Jan Kunze (* 1976) je básník, textař, zpěvák, dramaturg, kurátor výstav výtvarného umění a organizátor kulturního života. Napsal básnické sbírky Hičhaikum (2004), Dekadent dezert (2008), Monstre charmant (2020) a Potom zhasni (2024), kterou nedávno pokřtil. Z ní jsou i následující básně.
Režijně a herecky se podílel na vzniku představení Jam session s beatníky. Je iniciátorem a realizátorem projektu Poeziomat v Opavě a ve Slavětíně. Se svým příležitostným hudebně-recitačním projektem natočil album Hlavně nepanikař! (2010). Je frontmanem kapel KOFE-IN a Munroe, pro které také píše texty. Dramaturgicky připravuje literárně-hudební festival Lunapark v hlavě. Působí jako kurátor výstav výtvarného umění v Galerii UFFO a od roku 2021 vede Centrum současného umění EPo1 v Trutnově.
(Foto: Fraňo Procházka)
zajiskření prchavé radosti
říkám ti
buď šťastný dokud to jde
protože nakonec přiletí zářivá kometa a všechno smete
vypukne válka nějakých zakomplexovaných idiotů
parta laboratorních krys vymyslí vir
který už nepůjde zastavit
všichni budou zapomenuti
příběhy které jsme napsali
písně které jsme nazpívali
všechno zmizí jak pára v dobře větrané místnosti
tak vyfikni se jako pán
vyber hotovost
zavolej kámošům
kup pivo všem barovým ožungrům
a bezpodmínečně obejmi celý svět
odněkud z vesmíru se už řítí
špinavá sněhová koule přímo k nám
a v podzemním bunkru v provincii Chu-pej
se zrovna teď radují
že se jim podařilo vyvinout
další vysoce infekční onemocnění
horizont událostí
lidé jsou zkrátka různí
a přestože jsem jejich skalním fanouškem
už vím
že se najde i spousta takových
kteří nepromarní jedinou příležitost
šlehnout závodního koně do očí
nebo poškodit brzdy
svět bude vždycky plný lidí
odhodlaných nás jakkoliv srazit
najednou je ti úplně jedno
jaký je kdo umělec
jestli prodává nebo ne
jestli je vidět nebo ne
chceš člověka
nejsou to žádná kouzla
nikde nejsou vidět žádné oběti
jen vyhlídky na dohodu se zmenšují
mírová smlouva nepřichází v úvahu
a je třeba provést personální změny
na těch nejvyšších místech
Calhounův experiment
žije s rodiči
nikdo to nechápe
opustila dobře placenou práci v korporátu
kolotoče porad a strategických meetingů
naleštěné kliky ambicí a možných povýšení
nablýskaný krysí závod firemní kultury
obleků kostýmků a kravat
rezignovala na svou roli v hospodářské soutěži
kde tiskárny bez přestání tisknou
toner ani papír nikdy nedochází
teď seká zahradu
odváží spadané listí
jezdí na výlety
a řadí slova do veršů
všechno je správně
vítr čeří hladinu
voda chladí a nese
zase někam jedu
to je ta má prázdnota
dopravního polosnění
hodiny přežvýkaných myšlenek
promarněný čas transportní samoty
zoufale bezútěšné v každé roční době
pluju vesnicemi a městy
plavím se loukami poli a lesy
všude kolem je jiný nepoznaný život
na břehu cesty jsem zahlídnul zázrak
ale nemám čas zastavit
potom zhasni
tomu příboji se postavím sám
vždycky jsem věřil v divoké vlny
po boku epiku a drama
v neochvějné víře
že pravda musí zvítězit
a dobro neprohrává
se svou odhodlanou a impulzivní vášní
přežiju v jakémkoliv městě věží
vždyť přece všude
hrají můry své krvavé karty
karmínový květ vadne
hlava dívky se naklání
hledali jsme intenzivně
zkoumali prostor a možnosti
a náhle
bez varovných sirén
hostina končí
zbývá uklidit
Jidášové
ti co nemají žádné tajemství
a plavou jen v bezpečných vodách
ti co se bojí ran a šrámů
nemocní předsudky a záští
ti co se vyslovují ke všemu a neumí mlčet
když se bouří a boří něčí svět
ti co se při prohraném mači
zaklínají protisluncem nebo viní kámen v botě
a pro vítězství by zapřeli i matku
ti co sbírají pozornost s jazykem vyplazeným
lačně a dychtivě
ti co nehoří skutečnou touhou
a vždycky vyčkávají u dveří
ti co nikdy nepochopí
že nemají nadpřirozené schopnosti
a krabičku poslední záchrany kradou z kapes druhých
ti tě zradí
vždycky tě zradí
a smíří se s římskou mocí
jak se hledají jednorožci
jasně
cesty zhýralství vedou do paláce moudrosti
jenže už není čas
ztrácet se v nočních závodech
a mluvit zbytečně na mnoha místech
na protějším břehu
zastiňuješ slunce dozrávající dlaní
překonáváš nebezpečí falešného snu
tohle je pevná kompozice sugestivního života
profesionálně vystupňované napětí
plátno pokryté návykovým dějem
a ty si pořád přeješ
abys stihnul ten svůj příběh
a aby někomu stál za přečtení
Bébel
nejšťastnější bývají chlapi co mají dílnu
ateliér
anebo aspoň pracovnu
utajení hrdinové běžného života
králové vlastní karmy
mistři úniku
a pokud žiješ s krásnou ženou
musíš buď ovládat svou žárlivost
nebo nasekat tunu dětí a ony už ji ty roupy přejdou
nejšťastnější bývají chlapi s vlastní zahradou
a čestně obhájenými útěky
i tobě jednou dojde pravda
až na úplnou hranu poznání
předkloní se do prázdnoty
a uvidí tam zřetelný neonový nápis:
každý nemůže být Belmondo
pozdravení pokoje
když se ocitneš sám v hotelovém pokoji
je to jako bys vstoupil do nového života
jako by člověk ztratil kontrolu
neznámé město cizí prostor a neodbytný pocit osamělosti
v tom přechodném domově
poznáš každý detail
každou škrábanici na zdi
každou odřeninu na nábytku
i každé prachové klíště
které se potají plíží po okraji okenního rámu
pavouk se spouští dolů po nitce
a pomalu se plazí po stěně jako by ho nikdo neviděl
v ulicích kolem katolické školy vládne ticho
na ulici ani živáčka
ani pořádně nevíš co ti uniká
slušný jedinec
vykašli se na tu svoji důstojnost
trapnou ublíženost
kterou balíš do chápavých postojů
tvým palcům chybí opravdový cit
protože jsou ovládány strachem
tyhle hry jsou jako cihly starého domu
není třeba se přetvařovat
když jedeš tramvají z Karlova náměstí
a držíš se tyčí jak Kristus kříže
abys neztratil rovnováhu
pochop že i tady zůstaneš pouze a jen sám sebou
chlápkem co chodí do bufetů
a šampaňské pije jen když je zadarmo
ale autentickou bytost nerozpozná ani zblízka
vykašli se na to
je to jedno
je to fuk
všechno zmizí za načančaným obzorem
a bublinkovou půlnocí
ale jestli jsi na konci téhle básně
pochopil že je o tobě
tak je tu ještě šance
holky z Prahy
beaty jednou přestanou kopat
a černé krajky schováš do šuplíku
přestaneš držet drastické diety
vykašleš se na prášky drogy i chlapy
a začneš konečně říkat pravdu
hubenější s vráskami a nateklým obličejem
odjedeš do bezvýznamného města u hranic
vystoupíš na vlakovém nádraží svého dětství
a pořádně se rozhlídneš
na všechny světové strany
