Tereza Macurová, narozena 1994 v Ostravě, vystudovala psychologii v Olomouci, kterou nyní provozuje v Praze. Pravidelně vystupuje na čteních Harakiri Czurakami. Na svém Instagramu reflektuje knihy ze svého oboru.
Mezi objetím a kravatou je malý rozdíl, říkal
Nemůže to bejt domácí násilí, když je to na veřejnosti
Všechno domácí je dobré
Usínáme potichu při rožnuté lampičce
Nehledá muže, který ji připraví o panenství,
Ale o boha.
Když říká, že ti dá všechno,
Myslí právě tohle.
A někdy jen chceme,
Abys vypadal jak náš táta.
Opíral mě o divadlo a šeptal
Jako by mě opíral o kostel
Nebyl věřící
A herec byl taky špatnej
Tohle je všechno co mám dělat
Koukat z okna
Na chvějící se listy
Barevné nebe
A přicházející bouřku
To je všechno co mám v životě dělat
Ženy prý nosí bolest světa
Při zrození
Při lásce
Při ztrátě
A co ta bolest
V tvojí mužské části
Když jsi to ty kdo s tím přece musí něco udělat
Když jsi to ty kdo musí stát mezi
Když jsi to ty kdo není milovanej a nesmí si to brát
Když jsi to ty kdo to prostě nikdy nemůže chápat
Po nedělích podnikáme planetární cesty
Pak do Evy na víno a po Lipanské domů
Jednou jsi mi na hřišti vysvětloval hmotu
Ale já jsem nechápala
Jak by nám čas mohl vzít tvý cibulový toasty
Můj hněv a moje pýcha
Jsou nakonec ti kdo zůstanou
Když všichni ostatní odešli
Ještě ne
Ještě není tvůj čas
Ještě jim musíš všem ukázat
Kdo je tady kunda
A ani jeden z nich si nesmí říct
Beze mě byla nic
A ani jeden z nich si nesmí říct
Já jsem tu pro ni vždycky byl
Kdyby jen něco řekla
Hovno
Nasrat
Ta nervozita když jdeš po okraji mostu a mohl bys
To je chuť k životu