Martin Dytko
dvacet minut po půlnoci
třicet dva minut po půlnoci
stromy podél cesty
připomínají mi lidi
všechno tak trochu připomíná lidi
vidím v kůře výrazy tváří
natažené dlaně
hrozící prsty
usmívám se na ně
s nimi snažím se mluvit
když nikdo si nevšímá
s různými tvory i věcmi
s dávno mrtvými lidmi
vymyšlenými postavami
vymyšlenými bohy