialky

krása bez radosti






***


Stopy v čerstvém sněhu

žádná tvá

a přesto jdu vpřed






***


Na schránce

seschlé jméno

nejde přečíst






***


V podvečerním tichu

vůně jarních květů

sousedova sekačka






***


Pod hladinou tůňky

ryba láme ticho

jen pohyby stínů






***


Marné klepání deště

na zmatnělé okno bytí

už nemá kdo otevřít






***


Dětské nožky

na chvíli rychlejší

než potok






***


Na zborcený plůtek

v lese

zapomněla i rez






***


Šátku na větvi 

vzpomínky na vůni vlasů 

zmocnil se vítr






***


Ranní chlad

na skle otisk dlaně

telefon nezazvoní






***


Pavučina drátů

nad polem mezi klasy

síť, co tě chytí






***


V zimních korunách

více nebe

než listí






***


Ticho u večeře

lžíce škrábe o talíř

ztratili jsme něco?






***


V kaluži po dešti

utopená obloha

teče mně do bot






***


Opuštěná alej rozkvetla

nikdo ji neřekl

že už se nesklízí






***


Les spí

někde pod listy z loňska

dýchá nový dub






***


Na kraji lesa

zapomněla zima

dětskou rukavici






***


Zeptal se mě:

byl jsi šťastný?

řekl jsem: občas






***


Luhuju čaj, luhuju jaro

trochu v šálku

trochu ve mně




. . .

Jiří Dynka: Kvetoucí kaštany na Kampě

středa 9. července 2025

















Jiří Dynka

KVETOUCÍ KAŠTANY NA NA KAMPĚ


2023

Přes Most Legií se prohnal na skútru jídlonoš

s azurovou krychlí na zádech. Na bílém pozadí.

Zamítnout zimu. Nikdy jsem nebyl připravenější

na titulní období roku. Na jaro


s vyloučením šedé. Mladočešky. Slast z kvantity,

není toho, kaštanových květů, nikdy dost.

Rudý soumrak se leskne na pleších. Staročechů

neututlatelné tělesné potřeby. Být zase mužem!




(Cit. z: Dynka, Jiří. ZDRHNOUT CZ.
Nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov, Bystřička. 2025)





. . .

petya stach: Uteklx jsme ze zoufalství

neděle 6. července 2025


petya stach (* 1996) pochází z Ostravy, kde vystudovala český jazyk a literaturu na Ostravské univerzitě. Působila v Antikvariátu a klubu Fiducia zejména jako literární dramaturgyně. Básně publikovala v časopisech Host, Tvar a na platformách Psí víno, Druhá : směna a také na Nedělní chvilce poezie.CZ. V roce 2023 debutovala básnickou sbírkou TETAM (JT's). Příležitostně se věnuje kulturní publicistice. Jako redaktorka básnických knih spolupracovala s ostravským nakladatelstvím Bílý Vigvam. Nyní se věnuje sociální práci, kvír aktivismu (v intersekcionálním kolektivu Ostravský PRAJD) a zajímá se o témata jako komunitní péče, rozvíjení odolnosti v sociálních hnutích a nenásilí. 


Uvedené básně jsou z nové sbírky Od svého vyoutování nosím jen boty ve kterých můžu bojovat nebo utéct, která vychází v JT’s nakladatelství v červnu 2025.


Foto: Zdeněk Stejskal













***


v hlavě rozvíjím vnitřní monology spolucestujících

bojí se mých pohledů tak jako já jejich?


než dojedeme 

projedu všechny seznamky

aplikaci zdraví už neotvírám

občas jen myslím na servery

které mě přepočítávají


doma z mateřské rostliny

skalpelem odřežu nové výhonky

kořeny zapouštím do vody

aby jednou pohltily celý pokoj


večer prodýchám úzkost

třu si dlaně

a vlažné je přiložím na obličej

připravím tělo k spánku

a mysli namluvím že snad už zítra –


zavřu oči

seběhnou se ke mně mé lišky

aby mi pomohly přečkat noc


ráno se probudím sama





***


za blanou světla kradu tisíce těl

přerůstám číselnou masou soustav


jsem

královnou

hmyzem

virem tvé noci

svou duchovní nevěstou


je

v zrcadle naproti

světlem vyřezaná

fosilie tváře


algoritmy generují příští život


zbytky se vymažou

od počátku věků





*** 


‚M‘ v mojí občance

znamená medúsa 


spolu

vykopneme dveře obřadní síně 

lejstra podepíšeme

krví matek našeho rodu 


když nenajdeme patřičnou kolonku

vyznání vyškrábeme do mahagonu


na znamení lásky

za sebou necháme požár 


‚M‘ bude znamenat

moře     my     mánie





***

Deanovi


máme se bránit slovy

ale i ta nám berou


tváře okolo mlčí

odvrací se od našich

po kterých teče krev 

a z rozbité huby 

slova lezou těžko – 


někde z ticha pak někdo tleská – 


je síla –


křičet

pronásledovat

plivnout do tváře

servat šaty z těla

mrdnout s ním o dlažky 


se kterými se kdysi házelo


vyrvi je –

   prázdno po nich

   bude místem pro rozrůstání


je síla – 


slyšíš?


noc roztáhla nohy nad městem – 


vím že jsi tady

a pod tvými doteky křeč povolí


víš že jsem tady

a obličeje si ošetříme navzájem





***


uteklx jsme ze zoufalství

nemysli už na to co jsme neprožilx – 


jsme užovky jsme vážky

pavouci žáby i volavky

orobince okřehek táhnoucí se po hladině

ledňáčci co si přinášejí štěstí


přečkáme bouře ale

už se nevrátíme 

doma bude navždycky tady 


spolu už nikdy

nebudeme lidmi





***


od svého vyoutování nosím jen boty

ve kterých můžu bojovat nebo utéct 


neznají náš strach o naše nejbližší 

když na nás svými prsty ukazují

jako na terče


ale my

jsme v neustálém pohybu

letící komety krásy prozařující noc 


budujeme rodiny splétáme kořeny

učíme se jak vypudit plevel nenávisti 

tak silně obrůstající naše srdce

učíme se znovu milovat sebe

i svět 


před nasazením estrofemu

jsem se vystříkala patriarchátu do mrazáku

všechno teď spí čeká tetelí se – 


až přijde pravý čas 

všechna reprodukční centra obsadíme

vybudujeme v nich komunitní hnízda a 

zplodíme hvězdné nebe 





***


když se ptáš tak ano –


se vším všudy – v kalhotách mi bimbá můj kulturní kapitál

nefotím se se sochou marxe na instagram

ale taky bych ráda budovala


když se ptáš tak ano – 


pořád mi stojí

dost na všechny úřední úkony 


když se ptáš tak ano –


jsem genderová ideologie

pod postelí tvý mámy


ano –


s tmou

se moje duhovky rozsvítí jako skleněnky

na letním sluníčku – 


s úsvitem

budeš mít dva táty

a strach ze tmy


zatímco budeš sedět skrčený

v rohu svého dětského pokoje

pojedu domů přeplněnou tramvají

a lidi se na mě nebudou dívat proto

že nedokážou rozpoznat můj gender

ale proto že jsem tak kurevsky sexy





***


líbáme se v tichých uličkách univerzitní knihovny

kde se schováváme před deštěm


vytahujeme náhodné knihy z biologie

prohlížíme si nádherné květiny

v oddělení české beletrie

ti chci ukázat všechny lesby

tulíme se nad punkovou modlitbou

někde ve střední evropě

pod zraky světectva

v nebinárním prostoupení božstva –


Bohorodičko, Panno,

staň se feministkou.


staňme se – vzplaňme

na samotném začátku příběhu








. . .

Jacques Prevel: Vzpomenu si na tebe...

středa 2. července 2025
















Jacques Prevel

***


Vzpomenu si na tebe

Jako se vzpomíná na neštěstí

Jako se vzpomíná na velké prostory

Jako se vzpomíná na moře

Udeřilas mě a má krev načrtla tvou tvář

Udeřil jsem tě a tvá krev načrtla mou tvář

Poznali jsme radost

Přišla jsi a svět žil z tohoto okamžiku

Přišla jsi, přišla jsi

A vzpomínky mě vláčejí jako bahno nebo písek

Už zbývají jen mé paže vynořené z mých stesků.




(Cit. z: Bytosti schopné zemřít. Francouzští prokletí básníci 20. století.
Báseň přeložil Petr Zavadil. Vydalo Éditions Fra, 2020.)



. . .

Jan Frolík: V témž větru jako já

neděle 29. června 2025


Jan Frolík (* 1948, Kardašova Řečice) vystudoval český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po studiích působil jako učitel na školách jindřichohradeckého okresu. Odchod do důchodu mu umožňuje věnovat více času literární činnosti. Jeho básně byly publikovány v českých i zahraničních antologiích, například Nejlepší české básně 2013, Krátká báseň, Šálek dál hřeje dlaně, Gwiazda za gwiazdą. Antologia haiku europejskiego, Fuga No Makoto (Ten Years of the World Haiku Review…), a také v řadě literárních časopisů (Souvislosti, Protimluv, A2, Tvar, Rukopis+, Dobrá adresa, Mateřídouška, Sluníčko, Sommergras aj.). Je autorem sedmi básnických sbírek. U příležitosti festivalu Ars poetica 2024 vyšel komorní výbor z jeho poezie pod názvem Básníku, ptáčkaři, putykáři. Ve spolupráci s M. Ščurem připravil výbor z básní běloruského klasika Maxima Bahdanoviče Přetržený náhrdelník (Národní knihovna, 2017).


Představené verše pochází z připravovaného rozšířeného vydání sbírky haiku Pěti zuby směje se na pravnouče, které chystá nakladatelství Dobrý důvod.


Básně vybrala Leona Bohdálková, autorem fotografie je Antonín Bína.















***


první let

mladé hrdličky…

z náhrobku na náhrobek






***


každý list

mohl by být ptáčkem –

bezradnost kotěte






***


u stolku na zahradě:

vítr rozdal

karty i ciniím






***


hospoda –

osamělá vosa

hledí si jenom půllitru






***


výpadek internetu –

dnes jsem nezapomněl

zasypat ptákům






***


soused vlevo

a soused vpravo –

rozhovor sekaček






***


účtenky z lidlu

žene vítr 

do parku k bezdomovcům






***


běsní v něm estét:

zase mi ten trávník

zasraly sedmikrásky!






***


i tohle rdesno

přišlápnuté k dlažbě

má svoji včelu






***


stržený plakát –

hvězdu popu

přibíjí k zemi kaštany






***


polední slunce 

rozzářilo

slepcovu hůl






***


skála –

a já si před ní vytřepávám

kamínek z boty!






***


straně se

podvodného světa

poslouchám kukačku






***


venkovské město –

sešlý plášť a boty

jdou spolu k lékaři






***


i dneska

cesta kolem světa

po těch třech hospodách






***


kouř z ohýnku

hned na sever hned na jih

v témž větru jako já






***


lišejník v dlaních

Krista na rozcestí –

též ukřižován






***


kos s rehkem na anténě

ne a ne

secvičit dueto






***


vichřice –

tváře z mikrotenu

zděšeně civí přes plot






***


po sedmikráskách

šlapu bezohledně

na cestě k narcisům






***


na jedné motýl

na druhé pět much

zalévám třetí konví






***


jen málo chodím ven –

pěšinko ve vlasech

kam ses poděla?






***


královna kompostu –

přezrálá

shnilá dýně






***


podzimní kávu

popíjím

z oprýskaného hrnku






***


dlouhozobko

snad nechceš opylit

Květy zla od Baudelaira…?






***


modrásku promiň

musím ti to říct:

nebe je větší





. . .