Radim Husák: Vítr je živel a pole je život a život je pes

neděle 26. ledna 2020

Radim Husák (1974 Třebíč - 2007 Kněžiště v Krušných horách) byl teplický básník, performer, hudebník, prozaik, výrazná postava alternativní kultury devadesátých a nultých let. Spoluzakladatel literární revue Dekadent Geniální. Pod různými jmény publikoval v časopisech Host, Clinamen, Pako, Psí víno a Tvar a v severočeských antologiích Pátá Koróna a Kalné vody. V červenci 2007 spáchal sebevraždu na Kněžišti v Krušných horách nedaleko místa zvaného Mückberg, česky Vrtošivá hora, odkud jsou vidět Teplice a České Středohoří.


V nakladatelství Větrné mlýny nyní vychází souborná kniha jeho tvorby s názvem Milenec zakletých žen, která sestává ze tří rukopisných sbírek básní, výboru z autorovi beletrie a deníkových záznamů. Uvedené básně jsou ukázkou z ní.














Mně


Básníkům bez těla,
básníkům bez jména
budou se smát

A veršům
a rýmům
a duši ve větru
jak slečně ve svetru
zachtějí, zatouží
na tělo dotírat.





Svému městu


Oh Teplice, Teplice
mě nejvíce, nejvíce
těší

Oh Šanove, Šanove
musím domů,
pánové!
(už se těším, na nové)





Haitská


Hej na Haity
tam se dějou věci,
mrtví tam jsou,
mrtví jsou tam všeci.





Kravská


U stodoly stoje
hnědé krávy dvoje
a pohledem upřeným na trať
jímá je nebeská závrať
Jak rády by odsud odjely
za obstojnějším bydlem

Je to však hloupý dobytek
jež nemá peněz nazbyt
a hlavně kapsu na lístek






Kráva tu a
kráva tam
tů tů kravatám





Stáří


Malé děti
vědí
že po velkých
zdědí





K ránu 8. 12. 95


Blázínku, blázínku
co až se probudíš
buďto mě odstrčíš
nebo se přitulíš

Postel je úzká pro oba,
musíme ale být skromní,
až budem oba dva dospělí
koupíme velkou, tu vodní.





Život


Lán to je pole, které, když vítr
ozve se, šumí a bouří jak jez.
Vítr je živel a pole je život
a život je život
a život je pes.





Směr


Vařečka do hrnce
úsměvy rozdává
seshora dolů
a zleva doprava





Před spaním 8.12


Malinko přivolat stýskání
přitáhnout obláček vzpomínek
usmát se
pookřát
měsíčku žalovat
vyhnat z mattonky pár bublinek

VEM rozum do hrsti
buď silák
buď chlapák
na hrudi kus srsti.
...

Já jsem milenec všech zakletých žen
já zakletou ženu v sobě našel jsem





Lesbická poesie - Diane Absolon (13. 6. 1999)


Západ slunce mi přijde stejně romantický
jako rozsvícená oranžová pouliční lampa

Jsem žena plná dojmů, lásky a erotiky,
erotika převažuje - hlavně šukání

Polibek na přivítanou, otevřená náruč
sevře mě vřele a odvětí

„Už je nám vše jasné.“

A tak zažhneme to neposedné
poslední a podstatné

Marika je kráva, sedá do auta a špulí hubu
Říkám… „otevři pusu,“
„pstrocz“ - prskne,
„protože nemáš zuby ty drško, tak vypadni!“

Andělíčku popelavý,
každý se kreténem nerodí,
někdo dospívá jako já
A to ví hlavně ON

Však, hledá-li u mě JENOM čárku,
je to lidově na piču
Hledá-li ostatní,
na piču to teprv bude

Již usnula celičká zem,
usnula jsem já a nezutá
jsem pořád ostuda rodiny

My všichni jsme anarchisti a proletáři
Haleluja, strč mi ho tam faráři





Chtěl bych být


Chtěl bych být
holčičkou maličkou
s mašlí
a
špinavou tvářičkou

Chtěl bys být
holčičkou
tak asi jako já?
musíš být proletář
nesmíš jít doprava

někdo tě pak sklátí
neboj já
i ty
zato
budem rádi

láska je tvůj osud
a v holčičím podpažíčku
hřeješ další tajemstvíčko
mrkni
tvoje
víčko





Robot Urban (ROBUR) alias dobyvatel (5. 4. 2001)


jednoho dne se Robur probudil, ležel na zemi a tři Albánci mu ubližovali,
where is bird,
my bird,
ptáček, pipinka...
moudivláček...
kde je můj ňuňánek, písnička?





já nejsem básník sprosťák 


já nejsem básník sprosťák
jako tihle tady
já jsem tady proto
že mě sebou vzali

neplatil jsem cestu
a prý budu slavný
tak jsem tady s nima
tak jsem tady s vámi





já sem chlapec z města


já sem chlapec z města
a ne z vesnice
i když jsem jeden ze sta
a ne z tisíce… chachacha





pozri sa z okna drahá


pozri sa z okna drahá
pozri sa z okna ven
z neba padá vločka
a za ňou kameň





Epitaf


Všechno, co zůstává
za námi
jsou jen dlaně poseté
ranami





Matka


Kájík si namazal krajíc s medem a sedl si do křesla k rozkoukanému videu. Story kmitající v nevalné kvalitě na obrazovce jej viditelně vzrušovalo a sám jej občas doplňoval nadšenými výkřiky a plácáním do opěradla. Matka, která přišla právě z práce, k němu přistoupila, pohladila ho po hlavě a řekla: „Ahoj Kájíku, právě jsem přišla z práce.“
„Ahoj mami, pojď si sednout, koukám na nové story z půjčovny.“
„A jak bylo ve škole Kájo?“
„No, já tam nebyl.“
„Ty lumpe, slib mi, že tam zítra půjdeš.“
„Slibuji.“
Otevřely se dveře a do bytu vstoupil velký otec. Je opravdu tak velký, že musí sklonit hlavu ve dveřích. Řekne: „Ahoj Kláro, ahoj Kájíku, tak jsem tady.“
„Ahoj Vendřichu,“ praví matka Klára, „jak bylo v práci?“
„No, víš Kláro, já tam nebyl.“
„Ty lumpe, slib mi, že tam zítra půjdeš.“
„Slibuji. No a ty Kláro, co ty?“
„No, já také v práci nebyla. Prostě jsme nikdo nikde nebyli!“
„Pojďte se všichni koukat na video,“ řekne Kájík a sedne si do křesla vedle namazaného chleba. Rodina se sesedla a za chvíli se viditelně vzrušuje nad story z půjčovny a občas jej doplňují nadšenými výkřiky a plácáním do opěradel.







. . .

Veronika Dvorská: Zachránci světa pijí bílý čaj

neděle 19. ledna 2020

Veronika Dvorská (* 1994) Pochází z Prahy, živí se výukou češtiny jako druhého jazyka a přilehlými pedagogickými pracemi. Je autorkou textů a zpěvačkou postpunkové kapely Magnezium. Poezii publikovala v časopisech Tvar a Ink, její krátká próza vyšla ve sborníku mladé tvorby Harakiri Czurakami, příležitostně píše kritické texty pro A2. Toho času studuje na FF UK v magisterském programu Didaktika češtiny jako cizího jazyka.


(Foto: Lucia Banaková)




















Kyselá jablka, chrám


Koupil si zásoby z rostlinných bank
Semena všech odrůd hospodářských plodin
Tisíce variant drobných skvrn na fazolích
Cukrová třtina, brambory, ovoce velké jako nehet
Záruka ochrany před obilnými mory
Bývalé sovětské vlády se o ně nezvládly starat
Záznamy o délkách osin psávali propiskou
A něčí teta kousek za městem
Sklízela každý rok červenou pšenici
Vlastně je zachránil
Většinu z nich tak dneska ukrývají
Pastviny v betonových sálech pod zemí
Prostředí kontrolované, ale ne sterilní
Na každých šest let mají plánované
Zdravotní záplavy
Manželka k nim má přístup zamítnutý
Ale v maličké oranžerii uprostřed jeho vinic
Nechává občas zakousnout
Do praotce jablek z kavkazkých vrchovin
Nějakou dívku s mladičkou, čistou tváří
Naposled servírku a před tím lektorku angličtiny
Při pohledu na ovoce v její dlani
Se cítí velkorysý i vtipný





Difuzní světlo


Kdyby tak nechtěla usínat v cizích pažích
a místo toho šila splývavé haleny
z plastů co na své pramici vyloví z moře.
Mít ten smích! Vlasy! Spíš než žena být událost.
Jako bouřka. Nemanipulovatelná, daná.
Difuzní světlo by jí zářilo z pokožky.
Ovoce je méně správné než zelenina
protože chutná sladce
a přísun energie je okamžitý.
Živit se něčím, čeho se nedá dotknout,
jen tušíme, že to pochází ze slunce.
A hlavně netoužit.
Být opak zvířete.
Je tolik snadné vysmívat se ženám na instagramu,
možná z nás ale tuší nejlíp
že brzo ze sebe všichni budem seškrabovat
poslední zbytky člověka.





Zachránci světa pijí bílý čaj


Plánují jaké čipy si implantovat
Jako se v šestnácti mluví o tetováních
A s kapinkou účinné látky v krvi, než sednou za řídítka
Chlapci se s dívkami chvíli škálují

O víkendu mají kurz mluvení s lidmi
Učí se odmlčovat a podtrhnou si
Méně signalizovat inteligenci
(Ve výsledku si najmou externisty
ale je to zajímavé, inspirativní hobby)





Zůstávám tady


Stojím v letištní hale, ruce na skle
mávám spíš pro sebe než tobě
už jsi moc vysoko

další nadějný muž, kterého vyprovázím
výpary z letadla splynuly s mlhou
na druhý straně okna čeká skutečnější svět
se jmény ze kterých na mě jde husí kůže
úplně jiný večírky v montážních halách než mám já
a když se budeš snažit, možná i místo v bunkru
tam někde pod Grónskem
doma je dobré pro první odstavec motivačního dopisu
kořeny dochucují příběh, co si připravuješ

třeba si u mě někdy odpočiň
najdeš mě snadno, nikam se nerozvíjím
zastávka na znamení na tvojí cestě k dějinám
bydlet někde si nedovolíš, musíš se hýbat





Náckové na farmářských trzích


Pole, sad, les a čerstvě omítnutý statek
příjemně unavení si vzájemně chválí těla
často si zpívají při práci

většina jich sem přijela po rozchodu
to je v pohodě, sami se tomu smějou
těch pár žen, co se starají o jídlo a domácí školu
jsou tady s manžely

na etiketách marmelád nápadné slovo národ
vedle slov tradice a naše zem, které jsou v pořádku
obrázek rozesmáté rodiny před políčkem
s pár symboly, co pochopí jen zasvěcení

k solárním panelům mají zvláštní odpor
ale když jim jinak přeje počasí
na chvíli se zdá, že spolu vypěstovali
minulost jako z Popelky
každej, kdo nepřičichl k datový analýze

přesně o tomhle někdy snil
snadný a užitečný, bože, jak klidně asi spí
stačí si nevyskakovat v hubených letech
neptat se kam někteří chlapi po večeři šli
kam je čtyřikrát do roka rozváží autobusy





Setkání debatního klubu v pátek večer


Učí se zaříkávat částicemi
kotouče světla, doporučování
na stěny promítají obrazy infrastruktur Země
a gymnazisti s pitomou lehkostí
nastiňují svá řešení
učitelům i maminkám se zamžívají oči
tak tohle je ta jiná doba
oni snad vážně nedopadnou jako já

jeden z nich navštěvuje domov důchodců
když vejde, všichni jako by spráskli ruce
babičky už jsou usazené v kroužku
a on je vypravuje - s hrůzou a se smířením
ze světa, který jim už dávno nepatří
i kdyby byly zcela zdravé
po rozloučení myslí na jeho tvářičky a na smrt.

chlapec už tehdy dobře tuší, jak se mu služba vrátí
v každém článku, co o něm za sedm let – tak mladý! – vyjde
tu bohulibou aktivitu někdo zmíní
spolužáci co v oblecích jezdí na simulace soudních dvorů
se zkrátka nechali opít světýlky

. . .

Barbara Vojtašáková: Aj keď zaniknú všetky informačné zdroje, únava pretrvá

neděle 12. ledna 2020

Barbara Vojtašáková (* 1999) pochází z obce Rabčice na severu Slovenska. V současnosti studuje režii dokumentárního filmu na FTF VŠMU v Bratislavě. Věnuje se filmu, hudbě a psaní, úspěšně se zúčastnila různých literárních soutěží (Medziriadky, Básne SK/CZ).    
























ak je to ešte tvoja pokožka


jedného dňa si ľahneš
a začne tebou pretekať
extrémna bolesť
bude to ako
pripojiť telo na všetky informačné zdroje
tejto planéty
bez udania dôvodu
bez upozornenia
dokedy budeš toho súčasťou
bez možnosti zachovania sebaúcty
identity
bez možnosti vymeniť telo za iné telo
a podobné
na konci týždňa ti zostane iba
brnenie na konci prstov
a horúčka na pravej strane tváre
za ten čas sa dozvieš
že je možné trpieť veľmi dlho
a podobné
a podobné





diagnóza


chcem s tebou tráviť
popoludnie
podvečer
večer
ráno
chcem ohraničiť
nezávislosť tvojich myšlienok
ich pôvab
chcem ohmatať tvoje existenčné problémy
stotožniť sa s nimi
pútavo a trefne ich vyjadriť
blízko a ešte bližšie
budem tvoje modré z neba
a vysvetlím ti všetko
sympatie tohto sveta sú určené
hlavne pre nás dvoch





liečba


pozri sa na okno
pozri sa na okno prehliadača
preklikaj sa na relevantné zdroje
sleduj koľko sanitiek prejde za deň po tvojej ulici
pozri sa von keď niektorá zahúka
vždy sa môže niečo stať
preto bdej
lebo nevieš ani dňa ani hodiny
podstatné je
aby sa ťa všetky okná dotkli
najlepšie v tej istý moment
na tom istom mieste
takto sa staneš živou pamäťou
úložiskom
a súčasťou
emocionálnej mapy tohto mesta





zbrane hromadného ničenia


i.

ak budeš v mojej prítomnosti
dostatočne dlho
tvoje srdce začne byť podľa môjho
zarezonujú ti tkanivá
poškodia sa ti bunky vo svaloch
a v nervovom tkanive
ak budeš v mojej prítomnosti
dostatočne dlho
láska
budem ti spievať tento refrén
dostatočne dlho
poviem ti všetko
ak budeš
dostatočne
všetko
dostatočne
láska

ii.

keď zaznie pokyn
resetujte router
buďte pripravení
všade sa nachádza život

iii.

hudba ktorá teraz zaznie bude
členitá a mimo tvoj obľúbený žáner
podráždenie
závrat
podráždenie
panika
magnézium a celaskon
a cez reproduktory sa šíri
veľa lásky a infrazvuk
inštinktívne natiahnite ruku
skúste a presvedčte sa
krv čo vám pretečie pomedzi prsty bude
členitá a plná vitamínov
tkanivá sa trieštia a
rezonujú do rytmu tejto básne
jediné teplo sála z môjho smartfónu
magnézium a celaskon
magnézium a celaskon
aj keď zaniknú všetky informačné zdroje
únava pretrvá

. . .

Petr Ligocký: Tolik trápení tak pečlivě vměstnaného do všech těch dva plus jedna

neděle 5. ledna 2020

Petr Ligocký (* 1990) studuje doktorský program Jazykovědná a literárněvědná srovnávací slavistika na Ostravské univerzitě. Od roku 2016 je redaktorem ostravského nakladatelství Protimluv a stejnojmenné revue. Pracuje v regionálním oddělení Knihovny města Ostravy. Píše básně a povídky. Publikoval v internetovém kulturním deníku Ostravan, v revue Ravt, v Pandoře a v Protimluvu. Věnuje se rovněž překladům současné polské poezie. V letošním roce chystá nakladatelství Protimluv vydání jeho debutové sbírky s názvem Diagnóza.



















***


Každé ráno cestou do práce
hledí z okna tramvaje
do rozsvěcujících se
oken okolních domů
ve skutečnosti ale hledí
dovnitř do sebe
tam kde už roky
žádné světlo nesvítí





***


Čekám tě
den co den
v té ošklivě
krvácející ráně
večera

stačí jen pár tvých slov
(přesně vedených stehů)
ať se den
zahojí





***


Když jsem byl maličký
vždycky jsem se bál
že si pro mě v noci
přijde oknem
nějaká strašlivá
mokvající příšera
s křivými hnáty
a velkými ostrými zuby

teď když už jsem veliký
vím že daleko horší příšery
přicházejí nenápadně
v průběhu dne
dveřmi





Noční stesk

(Emílii K.)


Noc
Klid
Probudím se do tmy
Zmateně hledám
v prostoru známý bod
není tady
Jen puch dezinfekce
Uprostřed pokoje
přes den tak bílého
strach mi zakaluje rozum
Co bude potom?

Noc
Klid
A já bdím uprostřed černého pokoje





Vzpomínka

(Emílii K.)


Svými vráščitými prsty
jsi mě byla schopna hladit
do nekonečna
jako by ses snad
bála toho
že po tom
co tě jednou spolkne zem
se mě s podobnou něhou
už nikdo
nedotkne





***


Rozemletý
jako kafe
přepíná večer
program za programem

děti i žena
už spí

děti i žena
už snad konečně spí

tak co teď…

před sebou
osm hodin volna

čas žít





***


Tolik trápení
tak pečlivě vměstnaného
do všech těch
dva plus jedna

tolik skrytých dramat
po nichž
nezbude víc
než ranní
hromádka vajglů
pod panelákovými
balkóny





Tělo


Jen to
porouchané
kořeny bolesti
prorostlé tělo
dělí tě stále
od věčnosti

jen to
porouchané
rýčem bolesti
rozryté tělo
drží tě stále
při nás





***


Krev vzpomínek
rozlila se mi v noci na polštář
rudá ještě horká
krev vzpomínek
cítím jak mě zahřívá
jak mi stéká dolů k nohám
jak mě celého
postupně obaluje

a přece se ráno
vzbudím úplně zkřehlý




Romance


Pod oblohou z betonových panelů
za svitu bílých paprsků zářivek
vyměňovali si upřímné pohledy emotikonů

jen oni dva
spolu
tady a teď
geograficky
však každý jinde

tak dlouho než
jednomu z nich…
---------------------
klekla baterka





***


Kolem jen rozmazaná realita
neostré fleky namísto obličejů
nejasné kontury těch co si říkají lidé
ještě nejasnější kontury zvířat

všichni všude
ale nikdo nikde

to i vesmír zdá se čitelnější





Diagnóza


Matku postihla rakovina
zaplavena je milióny nevzhledných nádorů
a prolezlá miliardami drobných škůdců
(odborně se jim říká Homo Sapiens)
tito škůdci se rychle množí
velmi rychle dospívají
a neustále dokola
rodí nová další škůdčata

Matka se dusí
její plíce a orgány napadají tito tvorové
svými ostrými mléčnými zuby
které nikdy nevypadnou





Horoskop na nové století


Toto století je jako stvořené pro další genocidu
už dost bylo vzájemného pošťuchování
dlouho jste odpočívali a nyní je nutné se výrazněji projevit
využijte situace a všudypřítomné lidské nenávisti
a nebojte se vyvolat globální konflikt
přinese vám to určitě spousty zisků
v oblasti boje se snažte být inovativní
vyzkoušejte nové typy zbraní
oběti váš výběr zcela jistě ocení
jakkoliv však práce šlechtí
nezapomeňte i odpočívat
jako inspiraci doporučujeme
návštěvu divadla či kina



. . .

Karel Škrabal: Lidi serou lidi

neděle 29. prosince 2019


Za chvíli je Silvestr. Něco z let 2018 a 2019 od provozovatele této webové stránky. Navzdory všem editorům, kteří si myslí, že poezie je jenom to, co vyšlo svázané na papíře, budeme v roce 2020 - pokud Bůh dovolí - pokračovat na tomto webu v této marné snaze.


(Foto: Michaela Adlerová)


















Lidi serou lidi


Lidi sere hluk na ulici
Lidi sere kouř v hospodě
Lidi serou ožralí lidi
Lidi chlastaj a na všechno serou
Lidi sere rozkopaná silnice
Lidi sere neopravená ulice
Lidi serou lidi co nemají kde bydlet
Lidi serou sousedi
Sousedy serou jejich sousedi
Lidi sere festival u nich za barákem
Lidi sere že u nich chcípl pes
Lidi sere že lidi choděj pomalu
Lidi sere uspěchaná doba
Lidi serou lidi
Ještě víc je serou smrdící lidi
Lidi smrděj
Lidi smrděj i sami sobě
Lidi sere když nikdo nepřijde
Lidi serou lidi co sem přijeli
Lidi serou sociální sítě
kam lidi píšou jak je všichni serou
Chlapi serou ženský
Chlapi sere že na ně ženský serou
Ženský serou chlapi
Ženský pořád nějaký chlapy sháněj
Ženský sere že když se to spočítá
je všude víc chlapů
Ženský serou ženský
Lidi sere vedro zima déšť a sucho
Lidi serou lidi který předpovídají
že bude vedro zima déšť a sucho
Lidi sere nespravedlnost
Lidi chtějí lidi ojebat a sere je když se jim to nepovede
Lidi chtějí aby na sebe byli všichni hodní
Lidi sere když nejsou úspěšní
Lidi sere když na ulici sere pes
Sere pes říkají lidi když serou na lidi
Lidi serou války a holocaust
Lidi serou jiný lidi který by nejraději zabili a židi
Lidi sere jejich osud
Lidi serou lidi kteří se furt na něco vymlouvají
Lidi serou lidi kteří málo věří v Boha
Lidi serou lidi kteří moc věří v Boha
Lidi sere Bůh
Bůh je láska
Lidi serou problémy s láskou
Boha sere že mu ten projekt s lidma nevyšel
Až se Bůh nasere
lidi nebude mít co srát





Benzínka


Nevypínají motor
Nevypínají hudbu
Vystoupí
Protřepou koule
Vytáhnou trenky z prdele
Zapálí cigaretu

Nedokážu si představit
jak lze s těmito lidmi
čelit globální krizi





Peníze nepřišly


Peníze nepřišly
Už tu měly být
Kdy přijdou nevíme
Čekáme na ně
Tak by se hodily
Peníze zasraný
pořád nejdou
Kde jsou?
Nedá se jim dovolat
Tohle je s nimi pořád
Peníze nepřišly
Nejspíše se někde zdržely
Takhle to dál nejde
Prachy nejsou holubník
Měly by se otáčet
ale oni nejdou a nejdou
Peníze nepřišly
Začíná nám být po nich smutno
Kdyby jen tušily jak nám chybí
Snažíme se být trpěliví
čekáme na ně
Čas jsou peníze
ale peníze nikde
Tolik času v prdeli
Máme pro ně vyhrazené
místo kde budou uskladněné
Peníze nepřišly
Začínám mít strach
Jestli se jim něco nestalo
A jestli to takhle
nebude na stálo
Něco se děje
jdu se raději podívat ven
Třeba už jdou
Ale tohle peníze nejsou
To je jen soused před barákem
Něco hledá
Čumí do schránky a říká:
Peníze nepřišly
už tu měly být





Literární provoz


Bavíme se spolu slušně
S odstupem a úctou
Mohli bychom se i nebavit
nebo se posílat do prdele
jako v devadesátkách
Ale sváry nikam nevedou
Zestárli jsme i zlenivěli
a všem nám jde přece o jedno
O poezii
Mladí jsou ještě trochu nervózní
že si jich nikdo nevšímá
a nic se na tom nezměnilo
ani po čtyřech autorských čteních v jednom týdnu
Přitom tři byly v Brně a jedno v Praze
Ale za chvíli je to taky přejde
Pochopí že chlastat se dá i bez poezie
A psát básně?
Na to stačí trocha úzkosti, zamlžený okno a odstavné parkoviště pro kamiony
V opravdové dospělosti
už dávno nečekáte na nějaký ohlas či uznání
Každý má jiných starostí dost
Před smrtí stejně nějaká cena za přínos literatuře a rozvoj regionu
přijde

Ovšem teď zase zní poezie jednotným hlasem
Možná jenom na chvíli však o to silněji
Podepisujeme petici a chystáme poklidnou demonstraci
Všichni jsme se na tom shodli
Požadujeme zařazení básnické sbírky Adama Borziče Západo-východní zrcadla
na Seznam světového dědictví UNESCO





Godhaj


Dobrej godhaj
je dobrej godhaj





Tajemství


Horké letní noci
trochu hořké
Trápí mě chladič
starého obytného auta

Mám i jiné starosti
Avšak z okna kanceláře vidím les
v něm naději
Názor má dneska každá piča
My střežíme tajemství





Trampové, střílejte policejní drony


Z tisku:
Dne 13. července prováděli policisté
nad Chráněnou krajinnou oblastí Brdy
monitorovací lety s dronem
Přitom odhalili dvě tábořiště s rozdělaným ohněm
Pozemní hlídka okamžitě vyjela na místo
Chvíli před devátou hodinou večerní u dopadové plochy Jordán
v místě zvaném Parmova nádržka
nalezla tři ženy ve věku 52 - 62 let
které zde měly přístřešky a nad rozdělaným ohněm si vařily
V půl desáté pak policisté vyjížděli k vrcholu Houpák
kde se nacházel 27letý muž
který tu tábořil a také si na ohni vařil

Z prohlášení naší osady:
Za každého sestřeleného policejního drona
dá od teď šerif osady úspěšnému střelci
půlčák rumu a slavnostní razítko do cancáku
Vrtulky si můžete nechat jako trofej





***


Směšné jako rozhořčení na Letenské partě
Blbé jako názory na Poezii pro každý den
Marné jako nachcat do telefonu





Žena v SUV


V očích jiskra mrdu
Ruce elegantně na volantu
Účes ledabyle dokonalý
Úžasný zadek není vidět
Stejně jako řetízek nad kotníkem na pedálu
Na plyn se nikdy nebála dupnout
Tvůrčí a kreativní přístup k životu
S příslibem zajímavého sexu v dokonalých kulisách
Umí si vzít co chce i rozdat se s mírou
Žena v SUV
s věkem tak akorát
(asi 50)





Doba přeje umění


Doba je přesycena informacemi
Informace se ztrácí sami sobě
Už jen pár posledních bláznů si myslí
že informace je zboží
se kterým se dá obchodovat
Informace spěchá
aby se nechala sežrat
novou informací
Informace se také navzájem przní
a rodí se jim noví informační bastardi
O stárnoucí informace se systém nedokáže postarat
umírají na informační hlad a informační nezájem

Musí to každou chvíli
prasknout
vytrysknout
vybuchnout
a po ráně rozlehne se krajinou klid

To je přesně ta doba
kdy ke slovu přichází umělecké dílo
Je kolem něj prostor
zdrží se čas
vyzní rituál
A dojde k vypuštění ducha
do oblak





1969


Máma je z Jihlavy a táta tu byl na vojně
Krátce po porodu odjeli jsme do Brna
Stála při mně svatá brambora





Předpivo


Říkáme tomu
předpivo

Dva teplý lahváče
s tchánem
v sobotu dopoledne
v krámě v Troskovicích

Chutnaj jak pochcanej pomeranč
ale chutnaj

a my jsme šťastní
že si můžem dělat
co chcem





Na konci všech procesů


Na konci všech procesů
Vypneme vodu a plyn
Zhasneme světlo
Uzavřeme docházku
Podpis už nebude potřeba
Pamětní knihu můžeme spálit
Na konci všech procesů
prý zbude jen čistá láska
Nikdo si to neumíme představit





***


Rozhodl jsem se
Uzavřu se do sebe
Bude to tak pro všechny nejlepší
Není to věkem ani za to nemůže žádná žena
Nevím proč jsem se tak rozhodl

. . .