Dominik Obruča (* 1992) je autorem široké škály textů od cestopisných článků po absurdní drama. Knižně vydal sbírku básní Když jsem byl člověkem (2019) a dokumentární prózu o humanitární pomoci uprchlíkům na balkánské trase Berkasovo (2022). S jeho sloupky se můžete setkávat na stránkách časopisu Nový Prostor. Věnuje se také souboru experimentálních fotografií Svět v odrazech. Pracuje jako učitel zeměpisu a společenských věd, rád cestuje a poznává cizí kultury. Od deseti let je členem skautské organizace. Má blízko k ekumenické komunitě Taizé a je aktivní v ekumenickém uměleckém uskupení Karavana. Více informací o autorovi, včetně ukázek literární i fotografické tvorby, naleznete na dominikobruca.eu.
Otázky
Kdybychom ze života odstranili všechna nebezpečí
co by nám zbylo?
Kdybychom rozluštili veškerá tajemství
bylo by dál pro co žít?
Vojenský hřbitov v Runině
Dřevěné kříže – všechny stejné
jedna tyčka kolmo, dvě vodorovné
spodní laťka nakřivo
Na žádném z hrobů není jméno
byli to cizinci, nějací Rusové,
první světová, je tomu už dávno
Kristus má oči zavřené
u nohou věnec umělých květin
Od vesnice doléhá zvuk sekačky
jinak je ticho, jen krávy na louce občas zabučí
a cvrček v trávě, a ptáci ve větvích
Zelené kopce, JZD,
mravenec mi leze po noze
Sanahin
Jaký to popud dal vzniknout arménským klášterům?
Jaká to láska vedla ruce stavitelů?
Těžké kvádry ve zdech i v kopulích
mohutné sloupy
jen malá okénka
světelné kužely v chrámovém prostoru
Co táhne davy poutníků?
Co dává život prastarým tradicím?
Žluté svíčky zabodnuté do písku
hoří jen některé
Kněz v černém oděvu žehná mladé rodince
Chorální písně hrají tu z playbacku
Výklad ve dvou jazycích, cvakání foťáků
A venku – plastové židle a stánky s cetkami
lednice s nápoji a WC za sto dramů
Je pondělí večer, normální letní den
znuděný taxikář vytahuje další cigaretu
na prašné cestě s kravskými lejny
Kaple Hradopražská
Industriální krabice – továrna na kolejnice
v zákrytu silnice
za plotem tramvaj – maskot podniku
Voda si hraje ve výpusti z rybníku
pod mostkem v potoku
Pruh lesa a stezka k Jenštejnu
polštáře kopřiv a hustá křoviska
Kaple stojí osamělá
jako by se zatoulala
ve výklenku jen sprosté malůvky
praskliny v omítce, růžové graffiti
na stříšce stromek
Sešláplá plechovka na trávě u soklu
Ráno v nočním vlaku
Rozcuchaná paní loudá se na WC
krajina ponořená do mlhy
u okna zíváš
Drncá to jako vždycky
Praha se blíží
Respirátory ve slevě
Respirátory jsou ve slevě
chtěl bys
hlásat jakési evangelium
jen nemáš kde brát
světla v kavárně již měsíc nesvítí
respirátory jsou ve slevě
politika ve výprodeji
blikající monitory
zprávy o konci světa
konspirace jsou ve slevě
pravda ve výprodeji
chtěl bys
ale nemáš kde brát
(únor 2021)
Generál
V Popradě před nádražím
potkal jsem generála
odkaz se symbolem Slovenska
na uniformě
visely metály; pocty a hodnosti
v pravačce igelitka z Kauflandu
mléko, chléb, jogurt, margarín
v levé ruce šedivá hůl s plastovým držadlem
z kapsy u kalhot
vytáhl hrst eurových mincí
na lístek do příměstského autobusu
Příběh
Žili a zemřeli
měli se rádi
měli své problémy
úzkosti, radosti
jak mnoho jiných
Jsem špatný básník
a ještě horší vypravěč
tak mi to odpusťte
Kam ten svět
Na nic jsem se neptal
vyprávět začal sám:
Tamta fabrika již není, tu taky zrušili
a tam místo ponožek dnes vyrábí díly do aut
Svět se mění, panáčku!
Tamten zemřel, tenhle se dávno odstěhoval
a po dalším jakoby se země slehla
Obchod na rohu zavřeli
teď se musí na kraj města do supermarkétu
Svět se mění, panáčku!
Za našich mladejch let
bejval svět jako květ
takový jinší, přehlednější
a ti Vietnamci, ti tady taky nebyli
a ti Turci s tím kebabem, a americký hranolky
a ty internety, a mobily a počítače
Ach tyhle novoty!
Kam ten svět spěje!?
Zaláteřil a cosi ještě zabručel
a ztrápeně se svalil na lavičku
která tam dříve nestávala
A tak jsem přemýšlel
A tak jsem přemýšlel, co všechno jsem udělal špatně
že nemám ještě ženu a děti a rozum
a hypotéku, auto a ty víš co ještě
že stále nejsem mistrem světa ani ministrem
že nejsem slavný a přátel nemám mnoho
že se mé knížky málo prodávají
a proč jsem věčný začátečník
s podprůměrným příjmem a nijak zvlášť velikým majetkem
a tak jsem přemýšlel
a hejno ptáků kroužilo nad stromy
a moucha v trávě bzučela
a stíny kreslily po zalesněných kopcích
lípa tu kvetla a ve větru šuměla
a vánek si hrál s pramenem mých vlasů
a všechno bylo v pořádku
a louka voněla
a za zídkou bylo slyšet tlumené hlasy dalších výletníků
nevím o čem mluvili
nerozuměl jsem jim
Něco krásného
Něco nepochopitelného
Něco, co ti doslova vyrazilo dech
Něco krásného
stalo se
Neptej se proč
Žádná chvíle nepřichází dvakrát