Jiří Dynka. Narozen 4. 10. 1959 v Luhačovicích.
Ukázky jsou vybrány z jeho jedenácté sbírky –
Matka měla ráda třešně (Druhé město 2023).
(Foto: Milan Ohnisko)
Zaměstnání básníka
1
V mládí (1977) jsem dostal příčetný nápad:
přivodit si lyrické já. Zaměstnávat řeč.
Mezi řádky zamlouvat panický strach z lidí.
Ten motiv nikdy neomrzí. Zběsilost v pištění.
Toto: psaní se obrátí proti píšícímu (pištícímu).
2
Toto: nic jiného neumět než se strachovat.
Se specializací na poezii. V okruhu 10 kilometrů
kolikrát mě těší dívat se na osobní stromy: topoly
v trojrozměrném světě. Toto: stranou od lidí
básník hledá společnou řeč s Pokémony.
Pokémoni rozumí lidské řeči, ale nepoužívají ji.
3 (Báseň dá práci)
Když mám nápad, píšu.
Když nemám nápad, píšu.
V lyrické izolaci
zaměstnávat řeč.
Reprezentovat elitu národa českého jazyka
v citlivosti na slovo ve slově.
Ten, kdo píše, riskuje –
neuplatní se na trhu práce.
Být básníkem je finančně špatné řešení.
Základy zoologie
Milanu Ohniskovi
Milenci jsou jako zvěř – jako včely
nemůžou žít bez nápoje lásky (love drink) květů.
Ústy, neurvale jako rozkazy, jež obnažují zuby,
se jich zmocňují. Až opadávají okvětní plátky –
slivoní, které jsou lačné po včelách.
Z květu na květ. Jako hudba není omezena
jednou kitharistkou. Dědku, tak ty nepřestaneš
pokukovat po sto padesáti mladých děvčatech?
Po slečně s husou – s dlouhým krkem?
Vyklove ti oči!
Paměti penzisty (začátečníka)
1
Žil jsem předtím.
Přebrodil potok. Vyšplhal na strom.
Vyhodil míč do vzduchu.
Všechno, co dělá dobře duchu dítěte.
Pohádky dočtené do šťastného konce.
Zaryté do nervů.
Nadbílá narcisů.
Pampelišek vyhrnuté sukně.
Zlatý standard soulože těch, co se mají rádi.
Milý materialismus.
2
Jako školák jsem se chtěl stát myslivcem muflonů.
V očekávání věcí minulých, všeho, co jsem neprožil
(v myslivně), nelituji ničeho, co nebylo.
Co nebude: čekat na naději nejistot nemám čas.
Nemám čas na nic jiného, než co je – předbudoucí.
Je mi dáno žít ve stejném světě jako motorkářkám.
V oblasti harfy
Nechceš, ale musíš.
Plánovat smrtelnou budoucnost.
Problém ladění dopaluje harfistku.
Půl života ladí. Půl života miluje –
ovšem tuto půlku máme my,
hyperromantici, dávno za sebou.
Řetězový výlet 12. 6. 2022
Ke kořenům stromů se sype popel člověka.
V rozptylovém lese Ďáblického hřbitova.
Na kmeny se přiváží jmenovky milých
mrtvol. Rozluštili jsme červený jetel,
než jsme vešli do Ďáblického háje.
Odcházíme. Do rakve mě uložte bez obleku.
