Petr Ligocký (* 1990) trávil dětství střídavě v Bohumíně a polské vesnici Gorzyczki. Vystudoval polonistiku na Ostravské univerzitě. Píše básně, povídky a literárně publicistické články. Publikoval mj. v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv a Texty. Vydal básnickou sbírku Diagnóza (2020). Zabývá se také překládáním současné polské poezie. Je autorem dvou publikací o polském malíři Józefu Sowadovi (1956–1997) Za zasłoną świata rzeczy. O życiu i twórczości Józefa Sowady (2020), Talenty i pasje – Publikacja twórczości artysty Józefa Sowady (2019). Od roku 2016 je redaktorem ostravského nakladatelství Protimluv a stejnojmenné revue. Pracuje v regionálním oddělení Knihovny města Ostravy. Podílí se na organizaci různých literárně-kulturních akcí v Ostravě i rodném Bohumíně. Věnuje se také hudbě a výtvarnému umění. Níže publikované básně budou součástí sbírky Popel dnů, která vychází v těchto dnech v nakladatelství JT’s.
Foto: Adéla Opartyová
***
Smýkali s ním
od průlezky k průlezce
smáli se jeho velkému znamínku
a neznačkovým teniskám
plivali po něm i po jeho
přehnaně starostlivé matce
co se sem přivdala odněkud z pohraničí
přišlo jim to vtipné
jak se vztekal a brečel
až do chvíle než se rozutekli domů
sledovat další napínavá dobrodružství
siláka Hercula
***
M.
K matraci přišitá zášť
krade spánek
mezi námi
vykloubené tělo peřiny
a mlčení ostré
jako nůž z TV shopu
nic už to neslepí
***
Snažil se zapálit
unavený knot svíčky
ale vyklouzla mu sirka
sehnul se pro ni
rukou přitom zavadil o trs trávy
tiše vykukující
zpod hladkého mramoru
byl stejně jemný
jako její vlasy
***
Vykoupán v samotě
pátečního večera
pozorně listuje
stránkami tindru
nahmatá oříšek
rozkouše oříšek
tichý dron noci
pozvolna
snáší se mu
nad hlavu
***
strýci Romanovi
Běží lesem
do prudkého kopce
celý zadýchaný
myslí na jedno
hlavně nešlápnout na šišku
jinak bude po něm
nahoře před kostelem
mu maminka dá
pít z pramene
pořádně se napij
tahle voda je léčivá
zapíjí tou nedobrou vodou
jednotlivá sousta snickersky
už se těší na večer
až zas na playstationu
prožene Crashe Bandicoota
je to super hra
musíš projet všechny ostrovy
a zabít zlého
doktora Cortexe
vysvětluje strejdovi
který si tady
dva měsíce před svým pohřbem
masíruje svatou vodou
čerstvě operované rameno
***
Nervózně sebou škube
na tom důmyslně zahnutém háčku života
než ho z čista jasna spolkne
kapr tmy
***
babičce Emílii
Bolelo to míň
když tě zakryli prostěradlem
v tu chvíli jako bychom pozorovali
už jen tichou
nepatrně zvlněnou
zimní krajinu
s osamoceným pahorkem
na místě hlavy
Ictus VII
Od tvého posledního pádu
se ti na spodní straně paže
začalo roztahovat
tmavomodré jezero modřiny
a tobě nezbývá
než ho němě pozorovat
a občas si v něm namočit
své slábnoucí prsty
***
Můžu ti denně
hledět do talíře
a sledovat v něm pokrm
který jsi dávno
sprovodil ze světa
můžu ti denně
hledět do tváře
a luštit v ní pravdu
kterou ses bůhví proč
rozhodl překrýt
***
Otče náš
jenž jsi mrtvicí přibitý ke gauči
upusť aspoň od jedněch
televizních zpráv
a odpusť nám všechny
naše dětské úšklebky
a naposled vyslov
naše prostá
dvojslabičná jména
nebo je na nás klidně
i se vším vztekem zařvi
když to už nepůjde jinak