Xerodoth Sigmius (* 1995, Mělník) zkráceně též Sigma je autor působící převážně na pražské poetické scéně. Coby básník debutoval na pražském Cross Slamu. V roce 2019 začal spolumoderovat večery autorské tvorby "Poezie, vole!" a stal se finalistou MČR ve Slam poetry. Jeho texty byly publikovány v časopisech Tvar, Foezie, Dotyky, v Lidových novinách, na portálech Nedělní chvilka poezie, Divoké víno ad.
Knižně byl publikován v básnických sbornících Poločas rozpadu a Co číhá v temnotách. V roce 2022 mu vyšla povídka v první české bizarro antologii Bizarropolis.
V roce 2023 vydal pod nakladatelstvím Petr Štengl svou první básnickou sbírku Tak akorát čas jít domů, ze které jsou i následující básně.
(Na snímku Xerodoth Sigmius čte ze své nové sbírky při jejím uvedení v bubenečském klubu Za školou, Foto: Honza Walda Valík)
Spotřebujte do data uvedeného na obalu
našim smrtelným schránkám
vypršela expirační doba
ale tak nějak stále setrváváme
řekla žena
jíž labutě sežraly půl obličeje
potom co usnula na smíchovské náplavce
jsme nevydařený pokus
navázal muž
snažící se již kolik let
vyřešit sudoku s tiskovou chybou
náš potenciál bude naplněn teprve
až naše psýchy dozrají
vlivem eskalujícího utrpení
uzavřel pětiletý chlapec
s tělem posetým jizvami
od cigaretových nedopalků
stará dáma
permanentně hospitalizovaná
po třech nepodařených sebevraždách
jen katatonicky mlčela
Archetyp
Jsi tak
archetypická
Až mám pocit
že jsem s tebou
už jednou spal
Jen jsi tehdy byla
v těle
někoho jiného
***
Uprostřed smíchovské křižovatky
klečící nahý muž
zpívá Bohu
nesourodé tóny
Hlasy v jeho hlavě
mu našeptaly
že jedině tak
může vyléčit tumor v žaludku
perské kočky
o níž věří že je reinkarnací
jeho zesnulé ženy
Když jsem viděl
to pozemské ztělesnění
donebevolající lásky
uprostřed míhající se dopravní špičky
a puritánské kolemjdoucí klopící zrak
došlo mi
že to jediné
co nám brání milovat opravdu čistě
je jen
pud sebezáchovy
[Název]
[jednoslovný povzdech/zaklení]
[navazující nástin problému]
[řečnická otázka]
[patos]
[patos]
[patos]
[patos]
[mimotematický obraz se špatnou metaforou
emocionálních pochodů]
[patos proložený vulgarismem
který bude následně odsouzen puritánským čtenářem]
[upřímné prohlášení zavržené čtenářem proto
že po přečtení pociťoval jiné emoce
než autor ve chvíli
kdy text psal]
[závěrečná věta co v hlavě autora
zní mnohem hlouběji než vyřčená nahlas]
Musíme mlčet o tom, co jsme udělali malým baletkám
Hlavně prosím
nikomu
neříkej
co jsme dělali za války
Co jsme dělali
s údy malých baletek
co se neudržely v očkách jehel
Jak jsme je
postupně
semleli
a pak prodávali spícím beatnikům
coby múzické placebo
Hlavně neříkej
jak jsme nabodali
jejich hlavičky
na naostřené sirky
a vystavili na hradby
jako magickou obranu
proti miasmatu z polí
A hlavně
nebuď smutná miláčku
vždyť
z nás všech
přece
občas teče hnis
Tak akorát čas jít domů
Noční vzduch
způsobuje pneumonii
Ačkoliv neznáme příčinu
Po deváté ulicemi
dle odborníků
obchází smrt
Tak pojď
přichází bod zlomu
Kolik je hodin?
Je čas
Tak akorát čas
jít domů
Rozhodnutí
Kdyby ses mě
někdy
rozhodla opustit
z tvých vlasů
co vysbírám
z gauče
kabátu
a odtoku ve sprše
si poskládám psa
A pojmenuju ho
po tobě
Impostors
K čemu nám kdy bylo
nadání zformulovat psaný slovo
aby si z toho obstarožní
poe-ti-cký
paničky
sedly na prdel?
K čemu nám kdy bylo
pití vína
a přeplněný popelníky
nad haldou pafilozofickejch kydů?
Někde v alternativní realitě
nás právě naši dvojníci
viní za to
jak moc jsme promrhali
jejich životy
***
Jediný
čeho dosáhneš
masovou likvidací holubic míru
je to
že ti tvojí sochu
na Rudým náměstí
poserou jen obyčejný holubi