Josef Stivín-Foltýn
Knedlíky, zelí, vepřová
V hospodě tucet sedláků,
nejmenší, velcí a větší,
v oblacích z kouře tabáku
kolují takové řeči:
„Jedno nás ještě zachová,
na ostatní se plivá:
Knedlíky, zelí, vepřová
a k tomu litr piva.“
Člověka z města zarazí
taková dekadence,
vím, planých řečí neschází
nikdy při piva sklence,
však to zde – zkáza hotová,
hle, bůh, jejž sedlák vzývá:
Knedlíky, zelí, vepřová
a k tomu litr piva.
Utichni, srdce vzkypělé,
klesněte, zdvižené pěsti,
tam, kde jsou hory popele,
nemožno požár vnésti.
Vždyť je to píseň domova,
třebaže málo tklivá:
Knedlíky, zelí, vepřová
a k tomu litr piva.
Všecko se může pochopit,
vysvětlit duševním stavem,
mají se sedláci utopit
v zoufalství nad státním právem?
Když národ naděj pochová,
co na posled mu zbývá?
Knedlíky, zelí, vepřová
a k tomu litr piva!