Jarmila Glazarová
XXX.
Není vyloučeno, že mě tu někdo z vás najde,
soudruzi!
Možná se mnou už nebude řeč,
možná zabušíte na chatrč a nikdo se neozve
a ani já uvnitř nebudu – mravenci mě odnesli oknem.
Kdoví?
Je ale možné, že tady budu,
že bude prostřeno, z konvičky se bude kouřit
a chatrčí se poline vůně kávy. Skutečně, kdo z vás by to, soudruzi, mohl vyloučit!
Za stolkem z kaštanu na židli z kokosové palmy
budu sedět a čekat.
Na delegaci ze Sobotky, na soudruhy,
třeba se stane to, co by tu ani šimpanz, ani slon, hroch nebo levhart nečekali!
Že tu dveře zavřu na klíč a přes prales, přes řeky a moře se s batohem
plným spisů
vrátím zpět. A vy přijdete zbytečně!
Pospěšte si!
Ráno mi bývá zle, už mi nezbývá sil,
spoustu času proležím a ti dobří Pygmejové mě přijdou potěšit.
Jak říkám: pospěšte si!