Alexandra Brocková: Smutná fena kouše kamení

neděle 18. června 2023

Alexandra Brocková (* 1997) se narodila v Bratislavě, ale dlouhodobě žije v Praze. Vystudovala magisterský obor na Fakultě humanitních studií UK. Věnuje se zejména filosofii, občasně také anglo-americké poesii. Je pravidelnou přispěvatelkou menšinového časopisu Listy Slovákov a Čechov. Ráda rychle maluje malé krajinomalby a ptactvo. Básně publikovala v bývalé rubrice časopisu Host – v Hostinci a v časopisu Tvar.














***


Nicota vítězství

nebo vítězství nicoty,

obojí vedle sebe visí

na zdi cizími znaky. 






***


Na jaře sakury, v zimě sněží,

letos padlo obojí,

v Šafaříkově krása dokvetla.

Falešné čtyřkolé tváře

se tupě smějí, 

staré kořeny tlačí v zemi.






***


Ryby na povel odrazu hladiny

méně se hýbou – méně dýchají.

S pohybem vody pak do života 

jarem se vždy vést nechají.






***


Lidé jako brambory ve sklepě,

leží ve svých místnostech,

čekají na blažené jaro,

které vždy pokryje nadílka sněhu,

když začnou se vzmáhat.

Některé z hlíz klíčí od podzimu,

odlamují si výhonky,

aby bez vady na kráse,

coby mumie zůstaly

zahalené, nezměněné –






***


Kdo někdy ve slabé chvilce

kytce vaří čaj,

pravděpodobně obdivuje zeleň

svářící se s chodníky, kterou chce chápat

jako chlebodárce podsvětí.

Kořeny stromů

v ohrádkách na chodnících

škrtí plynové trubky

chtíce je svou korunou proměnit

v kyslík.






***


Smutná fena kouše kamení

a ptáci hopkají po střeše stavení,

vosičky číhají na dozrávající třešně,

kolem stromu drží stráž.

Z antény vysílá holub bílý,

dosud se větví drží suché fíky.

Mouchy krouživě hledají potravu

a babička ven vyjít nemá odvahu,

strašlivá má v mysli dějství,

tuze ji pohltilo zpravodajství. 






***


Jsou v pozoru

hbité na omak,

padají, když se proudy sváří,

dvě fáze se sejdou.

Ticho! když nejdou.

Vybíjená.

Cvak a schází.

Město v nesnázi.

Bezpečí v noci,

ráno i ve dne stejné.

Bez nich nic nejde. 

Cvak. 

Kabely všude v zemi, 

spojnice nad zemí,

jsou v každém zázemí.






***


Nad barevnou skálou list

vlaje z viniče

a pták si byl skoro jist,

že sklu smí letět vstříc.






***


Komíny staré podoby města

zůstaly a vyrůstají z novostaveb;

pro hnízdění čápů místa

a stožáry pomyslných hradeb

průmyslu, který jen nahradil průmysl bytů,

už nikdy se z nich nebude valit čerň,

komíny ční do letních červánků,

jejich pece suť a jejich cihly drahé

ke zbourání vysoké, k rozebrání staré.






***


Zálohovat svět do vypočítavých krabiček,

kolem dokola do sítí lapit planetu,

kdyby to s tou zemí nevyšlo,

"postavíme si ji znova" –

z internetu.