Tereza Horváthová: Když se to povede, probouzím se ve tvém snu

neděle 4. května 2025


Tereza Horváthová (* 1996) se narodila v Praze, kde také žije. Dva roky studovala obor Český jazyk a literatura na FF UK. Její texty zazněly například na devátém Open Fra. Publikovala ve Tvaru, Psím víně, Revue Prostor nebo Pandora. Jelikož je vozíčkářka, můžete ji často potkat s asistenční fenkou Timmy.


Autorem fotografie je Radek Dětinský. Básně z rukopisu vybrala Leona Bohdálková.

















Voda probouzí 

Myslím na skořici

jak se kolem těla ovine

břečťanovým přitulením

kterým rozsvítí i v jizvách.






Text by měl prý reálně zakotvit

Jenže není loď

připomíná mi to nahlas čtenou interpunkci 


některý je snadno zaměnitelný jako knoflík a korálek


víc mě zajímá

že jsme se objevili v těle kosmonauta


pak bylo světlo mezi námi

chodili jsme po jeho čárkách


jako bychom dělali nějakou špatnost.






Tulipánové ořechy

Louskají ranní paprsky

dnešní mezistav snění a reality


jindy v tom období


vidím třeba ženu

pijící Tančící dům  

jako drink


mám ráda 

když si to můžu vychutnat do sytosti.






Okoralý krajíc

Nalezený po dlouhé době 

v útrobách bytu

je jako těžítko 

do kterého se kouká  

přes tlusté sklo

a musí se s ním zatřást 

aby se začalo něco dít


i tak se dá ohmatávat paměť.






Citrónové akvárium

Vodní prostor

udržuje mátová filtrace

a cukrová dezinfekce

vůně citronády se line do daleka 


tělesnost obrazu pohlcuje


za tmy v něm plavu

je osvětlen žlutě.






Skleněná koule

Přesto má vlastnosti vody

vcucla mě a v mlžném oparu

přenesla do lesní katakomby


voní to tu hlínou

je zde možno zkoumat detailně kořeny

a kmeny stromů

dokonce zevnitř 


když ji projdu 


dostanu se do dlouhé chodby obkládané dřevem


na jejím konci je masivní psací stůl 

leží na něm prázdný papír s tužkou

ruka mi začne sama psát.


Neboj!

Nový den začíná půlnocí.






Jako bych s tebou plavala v moři za bójky

Měla jsem ráda 

tu kombinaci adrenalinu a důvěry

kterou jsi mi dával


křupkavý je naše slovo

vzpomenu si

při každém bramboráku


podle tebe jsem držkatá

jenže prořízlou pusu mám po tobě 


vůbec jsem ti podobná


obzvlášť teď kdekdo rád připomene 

že jsem tátova holka.






Nebe prý teď vypadá jak obraz

Podle mě si jen lehlo na bok

chce se přitulit k lidem

co na něj koukají

a vyslechli si něco neempatického


jenže to nejde


na tohle jsi příliš mladá

říkali.






Zkoumám diakritiku zdi

Vyvolává stesk

po něčem

co nikdy nezažiji


nehrajeme si spolu na nebe 

nevěříme v něj


chci se uzavřít k tobě

do závorky.






Teď často

Až do svítání

povídám si s fantazií


nejradši snovím obyčejnost


pro ticho

pro třepotání pod hrudní kostí


když se to povede 

probouzím se ve tvém snu.






Zatíženost okamžiku 

V koupelně začne měnit počet

kachliček a spár


podoba vzpomínek

na vyslovené věty


nemá se s nimi mazlit

mohou načichnout posedlostí


lepší je čekat

až se usadí

vlasy zvedající se

ze sítka výlevky.






Zajímá mě strom

Kterému prorůstají větve zdí

roste si po svém


buď je to ničení

nebo pozvánka fantazie


situace

odhalující 

co se neříká.






Úzkost tvořící se v kostech

Voní mlhou

živelně zrcadlí otázky 

kladené tělem 

vyvolávají stejný pocit


jako léto

které se snažím vytáhnout zevnitř 

když je podzim a bude zima. 






Drzá citlivost

Otevírá prostor zevnitř

intenzivní tušení

pohyb po hraně


nepodstatný rozhovor

má napnuté otázky


jak odpovídá fantazie?