Josefína Ptáčková: Kolonizujeme očistec...

středa 11. března 2026


















Josefína Ptáčková 

***


Kolonizujeme očistec!

No,

normálně tam přivezeme pivo.

A oni nám za to dají svá nadpozemská území.


Protože na planetě zvané Země 

nám dochází prostor.

Dusíme se.

Mrzneme.

Hoříme.

Vraždíme se navzájem pár metrů od domu.


A tak my ateisté a agnostici organizujeme výpravu!

Protože katolíci na to nemaj koule.

Aby to mělo styl a přilákalo k projektu více mladých,

bude posádka povinně oblečena do korzárských kostýmů.

Zároveň tím při prvotním kontaktu nevyděsíme starší rezidenty purgatoria.


No, 

normálně s sebou vezmem pivo

a všichni ti, 

kdo už tam jsou stovky let odsouzeni k abstinenci, 

nám prodaj duši

za kapku chlastu.

Až to dopijou a budou mít absťák,

tak nám upíšou i své hmotné nehmotné statky.


A my budeme mít zase pár stovek let kde žít.

Pak se přesunem do nebe, 

tam zase vezmem basu Radegastu

a k tomu krabku cigaret.

Nakráčíme si to před nebeskou bránu,

zaklepeme.

A až nás uvidí svatý Petr, 

políbí nám ruce,

na ex vypije láhev pohanského moku

a druhou rukou u toho bude zapalovat cigáro s velbloudem.


A my budeme mít zase pár stovek let kde žít.

Až nám Radek dojde v nebi,

skočíme s radostí do pekla, 

tam nás pustí bez úplaty a prý tam žízeň neuhasne.





(Cit. z: Ptáčková, Josefína. Z rukopisu.)




. . .

Ivan Motýl: Sedmá bezmoc

neděle 8. března 2026


Ivan Motýl (* 1967) je novinář a básník, básník a novinář. Počátkem devadesátých let vydal samonákladem debutovou sbírku Zloděj ve sklenici, poté knihu básní v komiksu Struska (Větrné mlýny, 2019) a reportážní cestopis Fragopolis: 8 miliard obyvatel – průvodce Prešovem a zbytkem světa (Větrné mlýny, 2025). Připravil antologie básní Briketa: ostravská poezie a poezie o Ostravě 1894–2013 (Větrné mlýny, 2013) a Šnyt (pivo v poezii a poezie v pivu) (Větrné mlýny, 2024). Na jaře roku 2026 vyjde v brněnském nakladatelství Ears&Wind ve spolupráci s nakladatelstvím Vršovice 2016 kniha EINS ZWEI, jíž tvoří krom textů Ivana Motýla také texty jeho otce, básníka Güntera Motýla (1940–2020). V tomto bloku přinášíme ukázky z této knihy.










Coke Oven Freedom


lepší název nikdo nevymyslí ani nad sudem piva 

možná Günter M. s milenkou Andělikou 

kdyby ještě spali v Sešitech pro mladou literaturu 

já tady zatím svobodně dýchám rakovinotvorný benzo(a)pyren 

na který neplatí průduškový čaj zaklínadlo bič uherák čabajka 

astma basta fidli

kyselina sírová dehet Deza 

Babiš říká už nepiš

píšu a ještě k tomu obkresluji antracit 

250 let v černém lágru

s konejšivým nápisem na bráně

koksovna Svoboda 

o dva roky kratší život než ve zbytku republiky

potvrzeno aktuálním výzkumem Evropské unie 

Healthair 

s rozpočtem 1 092 911 eur

za ty prachy je předčasná smrt úplně jistá

i s hořčicí v truhle 

za ty prachy by každý ostravský básník mohl vydat

tři sbírky měsíčně

ekologicko-literární katastrofa  






Sedmá bezmoc


patníky noci

okopaná stěna 

hloupé sny a ještě dementnější realita

ráno 

ráhno 

povinná plavba po klávesnici 






Plán práce 


psát a spát spát a psát 

přežít užít vypsat se do růžova vyspat se s klávesnicí

zase trochu víc ucpat mediální archiv 






Wir


ani malí ani velcí básníci

jako ocasy po souloži 






Půlnoc na dálnici D1


žádný soucit s obsluhou

vyčítám jí placené toalety a pak chčiju 

rovnou na zeď benzinové stanice 

básník si vždycky najde důvod a tato ropná společnost 

zavinila smrt nigerijského spisovatele Kena Saro Wiwy

tak jo 

utopím pumpu v kyselině močové 






Nesnáším grilovačky 


všechny ty žvásty vyvolané exotermickou oxidací 

hořlavých plynů a umaštěnou hubou

nesnáším nohejbal na hřišti u splavu

nezničitelné staré zvyky 

s odborným názvem Czech Tradition

nesnáším sám sebe

vždycky se opiju jak malý chuj 

možná ještě hůř

řečním v křeči

v prdeli kosočtverec a v piči kleč 






Cyrilova vinice


51700 Verneuil Arrondissement d‘Épernay

tisíc eur na ruku 

oslava u rybníka Petit Étang s okrasnými kapry 

právě si vaříme halászlé

oznamuje dítě po síti O2

chce se mi dodat že spíš bouillabaissu

ale proč by měla celá Francie vědět že fotr 

je zas chytrý jak rádio 





Přibývá sněhu


silnice III. třídy číslo 48420

večer tudy prošel Petr Bezruč

a půl hodiny po půlnoci markýz Géro postřelil v pravotočivé zatáčce bílou Škodu Kodiaq 

pak sjela do chřtánu horského potoka 

nezemřel nikdo protože Hádes se zdržel v pivnici U Veličků

vlastně to zaznamenávám jen kvůli beskydskému místopisu

nehoda na pomezí usedlostí 

Garbovice a Stýskolanka






U hrobu novináře 


smrdí to tady Tisem Kotlebou rozlitým šarišským pivem

nejdelší slovenská obec s nejkratším mozkovým vedením 

za boha za národ

se svatým Jánem Kuciakem bezpečně schovaným v hrobě 

pravda má mnoho podob 

říká mi Štefan Vároš v konspirační komnatě s označením:

starosta obce Štiavnik 






Okres Bruntál


skládání dřeva déšť pět tisíc v prdeli

teplo stojí víc než atlas hub

ozubený podzim bez cirkulárky

cik cak 

vlastně to vůbec nezvládám 

do chalupáře stejně daleko jak k Pulitzerově ceně





  

Eins zwei


eins zwei Polizei

křty geburtstagy funusy

drei vier Offizier

zupy z řepy dubové truhly totentanz v jehle 

výlety do Kateřinek a k Belgorodu

flinta v bahně paže v žitu

opa Erich jeho protézu jsem musel vyhodit do kontejneru 

fünf sechs alte Hex

rodinná slavnost s podtácky z režných cihel 

kolik zarobiš? co včil? a co potem?

tvárnice beton kolaudačka 

blb kdo nepostaví dům 

za toho tu nikdo nechce být 

opa Erich a onkel Walter dohromady dvě ruce

taky kolaudovali už v sedmačtyřicátém 

trumpety polnice řehtačky dějin 

výsadek na Krétě Varšavské povstání agentura wehrmacht

honorář v tuzexových bonech

napřed se zdálo že je to lepší než okopávat kobzole

nebo lokalkou do ostravske havirny

ale pak ty úřední dopisy: zastřelený zajatý nezvěstný

lepší je ranní kostel a odpolední motyka 

zaťatí synci z Prajzke uhlí ocel solvina

rekordmani na Dolech Eduard Urx a Vítězný únor 

pivo baby kořala 

pořád to stejné roky v poklusu jak uhlí na pásu

dokud terno demokracie nezvítězilo nad cejchem doby

On the Road 

německý pas vymodlená robota v Mnichově a Chicagu

oheň v popelníku zlatý déšť Baník dávno v piči 

tak jako Paříž v roce 1871

doma se říkávalo že Elysejská pole dobýval pradědeček

čtenář Květů zla 

dlouhán z hradní stráže u berlínského zámku

no jo báje omy Trudy 

naboso na kopřivy v hrnci eintopf 

klásky kobzole podvrtnuté svědomí

jeden před Varšavou druhý na Krétě 

k Bohu a pravdě oklikou 

Hassliebe Hlučínsko

přivázaný za kosti předků

třikrát týdně do pivnice u německého pohřebiště 

a dvakrát do výčepu u ruského hřbitova 

U Hlubka U Mrtvoly

v pivnici U Kuchaře automechanik se stříbrným prstenem

Himmlerův Totenkopfring 

hospody plné strážců duší 

sám sobě cizincem

Němec bez němčiny syn Hermíny a Güntera 

Ivan 

nepřítel už jen podle jména 

gastarbeiter v místě trvalého pobytu

žena si ještě občas přisadí 

Pivan 

z bláta do louže

vom Regen in die Traufe kommen

ledvinové flirty v palci dna 

vymlouvám se na dědičné trauma

noch ein Bier bitte

prosím ještě jednou život 

pro všechny oběti válek a drog

opa Erich tochter Dora 





. . .

David Molnár: Nelibát

středa 4. března 2026
















David Molnár

nelibát


volala mi redaktorka z Psího lejna

chtěla se mnou udělat článek

nudila se

chtěla si zašukat

co já vím?

neukázala mi žádnou průkazku

byla to taková malá poďobaná napoleonka

s vyzývavým podhledem

čtenářka těsnohlídka

a milovala brno

/začal jsem se mít na pozoru/

ten jejich časák stál za vyliž prdel

ale bylo to jediný místo

kde se ty hordy a tlupy a bataliony básníků

mohly vyblejt

vydávali v podstatě cokoliv:

básníky esoterický pindaly

básníky dobře napápnutý beatniky z petržalky

básníky kňouraly křesťany fetišisty komunisty

kýble a tuny veršů

a každej básník byl taky redaktor

bylo to jako práce

cesta vzhůru

a tys na to buď přistoupil

anebo sis mohl někam zalízt a lízat rány

anebo jsi byl jako já

a v duchu to rovnou poslal do prdele

ze zdravýho instinktu

úplně jsem cítil jak si podělávám kariéru

až odmítnu tuhle zřejmou past

a pak mi ta harcovnice kvalitní poezie

čerstvá absolventka polonistiky

nebo nějaký podobný debility

sdělila

/nechala si snad desetisekundovou pauzu

než vyslovila verdikt/

že ji mé básně přijdou «nevyzrálé»

ale že bychom mohli udělat takovej

„explozivní“ rozhovor o mých názorech

na poezii

pomazlila se s těmito famózními adjektivy

a já si od ní půjčil dvě kila

a seznámil ji se svým nejlepším přítelem

pak jsem se opil a vynadal jí do blbejch píč

a šel jsem pryč

a cítil se skvěle

můj přítel ji tu noc ošukal

a i když prý byla zatraceně dobrá

svý prachy už neuvidí

to víme oba





(Cit. z: Molnár, David. Pod kopyty slunce. Praha: Polí5, 2016.)



. . .