Adam Hošek (* 1995) pochází z Českého ráje. Absolvoval bohemistiku a historii v Olomouci, pár let učil, chvíli pracoval v Národním zemědělském muzeu, léta působil ve Valdštejnské lodžii, momentálně řídí Knihovnu Václava Čtvrtka v Jičíně. Časopisecky publikoval ve Tvaru, Hostu, Herberku či Foesii. V roce 2019 ve Vydavatelství Univerzity Palackého vydal debutovou sbírku A na stromech les.
Foto: Petr Palarčík
dědeček
1
Na úsvitu dějin rozkázala kněžna vytesat práh
A hodila jej za sebe
Přes levé rameno
Město bylo v pohybu
Byla to malá místnost
Nějaký sklep
Nějaký dům
Z těch domů
Okénko u stropu
Město bylo v pohybu
Rachotilo až sem
Od stropu se sypal prach
Aus bei mit nach von zu?
Zeptal se perfektní němčinou
Praštil židlí
Zuby větší než brejličky větší než vypoulená leb
Gegenüber seit!
Snažil se budovat autoritu
Praštil židlí
Ano pane
Pokorně a česky
Ano pane
Durch für!
Stříkla krev
Žídě umolousaný
Rudou pásku
Zbraň moc velkou
Větší než zuby
Posbíraný
Na totál ajnzacu
Na útěku
Na oslavě osmdesátin
Tuhle zbraň
Nebo dalekohled
Vycpanýho velblouda
Nebo něco
S celým příběhem
Dal
Čestnému hostu
U dědova místa
V čele stolu
Ještě před pohárem
S čokoládovou oplatkou
Na úsvitu dějin
Se rozevřely vody
A veřeje se pomazaly krví beránka
Aby nevrzaly
Až jimi vstoupí
S páskou na rukávu
Moc velkou
Samozřejmě
Žídě umolousaný
Šprt zamindrákovanej
Makat makat
Omakávat život
To člověka – i skoro-člověka
Činí svobodným
Gegen ohne um!
Talent na jazyky
Ale flintu jako prase kost
Ale přece jenom flintu
Nebo pušku
Nebo revolver
Nebo aspoň židli
Kterou se dalo třískat o zeď
O podlahu lebku zprohýbanou hnáty tak svalnatý
Svině německá
Město rachotilo zuby padaly
Padaly hvězdy staleté řády
Od úsvitu dějin
Do téhle rány
A téhle
A ještě tady
Seď a nevrť se
Dědeček povídá
Byla to velká doba
A já jsem šel
Přešel jsem z toho totál ajnzacu
Z toho šroubování letadel
Pilování chemikálií
Barvení potahů
Soustružení židlí
Šel jsem a tentokrát už mě nechytili
Tentokrát už mě nezavřeli a nezastřelili a neposlali do sprch protože
Tentokrát jsem měl tady tohle tadyto vidíš chlapče
A slyšel jsem tu velkou dobu už byla za kopci
Už k nám jela a já uměl rusky
Talent na jazyky
A věděl jsem že se budou obracet a padat řády a pořádky
Až jim poteče z huby krev protože
Už bylo slyšet hřímání
A zpěv
Je to úsvit dějin
Poslední budou první a konečně
Bude konec dějin
Konečné řešení
Všech otázek
Konečné vítězství
Pomazaných beránků
Nad tou sviní německou
A jejími přisluhovači
Město bylo v pohybu
A byl to pohyb vpřed
A svými pásy rval dlažební kostky z ulice
A soudruh dědeček si poměřoval lebku
S lebkou důstojníka SS
Nebo jenom Wehrmachtu
Nebo jenom vojínem
Nebo jenom Herr Krausem který šel náhodou kolem a nezkřížil prsty v ochranném znamení
Nebo se to vůbec nestalo
Poměřil a byl spokojen
Dürfen können mögen müssen!
Odpověď už nezazněla
Klouby brejličky a kvér a povytáhnout pásku
Spočítal zuby
Zbytky židle
Všechno sedělo
Dal se do pohybu
V harmonii s dějinami
Vyšel ze sklepa
Něco křikl
Něco vyfasoval
Něco rozdával
Něco rekvíroval
Pořídil si učebnice cizích jazyků a statistik
Usedl v kanceláři a budoval
Nejčastěji ve složkách nadepsaných úhledným písmem
Později strojovým budoval nový krásný dobrý svět
Potáhnul si z cigarety i když možná nekouřil
A šel dál ulicí padala mu páska a zasvinil si brejličky
Jak to stříklo svině německá
Potáhnul a šel tou svojí chůzí a budoval
Nejčastěji pod kódovým označením
Někdy budoval
Ve výslechové místnosti
Budoval respekt a autoritu
Čím víc mu soudruzi kreslili na čelo jarmulku
Čím víc mu soudruzi počítali svíčky
Čím víc si musil čistit brejličky a vytahovat pásku
Tím víc mu znělo ano pane
Ano pane pokorně a česky
Z tý držky
Na úsvitu věčného máje
2
Z teplého domova
Mezi židle a stoly a úhledné složky a kachle
A kachle a kachle
S sebou nosíval kapesník
Vždycky ho vytáhnul
Položil na stůl obřadně za jednotlivé cípy rozložil
Dvakrát se rozhlédnul
Hlasitě do něj flusnul
A zase pečlivě složil
Nosíval v něm sušený sliny
Nosíval v něm sušený zbytky
Který tehdy posbíral na podlaze
Pečlivě ho vložil do vnitřní kapsy elegantního obleku
Trochu velkého samozřejmě
Čerpal z něj sílu k budování syna
K budování dcery
3
A před okrajem jednoho nového srpnového dne
V ruce revolver v budově ministerstva skoro sám čeká co bude
Státní bezpečnost se mu zodpovídá
Státní bezpečnost s lidskou tváří
Pečlivě ji budoval
Na jeho povel skoro sama
Ve dvě ráno
V síle dvou mužů
Proti stojí
Něco za okny
Celá noc v pohybu
Celá noc v síle bratra
Celá noc vrže
Žádné veřeje se mazat nebudou
Vstupuje se přímo jak to mezi bratry bývá
Do úsvitu ještě kolik hodin
4
Žídě drzý zrzavý plive v tramvaji
Šprtá se slovíčka
Taky talent na jazyky
Pro soudruha Hočimina vyřezal z kůry lodičku
Pro tatínka srp a kladivo
Pro maminku srdce
Židli by vyřezat nesvedl
Říznul by se
Pomazal krví veřeje
A podlaha by nevrzala
Až by vstoupil
S páskou na ruce
A židlí v ruce
Žídě drzý zrzavý to vrzání potřebuje slyšet
Aby mohl včas vstát
A bránit sestru
5
Tady tenhle dalekohled
Tady tenhle mindrák
Čokoládovou oplatku
Velblouda
Talent na jazyky
Tady tuhle
A tuhle
A ještě tady
Dodneška je všechny mám