Otakar Štěpánek: Loudavými kroky napříč periférií

neděle 2. října 2022

Básník Otakar Štěpánek (* 1954) žije v Brně. V roce 1988 mu vyšla v nakladatelství Blok básnická sbírka Každý den se něco děje. Další sbírku pod názvem Tam odněkud vydal v roce 2004 v nakladatelství Větrné mlýny, stejně jako sbírku Vlčice z roku 2007. V roce 2016 přichází vlastním nákladem s knihou básní Moje řeka. Letos vydal sbírku veršů věnovaných svým kamarádům a kolegům nazvanou Mým přátelům. Otakar Štěpánek vystudoval střední průmyslovou oděvní školu, pracoval jako oděvní technik, nyní pracuje jako zdravotník. Uvedené básně jsou z knih Mým přátelům a Vlčice.
















S malířem Pavlem u Svitavy


Tam kde Svitava

ztrácí meandr

ten antický vzor

tuniky zalesněných břehů

tam kde se neohýbá

a ztrácí půvab

dívek z řeckých bájí

jak ostrý nůž

zahřezává do města


Tam odtud

jsme odcházeli proti proudu

zasnění v řečech

pod hrudníkem

minu mládí

loudavými kroky

napříč periférií


Šeď

vidíš tu krásnou

oprýskanou šeď

vidíš tu patinu

házel jsi slova

do řeky


a pozorně

těkavýma očima

hladil zdi

staré Zbrojovky


A pak

na dřevěném víku

od staré bedny

dostal jsem obraz

plný šedi tvého vidění

a pochopil tvoji paletu

pochopil

její bohatost


Krása je k sakru

úplně všude


A tak dál

dál proti proudu jdem

a roztančené řece

kolem kotníků

zas pleská letních

šatů lem






Paldovi


Kdysi dávno

toulali jsme se opilí

toulali jsme se podvečerem

a měsíc byl jak zběsilý

Ryl do nás

stříbrným perem

Vy chuligáni

blázni

co dnes

chcete zas


Palda blekotal

víš

že čtvrtá dimenze

je čas

Já ve vrbičkách

hledal vodní víly

a někde v nás

zrála ta spousta krás


On utopil se v kytaře

učil se chápat melodii

Já flirtoval jsem s nymfami

snažil se chápat poezii


Kdysi dávno

toulali jsme se opilí

opilí pivem

opilí podvečerem

už ve svém mládí

krásou prohnilí






A kteří blázni


To byli

co s nadšením

budovali lavečku

dvou jiným bláznům

aby si Ti

mohli na ni k stáru sednout

a pořád ještě

mladýma očima

pozorovat ten bláznivý

tak strašně bláznivý

svět kolem nás


no přece Piraně






Nad rozečtenou knihou


Sedí studentka

tichá

jako bez života

Je cítit jen dech květiny


v absolutním závětří


Pak se jí najednou

rozjíždí zip na bocích


Pomalu

v rytmu dechu

ožívá neživé


A na svět vystrkuje růžky

milostné psaní

psaní jako bílá bavlna


Někdy to opravdu

moc pěkně začíná






Na předměstské plovárně


Prodávala zmrzlinu

a kradla létu slunce


Slunce které si strkala

za špinavý plášť

společně s pohledy mužů

kterým říkala

úsměvem trhovkyně


Ty všechny věci tam

jsou moje pánové

Čím můžu posloužit


Až jednou zmizela

Zmrzlinářský krám byl zavřen

a já si snažil představit

toho chlapíka

který mezi ty hezké věci

sklouzl za očima

celým tělem






Z okraje lesa vyšel stařík


Na špacírce si nesl

lesní prsť

a pod košilí

kus lesního chládku

Z kopřivových hájů

mu mávaly na pozdrav

nymfy konzervy


Tohle léto

nás vyhulí až na filtr

prohlásil


K večeru

u sklenice točeného

poslouchám příběh o tom

jak si spravil hodiny

a místo kukačky

jim namontoval slona


Smějeme se

při představě

kterak ho každou hodinu

probouzí kukáním slon


A on se také usmívá

přešlapuje z nohy na nohu

a pod víčkama mu to jiskří

jak zpod brusky

když nás zapaluje






U stolku malého bistra


Přebíjeli pohled pohledem

jak ve hře v karty

a mlčeli


Pak se ona vítězně usmála

a esem svých ňader

přebila jeho poptávku po duši

a sebrala celou kupku


A to už zbývalo jen jít

a nečekat na zasnoubení

jenom ještě

letmo poděkovat dešti

za to

že jim připomenul

že mají v kapse klíče






Položil jsem pivo na stolek


A přejel po hrdle rukou


Děda naproti

mrkl

a já se usmál


Trochu jsem ho znal

chlapi o něm hodně vyprávěli

Malou oválnou tvář

měl rozlitou a scvrklou

jak švestka

pozdě na podzim


Pozoroval jsem ho

jak pije

a přemýšlel

kterou vrásku

mu asi vryla

smrt jeho ženy

tu napříč čelem

nebo ty paprsky od očí

A kolik jich asi vysekal

protektorát


JO HOCHU

ZAPRŠET BY MĚLO

JE TO TAK


Myslel jsem si totéž

a tak jsme oba

čekali

na šustivý déšť