Egon Bondy
***
Již déle roku nepíšu žádné básně
Co mně na duši tíží je břemeno stále nesnesitelnější
Jásají jakési davy nad zhoubou celé země
S elánem ostrých loktů derou se mnozí za snovým bohatstvím
většina v úzkostech se modlí že svatý Václav
nedopustí a neopustí
Slibovali nám dva roky
Teď je prodloužili na deset
Já básník vám říkám
že ani za dvacet
nebudete nic mít
Kromě té špinavé pěny která vždy se vytváří nad propastním
vírem
V době když není dáno místo slovům rozumu
kdy programem je jen vytvoření nové třídy boháčů
ať to stojí co stojí
v době kdy demagogie je postavena na vědecky propracovanou
bázi
filozof se může smát ale básník je smrtelně zraněn
protože nese na hřbetě neštěstí nás všech
Nezachráníme-li už dnešek
nebuďme krátkozrací abychom se nepokusili zachránit
východisko zítřka Kdybychom opomněli
nezapomenuli by nám to co dnes jsou ještě dětmi
Každý jednotlivý hlas pozvednutý proti nové totalitě
má dnes váhu Nežádám abyste mysleli na poezii
myslete na holý život