Dominik Obruča: Světelné kužely v chrámovém prostoru

neděle 9. října 2022

Dominik Obruča (* 1992) je autorem široké škály textů od cestopisných článků po absurdní drama. Knižně vydal sbírku básní Když jsem byl člověkem (2019) a dokumentární prózu o humanitární pomoci uprchlíkům na balkánské trase Berkasovo (2022). S jeho sloupky se můžete setkávat na stránkách časopisu Nový Prostor. Věnuje se také souboru experimentálních fotografií Svět v odrazech. Pracuje jako učitel zeměpisu a společenských věd, rád cestuje a poznává cizí kultury. Od deseti let je členem skautské organizace. Má blízko k ekumenické komunitě Taizé a je aktivní v ekumenickém uměleckém uskupení Karavana. Více informací o autorovi, včetně ukázek literární i fotografické tvorby, naleznete na dominikobruca.eu.













Otázky


Kdybychom ze života odstranili všechna nebezpečí

co by nám zbylo?


Kdybychom rozluštili veškerá tajemství

bylo by dál pro co žít?






Vojenský hřbitov v Runině


Dřevěné kříže – všechny stejné

jedna tyčka kolmo, dvě vodorovné

spodní laťka nakřivo


Na žádném z hrobů není jméno

byli to cizinci, nějací Rusové,

první světová, je tomu už dávno


Kristus má oči zavřené

u nohou věnec umělých květin


Od vesnice doléhá zvuk sekačky

jinak je ticho, jen krávy na louce občas zabučí

a cvrček v trávě, a ptáci ve větvích


Zelené kopce, JZD,

mravenec mi leze po noze






Sanahin


Jaký to popud dal vzniknout arménským klášterům?

Jaká to láska vedla ruce stavitelů?


Těžké kvádry ve zdech i v kopulích

mohutné sloupy

jen malá okénka

světelné kužely v chrámovém prostoru


Co táhne davy poutníků?

Co dává život prastarým tradicím?


Žluté svíčky zabodnuté do písku

hoří jen některé

Kněz v černém oděvu žehná mladé rodince


Chorální písně hrají tu z playbacku

Výklad ve dvou jazycích, cvakání foťáků


A venku – plastové židle a stánky s cetkami

lednice s nápoji a WC za sto dramů


Je pondělí večer, normální letní den

znuděný taxikář vytahuje další cigaretu

na prašné cestě s kravskými lejny






Kaple Hradopražská


Industriální krabice – továrna na kolejnice

v zákrytu silnice

za plotem tramvaj – maskot podniku


Voda si hraje ve výpusti z rybníku

pod mostkem v potoku


Pruh lesa a stezka k Jenštejnu

polštáře kopřiv a hustá křoviska


Kaple stojí osamělá

jako by se zatoulala

ve výklenku jen sprosté malůvky

praskliny v omítce, růžové graffiti

na stříšce stromek


Sešláplá plechovka na trávě u soklu 






Ráno v nočním vlaku


Rozcuchaná paní loudá se na WC

krajina ponořená do mlhy

u okna zíváš


Drncá to jako vždycky

Praha se blíží






Respirátory ve slevě


Respirátory jsou ve slevě


chtěl bys

hlásat jakési evangelium

jen nemáš kde brát


světla v kavárně již měsíc nesvítí

respirátory jsou ve slevě

politika ve výprodeji

blikající monitory

zprávy o konci světa

konspirace jsou ve slevě

pravda ve výprodeji


chtěl bys

ale nemáš kde brát


(únor 2021)






Generál


V Popradě před nádražím

potkal jsem generála

odkaz se symbolem Slovenska

na uniformě

visely metály; pocty a hodnosti


v pravačce igelitka z Kauflandu

mléko, chléb, jogurt, margarín

v levé ruce šedivá hůl s plastovým držadlem


z kapsy u kalhot

vytáhl hrst eurových mincí

na lístek do příměstského autobusu






Příběh


Žili a zemřeli

měli se rádi

měli své problémy

úzkosti, radosti

jak mnoho jiných


Jsem špatný básník

a ještě horší vypravěč

tak mi to odpusťte






Kam ten svět


Na nic jsem se neptal

vyprávět začal sám:


Tamta fabrika již není, tu taky zrušili

a tam místo ponožek dnes vyrábí díly do aut


Svět se mění, panáčku!


Tamten zemřel, tenhle se dávno odstěhoval

a po dalším jakoby se země slehla

Obchod na rohu zavřeli

teď se musí na kraj města do supermarkétu


Svět se mění, panáčku!


Za našich mladejch let

bejval svět jako květ

takový jinší, přehlednější

a ti Vietnamci, ti tady taky nebyli

a ti Turci s tím kebabem, a americký hranolky

a ty internety, a mobily a počítače


Ach tyhle novoty!

Kam ten svět spěje!?


Zaláteřil a cosi ještě zabručel

a ztrápeně se svalil na lavičku

která tam dříve nestávala






A tak jsem přemýšlel


A tak jsem přemýšlel, co všechno jsem udělal špatně

že nemám ještě ženu a děti a rozum

a hypotéku, auto a ty víš co ještě

že stále nejsem mistrem světa ani ministrem

že nejsem slavný a přátel nemám mnoho

že se mé knížky málo prodávají

a proč jsem věčný začátečník

s podprůměrným příjmem a nijak zvlášť velikým majetkem

a tak jsem přemýšlel

a hejno ptáků kroužilo nad stromy

a moucha v trávě bzučela

a stíny kreslily po zalesněných kopcích

lípa tu kvetla a ve větru šuměla

a vánek si hrál s pramenem mých vlasů

a všechno bylo v pořádku

a louka voněla

a za zídkou bylo slyšet tlumené hlasy dalších výletníků

nevím o čem mluvili

nerozuměl jsem jim






Něco krásného


Něco nepochopitelného

Něco, co ti doslova vyrazilo dech


Něco krásného

stalo se


Neptej se proč

Žádná chvíle nepřichází dvakrát