Jakub Řehák
Karlín znehybní
v říjnu zledovatí žíly
a budou průsvitné
Karlín znehybní
obzor prošijí blesky
dotknou se pravoúhlých buildingů
přes ramena si přehodíš
zvlněné kamaše vlasů
zakusíš zmrtvýchvstání
veliké probuzení zničeného času
Pražská Pí: Napni mě jako tětivu. A setrvej v plné palbě
neděle 12. října 2025
Pražská Pí (* 1996). Živí se psaným slovem. Rodnou Prahu zbožňuje i nenávidí. Nevydržela by bez vzduchu, vody, kávy a knih.
Always Ultra
Posiluje
Dává si zabrat
Vzývá obrazy na stěnách
A pak se obrací na mě
Miláčku, jak je to možné
Můžu se sedřít z kůže
A ty tu pořád poleháváš
A přitom jsi pořád tenká
Jako Always Ultra
Pan Nedokonalý
Zemřel Krampič
Známý také pod jménem
Jiří Krampol
Víš co, to nebyl jen tak někdo
Takže to musí být dokonalý
Chápeš, DO-KO-NA-LÝ
Jenže víš co?
Nikdo není dokonalý
Nešťastné léto
Venku listopad
I když kalendář tvrdí opak
Cunami i na jezeře
Uzřím nevlídnou řeku
A vzpomenu si na Důru
Tento způsob léta
Zdá se mi poněkud nešťastný
Slova jako šrapnel
Bil jsem tě, protože jsem tě chtěl šukat
To je to všechno
Chtěl jsem žrát tvoji kundu
Vopíchal bych tě hned
In English?
I’ll fuck your brains OUT
Pšonci
Neber mi moje jagody
Já ti neberu tvoje truskawky
A batch brew
To je asi sprosté slovo, co?
Radši mi dej nějaké ciasto
A nečekej, že tu budu často
O zvracení a mlčení
Anička Vaverková vydává nový singl
Chce se jí blít
Co to má být?
Pokládá rozhořčenou řečnickou otázku
Co ty o tom víš!
Chce se mi řvát
Ale neříkám nic
Nám ženám hněv nesluší
Emancipace zasraná
Nechápu, miluju
Nonšalantní držení cigarety
A taky šlukovací um
Mrkání výhradně pravým okem
Parkování bez plnejch rejtů
Elegantní small talk s total strangers
Elegantní deep talk s bližními bez ofenzivy
Stojky a hvězdy
Ho
Přízemnosti
Napni mě jako tětivu
A setrvej v plné palbě
Proč mi uvnitř připadá
Že na ničem jiném nesejde
A pak venku se zdá
Že nic přízemnějšího není?
Příboj chtíče
Vidím je už zdálky
Nabývají na síle
A znepokojivě rostou
Až nakonec ostře plesknou o francouzská okna
Slané dozvuky stékají po skle
Otevřu oči dokořán
A nahmatám tichého rádce
Co to znamená, ptám se
Příboj chtíče, káže
Nástěnková poezie
Oznamuje se sousedům našim
Přestavba normalizačního interiéru začíná
Bude se bourat, lámat, škrábat
Oznamuje se, ale vám to nestačí
Kdo u toho vyrválu (sic!) má žít, vážení
Nejde poslouchat rádio ani televize
V bytě se nedá vůbec existovat!
Jestli to do pondělí neskončí
Tak pozvu inspektorát bezpečnosti práce
A hygienickou stanici
Spílají lepicí papírky
Propisku vyzkoušel
Na laminaci ovšem jaksi nedrží
Mám to v hlavě
Cukry jsou špatné a zhola zbytečné
Nasazuje káravý tón
Živíte jimi kvasinky
A čím víc je jíte
Tím větší máte chuť
Máte to prostě v hlavě
Zmrzliny, sušenky, bonbony
Zkrátka to svinstvo z rafinerií
Tak jako tebe, decentně
A ji nemravně od hlavy až k patě
Ivan Wernisch: Mistr vyšel z domu
středa 8. října 2025
Ivan Wernisch
Mistr vyšel z domu
Mistr vyšel z domu, kouká na měsíc,
stojí a kouká,
kouká,
a nic
Taková krása! Takhle stát
vydržel by snad napořád
(Cit. z: Wernisch, Ivan. Almara.
Druhé město – Martin Reiner, Brno, 2021)
Radovan Jursa: Tuto noc už nikdo neumře
neděle 5. října 2025
Radovan Jursa (* 1970) vyrostl na Valašsku, studoval v Olomouci a pracuje v Ostravě. V práci se věnuje kardiochirurgii a transplantační chirurgii, doma rodině a zahradě. Mezitím čte a píše poezii. Jeho básně jsou zastoupeny v několika antologiích. Je autorem básnických sbírek Pianissimo, Mezi žebry déšť, Mezzovoce a čerstvě vydané sbírky Koncept transparence. Její ostravské uvedení se uskuteční 31. 10. od 18:00 ve Fiducii a pražské 12. 11. od 19:00 v Kafe nůžky papír.
Básně ze sbírky Mezzovoce vybrala Leona Bohdálková. Autorkou fotografie je Magdaléna Jursová.
Prolog
Píši ve spěchu
mám strach že se mi vytrácejí slova
mizí a nejsou k nalezení
jako jehla na operačním sále
všichni ji hledají
prohrabují teplé vnitřnosti
mezi prsty mnou chuchvalce krve
vytřásají roušky a vyhlazují záhyby
vzájemně si prohlížejí podrážky bot
nakonec si kleknou a lezou po čtyřech
běhají jako prasátka hledající ponravu
nepomáhá to
vyběhnou na chodbu vysypávají pytle s odpadem
nestačí to
jdou ven běhají po ulicích
kopou do popelnic a pronásledují popeláře
je to promarněný čas
startují auta a hledají ve svých domovech
náhle se zastaví a vracejí se zpět
znovu prohrabávají pytle s odpadem
přijde noc
a oni ji dál hledají ve svých snech
Linka, přímka, linie
Lazar nerapuje
neskáče salta
ani nezpívá
pouze jde
jeho krok
drolí pruhy plátna
Obešel já polí pět
Seděl jsem na té lávce
a teď se vracím
mám odvahu nahlédnout za roh
musím ti ukázat co je uvnitř
všechno co v sobě nosím
třeba tady
rozbiju si lebku
vysypu kůstky
kladívko třmínek kovadlinku
tři sněžné cikády
podrž je v dlani
a vyslechni
Con motto
Dům má lichý půdorys čtverce
zdi jsou plástve
žena aranžuje kytici divokého kmínu
miliardy aromatických molekul
její dcera otevírá noty
poprvé bříška prstů levé Janáčkovy ruky
jak ledňáček rozvlní černou hladinu
dívka přidává pravou ruku
po bílých kamenech přeskakuje k protějšímu břehu
chlapec zapomenutý u stolu zvedá bronzovou sošku pěšce
muž zachycený klavírní sonátou opouští okno
oblaka která mu táhla hlavou teď stékají po stěnách lebky
zvedá ze země knihu
překlad Karamazových je plný listí a voní po herbáři
Kateřina Ivanovna padá Míťovi k nohám
con durazza
batole tluče pěšcem do kompotové misky
třešňová šťáva se valí po ubruse
žena vztahuje k synovi ruce ale
muž v náručí tiší chlapce
Aljoška je mrtvý
dívka odtrhne ruce od klaviatury
a odpočítává půldruhé doby
melodie už ale nečeká
sama vyrovnává záhyby
dům tančí jako zuřivý medomet
a zdi jsou plástve
Jarní rovnodennost
Je pět hodin ráno
hejno vzlétlo
jen dva ptáci tam zůstali sedět
jako nějací idioti kteří se vsadili
je půl šesté
kočka pod stromem
stále nemůže vysunout drápky
šest
kočka si mrzutě olízne tlapku
a já jdu spát
tuto noc už nikdo neumře
Žofie
Hřbetem ruky přeběhla po rukávu
prádlo na hambálkách zůstalo vlhké
v neděli odjakživa topila jabloňovým dřevem
oheň do kamen krev do člověka
pak nožem uřízla svoje krásné kaštanové vlasy
a mrskla s nimi na polena
náhle jsem u ní
je mi sotva pět
sedím obkročmo na uhláku
a pozoruji jak se snaží pochopit svou lásku
jak kynutým těstem podepírá zdi domu
jak na stůl pokládá kapesné dříve
než děti procitnou
Traffick jam of the universe
Mravenec obíhá knihu
ulamuje šupinku zaschlé krve
břemeno na zádech
spěchá k patě jediného mravenčího mostu
který se klene mezi Zemí a Sluncem
v šesti proudech se valí žlutočerné davy
do slunečního nitra odhazují rez
sytí nestárnoucí hvězdu
hlad
němá dřina mravenců
a smích
hlasitý smích včel
Zvonice v Pise
Bříšky přejíždím reliéf
Assumpta est Maria in Coelum
gaudent Angeli.....
zatímco levou ruku pod zvon
jak pod lem šatů
prudce otevírám oči
ochromen představou
srdce
které mi rozdrtilo prsty
Magnólie
Řez od hrdla po stydkou sponu
pilou hrudní kost
protneš osrdečník a pohrudnice
prohlédneš srdce a pohmatem plicní křídla
tkalounem obejdeš průdušnici
kanylu do plicnice i aorty
naložíš svorky
zastavíš srdce ale nepřestáváš dýchat
spustíš perfuzi
kolem ledovou tříšť
nejprve odebereš srdce
pak v nádechu uzavřeš a přerušíš tracheu
dokončíš odběr plic
spatříš rozepjaté laloky
bezkrevnou tkáň
barvy růžového granitu
jako dvě přerostlé hrdličky
ztěžka se prodírat rozevřenou kostí
spatříš středověký obraz
na kterém duše opouští mrtvolu
Beze slov
Už přede dveřmi
se jeho boty
samy rozvázaly
a tkaničky jako dva úhoři
sotva pod prahem proklouzli
už lezou po stehnech
už ji svazují
obtočené kolem kotníků
vláčejí sem a tam
než padnou vyčerpáním
jako klubko paralyzovaných dešťovek
pulzují pod jejím děložním hrdlem
ale ona je vyplaví
a ony ji na oplátku
dusí hrou na náhrdelník
jako dva biče jí vlezou do úst
a hrají si s jazykem
jako tropičtí červi se svíjejí
v jejím mozku
a nutí ji dělat šílené věci
nakonec se rozdělí
pro vystupňování touhy
a šněrují se po všech čertech
aby se opět našly a laskaly
v srdci tak hlasitě bušícím
že by přeslechla víc
než tiché klepání
Vlna
Neměl jsem čas
neměl jsem odvahu
chybělo měkké světlo
dva roky trvalo
než jsem z nedokončeného portrétu
sundal igelitku a zvlhlé hadry
než jsem z hlíny seškrábal plíseň
a uviděl odhodlaný pohled
devítiletá dcera
dokonalý vesmír
který se rozpíná
a já ho nezastavil
Viola Fischerová: K čemu sis vybral mne?
středa 1. října 2025
Viola Fischerová
K čemu sis vybral mne?
Pro co já volila tebe?
Měli jsme jenom sebe
Pec která peče
a zebe Tam
jsi mne dostrkal
Tam já
dohnala tebe