Jana Orlová (* 1986) je básnířka, performerka a výtvarná teoretička. Ve své tvorbě se pohybuje na hranici intimního a veřejného, tělesného a imaginárního, všedního a magického. Její poezie je úsporná, místy syrová, s citem pro napětí mezi tím, co lze vyslovit, a tím, co zůstává skryté. Zajímá ji tělo jako prostor zkušenosti, touhy i proměny a možnosti jazyka, který nemusí vždy stačit. Psané slovo a fyzickou akci nevnímá jako oddělené disciplíny – performance je pro ni živou poezií a tělo médiem, které dokáže vyslovit i to, co se do slov nevejde.
Vydala čtyři básnické sbírky: Čichat oheň (2012), Újedě (2017), Neutečeš (2022) a Předkyně (2026). Její poezie vyšla v překladech do angličtiny, dánštiny, švédštiny, rumunštiny a ukrajinštiny. Od roku 2022 působí na Slezské univerzitě v Opavě, kde vyučuje na Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby. Věnuje se také kurátorství a pedagogickému výzkumu propojujícímu tvůrčí psaní, práci s tělem a neurobiologii.
Uvedené básně jsou ukázkami z dvojjazyčné česko-anglické sbírky Předkyně, kterou nedávno vydalo nakladatelství Herrmann & synové.
(Foto Ansgar Allen)
Prapraprapraprababička:
Jedovaté houby močím do jeřabin
*******
Chodím po lese
a on se třese
Jsem šňůra na panny
rukama chytám topící se
Jsem bílá
jsem nepokrytá
škrtnuté nic
jsem počátkem
Já, která jsem naživu
žvýkám uši chlapců
jako jedovaté houby
močím do jeřabin
Praprapraprababička:
Ďábel plaší smrt
******
Jsem pomocná psice
v nevěstinci předpeklí
věřím jen ve smysl touhy
která nemůže být naplněna
věřím v noční můry
silnější než vůle k bdění
Psaní je zoufalství
stejně jako orgasmus
******
V pekle je vlhko a zima
jen toho je třeba se bát
že se ztratíš v nočních můrách
někoho cizího, komu lžeš
Prapraprababička:
Černý, slepý, hoří
*****
Zvednu dno
uprostřed louže
Do minulosti
Ňadra nebi
popírám
*****
Jen letmo
slyšela jsem
nádech vzduchu
slyšela jsem
jeho klid
Ubývám jako čas
budu mlčet
Praprababička:
Bez následků
****
Narychlo
samozřejmě zdarma
vedla jej
na rozkaz rodiny
Náhradní tvář
se zvedne
přes hlavu
do kruhu
do středu
****
Ubývám jako čas
Budu mlčet
Kouzlo
stylizace
a manipulace
****
Bez následků
pořád dokola
Dělala jsem hlouposti
u stolu s mrtvými
/Babička si myslí/
****
Obsah jeho těla ve stromu
jako by se probudil
Po pitvě sedím, kouřím
a nelituji
****
Iniciační lože
oblaka a prach
a ozvěna
kterou nic nebolí
Prababička:
Zimní iniciace
***
Není v zemi
ani pod ní
nikdo neslyší
jak pláču
rozum se nepodvolí
pokoru
jsem jen předstírala
***
Přišel
jako černá kočka
široká a macatá
ponurá hříčka
Rychle! Prosím modřiny
***
V kalužích se svlékají
obě
Vyděšeně
majetek-ženy-děti
***
Vymazat život
příští ráno
vedle něj usnout
Babička říká:
Prokletí není fér
/Říká/
**
Smiř se s deformací
tvoje jednání
je pohyb
mezi vulgaritou
a bohatstvím
Snaha uspět
vynucená
diskrétností
**
Prokletí není fér
stejně jako gynekolog
Minulost se odehrává
přestože se bráním
Máma:
Kdo má dnes čas mýt si nohy
*
Mé lekce proklínání
jsou hojně navštěvované
V noci dáš hlavu
do mých kostí
*
Šnečí rohy a pařáty
těžce se mi dýchá
já se dvěma penisy
a kozlí hlavou
Rozpouštím vlasy
skoro nedýchám
*
Vyvolávám okamžik
který lze stěží vydržet
Branou padat
Slunce vzlykat
Rty líbat
Schovat se do chaosu
a duši nechat venku
*
Kdo má dnes čas
mýt si nohy, ptáš se
Cítím vinu, že já ano





