Jonáš Zbořil
křemík amoniak a uhlovodík
potká se křemík amoniak a uhlovodík
a křemík říká já umím taky život ale nevím
vedeme to skromně
je nás sotva šedesát
všechno je oranžové
neznáme objímky žárovek
nebzučí porouchaná mluvítka domovních dveří
nepíšou se potají básně když vedle v pokoji žena zpívá dítěti
čipy jsou holokaust
amoniak říká já taky umím život
jsme teprve na začátku
všechno je fialové
neměnil bych
uhlovodík říká
dopiju zaplatim