Monika Fischerová
Víra
Ještě si to nestihlo ani sednout
Celý odpoledne
Během druhý světový
Co se odehrávala v mým podbřišku
Sem čekala
Že na mě zazvoníš
Řekneš, že mě strašně miluješ
A všechno bude stejný jako dřív
No a někdo fakt zazvonil
Říkala jsem si ty vole no tohle
Že by ses překonal?
No a nakonec to byli jenom jehovisti
A prej jestli si myslím
Že má Bible v tomhle světe ještě místo
A tak jim říkám, že jo
Ale že už víru mám
A nic jinýho nepotřebuju
A oni, jestli fakt nepotřebuju
Aspoň jejich časopis
A já z dobrýho srdce že jo
Tak mi to hodili do schránky
Protože Němci v mým břiše už začali útočit v Ardenách
A já neměla sílu jít dolů ke dveřím
No a na tebe jsem si ani nevzpomněla