Vratislav Kadlec
Předjaří
Potkal jsem známého, šel se psem,
povídá: Musím ji hlídat, zrovna hárá,
chci ještě nasát trochu jara
před civilizačním kolapsem.
A jakpak teď vůbec trávíš čas ty?
Nestíhám, zase jsem dneska pozdě vstal.
Mám na rtech úsměv, v srdci žal
a v mozku mikroplasty.