Tereza Horváthová (* 1996) se narodila v Praze, kde také žije. Dva roky studovala obor Český jazyk a literatura na FF UK. Její texty zazněly například na devátém Open Fra. Publikovala ve Tvaru, Psím víně, Revue Prostor nebo Pandora. Jelikož je vozíčkářka, můžete ji často potkat s asistenční fenkou Timmy.
Autorem fotografie je Radek Dětinský. Básně z rukopisu vybrala Leona Bohdálková.
Voda probouzí
Myslím na skořici
jak se kolem těla ovine
břečťanovým přitulením
kterým rozsvítí i v jizvách.
Text by měl prý reálně zakotvit
Jenže není loď
připomíná mi to nahlas čtenou interpunkci
některý je snadno zaměnitelný jako knoflík a korálek
víc mě zajímá
že jsme se objevili v těle kosmonauta
pak bylo světlo mezi námi
chodili jsme po jeho čárkách
jako bychom dělali nějakou špatnost.
Tulipánové ořechy
Louskají ranní paprsky
dnešní mezistav snění a reality
jindy v tom období
vidím třeba ženu
pijící Tančící dům
jako drink
mám ráda
když si to můžu vychutnat do sytosti.
Okoralý krajíc
Nalezený po dlouhé době
v útrobách bytu
je jako těžítko
do kterého se kouká
přes tlusté sklo
a musí se s ním zatřást
aby se začalo něco dít
i tak se dá ohmatávat paměť.
Citrónové akvárium
Vodní prostor
udržuje mátová filtrace
a cukrová dezinfekce
vůně citronády se line do daleka
tělesnost obrazu pohlcuje
za tmy v něm plavu
je osvětlen žlutě.
Skleněná koule
Přesto má vlastnosti vody
vcucla mě a v mlžném oparu
přenesla do lesní katakomby
voní to tu hlínou
je zde možno zkoumat detailně kořeny
a kmeny stromů
dokonce zevnitř
když ji projdu
dostanu se do dlouhé chodby obkládané dřevem
na jejím konci je masivní psací stůl
leží na něm prázdný papír s tužkou
ruka mi začne sama psát.
Neboj!
Nový den začíná půlnocí.
Jako bych s tebou plavala v moři za bójky
Měla jsem ráda
tu kombinaci adrenalinu a důvěry
kterou jsi mi dával
křupkavý je naše slovo
vzpomenu si
při každém bramboráku
podle tebe jsem držkatá
jenže prořízlou pusu mám po tobě
vůbec jsem ti podobná
obzvlášť teď kdekdo rád připomene
že jsem tátova holka.
Nebe prý teď vypadá jak obraz
Podle mě si jen lehlo na bok
chce se přitulit k lidem
co na něj koukají
a vyslechli si něco neempatického
jenže to nejde
na tohle jsi příliš mladá
říkali.
Zkoumám diakritiku zdi
Vyvolává stesk
po něčem
co nikdy nezažiji
nehrajeme si spolu na nebe
nevěříme v něj
chci se uzavřít k tobě
do závorky.
Teď často
Až do svítání
povídám si s fantazií
nejradši snovím obyčejnost
pro ticho
pro třepotání pod hrudní kostí
když se to povede
probouzím se ve tvém snu.
Zatíženost okamžiku
V koupelně začne měnit počet
kachliček a spár
podoba vzpomínek
na vyslovené věty
nemá se s nimi mazlit
mohou načichnout posedlostí
lepší je čekat
až se usadí
vlasy zvedající se
ze sítka výlevky.
Zajímá mě strom
Kterému prorůstají větve zdí
roste si po svém
buď je to ničení
nebo pozvánka fantazie
situace
odhalující
co se neříká.
Úzkost tvořící se v kostech
Voní mlhou
živelně zrcadlí otázky
kladené tělem
vyvolávají stejný pocit
jako léto
které se snažím vytáhnout zevnitř
když je podzim a bude zima.
Drzá citlivost
Otevírá prostor zevnitř
intenzivní tušení
pohyb po hraně
nepodstatný rozhovor
má napnuté otázky
jak odpovídá fantazie?