Pavel Kolmačka
Wittgenstein bije žáka
Die Welt ist alles, was der Fall ist,
svět není, co není, je to, co je.
Rodí se bez bolesti, jako se sráží sýr,
a věci i andělé se rodí jako v sýru červi.
Topolem letí straka.
Pes štěká na pošťáka.
Po cestě za řekou jde děvče pro mléko,
vesmírem rozléhá se lomození konví.
Tkáň faktů v přítmí školní třídy:
příklad na tabuli, mapa a vycpaná sova.
Učitel Wittgenstein u slepovaného okna,
křičící, rozjitřený:
Co s váma? S takovým prevítstvem, póvlem!
Chcete mě zabít?
Vy nehorázní, nechápaví, zlí a líní spratci! Pometla!
Kam civíte? Za řeč! Za řeč se dívejte! Do světla!
Fackuje žáka, třídního komedianta, teď mu to spočítá.
Jak šaškovsky vrávorá! A pro větší efekt, pro legraci, padá!
Proboha, vždyť leží bez vlády.
Co říci? Logika se ztrácí.
Ani čurat už nikdo nechce jít?
Nikdo se neodváží smát?
Přinese prosím někdo trochu vody?
Za řekou řeči je ticho, tma.
Slunečné odpoledne. Řeč znovu plyne. Proud
blyští se v slunci rozmlouvání. Pod hladinou
číhají ryby velké jako lidská stehna. Uprostřed,
kde je tok nejsilnější, sunou se prkna, kufr,
o život zápasí loďka, nafouklá peřina.
Hvězdnatý večer.
Svět na druhém břehu zhasíná.
Vesmíry verand, kůlen, půd.
Okno kuchyně: vesmír.
Studna v zahradě: vesmír.
Do studny hrouží se vesmír úd.