Pavel Švanda (* 1936) je český spisovatel a novinář, od roku 1938 žijící a působící v Brně, představitel generace šestatřicátníků (Václav Havel, Jiří Kuběna). Po studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v 60. letech působil ve filmové distribuci a jako redaktor v časopise Host do domu a člen skupiny kolem časopisu Tvář, za normalizace vystřídal řadu zaměstnání.
Po roce 1969 se stal ineditním spisovatelem, účastnil se neoficiálních brněnských filosofických aktivit. Od roku 1992 do roku 2014 vyučoval v Brně na Divadelní fakultě JAMU, přispívá do rozličných periodik, jako např. revue pro kulturu a politiku Proglas. V letech 1990 až 1992 byl redaktorem Akordu, 1992 - 1994 byl redaktorem brněnské redakce deníku Lidová demokracie. Je spolupracovníkem Čs. rozhlasu. (Zdroj Wikipedie, více informací najdete zde)
Uvedené básně jsou z autorova rukopisu a zaslal je přímo Nedělní chvilce poezie.CZ.
Foto: Facebook Pavla Švandy
PORTRÉTNÍ POMNÍK
To je ten pomník portrétní
Co si vytesal
Pěvec a performer Dalimil
Vlastimil Douglas Konkrétní
Popudem byl mu pud státi se
Památným milníkem
Svého díla byl původcem i viníkem
Celou svou myslí a celým svým srdcem
Byl snob autoportrétní
Dalimil Vlastimil Avantgard
Dobromil Satanus Konkrétní
Za což a pro nás zvláště
Je tu podobizna z vášně
Zkamenělá mozkovna v ražbě pamětní
HELOIS A ABELARD ALE
Helois: Už k tobě nepřijdu
Ale budeme se občas na kafe
Nebo do kina
Ale po čase možný vzkaz
Po tichém měsíčním prachu
Že zůstáváš v naději
Tak to mám raději
Abelard: Ve všem sobě i mně
Igelitově pěkná
Ale co čas zranil čas nevyléčí
Raději z popelu do dlaně
Něco do krve milostně žhavého
Popelavě slaného
Palčivě neužitečného
Bezděčně věčného
Skoro sedmitečného
PAMÁTKA ZESNULÝCH
Josefu Šafaříkovi
Mimoděk překvapí mě rty
Úsměv ražba profilu
Čelo účes dlaně a hlasy
Pečeti z podob jež jsem miloval
Jimž jsem věřil v lesoparku živých
Společně jsme obsluhovali kamenitý parostroj
Svět a jeho kalendář
Dnes jsou mi nedbalí
Neštěpí se udýchaně v neštěstích
V ostřici vteřin o bronz letopočtů
Dokonáni v jistotě potvrzených
Avšak mlčící
Ne němí
Nevím i vím
PANE V NADZEMÍ
Svůj díl časnosti zapomeneme v podzemí
Co bylo kosatce pizza Stalingrad
Kapsáče a sebevražda ze žárlivosti
A Kačer Donald a Sebastian Sebastiani
Punčocháče whistleblower
Pane zas povstaneme z popelu
Až uzraje Tvůj úsudek
Aby nám byl přečten rozsudek
Myslí už nebudeme předbíhat Slovo
Zbude jen pravda nad troskami Země
Anarchisticky vysvobozené
Ve žhavé a ledové balvany vířící
V dozrálé pustině
Pozůstalé po naší těžké zapomnětlivosti
Vroucí a zářící nukleární Jeruzalém
V nadzemí kosmu
To máte chaoti z toho chaoti
Kapsáče a punčocháče a whistleblower
PROMÉTHEOVA DODATEČNÁ SKEPSE
Věříme si skryti podnes
Za osobitými pečetěmi
V doutnajících požářištích dějin
Vnukáme si opakujeme si zlomky kronik
… lhostejnosti a pýchy…
Zkoumáme smysl dávných mumií a popelů
Pro sebe dneska
Ve škeblích paměti vidíme stopy lásky
V lasturách z moří všech časů
Jež jsme oni i my žili
Časů s ozvěnami
Časů už bez ozvěn
Žijeme dodnes s unavenými játry
Naivně se divíme orlům
Divíme se i supům na nebi
Kde se vzali supi
MORA ČAMUŠKA
Světlé oči ve vzteku štítivě ztmavnou
Na pohled spíš domácí typ
Takhle k ránu ti ráda přitíží
Tvými minulými selháními
Za nočního dusna se k tobě nečekaně
A trochu marnivě přichýlí
Mlčky ti poopraví polštář
A cípem tě přidusí
Cípkem a nesplacenými upomínkami
Uloženými ve tvé vápenatící mysli
Za trest za stesk
JEZY A JEZINKY
V kulatém hukotu vod
Přelévajících se přes řad vyrudlého válce
Jezu z nýtovaného kovu
Toužil líbat se s jezinkou
V útulné zamlklosti smutečních vrb
Na levém břehu Tiché Orlice
Povedlo se později a v potížích
U pravého břehu Svratky
Jezinky ještě nosily podvazkové pásy ze silné gumy
A plechových pletich
Ve víru vod padajících do kulaté ozvěny
Nepatrně neopatrně
Za přivřenými víčky