Filip Hrazdil (* 1977) vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě, obor Veřejná správa a regionální politika. Pracuje jako vedoucí Centra vzdělávání Knihovny města Ostravy, kde se zaměřuje na vzdělávání dospělých, zejména v oblasti informačních a komunikačních technologií. Publikoval v časopise Protimluv. Má rád východní filozofii, poetiku i dobrý čaj.
***
Řeka odnáší stíny stromů
na břehu kámen
co už nikam nespěchá
***
V rozpadlé chemičce
skromné fialky
krása bez radosti
***
Stopy v čerstvém sněhu
žádná tvá
a přesto jdu vpřed
***
Na schránce
seschlé jméno
nejde přečíst
***
V podvečerním tichu
vůně jarních květů
sousedova sekačka
***
Pod hladinou tůňky
ryba láme ticho
jen pohyby stínů
***
Marné klepání deště
na zmatnělé okno bytí
už nemá kdo otevřít
***
Dětské nožky
na chvíli rychlejší
než potok
***
Na zborcený plůtek
v lese
zapomněla i rez
***
Šátku na větvi
vzpomínky na vůni vlasů
zmocnil se vítr
***
Ranní chlad
na skle otisk dlaně
telefon nezazvoní
***
Pavučina drátů
nad polem mezi klasy
síť, co tě chytí
***
V zimních korunách
více nebe
než listí
***
Ticho u večeře
lžíce škrábe o talíř
ztratili jsme něco?
***
V kaluži po dešti
utopená obloha
teče mně do bot
***
Opuštěná alej rozkvetla
nikdo ji neřekl
že už se nesklízí
***
Les spí
někde pod listy z loňska
dýchá nový dub
***
Na kraji lesa
zapomněla zima
dětskou rukavici
***
Zeptal se mě:
byl jsi šťastný?
řekl jsem: občas
***
Luhuju čaj, luhuju jaro
trochu v šálku
trochu ve mně