Jan Těsnohlídek (* 1987) je český spisovatel, básník, redaktor a nakladatel, pocházející z Krucemburku. Je autorem básnických sbírek Násilí bez předsudků (2009, Cena Jiřího Ortena), Rakovina (2011), Ještě je co ztratit (2013), Hlavně zachraň sebe (2016), Hranice a zdi (2018) a románu ADA (2012). V roce 2017 mu vyšly sebrané spisy s názvem Básně 2005 - 2013 a v 2018 vyšla v Německu první samostatná zahraniční publikace, výbor z díla s názvem Astronauten. Redakčně připravil k vydání desítky sbírek převážně českých autorů. Román ADA se v roce 2021 dočkal divadelního zpracování. Jeho texty byly zhudebněny kapelami Umakart, Lesní zvěř a Bad karma boy, přeloženy do mnoha jazyků a otištěny v českých i zahraničních časopisech a antologiích.
Uvedené básně jsou z jeho nové sbírky Garum, která brzy vyjde v Těsnohlídkově nakladatelství JT's.
(Foto: Jan Walda Valík)
moře v brně
byl to poslední
pěknej víkend
v tom roce tak
jsme šli na nákup –
po nákupu v obchoďáku
na vídeňský v brně
jsme seděli v parku vedle a
pili pivo –
ten poslední pěknej víkend
v tom roce borovice
v parku voněly
jako u moře –
nějaká holka seděla
na lavičce pár
laviček vedle a
pouštěla si písničky –
– přeju ti vítr do plachet
až půjdeš za svým snem
a když se budeš chtít vrátit
tak nezapomeň
přeju ti vítr do plachet
až budeš hledat břeh
a když budeš chtít utéct
ať ti nikdy nedojde dech –
marek ztracený
na celej park
pro nás a pár bezdomovců –
někdo
jí měl obejmout
někdo
jí měl dát kytku
někdo
se do ní měl zamilovat nebo
jí aspoň něco
pěknýho říct –
v ten poslední
pěknej víkend
v tom roce se
pod borovicema
u moře v parku
na vídeňský v brně
mělo
něco
stát –
v ten poslední
pěknej víkend
v tom roce se
pod borovicema
v parku na vídeňský
v brně
lemovaným obchoďákem silnicí a sídlištěm
r o z h o d n ě
mělo
něco
stát
ale
moře ve městě je
moře
jen jako
lívia
v noci stáváš
v okně paneláku
ve třetím patře
v centru bratislavy
nahá
–
–
–
díváš se na lidi dole na ulici
jak jdou
jak se motaj
jak běžej
za něčím důležitým nebo
od něčeho důležitýho pryč
–
–
–
v noci stáváš
v okně paneláku
ve třetím patře
v centru bratislavy jsi
krásnej vykřičník
nad zbytečností
toho všeho
fotka v hlavě
– podívej se
podívej se p o ř á d n ě
na to
co vidíš –
řekla a
zezadu
mě plácla po hlavě
– zavři oči
–
–
–
otevři oči
to
co jsi viděl je
odteďka fotka
ve tvý hlavě –
řekla a já
pořád vidím ty světla
na nočním sídlišti někde
na konci prahy
–
–
–
byli jsme děti
tenkrát
nám bylo dvacet
jestli vůbec
byli jsme
ještě
děti
neni
nic divnýho že
to nevyšlo
těžko
to mohlo vyjít
garum
opery
rodinný tragédie
osobní tragédie
národní tragédie
národní obrození
jazyk
vymačkanej z lidí
mimo dění –
jejich
sváteční jídla jsou
národní jídla jejich
zvyky jsou
naše tradice
–
–
–
starý příběhy
přikrášlený
romantický
vymyšlený jsou
národní literatura a
dneska
by se pro to všechno
lidi zabíjeli –
pro knížky co
nikdy nečetli a
jazyk
kterym se sotva domluvěj
–
–
–
divná doba
divná doba ale
století
je nic
dvě století
pět století
tisíciletí
je nic
jednou
nás možná někdo vyhrabe
utrápený
vystrašený
zdegenerovaný
konzumenty
výdobytků konzumní doby
další
lidi garumu –
bez výraznejch rysů
jako zajímavost
jako vtip
zachraň člověka v sobě
když říkám
– zachraň
člověka v sobě –
ještě pořád
s naprostou samozřejmostí
mám na mysli
to dobrý
teorie sraček
čet jsi
teorii sraček od
arta salminena?
teorie o tom že
v každým prdu je
pár molekul hovna a
ty molekuly se někde v atmosféře sbíraj
sbíraj
sbíraj a
až to jednou lupne
celej svět
zaplavěj hovna
–
–
–
taková blbost
taková blbost kterou
když máš štěstí
ti někdo řekne
v helsinkách
1990
jen tak
nad ránem v nonstopu
jak to zvládáš?
jak to zvládáš?
jak to zvládáš
kamaráde?
píšu ti a
vážně
mě zajímá
jak se máš jak
zvládáš každej den
vstát z postele
jít do práce
platit účty mít
nějakej život
–
–
–
jak to zvládáš
kamaráde?
píšu ti
nic mě nezajímá
nic mě nebaví
nic nemám
