Vladana Fuchs (* 1986) pochází z Opavy, kde žije a pracuje. Na fakultě umění v Ostravě vystudovala kresbu a malbu. Poezii se věnuje přibližně od roku 2006, básně publikovala v revue Protimluv a v Hostu, v roce 2020 vydala sbírku básní Už to nejde ani poznat v undergroundovém nakladatelství Zádruha. Krom psaní také maluje a, jak sama říká, její výtvarná tvorba je úzce spojena s texty, které píše. Její umělecké počiny můžete sledovat na její stránce zde.
***
Babočka dosedla doprostřed pouště trávníku
Nikde žádný květ
Přes silnici přechází telefonující feťák
hlasitě něco vysvětluje komůrce
A lomcuje pažemi než
celým tělem dotančí na druhý břeh vozovky
Nastupuju do autobusu
narozdíl od něj zcela ztuhle
A už vím, jak bude vypadat ve stáří dívka
ve flitrovém tričku s úzkými rudými rty
mezi zvlášť plnými tvářemi
Její kluk to ještě neví
Na maloměstě se nic neděje
Občas se vyvrátí strom
nebo se někdo zabije
***
Mokré šlápoty na dlažbě
kráčely stále dokola
Usychaly za chůze
Vsákly je betonové póry
Bojím se otevřít a rozklíčovat tvůj vzkaz
zběsilá hlavo
Chalánková právě dočetla Pallu
Ve stromu vidím srdce
ale je to jizva
po dávné větvi
Z krvácení rýna jako bobová dráha
Nad tím vším hejno mušek
jen tak se divně mihotají kolem toho srdce
Vůně dezinfekce vzlíná z rozřezaného dřeva
Cítili jste to někdy?
Pár kup chrastí zbylo
pochované v temném koutě zahrady
Šnek se sesunul o pár centimetrů blíž smrti
Zase přezrály třešně, na které nedosáhneme
Tak proč někdo střílí po hodujících ptácích?
***
Popelnice vyvážejí v pondělí
To je zrovna týden
co bude ležet její tělo v popelnici
Začala letní vedra
Popelnice před dveřmi začíná dráždit mouchy
ve středu
Dáváš ji do stínu pod stromy
na kterých právě dozrávají bílá jablka
Byla stará nebo nemocná
říkáš
Anebo blbá
Podle všeho asi všechno
Ve čtvrtek okusujem pobledlé gagalky
a pach mrtvoly se i přes černý pytel
line mezi obsypanými plodícími větvemi
Chvějící se lístky jej posouvají dál
Jemně mi vniká do nozder nesnesitelná mazlivá vůně smrti
Na zahradu už raději nikdo nechodí
Slídivý pach rozkladu mě doprovází snad všude
Ještěže jedeme v pátek na chatu
A v pondělí konečně přijedou popeláři
***
Stavíme plot
Ne mezi náma dvěma
Tam by ani ten z betonových tvárnic občas nestačil
Možná ten ze skládaných kamenů prorostlý netřeskem by svedl tvé blesky
aby mě nezasáhly
Stavíme jej však jako ochranu před zlými duchy
Stavíme ho mezi naším úsměvem a jejich arogancí
mezi chtíčem a naší touhou tvořit
Ale i když je vysoký tak akorát k jejich egu
necháváme mezi plotovkami
dost velké mezery
aby tu pořád byla naděje
že kousky našeho světla zasáhnou stíny
Aby byla naděje
že se jednou přestanou bát a my uvidíme jejich úlevu
Nebo aspoň
aby kapky deště mohly mezi nimi dovádět
***
Ocasy a tlapy hází
vyvrácený pařez vzduchem
jako nějaké prehistorické zvíře
Poprašek sněhu nemilosrdně přikrývá
raněné hynoucí tělo
Planina jej požírá ještě za tepla
Tápající hnáty se zachycují o beztvaré vločky
přicházejícího jara
co odnímá slabé a rodí šílené
Pokud jej chceš slyšet
vypni svůj neokortex
a staň se třeba zajícem
Staň se rychlejším
než tvůj odraz
Uteč
bojuj
nebo zamrzni
Jako tohle zvíře z pařezu
***
První sníh
září ze zahrady
Vypli proud ve vsi
na opravdu, opravdu dlouho
Pálíme starý plot
A první sníh venku září
mnohem, mnohem víc
***
Ptáci těsně nad hladinou
lížou pod okny teplými břichy
vlny černé vody
Šaty na hostelovém ramínku
září noční oblohou
Její tér kape na postel
A vedle mě
už málem polapen tíhou světa
nespíš
Pytle odpadků uprostřed polí
místo stád spících srn
s majonézou lesknoucí se srstí
A jen pomalu jedeme do vnitrozemí
Nad ránem klíční kosti klíčí
z nahých ramen
A trochu to bolí