Alexandra Brocková (* 1997) se narodila v Bratislavě, ale dlouhodobě žije v Praze. Vystudovala magisterský obor na Fakultě humanitních studií UK. Věnuje se zejména filosofii, občasně také anglo-americké poesii. Je pravidelnou přispěvatelkou menšinového časopisu Listy Slovákov a Čechov. Ráda rychle maluje malé krajinomalby a ptactvo. Básně publikovala v bývalé rubrice časopisu Host – v Hostinci a v časopisu Tvar.
***
Nicota vítězství
nebo vítězství nicoty,
obojí vedle sebe visí
na zdi cizími znaky.
***
Na jaře sakury, v zimě sněží,
letos padlo obojí,
v Šafaříkově krása dokvetla.
Falešné čtyřkolé tváře
se tupě smějí,
staré kořeny tlačí v zemi.
***
Ryby na povel odrazu hladiny
méně se hýbou – méně dýchají.
S pohybem vody pak do života
jarem se vždy vést nechají.
***
Lidé jako brambory ve sklepě,
leží ve svých místnostech,
čekají na blažené jaro,
které vždy pokryje nadílka sněhu,
když začnou se vzmáhat.
Některé z hlíz klíčí od podzimu,
odlamují si výhonky,
aby bez vady na kráse,
coby mumie zůstaly
zahalené, nezměněné –
***
Kdo někdy ve slabé chvilce
kytce vaří čaj,
pravděpodobně obdivuje zeleň
svářící se s chodníky, kterou chce chápat
jako chlebodárce podsvětí.
Kořeny stromů
v ohrádkách na chodnících
škrtí plynové trubky
chtíce je svou korunou proměnit
v kyslík.
***
Smutná fena kouše kamení
a ptáci hopkají po střeše stavení,
vosičky číhají na dozrávající třešně,
kolem stromu drží stráž.
Z antény vysílá holub bílý,
dosud se větví drží suché fíky.
Mouchy krouživě hledají potravu
a babička ven vyjít nemá odvahu,
strašlivá má v mysli dějství,
tuze ji pohltilo zpravodajství.
***
Jsou v pozoru
hbité na omak,
padají, když se proudy sváří,
dvě fáze se sejdou.
Ticho! když nejdou.
Vybíjená.
Cvak a schází.
Město v nesnázi.
Bezpečí v noci,
ráno i ve dne stejné.
Bez nich nic nejde.
Cvak.
Kabely všude v zemi,
spojnice nad zemí,
jsou v každém zázemí.
***
Nad barevnou skálou list
vlaje z viniče
a pták si byl skoro jist,
že sklu smí letět vstříc.
***
Komíny staré podoby města
zůstaly a vyrůstají z novostaveb;
pro hnízdění čápů místa
a stožáry pomyslných hradeb
průmyslu, který jen nahradil průmysl bytů,
už nikdy se z nich nebude valit čerň,
komíny ční do letních červánků,
jejich pece suť a jejich cihly drahé
ke zbourání vysoké, k rozebrání staré.
***
Zálohovat svět do vypočítavých krabiček,
kolem dokola do sítí lapit planetu,
kdyby to s tou zemí nevyšlo,
"postavíme si ji znova" –
z internetu.