Václav Maxmilián
***
pro I.
chci přiložit rty na tvou kůži a vyjídat tvou paměť
nechat si z tebe ve mně kousek noci
plavání v chladném oceánu (ty jsi ten oceán)
chci vysávat slunce z tvých ramen
sůl z tvých vlasů cestu z tvých zad
voda nikdy neopustila tvé ruce
viděli jsme světlo zlomit se v záhybu oblohy
v ten moment se ztratil všechen strach ze smrti
už nikdy neseskočíme ze střech jedoucích vlaků
budeme natahovat ruce a hladit bříška prolétávajících netopýrů
nikdo už nedopíše naše rozepsané knihy
ze zmuchlaných papírů nerozezná tvé písmo od mého
naše společné jméno zašeptané uprostřed noci do fontány
bude znít celým městem ve světlých strunách pod ptačími křídly
a zůstane viset v čase jako sklo otevřeného okna v horečkách
mytologové a synchonisté po nás budou pátrat a nikdy nás nenajdou