Básník Otakar Štěpánek (* 1954) žije v Brně. V roce 1988 mu vyšla v nakladatelství Blok básnická sbírka Každý den se něco děje. Další sbírku pod názvem Tam odněkud vydal v roce 2004 v nakladatelství Větrné mlýny, stejně jako sbírku Vlčice z roku 2007. V roce 2016 přichází vlastním nákladem s knihou básní Moje řeka. Letos vydal sbírku veršů věnovaných svým kamarádům a kolegům nazvanou Mým přátelům. Otakar Štěpánek vystudoval střední průmyslovou oděvní školu, pracoval jako oděvní technik, nyní pracuje jako zdravotník. Uvedené básně jsou z knih Mým přátelům a Vlčice.
S malířem Pavlem u Svitavy
Tam kde Svitava
ztrácí meandr
ten antický vzor
tuniky zalesněných břehů
tam kde se neohýbá
a ztrácí půvab
dívek z řeckých bájí
jak ostrý nůž
zahřezává do města
Tam odtud
jsme odcházeli proti proudu
zasnění v řečech
pod hrudníkem
minu mládí
loudavými kroky
napříč periférií
Šeď
vidíš tu krásnou
oprýskanou šeď
vidíš tu patinu
házel jsi slova
do řeky
a pozorně
těkavýma očima
hladil zdi
staré Zbrojovky
A pak
na dřevěném víku
od staré bedny
dostal jsem obraz
plný šedi tvého vidění
a pochopil tvoji paletu
pochopil
její bohatost
Krása je k sakru
úplně všude
A tak dál
dál proti proudu jdem
a roztančené řece
kolem kotníků
zas pleská letních
šatů lem
Paldovi
Kdysi dávno
toulali jsme se opilí
toulali jsme se podvečerem
a měsíc byl jak zběsilý
Ryl do nás
stříbrným perem
Vy chuligáni
blázni
co dnes
chcete zas
Palda blekotal
víš
že čtvrtá dimenze
je čas
Já ve vrbičkách
hledal vodní víly
a někde v nás
zrála ta spousta krás
On utopil se v kytaře
učil se chápat melodii
Já flirtoval jsem s nymfami
snažil se chápat poezii
Kdysi dávno
toulali jsme se opilí
opilí pivem
opilí podvečerem
už ve svém mládí
krásou prohnilí
A kteří blázni
To byli
co s nadšením
budovali lavečku
dvou jiným bláznům
aby si Ti
mohli na ni k stáru sednout
a pořád ještě
mladýma očima
pozorovat ten bláznivý
tak strašně bláznivý
svět kolem nás
no přece Piraně
Nad rozečtenou knihou
Sedí studentka
tichá
jako bez života
Je cítit jen dech květiny
v absolutním závětří
Pak se jí najednou
rozjíždí zip na bocích
Pomalu
v rytmu dechu
ožívá neživé
A na svět vystrkuje růžky
milostné psaní
psaní jako bílá bavlna
Někdy to opravdu
moc pěkně začíná
Na předměstské plovárně
Prodávala zmrzlinu
a kradla létu slunce
Slunce které si strkala
za špinavý plášť
společně s pohledy mužů
kterým říkala
úsměvem trhovkyně
Ty všechny věci tam
jsou moje pánové
Čím můžu posloužit
Až jednou zmizela
Zmrzlinářský krám byl zavřen
a já si snažil představit
toho chlapíka
který mezi ty hezké věci
sklouzl za očima
celým tělem
Z okraje lesa vyšel stařík
Na špacírce si nesl
lesní prsť
a pod košilí
kus lesního chládku
Z kopřivových hájů
mu mávaly na pozdrav
nymfy konzervy
Tohle léto
nás vyhulí až na filtr
prohlásil
K večeru
u sklenice točeného
poslouchám příběh o tom
jak si spravil hodiny
a místo kukačky
jim namontoval slona
Smějeme se
při představě
kterak ho každou hodinu
probouzí kukáním slon
A on se také usmívá
přešlapuje z nohy na nohu
a pod víčkama mu to jiskří
jak zpod brusky
když nás zapaluje
U stolku malého bistra
Přebíjeli pohled pohledem
jak ve hře v karty
a mlčeli
Pak se ona vítězně usmála
a esem svých ňader
přebila jeho poptávku po duši
a sebrala celou kupku
A to už zbývalo jen jít
a nečekat na zasnoubení
jenom ještě
letmo poděkovat dešti
za to
že jim připomenul
že mají v kapse klíče
Položil jsem pivo na stolek
A přejel po hrdle rukou
Děda naproti
mrkl
a já se usmál
Trochu jsem ho znal
chlapi o něm hodně vyprávěli
Malou oválnou tvář
měl rozlitou a scvrklou
jak švestka
pozdě na podzim
Pozoroval jsem ho
jak pije
a přemýšlel
kterou vrásku
mu asi vryla
smrt jeho ženy
tu napříč čelem
nebo ty paprsky od očí
A kolik jich asi vysekal
protektorát
JO HOCHU
ZAPRŠET BY MĚLO
JE TO TAK
Myslel jsem si totéž
a tak jsme oba
čekali
na šustivý déšť