Marta Kocvrlichová (* 1974) je profesí psycholožka a psychoterapeutka. Žije na pomezí kopců Drahanské vrchoviny a otevřeného prostoru Hané.
Několik textů publikovala na přelomu tisíciletí časopisecky ve Tvaru a internetovém Divokém víně.
Básně z rukopisu vybrala Leona Bohdálková.
Foto: Ladislav Grossmann.
***
V kostele bez střechy
prší na Krista
V kostele bez střechy
se kámen rozlomil
V kostele bez střechy
jsem si nejistá
kdo koho vinu
krví smyl
Sudetská
Před sto lety
vypustili rybník
Před sto lety
Vytěžili lom
Stvoly loňských kopřiv
A předloňských jasanů
Mi zbičovaly nohy
Na kroky a lokty měřím
Zapomenutý
Polámaný čas
Ta stará
Ve starých bezech
má skrýš
a před půlnocí zpívá
Na svět se dívá květy
když bez rozkvete
Pylem popráší
Vlasy děvčátek
Co je přijdou sbírat
V zimě v kořenech dřímá
A v kmenech drží stráž
Zmatení
Tanečník si sundal masku
Zjistil
Že nemá tvář
Zapomněl
Kterého boha
Tancem ctil
Totem bez zvířete
Kruhy
Fragmenty sil
U černé madony
U Černé madony
Sedí divní muži
U černé kávy
Vedou svoji řeč
Muzikant
Své věci balí
Prohrál dnešní zteč
Múzy a marnosti
Veršovánka
Zbytky snů a cáry přání
vlají ve větru.
Posbírá je Černá paní.
Znenadání kráčí strání.
Sbírá svojí bílou dlaní
cáry snů a zbytky přání.
Propouští je po větru.
Hluboko v noci
Odbilo na věži,
Na něco je půl.
Čas s temnou přítěží
jak by se nepohnul.
Dýchá to kolem mne,
tichounce dýchá.
Za chvíli rozemne
mne dlaň velkého ticha.
Strážce prahu
Doušky dlouhými
Napij se z devíti pohárů.
Na prahu nech ležet
Všední i sváteční šat.
A taky medovinu a květ
pro toho, kdo střeží
ten krok a svět.
Pak do světa za slovy,
nahá a smířená,
v neznělých krocích
proklouzni osidlem.
Usednout smíš
u jiného ohně.
Dialog
Jediné slovo nedáš zadarmo
V uších mi skřípá písek
Trhlinou v balvanech se přesýpá
Ještě miliony let
a v poušti zavzlíná
čirá voda
co v útrobách země zatím
zrcadlí jen čerň a čerň