Anna Chabrová: Vystrčit tykadla

neděle 30. března 2025


Anna Chabrová (* 2000) pochází z jihočeského Tábora, nyní studuje magisterskou germanistiku a fonetiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Některé její texty byly zveřejněny v internetovém časopise Divoké víno. Následující básně představují průřez tvorbou mezi roky 2024 – 2018.

Připravil Josef Straka. 

















podzim


na sklonku léta počítám

kolikrát si ještě ostříhám nehty než přijde zima

kolikrát ještě posnídám připálený tousty

kolikrát probudím se se slovy - chci ještě spát -


na sklonku léta počítám

kolik vlasů mu ještě musí zešedivět abych mu mohla říkat léto babí

kolik stojí hektolitr oranžový barvy

kolik myšlenek se ztratí na cestě k východu

a co je to vlastně doopravdy

svoboda



(2024)







když shlížíš dolů na město


když shlížíš dolů na město

a vybledlý domy jsou jako krabičky od sirek

vyškrtáš je všechny

úhledně vrátíš zpátky

a vedle nich položíš svoje pozemský strasti

a hodíš je kamsi do Vltavy


když shlížíš dolů na město

jsi ztracená a tvoje myšlenky s tebou

a vybledlý domy jsou jako střepy z přesýpacích hodin

který vždycky nosí štěstí


když shlížíš dolů na město

a tvoje životy leží daleko pod tebou

pochopíš

jak moc jsou cizí



(2023)






tykadla


chci vystrčit tykadla

hlavu z ulity jak hlemýžď

a zachytit všechny signály

tohodle tragikomickýho světa

a teprve potom

je prosít přes filtr svojí duše

a co zbyde odnést do zahrady

jako ranní sedlinu od kávy


budou taky tak černý

nebo se budou lesknout v barvách perskýho koberce?



(2023)






mlha


mlha se válí v kolejišti

jak cáry špatných básní

a občas světla - vy věříte na bludy? -

kličkují i mezi lidskými osudy

a občas v obzvláště stísněné zatáčce

přestanou spoléhat na dráty, na pražce

mlha se válí v kolejišti

jak cáry špatných básní


mlha se sune ulicemi

zmuchlané pokusy o zpověď

a občas čekáš a to ticho udeří

protne ti tisíce jehliček páteří

a občas - už celé město zhaslo? -

jak malé dítě dýcháš na sklo

mlha se sune ulicemi

zmuchlané pokusy o zpověď


mlha se vrývá pod kůži

chlad bubnuje prsty - arytmicky

mé ulice mlčí - jako vždycky

mé ulice spí ve víru boje

mé ulice které nejsou moje

chlad bubnuje prsty - arytmicky

a ulice mlčí

jako vždycky



(2022)





 

vlaky


tam za skly matných oken, kde se

míhají odrazy bledých rán

tam za skly občas zaleskne se

a potom zase zhasne

za skly těch oken bez záclon

obrazy - výjevy - spěch a shon


na chvíli zavřeš oči, kdesi

v dálce tě někdo sleduje

tak aspoň dneska odpusťme si

ty promlčený křivdy

za víčky očí vyhořelá záře

a ticho páře - šije - a zas páře


pohledy prázdných zorniček, a

lepkavý doteky v uličkách

zpožděný rychlík ještě čeká

na čase už teď nesejde

koleje kličkujou před zraky měsíce

dámy a pánové - cílová stanice


kam všichni lidi jedou? v ruce

tři týdny starý jízdenky

jestli to má být revoluce

chci vědět proti komu


já třeba jedu domů



(2022)






Jupiter, Venuše


dvě okna do duše

Jupiter

Venuše

dva kroky do cíle

vidiny

spanilé

zahnaný do kouta

přikove

připoutá

bez sil a bez dechu

slabounkou

útěchu

otisknout do duše

Jupiter

Venuše


pro srdce pro plíce

vesmíry

měsíce

dvě hrsti kyslíku

popírat

fyziku

do temna před sebou

myšlenky

zazebou

vrhnout se do noci

nevidět

nemoci

pro srdce pro plíce

vesmíry

měsíce


své prázdné jeviště

uklidit

pro příště

zatáhnout oponu

neplavu

utonu

ve špatném scénáři

o mládí

o stáří

ustlat si ke spánku

aroma

heřmánku


své prázdné jeviště

uklidit

- pro příště -



(2020)






okenní tabulky


okenní tabulky - vězeňské mříže

vzduch plný nechuti

k dýchaní nenutí

okenní tabulky - zastavit stát

bez koho bez čeho

pro druhý pád


okenní tabulky - paprsky spalují

bez síly bez touhy

den je tak předlouhý

okenní tabulky - zadržet dech

bez koho bez čeho

v průsvitných snech


okenní tabulky - tančící stíny

na zdech a na stropu

biblickou potopu

okenní tabulky - pochodem vchod

bez koho bez čeho

zvuk starých not


okenní tabulky - útulná cela

nesmělé dotazy

směřují do zkázy

okenní tabulky - lucerny svit

bez koho bez čeho

nezemřít = žít



(2019)






řeřavé uhlíky


pod hladinou kalné vody žhne

odraz hvězd

a vytratí se?

ne

dokud nebe nezahalí strach

a všechen svit

se nerozpustí

v tmách


nicota své zuby dravě cení

co jsi držel v dlaních

teď už -

není

co jsi vinul k sobě plný citu

prosmýká se

v olověném sítu

a odchází do neznámých míst

kde komety

doprovází

svist


pod hladinou kalné vody žhne

odraz hvězd

a setrvá tu?

ne



(2019)






zanedbatelné hmotnosti


jedna z těch jisker červencových

trajektorií do spirály

vykreslí nebem jasně žhavou

stopu


a její sestra se zpožděním

zatímco oheň dohořívá

snaží se dosáhnout až

k stropu


hrají si spolu bezstarostně

a plameny se olizují

jak staří známí dotykem se

zdraví


ve vzduchu visí babí léto

a konec světa letos

prý už bude

pravý


(2018)






zbarvíš oblohu do ruda


nádech - výdech

ekvivalence

ticho

se rozlilo ulicemi

když kostelní hodiny už

podruhé neodbily

protože zapomněly

jakou barvu má samota


ale samota má

všechny barvy noci

probděné - jako tehdy

samota

ukrytá mezi tvýma řasama

rámuje pohled

který mi dáváš

a který tu zůstane

až odejdeš


a mě zbyde

jen hrstka hřejivých dotyků

které se nikdy

úplně nesmyjou



(2018)