v ukrajinské koločavě dneska navaří ripljanku a v moskvě iskander
pečená bramborová kaše vs. balistické rakety
první spasitelova snídaně
nikdo neví
nikdo neví jak zamést
protože jen drobky pod stolem to určitě nejsou
a dobrovolník nikola šuhaj padl hned v březnu 2022
na vánoční stůl 12 pokrmů
poděkování kristovi že už skoro čtyři roky
brání zemi před rychlejším postupem rusů
není bůh
jsou jen zákopy s poslední večeří
Blíží se zima.
Podezírám matku, že její příchod
oddaluje tím, že ponechává
nástěnné hodiny v bytě
zastavené.
Přestože téměř nebude vycházet,
na špičky francouzských holí
šroubujeme nesmeky.
Je to pro ni chmurný čas.
Kdo nesmí ven,
nemá ani
opravdový stín.
Přímo vedle dopravních uzlů,
se krátce po setmění do mírné mlhy
promítají světla, reklamy a neony.
Nahlížejíce do atlasu rostlin
ženy bdí kolem stolu,
každá plete svůj zimní svetr.
Pátý prosinec –
Mikuláše podpírá
čert s andělem
Beránek sněhu v soumrak si lehne
kašpar i Dítě ze stejných dlát
smrt jablek v sadě větev se nehne
k půlnoci blízko
půjdeme spát
do tiché vody pod černý břeh
kde noří se dům když v okně zamrzá
adventní vítr pod žábry střech
tichý je svatý
vraty nevrzá
na téhle zastávce metra jsi
norská lesní kočka
projíždějící souprava rozvlní
nekonečný kožich prosince
na tvém těle hoduje světlo
otevírá den jako konzervu
makrely sardinky sledi
norská lesní kočka
namáčí bradu v oleji
pohledem těká
po pohybech
davu
Šla jsem dolů k řece, kde jeleni zanechali stopy
hluboké jako moje předloktí a zakončené dokonalým otiskem kopyta,
mé boty vydávaly křup křup při chůzi a rozeznívaly ticho.
Když jsem se obrátila zpátky k velkému domu,
znovu jsem kráčela podél jeleních stop.
A když jsem došla ke krmelci, byly tam drobné stopy ptáků
na povrchu sněhu, kterým jsem se prodírala.
Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku.
Položila jsem ruku do jelení stopy
a dotkla se spodku neviditelného kopyta.
Pak jsem prstem zajela do malého sojčího otisku.
Kosi se brodí
po pás ve sněhu
čím víc mrzne
tím hlasitěji zpívají
Jednou ti do srdce
zašiju sněhovou vločku
Taje sníh
zmrzlý pes je mokrý
v jeho bílé srsti
z posledních sil
sáňkují děti
Pytel vody pro ten strom Na Klamovce na léto.
A pytel, ten samej, s práškama proti úzkosti,
i pro tebe, mami, taky.
Nebo cisternu velkou – velkou, kde by voda z deště
ještě na čas vydržela.
A nakreslím Nový město, kde bude všechno dobrý.
I lidi.
Děti vod nás ze třídy chtěj domů. Tam k nim domů,
Ježíšku. A zazvoň, než přijdeš voknem s dárkama,
jako loni, kdy byl sníh.
jediná vločka
víří za oknem…
zas mluvím o mlčení
hodinkové strojky sněhových vloček
namotávají provazy času
a těžce skřípou pod nohama
člověka-továrny
obří vločka – boule de naige –
prorazila hlavu náhodnému chodci
dorazila sanitka a policie
červené a černé
krásné a užitečné
všechno se seběhlo zde
na jednom místě činu
– není třeba plakat, paní
není třeba plakat, děvenko
zašijeme hlavu tomu vašemu chodci
a bude žít dlouho a šťastně
dlouho a šťastně
kutálela se lebka – střepiny
tripolského džbánu:
– tři bojová pole jsem přešla, tři požáry
přetrpěla
ale nic takového jsem neviděla –
řekla lékařka tak, jako to bylo
černé na bílém to řekla
lékařka s malým křížkem na prsou
asi je těžké nést kříž, když je červený
když je tak červený
asi je těžké být policií
když zákony státu neplatí
ani pro tyto bílé těžké vločky
Pro M. P.
2012
je zima a daleko má hlína do uší.
Nad lánem jazyka slova v zimnících
se třesou o osud holých vět.
Té zimy tě po letech
znovu sevřela
bylo to těsně předtím
než měl tvůj starší syn Roman
poprvé sfárat
v nedalekých Wilchwech
a ty sis vzpomněl
jak jsi kdysi zkusil
fárat i ty
jak vás sunuli dolů do tmy
klec se třásla
a spolu s ní i všechno
ve vás
v tu chvíli
a s veškerou tou zemí nad sebou
jsi měl poprvé v životě pocit
že tvá modlitba
nikam nedolehne
Sníh vám z paží
udělal čarodějné drápy,
potemněla vám kůže
v kontrastu s jeho září.
Sníh vás začaroval
a mě spolu s vámi.
Pokryl sám sebou
vaše i moje rány.
tohle počasí jsi měl nejradši
na peróně v Roli se páří holubi
na druhý koleji se povaluje mrtvej koala
pravnuci staví sněhuláky v hlíně
z bublinkový fólie
na chatě kam nebylo kdy jezdit
závěje z pévécé se vrzavě drolí
relikvie pokusů o udržení tradic
lejskovitej pěvec zapíská v cypřiších Last Krismes
a po Ježíškovi ani stopa
jen sběrná nádoba
na digitální odpad
Pozval bych tě dál Pane
ale stydím se za svůj příbytek
Je špinavý
Páchne
Místo oken má upatlaná zrcadla
Sundal jsem krucifix a pověsil místo něj fotku
pornoherečky
Zdi jsou odshora dolů popsané impaktovanými
samomluvami
Podlaha nasákla bezbarvou krví jiných lidí
Po stěnách se rozlézá plíseň nedůvěry
Je to hnusná smradlavá díra
Skoro se tu nedá bydlet
Jak bych tě mohl pozvat dál?
Ale kdybys přece vešel
kdybys vešel
a pevně mě objal Pane
utopil bych to všechno
v moři slz
Od rána nejde elektřina
Někde za kopcem
spadl strom na dráty
Sněží jak o život
Franta nakonec protáhl
i cestu k nám
Vaříme na starých kamnech
pijeme u toho červený
Ondra postavil Aničce sněhuláka
Hoří svíčky
a rozchodil jsem starou petrolejku
Nakonec to večer zapnuli
Sníh slezl
Ze sněhuláka zbyla jen uhlí hromádka
Ježíšek přišel o den později
Byla to pohádka
Vysoko maminčin kůr…
Ticho A dur.
Otisky do sněhu.
Dva se vedou,
lehčí těžšího podpírá.
Kam vedly jejich kroky?
Směr chůze ukazoval
staré rány loňského putování.
A přesto některá slova zůstala
nedopita.
komunikace se v zimě neudržuje
není kontakt
není přenos
Nerozsvěcuj
až do konce roku,
pojď, ukryjeme se
v záhybu dnešního rána,
kde svítí jen pouliční lampy.
Počkáme, než zhasnou,
než bytem projede i poslední
dráp světla,
budeme si vyprávět,
jestli chceš,
vyplníme všechna prázdná místa.
tolik jsme toužili po světle a ono ne a ne přijít
přesto jsme nepřestali doufat; každý den jsme zdolali kopec za stanicí,
odkud se rozevíral pohled do ledové pustiny, a na jeho vrcholku čekali,
že se konečně objeví; všechny naše sny a touhy se upíraly pouze k němu
nevím už, jak dlouho jsme ten rituál opakovali, kolik dní nebo týdnů,
kolik hodin jsme tam mlčky, každý ponořený ve vlastních úvahách, prostáli
když ale konečně přišlo – ach, ano, bylo to přesně tak, jak se říká
znovu jsme se narodili
Ledová krusta kruhu v hrudi praská
pod stružkami slané vody.
Tající led nechává vzlétnout
rozmrzlou volavku.
Za každý rok
života
napsat písmeno
a nebyla
by to dlouhá
modlitba
Jen co by
sýkorka
napila se
z proudu
A pročísla
si peří
Ten prosinec jsem trávil ve Sběrných surovinách
otevřená hala, na oknech visely chuchvalce
prachem zčernalých pavučin
venku sněžilo
Ten prosinec jsem ládoval skartovačku papírem
krmil jsem ji jako bych krmil dítě
nebo starouška s demencí
jen s tím rozdílem, že skartovačka jídlo neplivala
i když
tu a tam na mě vyplázla jazyk s rozžvýkaným papírem
to když jsem ji nakrmil moc
Nejen doma nastává ke konci roku předvánoční úklid
Děje se to i v podnicích
Faktury, složenky, zápisy, výdejky, příjemky, záznamy, daňová přiznání
volební lístky, ověření toho či onoho, schválení možného i nemožného
Skartovačka všechno schroupala
Jakmile papír prošel trávicím traktem, sypal se do hakyn
a já ho přehazoval lopatou, jako sníh co padal venku
a za mnou hora časopisů a novin, akčních letáků, tváří celebrit
herců, muzikantů, politiků, všichni, přátelé i nepřátelé
skončili zde v čase adventu na jedné hromadě
a já se, jako můj soused flašinetář Jirka
který šplhal na Ararat
pro to své
drápu nahoru, nohy mi kloužou, lezu pro knihu
protože i ty v té hromadě jsou, dolámané, s utrženými hřbety
Listuji zraněnými knihami
však jsem se na jejich mrzačení podílel
a něžně jim šeptám, víc už jich nebude, já jsem váš poslední čtenář
Jsou na tom podobně jako pacienti na eldéenkách, příběhy které už nikdo nechce
Beru skartovačku na dvůr, ukazuji na šedivé mraky a poletující sníh
provedu ji zázrakem a pak znova advokátní spisy, rozsudky
na čtyřicet let starém papíru, na průklepácích, které jsou tak jemné
že ve skartovačce šustí jak vysušené noční můry
Krabice lékařských zpráv, zbavuji svět nemocí,
ze všech jsou nakonec pomačkané nudličky,
které přehazuji lopatou
které končí v ohromném lisu
a pak v podobě hracích kostek pro obry
čekají na svůj kamion
Tuny a tuny papíru, další faktury, smlouvy, dokumenty
tisíce jmen denně, hotová genocida údajů
kdoví, možná už jsem skartoval i sebe
.JPG)
tohle léto sme navštívili
prázdniny v telči
když začalo chcát
přišel za náma do žabince
náš kamarád doktor rorejs
— českej pennywise
nic mu nedali
tak sme si šli
nakoupit do večerky
a prodavačka
se nás ve vchodu zeptala
jestli nechcem ostříhat
„a jak?“
„to jako tady?
„mezi regálama?“
zeptal sem se
„a trávu chcete?“
odpověděla
„ne máme s sebou sedm géček“
odpověděl sem
„a gumový medvídky s trávou?“
zeptala se
„ty nemáme“
odpověděl sem
tak sme je snědli
a šli na druhou trávu
/
druhej den
když furt chcalo
za náma přijel
smileman s el es dý
šli sme na matěje rupperta
pak přišla potopa
a vypadla jim elektřina
v tu chvíli
se vynořil ze tmy
doktor rorejs
a řek…
…hoši
vy možná máte prsteny moci
ale já
mam tady
na tom prstě
kde je nosíte
vytetovaný dva kruhy
a to sou ty vaše prsteny moci
česko a litva
litva a česko
hoši
až mi bude šedesát
tak budu bydlet v thajsku
a budu mít po celym těle
třicet tisíc kruhů
a na jedný ruce třicet tisíc kurev
a na druhý ruce třicet tisíc kurev
to bude můj surmalioland
hoši
surma lio la lio li le le le land
hoši
vy dva tam
přiletíte vrtulníkem
spustí vás nahý
na zlatý houpačce
a jakmile vás spustí
tak řeknu
doba ženatých borců skončila
doba single mega týpků začala
a dám povel
a těch třicet tisíc kurev
se na vás vrhne
zprava i zleva
mina stir it
budou to takový moje velký ruce
a obalí vás ceckama do koule
až si na ně zevnitř budete moct zabrnkat
šala lala la
a pak dostanete infarkt
a udusíte se v ceckologii
jo
hoši
vy chcípnete
a pak se znovu narodíte
v surmaliolandu
a budete bydlet v heliportu
kterym bude obrovskej cecek
kolem toho tvýho kámo
bude vytetováno
no more drama
otevřem okýnko
zamáváme na sebe
pak ty cecky explodujou
a my z nich vyletíme
jak víly z petra pana
hoši
to bude něco
nic takovýho
tady ještě nebylo
hoši
já budu vlastně takovej
avanger mrdu
ty dlouhý ruce z kurev
mě vynesou do vesmíru
a tam bude ironman
a bude ode mě
chtít pomoct
zabíjet příšery
a já mu řeknu
“na to seru
přijeď radši na surmalioland kámo”
hoši
na surmalioland se nedostane
jen tak někdo
bude tam vstupný pro
low cost plebs
— špína z podrážek mých bot
hoši
pak střední třída
vyšší
a pak tam bude ozzy osbourne level
a nakonec surmalioland
a tam
budem my
hoši
pavarotti se převtělí do zvonku
dole u brány
hoši
já budu mít na krku
pověšenou hlavu jacka nicholsona
otce leonarda di capria
kterej nám to zasponzoruje
protože má taky rád kurvy
hoši
a hlava jacka nicholsona bude
smrsklá jak v beetlejuicu
a vedle ní bude
hlava miloše
hoši
zemana
hoši
zeemana
a ten bude donekonečna
opakovat
kunda kunda kunda kunda
jo
budou tam viset tyhle dva
hoši
a v ruce budu mít holi
s hlavou ozyho osbourna
jak gandalf
hoši
věděli ste že
brácha ozzyho osbourna
byl jiří schelinger?
jo
to od něj má ty velký kříže
protože jiří schlinger je
pope of uk
hoši
to ste nevěděli?
hoši
slibuju
vám že nám
to do
třiceti let zařídim
třicet tisíc kruhů na celym těle
třicet tisíc kurev na jedný ruce
třicet tisíc kurev na druhý ruce
ale víte co
hoši?
já nám to
zařídim
už do dvaceti let
jo
už za dvacet let
pojedem
na surmalioland
Měla to těžké, protože ve všem
viděla budoucnost.
Střídaly se tam obludy s hnidama
velkohubí s malodušnejma
a zmrdi se zmrdy.
Zahrabali ji zaživa.
Roztrhali ji na kusy.
Svrhli ji ze skály.
Zůstali tím, čím jsou.