Adam Michlík
***
Jako bych tě vždycky hledal a ty si stála přede mnou
s italským chrtem v náručí
připravená mě vysypat z kolečkového křesla
mezi oboustrannou zlomeninou
a věčným sebezpytováním
nejsi mlhavej popílek
místo motýlů se v břiše sršni rojí
občas slyším tvůj nekonečnej pískot v uších
a vidím skrz tvou bledou aristokratickou pleť
a cítím Masarykův přísnej úsměv
když se řítí nebesa z betonu
kryplkárovej bůh už si mne prsty
zatímco opilej ježíš na kole ve vanglu projede kolem