Milan Knížák
12
Pomalu si vyhrň sukni.
Dej mým očím půl
pohlaví. Rtům ucho. Rukám
mé ztopořené sny.
Dívej se do měsíce a naslouchej
rybám.
Po mostě přijdu a v rozepnutých
šatech bude na tebe mávat
hladový pták.
Nastav dlaně a ústa.
Jan Rosenthaler: Pro vznik historie je potřeba i nějaká budoucnost
neděle 16. srpna 2026
Jan Rosenthaler (* 1998) se narodil v Plzni. Vystudoval právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, aktuálně pracuje v advokacii. Aktivně se věnuje slam poetry, dostal se v tomto žánru třikrát do finále mistrovství České republiky. Se svými texty vystupoval v Egyptě nebo v Rumunsku. V roce 2021 vydal svou debutovou sbírku s názvem Kup si vlastní. (Připravil Sufian Massalema.)
Hérostratos bez zábran
Měl jsem tu čest
stát se první olympijskou
živou pochodní.
Pro někoho heroický
lidskoprávní protest,
pro jiného
normální sobota.
Každým dnem
se snažím dostat do kronik,
hajloval jsem na stories
a nikdo to nevyscreenoval,
zastřelil jsem Araba
a Camus o mně nic nenapsal.
Zápis do historie
jsem oželel až v momentě,
kdy mi došlo,
že pro vznik historie
je potřeba
i nějaká budoucnost.
Malá tragédie
V kuchyni pouštím dron,
abych ji viděl z nadhledu.
Dron narazí do stropu,
začíná hořet,
hlavně ať nepoškodí parkety.
Vypínám požární hlásič,
nemám náladu na lidi,
dnes jsem neměl v plánu
hasit nějaký požár.
Sousedka hlasitě volá 112,
naštěstí mají režim letadlo,
nad námi bydlí bývalý hasič,
stihl jako jediný
vyskočit z okna.
Útrapy
Vždy mě trápily
nízké důchody.
Kdo neokrádá rodinu,
nemá na nájem.
Moje babička
dostává důchod v NFT,
chtěla důstojné stáří
a má jen obrázky v počítači.
Sedíme s babičkou
nad internetem,
ona nerozumí jak
a já proč.
Ve 27 letech
jsem odešel do důchodu
svých prarodičů,
zemřel jsem hlady
a babička mě na pohřbu
dlouze oplakávala.
Slušní lidé
Zakopl jsem o regál,
kupuju 5 Fizi drinků,
přede mnou ve večerce
někdo tyká prodavačce,
usměje se jak letuška,
která ví, že padá letadlo.
Zdravíme se kývnutím,
v tom se nedá tykat,
nezastal jsem se jí,
zas jsem prohrál s neslušností,
oni jsou slušní lidé,
co jiného jim zbývá.
Česká tradice a phở bò,
špatný R
a Fun Din Dung,
kulturní asimilace
přes zavařovačku.
Nemáme české tradice,
zapomněli jsme je vytvořit,
snažíme se tedy,
aby je dodržovali jiní.
Kdo chce psa jíst,
rasismus jako když najde.
Idol hřiště
Zima dostihla
prázdný kolotoč
uprostřed kruhového objezdu.
Kdo se nejrychleji točí
je král,
nebo se poblije.
Proti klukům z béčka
házíme Kantovu morálku,
oni hned kontrují
preambulí Deklarace,
rozsoudí nás
kdo doplivne nejdál.
Nakonec jsme na houpačkách
podepsali příměří.
Problémy mikroekonomie,
zdražili pendreky,
zkurvená inflace,
nemít v sedmičce exekuci
je teplý.
Božská komedie
Začalo se proslýchat,
že Bůh je mrtvý.
Nikdo neplakal,
nevědělo se, který zemřel
a brečet pro cizího boha je rouhání.
Rozběhly se davy,
do rozvířených plic sedal prach,
padaly domy,
hysterie se neptá,
významné letopočty nejsou
matematická úloha.
Bili se na poplach holemi,
máchali v bat micva,
utopili v dluzích.
Po vypleněném městě
chodí davy turistů dodnes.
Stojím na chodníku
Děti si hrajou na bezdomovce.
Rodiče stejně nechtěli,
aby z nich byli kosmonauti.
Někdo nešťastný
skočil do magistály.
Chtěli jsme žít bez telefonu
a teď voláme cizím lidem.
Umíráme nevkusně
ve značkových hadrech.
Chtěli jsme být popeláři,
ale moc to smrdělo.
Nejlepší psychologové
mé generace
seděli na propadlých gaučích
a posté rozebírali
nejbanálnější rozchod na světě.
Filosofové Malého prince
kreslí beránky
do Baumova testu.
Vše co umím,
mě naučily komiksy s Platónem.
Jednou jsem vyhodil gauč
z koženky,
usnul na něm jeden alkoholik,
ideální ukázka
úspěšné terapie.
Na hřbitově světla
je tma.
Hrávalo se tu na schovávanou,
Karel se nikdy nenašel,
někdo odnesl pikolu do sběru.
Staré solné lampy
už dávno olízala zvěř,
kdosi ze tmy řekl
Budiž světlo
a veverky z něj mají solárium.
Na hřbitově světla
skončilo i světlo na konci tunelu,
festival letos zrušen,
Karel nepřijde domů,
ani mu nejde zapálit svíčka.
Na místě činu
lapám ve vzduchu molekuly,
na stole chladne sklenice vody,
ale nikomu není zima.
Pootevřenými dveřmi
měla odejít vina.
Mikrokosmos podezření,
někdo si sedl na mrtvolu,
počítáme potenciální roky,
v dálce mihotavě bliká křeslo.
Vyšetřovatel pro jistotu
zatkl sám sebe,
kapitulace represe,
rekapitulace dějin.
Pavel Švanda: V krasohledu
středa 12. srpna 2026
Pavel Švanda
V krasohledu
Jiřímu Kuběnovi
Vzlety lásky vysloužené
v bázlivém očekávání výhně.
Do pekelného ráje
a zas domů.
Roztržité city k měsíčnímu slunci.
Roztržená nebesa nesešiješ
ani pozlaceným pyjem.
Věčný návrat
konečného účtování
s tebou i se sebou.
V projasněné grafice
krasohledu
setrvání v toužebném
k nevydržení.
V ano i ne. Aby
ne.
(Cit. z: Švanda, Pavel. Kontexty 4/2023.)
Barbora Zoja Zuchová: Až fotobuňka na chodbě zhasne
neděle 9. srpna 2026
Barbora Zoja Zuchová (* 1986) se narodila v Brně, kde žije dosud. Vystudovala bohemistiku na FF MU. Publikovala časopisecky (Host, Weles, Tvar). Profesně působí jako lektorka češtiny pro cizince, věnuje se také výtvarné tvorbě. Na Instagramu vystupuje jako @brambora_soja, kde sdílí mimo jiné regionální sérii fotografické bizarní poezie #takybrno. Chodí s knihou, píše s hudbou a rekreačně hraje na housle. (Připravil Pavel Šuhájek.)
Brunch
Snídaně v trávě na metr od psího lejna
idyla na dece, dekorace neprodejná
Prosím prodat.
Sójové cappuccino a kohoutková voda.
Ó svatý croissant!
Dopoledne slepý chrám
Opulentní open-mše
Máte vše
Otylí mravenci zpod zahradního nábytku
budují disbalanci impéria nadbytku
pro hypotetické zámky
z bezkontaktních karet dům
Malé slunce vysmívá se promodralým chodidlům
třpytek na opršelé tváři
marná zář
a ty to víš
tiší blázni slyší
jak ti v patě vříská tříska
a jarní stromy bolí stoly.
V té naší zahradě
pročernaly větve staré broskvoně.
Jak je to hezké –
říct: naše zahrada.
I když není naše.
A ta broskvoň už vůbec ne.
Zvlněný chodníček podél aleje
kos navždy zmizel v keři
Dnes je ten posvátný den
Slepá skvrna beztíže
před výdechem
pod nebem ulehlo světlo
do obrysů vzduchu
plošku po plošce sgumovává
hrubý náčrt ze včerejších nocí
Padá prázdno
do ulice
a zvonice-hrana-hrablo
do ticha
dere se čtverec-smrt
zas uhlem naplocho
zhasnout.
Dřez
Na březích stojaté vody
s nemytým nádobím
se dnes docela tiše
vylíhly mouchy.
Asi už začalo.
Jaro.
Akvárium v tobě
Kluzké rybí tělo.
Nikdy nechtělo, aby ses ho
dotýkal,
držel v dlaních
podřel prsty,
lovil z vody.
Jsi ryba naruby.
Konstruktér blaha
vlažného pohodlí
- své vlastní záhuby.
Suchá stébla uprostřed parkoviště
opuštěný vrak z rezavého písku
Chodíš podél plotu
těžkáš štěrk
a do nebe vypouštíš ticho
mýdlových bublin
Než zmizí poslední
vpleteš se prsty do ok drátů
Už není kam jít
Čekáš
až fotobuňka na chodbě zhasne
dozní zvuk kávovaru, co se sám vypíná.
Autoimunita
Turista je pravým důvodem pro tvoje doma.
Architektura já distribuuje engine univerzální osobnosti
Nezapomeň zhasnout
než odejdeš přešlapovat na místo
čtvereční čtverec si personalizuj
Neptej se proč
tady nežiješ
ani nespíš
inženýři zapomněli započítat rozpětí křídel.
Další den
Ještě jsem nevyhrála
Ale mám cenu za účast
Klíče věším na kliku
Další den
Dokázala jsem odejít
A přišla jen trochu pozdě
Krabice odnesu
Zametu listí v kuchyni
Nakrmím kočku
Další den
Ještě jsem neztratila klíče
Telefon, peněženku
Tiskárna, která nepotřebovala opravit,
Je opravená
Ale pořád v servisu
A toneru zbývá asi na šedesát stran
Tři hodiny spánku
Další den
Vrátila jsem se
v předsíni
Kočka v krabici a listí
Snad další den
zatím nemám
Věšák na klíče.
Je cítit psí zadek podzimu
ježci drny zaschlé v blátě
nesynchronizované pampelišky
v žlutém listí
Za prvním hydrantem v hasičské červeni
kožíšek s umělým chlupem
černý jako Nora
věčnější
než noc.
Tady
Zatahá tě za rukáv, udrží na nitce reality
dáseň přišitá k tváři
steh vedený přes nehet
modřiny z milování
bolest být bolest
zakousnout se tak
že v čelistech rozdrtíš vlastní zuby
chybíš
možná někde někomu
sebe už ale nehledáš
věříš
že tady pořád jsi
ty
Ostrůvek
Hloubka kaluže
se jen v mezičase odmlčela
u zatopeného lomu kalu
postává bez rukou
nad mrtvou vodou
v propadajícím se kraji
kde i znetvoření holubi s pahýlky prstů
pijí jen z kašny na náměstí
v mýtině civilizace
mezi bloky
štěstí.
Chraň
Ohraný
obroušený střep
bez ostří hran
odležel
obalený v blátě,
které prosychalo v prach
Bezzubá báseň
srostlá dlaň
sama se bolíš
neublížíš už.
Mezi oškrabky azbestových stěn
uprostřed koridoru suterénu
odstavené továrny na žactvo
Leží lev
v igelitovém pytli
Nepochybuju,
žes ho tam nacpal právě ty,
i když budeš do smrti přísahat,
že si tam úplně dobrovolně
vlezl sám.
Taková příjemná lokalita
místo k životu
komfortní zóna
nastavit hranice
pravidla, povinnosti, práva
A promile nepravděpodobnosti
se kterou prorůstáš
živelně
navzdory
napříč
a skrz
všechny ty
nedokončené
vytapetované pokojíky
pro panenky
co tě nikdy
neobjaly zpátky.
Marek Timko: Na piču dostaňeš (ľeto ´96)
středa 5. srpna 2026
Marek Timko
Na piču dostaňeš (ľeto ´96)
– Maš gandžu?
– Ňemam. Ňekurim!
– Ňekuriš gandžu? Abo vobec ňekuriš?
– Vobec ňekurim…
– Ta kedz ňekuriš, ta dostaňeš na piču!
– Hej?
– Hej, ta ňe!? A z kadzi ši?
– Jak z kadzi? Z Prešova, ňe?
– Z Prešova? Ti ňeši z Prešova!
– Jak že ňesom?
– Ta šak ňečuješ jak hutoriš?
– Jak hutorim?
– Šak maš taki ďivni, cudzi prizvuk! Jak kebi ši bul z Trnavi!
– Z Trnavi?
– Hej, z Trnavi. Maš občanski?
– Hej, mam občanski…
– Ta ukaž!
– A čom bi som ci mal ukazovac svuj občanski
– Ukaž občanski, bo dostaňeš na piču!
– No… ta kukaj tu! Vidziš? Mejsco narodzeňa: Prešov!
– Hej, aľe i tak dajak divňe hutoriš… ňeši ti in-te-lek-tu-al?
– Intelektual?
– No… to je jedno… i tak dostaňeš na piču!
– A čom?
– Bo ši pojebani intelektual a ňezavislak! Odňešeš me na chribce domu!
– Co? Ši šaľeni?
– Ňešaľeni! Ňevidziš, že ja chromi!?
– No, hej, vidzim… chromi ši…
Ta som ho odňesol na chribce do jeho bitovki
doprovod nam robeľi ešči dvojo holohlave skiňi
v čarnich bomberoch
jeden mali tlusti
druhi visoki chudi
to že kebi som sebe nahodou rozmišľel
že ho na chribce už ňepoňešem
ta že mi to pripomenu
A kedz som toho chromeho ubožaka doňesol do vchodu jeho bitovki
ta som od ňeho dostal na piču
i parazol mi polamal!
A tote dvojo skini še ľem šmiaľi
a ešči dobre že nebuľi tote mobili
bo už bi som asi bul slavni na jutubu
cez totu bitku
Gandžu ňemaš
– na piču dostaňeš!
Ďivňe hutoriš
– na piču dostaňeš!
Intelektual ši
– na piču dostaňeš!
Ňezavislak ši
– na piču dostaňeš!