Jakub Kujan: Možná by mě znovu naučila plakat do ženského klína

neděle 19. března 2023

Jakub Kujan (* 1983). Narodil se v Mostě. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Publikoval zatím například v časopisech Tvar, Host či v roce 2018 na našem webu Nedělní chvilka poezie.CZ. V roce 2019 vydal svou prvotinu Vigilie v nakladatelství Dauphin. Nyní dokončuje druhou knihu poezie a připravuje knihu povídek.
















1.


Pokud bys byla propuštěna z nebe, zastav se za mnou na konci světa. Zde ještě svoboda se toulá, jak žebrák beze jména. Zapomenutým srdcem mým je řeka mezi pahorky, kde trčí zlaté kříže, které zdraví osamělé poutníky, až jim vodu podá pokorný vlk. Pokud bys chtěla mluvit se smrtí jsou zde místa z nejlepších. Obejme tě jako matka, když ses narodila, vypálí hvězdu kamsi pod šaty a nechá tě odejít do hospody na studené pivo s hustou pěnou. 






10.


Dědeček vždycky tvrdil, že se nesmí kouřit v kostele, v ložnici a v dětském pokoji. Pokud však člověk dětský pokoj a ložnici nemá, platí zákaz pouze v kostele. 






12.


Kdybys Bože byl, kam by ses přede mnou ukryl? A kdybys nebyl, kde bys mě našel? Na světlo už není tmy. Všechna se ukryla do šatu té jediné, jejíž jméno mlčí. Očima nás oba zaklela do cely, v níž jsou miliardy vězňů, a každý si vozí svou samotu zamčenou v kufru, aby i ona před ním neutekla. 






15.


V tvém každém pláči ztroskotaly všechny námořní bitvy. V tvé vodě překonal muž sám sebe. V tvé krvi vzala tma nohy na ramena. A v tvém lůně zachránilas svět. 






21.


Lásku svého života viděl. Stála jak holubice mezi sviněmi a zvolna kouřila. Říkal si: Kdyby mě znala, možná by mně odpustila zločin světa. Možná by se mnou bojovala v bitvě proti všem. Možná by mě znovu naučila plakat do ženského klína. Možná mě najde v nejtěžší chvíli a slunce před ní zhasne. Možná víc miluje muže z masa a krve než ze sádry. Možná mě obhájí u Božího soudu. Možná zemře ve stejnou chvíli a já si nebudu muset podřezat žíly. Možná... kdyby tak...






33.


Je noc. Je letní. Je srpnová. V ní hvězd na prstech ruky. Hokejisté leští puky. Děvky se chystají ke spánku. Pekárenský vůz přiváží gumové rohlíky. Na náměstí souloží dvě kočky. Popelnice voní až k městskému úřadu. Dmychadla v továrně hrají do kroku prvním dělníkům. Hory lákavě mlčí. Zámek pod jejich ňadry poslouchá svoje varhany. Matka pláče ze snu, který utíká oknem. Kostel mluví cizí řečí a ty jsi osolila kávu hned po ránu svým modrým okem. 






42.


V tomto kraji zmizelo 114 kostelů a kaplí a jedno královské město. Hrobem se mu stalo jezero, kde si mydlí své vagíny a piňdoury, už i turisté. Ta žena, která se o mě během mých středoškolských studií starala, mě potkala na náměstí. Šla o berli. Políbil jsem jí ruku a odvezl k jezeru. Tam poklekla a položila mně hlavu do klína a dvě hodiny plakala. Hladil jsem jí po vlasech jak svou dceru, jako mladou milenku a mlčel, abych neurazil jezerní hrob. 






45.


Na Patriku Linhartovi je krásné, že umí chlastat i psát, jak plnokrevná stenografka. Jeho žena Lucie, je z jiné doby a z té jiné doby si s sebou přinesla i lásku, na kterou už naše duše nestačí. V prvním patře jejich domu bydlí teta, kterou znám jen z vyprávění. Bůh ví, kdo tam doopravdy bydlí. Možná je teta v mrazáku a čeká, až spadnou ceny elektřiny a plynu. Možná tam je velká knihovna, ve které se Linhart tajně modlí, aby se Luděk Marks nedověděl, že je také katolík a neuchlastali se na zdraví Panny Marie k smrti. Jediný, kdo má o všem přehled je pes Baader. Věrný to přítel, který i důstojně zemře. Lux von Dux bývá na konci srpna. Tak přijeďte vlci. Slepice a kohouti ať laskavě navštíví nějakou stylovou nekuřáckou kavárnu.