Anna Pokorná: Havraní oči pláčí nad člověkem

neděle 11. prosince 2022

Anna Pokorná (* 1998) je původem z Brna. Studuje magisterský program rozvojových studií na Lundské univerzitě ve Švédsku. Mimo jiné působí jako vědecký žurnalista pro dánskou rozvojovou agenturu v Kodani. Novinářské články také publikovala v univerzitním časopise The Perspective.


Aktivně se podílí se na rozvojových programech v oblasti sociální rovnosti a spravedlnosti, ve kterých provádí současný výzkum.


Svoji poezii, kterou píše i pod pseudonymem Karmanova čára,s odkazem na Kármánovu linii dělící atmosféru Země od zbytku vesmíru, publikovala například v časopise Tvar a časopise Ink.














Srdeční horkost v záchvěvu teplého vzduchu


Štěpení opuštěných atomů, prahnoucích po rozmrazení citů, pouštních lišek zlomených srdcí

rozpraskaných rtů polí, prahnoucích po žni, života ve výhni

horko v očích se žíznivým pohledem a rty krůpějí se slzou pěnkavy

zářijová touha obilí po třešních z červánků






Trpké ruce co se třesou


Třesoucí se větve rohovek a třepavky za okny

trvalky a třesalky zkřesnou smutkem

ruce rozsypali zbytky semínek

a ptáci odletěli ze stromů, křičeli

mučenky pláčou nad díry v srdci procezené strachem

točení hlavy po prudkém vstání






Kopretinová poupě hříbat


Voníš po kopru a rosteš jako z vody, díváš se očima vrby co mlčí

mlíko ze dřeva, mateřská láska lýkovců a citronová kůra v čajích

ratolesti vrby a havraní oči pláčí nad člověkem

mech se stal mechem a láska láskou a koně běželi a běželi a milenci se líbali a lidi byli lidmi

a havraní oči pláčí nad člověkem a pláčí nad mechem a pláčí nad koněm

a milenci se líbali a lidi byly lidmi






Bože, Bože, život a všechno


Bože, Bože, život a všechno

chtíč a plameny žita v ječmeni, třesoucí se větve březu a řev a řvoucí vichřice říká, miluju tě

chtíčem oka a mrknutí víčka tvoje maso na mých kostech a rostlinná láska

řeky vyplavily srdce a oči vytekly

chtíč a pot a maso a stisk a kámen a řev a sráz a teď a hlína a zrození a náraz a výdech tepla

pud trhání masa a hřmot a žár a rozbíjení oken

lámaly se lámaly a drobily se ze schodů zprudka hozeny a praskaly

srdce se rozbilo vylité na talíř zůstává čekat na lásku z kamenů






Smuteční rozloučených hedvábných šátků otevřeného moře


Stesklé malování slepenýma řasama

naříkání řečnivého srdce, roztržené řečiště tišených pěšin

zpívavé mušle se zlomeným hlasem

něžné sirény smutku s pěnou ve vaně

popíjení slaných přípitků slzných kanálků






Věra


Tlukot srdce odbíjí 12

a vítr převrací konve na hřbitovech

panenky se protáčí s kohouty na střeše

laskavé líce našlehané větrem a proutky lísek

kapsy plné vlašských ořechů a hluboké oči

vlasy z kaštanů a plevelem znavené ruce procezené polem a hlínou

upovídaná u stromů






Končící vodová naděje polosuchých květin


Dějově vodivé doteky hlubokých očí vodních rostlin

tlumení žalostných vlhkých vzlykání zaníceného rána

niterní vnímání pomíjivého vnitřku řeky v ničem

mnoucí mračna plačivých niterností výří kolem

bolest se lepí na ramena pater

oční lesklosti leknínových stesků po láskách






Sladké stesknutí


Řeky vzpomínek se snesly na oči z Vltavy a byly uneseny zlomeným větrem

a utišeny mořem v hladině

oknové pohledy na končící zářijové naděje ve vzpomínkách lásky z černobílých filmů

vzpomínky na teplo z dlaní z držení za ruku v červenci

červánkové ráno v oku, s výhledem do včerejšího snu, čermáčka za oknem

čerstvé políbení prvního života, polibkem dotykem kůže

heřmánkové opojení do posledního výdechu září

táboráková vzpomínka malého prince






Oisín


Vítr se třepal a ty jsi mi přišel říct že život je všude

třapatkové stromy se rozlily do krajiny

pole leželo klidně a líbalo se se zemí a dřevem a mlčelo

člověčí láska byla v půdě a letošní borůvky chutnaly po tobě

jako maliny polibků a polypové srdce korálů






***


Potůčkové slzy a radost stojatých vod

Srdce na dlani a řeka křičí laskavá slova mandelinek

Citlivé kraví oči,

Vůně ptačího zpěvu a borůvkových nádechů

Nádech borůvek a pasoucí se krávy

Větve co šumí a lásky konvalinek

V trsu hlazení na duši a šeptání mechu ptačí cvrlikání

A líbání hmyzu

Žabí polibky


Už dlouho jsem se neusmála na mraky,

Na řeku, na kopr a řepku

Už dlouho jsem se neusmála na mraky, řepková pole plny lásky

Svoboda ve mraku, kraví oči a ruce co rozumí


Chtíč a pot a maso a stisk a kámen a řev a ráz a sraz

a teď a hlína a zrození a náraz a výdech tepla pud

trhání masa a hřmot a žár a rozbíjení oken






***


Co myslíš rybo, mlčíš, jenom vítr šeptá a nádechy řeky se odrážely ve třpytkách


A řekly srdcem co není slyšet a vrásky kamenů se omyly do oblázků

a mraky jsou ve vodě a voda je v

mraku