Miroslav Stuchlý
Divočák
Stojí na tenkých nožkách a hledí na mě
maličkýma očima. Ve štětinách jeho srsti
jsou zachycená semínka rostlin, ze kterých
v lese vyklíčí nový život. Hledí na mě
slabozrakýma očima se zájmem
a strachem, který nakonec převáží,
a on zmizí mezi kmeny smrků, kam
ho nebudu následovat. Teď jsme ale
od sebe vzdálení jen pár metrů, divoké zvíře
proti člověku, a bojíme se
neznámých běsů, které dřímou
v tom druhém.