petya stach: Uteklx jsme ze zoufalství

neděle 6. července 2025


petya stach (* 1996) pochází z Ostravy, kde vystudovala český jazyk a literaturu na Ostravské univerzitě. Působila v Antikvariátu a klubu Fiducia zejména jako literární dramaturgyně. Básně publikovala v časopisech Host, Tvar a na platformách Psí víno, Druhá : směna a také na Nedělní chvilce poezie.CZ. V roce 2023 debutovala básnickou sbírkou TETAM (JT's). Příležitostně se věnuje kulturní publicistice. Jako redaktorka básnických knih spolupracovala s ostravským nakladatelstvím Bílý Vigvam. Nyní se věnuje sociální práci, kvír aktivismu (v intersekcionálním kolektivu Ostravský PRAJD) a zajímá se o témata jako komunitní péče, rozvíjení odolnosti v sociálních hnutích a nenásilí. 


Uvedené básně jsou z nové sbírky Od svého vyoutování nosím jen boty ve kterých můžu bojovat nebo utéct, která vychází v JT’s nakladatelství v červnu 2025.


Foto: Zdeněk Stejskal













***


v hlavě rozvíjím vnitřní monology spolucestujících

bojí se mých pohledů tak jako já jejich?


než dojedeme 

projedu všechny seznamky

aplikaci zdraví už neotvírám

občas jen myslím na servery

které mě přepočítávají


doma z mateřské rostliny

skalpelem odřežu nové výhonky

kořeny zapouštím do vody

aby jednou pohltily celý pokoj


večer prodýchám úzkost

třu si dlaně

a vlažné je přiložím na obličej

připravím tělo k spánku

a mysli namluvím že snad už zítra –


zavřu oči

seběhnou se ke mně mé lišky

aby mi pomohly přečkat noc


ráno se probudím sama





***


za blanou světla kradu tisíce těl

přerůstám číselnou masou soustav


jsem

královnou

hmyzem

virem tvé noci

svou duchovní nevěstou


je

v zrcadle naproti

světlem vyřezaná

fosilie tváře


algoritmy generují příští život


zbytky se vymažou

od počátku věků





*** 


‚M‘ v mojí občance

znamená medúsa 


spolu

vykopneme dveře obřadní síně 

lejstra podepíšeme

krví matek našeho rodu 


když nenajdeme patřičnou kolonku

vyznání vyškrábeme do mahagonu


na znamení lásky

za sebou necháme požár 


‚M‘ bude znamenat

moře     my     mánie





***

Deanovi


máme se bránit slovy

ale i ta nám berou


tváře okolo mlčí

odvrací se od našich

po kterých teče krev 

a z rozbité huby 

slova lezou těžko – 


někde z ticha pak někdo tleská – 


je síla –


křičet

pronásledovat

plivnout do tváře

servat šaty z těla

mrdnout s ním o dlažky 


se kterými se kdysi házelo


vyrvi je –

   prázdno po nich

   bude místem pro rozrůstání


je síla – 


slyšíš?


noc roztáhla nohy nad městem – 


vím že jsi tady

a pod tvými doteky křeč povolí


víš že jsem tady

a obličeje si ošetříme navzájem





***


uteklx jsme ze zoufalství

nemysli už na to co jsme neprožilx – 


jsme užovky jsme vážky

pavouci žáby i volavky

orobince okřehek táhnoucí se po hladině

ledňáčci co si přinášejí štěstí


přečkáme bouře ale

už se nevrátíme 

doma bude navždycky tady 


spolu už nikdy

nebudeme lidmi





***


od svého vyoutování nosím jen boty

ve kterých můžu bojovat nebo utéct 


neznají náš strach o naše nejbližší 

když na nás svými prsty ukazují

jako na terče


ale my

jsme v neustálém pohybu

letící komety krásy prozařující noc 


budujeme rodiny splétáme kořeny

učíme se jak vypudit plevel nenávisti 

tak silně obrůstající naše srdce

učíme se znovu milovat sebe

i svět 


před nasazením estrofemu

jsem se vystříkala patriarchátu do mrazáku

všechno teď spí čeká tetelí se – 


až přijde pravý čas 

všechna reprodukční centra obsadíme

vybudujeme v nich komunitní hnízda a 

zplodíme hvězdné nebe 





***


když se ptáš tak ano –


se vším všudy – v kalhotách mi bimbá můj kulturní kapitál

nefotím se se sochou marxe na instagram

ale taky bych ráda budovala


když se ptáš tak ano – 


pořád mi stojí

dost na všechny úřední úkony 


když se ptáš tak ano –


jsem genderová ideologie

pod postelí tvý mámy


ano –


s tmou

se moje duhovky rozsvítí jako skleněnky

na letním sluníčku – 


s úsvitem

budeš mít dva táty

a strach ze tmy


zatímco budeš sedět skrčený

v rohu svého dětského pokoje

pojedu domů přeplněnou tramvají

a lidi se na mě nebudou dívat proto

že nedokážou rozpoznat můj gender

ale proto že jsem tak kurevsky sexy





***


líbáme se v tichých uličkách univerzitní knihovny

kde se schováváme před deštěm


vytahujeme náhodné knihy z biologie

prohlížíme si nádherné květiny

v oddělení české beletrie

ti chci ukázat všechny lesby

tulíme se nad punkovou modlitbou

někde ve střední evropě

pod zraky světectva

v nebinárním prostoupení božstva –


Bohorodičko, Panno,

staň se feministkou.


staňme se – vzplaňme

na samotném začátku příběhu