Anna Pokorná (* 1998) je původem z Brna. Studuje magisterský program rozvojových studií na Lundské univerzitě ve Švédsku. Mimo jiné působí jako vědecký žurnalista pro dánskou rozvojovou agenturu v Kodani. Novinářské články také publikovala v univerzitním časopise The Perspective.
Aktivně se podílí se na rozvojových programech v oblasti sociální rovnosti a spravedlnosti, ve kterých provádí současný výzkum.
Svoji poezii, kterou píše i pod pseudonymem Karmanova čára,s odkazem na Kármánovu linii dělící atmosféru Země od zbytku vesmíru, publikovala například v časopise Tvar a časopise Ink.
Srdeční horkost v záchvěvu teplého vzduchu
Štěpení opuštěných atomů, prahnoucích po rozmrazení citů, pouštních lišek zlomených srdcí
rozpraskaných rtů polí, prahnoucích po žni, života ve výhni
horko v očích se žíznivým pohledem a rty krůpějí se slzou pěnkavy
zářijová touha obilí po třešních z červánků
Trpké ruce co se třesou
Třesoucí se větve rohovek a třepavky za okny
trvalky a třesalky zkřesnou smutkem
ruce rozsypali zbytky semínek
a ptáci odletěli ze stromů, křičeli
mučenky pláčou nad díry v srdci procezené strachem
točení hlavy po prudkém vstání
Kopretinová poupě hříbat
Voníš po kopru a rosteš jako z vody, díváš se očima vrby co mlčí
mlíko ze dřeva, mateřská láska lýkovců a citronová kůra v čajích
ratolesti vrby a havraní oči pláčí nad člověkem
mech se stal mechem a láska láskou a koně běželi a běželi a milenci se líbali a lidi byli lidmi
a havraní oči pláčí nad člověkem a pláčí nad mechem a pláčí nad koněm
a milenci se líbali a lidi byly lidmi
Bože, Bože, život a všechno
Bože, Bože, život a všechno
chtíč a plameny žita v ječmeni, třesoucí se větve březu a řev a řvoucí vichřice říká, miluju tě
chtíčem oka a mrknutí víčka tvoje maso na mých kostech a rostlinná láska
řeky vyplavily srdce a oči vytekly
chtíč a pot a maso a stisk a kámen a řev a sráz a teď a hlína a zrození a náraz a výdech tepla
pud trhání masa a hřmot a žár a rozbíjení oken
lámaly se lámaly a drobily se ze schodů zprudka hozeny a praskaly
srdce se rozbilo vylité na talíř zůstává čekat na lásku z kamenů
Smuteční rozloučených hedvábných šátků otevřeného moře
Stesklé malování slepenýma řasama
naříkání řečnivého srdce, roztržené řečiště tišených pěšin
zpívavé mušle se zlomeným hlasem
něžné sirény smutku s pěnou ve vaně
popíjení slaných přípitků slzných kanálků
Věra
Tlukot srdce odbíjí 12
a vítr převrací konve na hřbitovech
panenky se protáčí s kohouty na střeše
laskavé líce našlehané větrem a proutky lísek
kapsy plné vlašských ořechů a hluboké oči
vlasy z kaštanů a plevelem znavené ruce procezené polem a hlínou
upovídaná u stromů
Končící vodová naděje polosuchých květin
Dějově vodivé doteky hlubokých očí vodních rostlin
tlumení žalostných vlhkých vzlykání zaníceného rána
niterní vnímání pomíjivého vnitřku řeky v ničem
mnoucí mračna plačivých niterností výří kolem
bolest se lepí na ramena pater
oční lesklosti leknínových stesků po láskách
Sladké stesknutí
Řeky vzpomínek se snesly na oči z Vltavy a byly uneseny zlomeným větrem
a utišeny mořem v hladině
oknové pohledy na končící zářijové naděje ve vzpomínkách lásky z černobílých filmů
vzpomínky na teplo z dlaní z držení za ruku v červenci
červánkové ráno v oku, s výhledem do včerejšího snu, čermáčka za oknem
čerstvé políbení prvního života, polibkem dotykem kůže
heřmánkové opojení do posledního výdechu září
táboráková vzpomínka malého prince
Oisín
Vítr se třepal a ty jsi mi přišel říct že život je všude
třapatkové stromy se rozlily do krajiny
pole leželo klidně a líbalo se se zemí a dřevem a mlčelo
člověčí láska byla v půdě a letošní borůvky chutnaly po tobě
jako maliny polibků a polypové srdce korálů
***
Potůčkové slzy a radost stojatých vod
Srdce na dlani a řeka křičí laskavá slova mandelinek
Citlivé kraví oči,
Vůně ptačího zpěvu a borůvkových nádechů
Nádech borůvek a pasoucí se krávy
Větve co šumí a lásky konvalinek
V trsu hlazení na duši a šeptání mechu ptačí cvrlikání
A líbání hmyzu
Žabí polibky
Už dlouho jsem se neusmála na mraky,
Na řeku, na kopr a řepku
Už dlouho jsem se neusmála na mraky, řepková pole plny lásky
Svoboda ve mraku, kraví oči a ruce co rozumí
Chtíč a pot a maso a stisk a kámen a řev a ráz a sraz
a teď a hlína a zrození a náraz a výdech tepla pud
trhání masa a hřmot a žár a rozbíjení oken
***
Co myslíš rybo, mlčíš, jenom vítr šeptá a nádechy řeky se odrážely ve třpytkách
A řekly srdcem co není slyšet a vrásky kamenů se omyly do oblázků
a mraky jsou ve vodě a voda je v
mraku