František Halas
Podzim na jaře
Dým jara dusí šíleného ptáka
posedlý dětstvím v lese kde se hraje
zabíjím stín který kráká
V houštinách bronz slepýšů se taví
modře srší jiskry pomněnek
v jich ohni ledňáček si hnízdo staví
Malá souhvězdí v travách blyskotají
noty skřivanů jsou psány po nebi
hadi jako hříšní v modlitbách svou kůži vysvlékají
Snad zkamarádím se dnes znova s anděly
snad zahrajeme si a snad si vzpomenou
vždyť Františku mně kdysi říkali
V koutku paměti se choulí zbytek ráje
anděl nepřilétá anděl se nehlásí
posedlý dětstvím bloudím v lese který hraje
Pak zkrušen bez slz jen tiše štkám
jak strom v podzimu listí
jen tiše setřásám