Eliška Hondlová (* 1995) pochází z Mikulova. V současné době žije v Brně, kde studuje Literaturu a mezikulturní komunikaci na FF MU. Kromě psaní básní píše texty písňové a zpívá. Je členkou undergroundové hudebního uskupení Vítrholc. Její básně jsou v textové či audio formě k dispozici na webech Nedělní chvilka poezie.CZ, Literární soutěž Františka Halase nebo na ostravské literární platformě Harakiri Czurakami.
(Foto: Honza Walda Valík)
***
Slova se musí chránit
Olíbat
Jazyky jako pás tanků na svatbě
Srpen 68
A přijdou děti
Nasadit bezpečnostní pojistky
Protože slova se musí chránit
Slova se musí ojet v puse
Jako gumy na invalidním vozíku
Dokola
Dokola
Slova se drolí na popel z volebních uren
Sirény
Hlas první středy v měsíci
Sirény
Sanitka jako opušťák za milenkou
Ticho požárních pěn
Teprve u rodinného krbu se topí svědomím
Ukolébavka
všichni jsou v kundě
a jak jsou tencí!
napnuti ve stěnách zadupaných ohňů
na týlech hladí břit – kunda je gilotina
lullyby labia poslední
tma voní mazlavě a trochu po bolehlavu
světlo na konci tunelu nikoho nedojímá
lullyby labia, zpívá ta jeskyně,
zatímco jazyky v protisměru
pohání hrnčířský kruh beznohých bohů
***
Tlamy bílých běluh
Prozpívaly tesknotu až na dřeň
Vyhřezly kýly po těžkých večerech
Ze dna vraků prorůstají jako choroše
Tlamy bílých běluh
Písně tumorů samoty
***
Světla lamp dotýkáš se zády
Páteř je závodní drahou pro prsty
Bubnujeme jako déšť v poloze naléhání
Dřevěnost fatální insomnie nočního stolku
Ruce a nohy se zapouštějí zpod hlavy
Záda bolí vždy jen ze strachu o budoucnost
Gorily ji signalizují dozadu
Tak jako já vztekle
Na podlahy vysypávám šuplíky
Jestli tam náhodou neleží
Ve stezích mezi ponožkami
Ten cit k tobě
Který ztratila jsem v prstech
***
Seppuka jantarových očí
Teprve teď ses mi otevřela
Tím hebce růžovým vzhůru
Svázaná do kozelce ve slepé uličce
Popravena vším
Co jsem neřekl ve slepém bodě započatého doteku
Místě rozporcované nedourčenosti
Jako obětina většímu příběhu
Pokorně mlčíš
***
Ještě umýt koupelnu
Madla do sprchy – nová modla lásky
Rajčatová záda v napínáku čistí rozbité krevní destičky
Pasírovaný vztek
Děda kupuje kladivo
Prostředek na obnovu vzhledu
Pohlcovač vlhkosti
A čistič náhrobních kamenů dva v jednom
Sanitární stesk
***
disonance
barytony v šíři Dunaje
tlumočník vidí jiného tlumočníka
spánková apnoe udržuje
co je nám líto
nechal jsem tam ten popel
nektar i prach
papír v cudnosti
stále velmi jednoduše
názory v haiku
nehladoví po obsahu
ani metaforické březosti
***
Jet rovně
v jizvě po obočí
po radiátoru
do rytmu kvílících dělících čar
přes mrtvoly
nevyhnutelně k posranému rozkládání
postele pro jednoho
***
darmo tápu až dotekuta
tepu tě labutím hlasem
ten noří se v náznaku zhojeného zlomu
blány mezi sebou památky neudrží
v nohách pelesti pelicháme
pod křídly hledáme tep – teplo mezi prsty
Věra
S tím mužem na fotografii
se pokaždé jen znovu seznamuje
dotýká se nejprve svých
pak jeho vrásek
v rytmu Bee Gees procitá
plive mezi oči
a krouživými pohyby mne
Umřels brzo, otec.
(In)valid
Ten art protis už máme padesát let. Jmenuje se Čekání.
Nikam s ním
Ani bez něj
Vždycky bez sebe
Křeslo čelem k lovecké scéně
Děda číhá na škodnou
Odpoledne vystřelit pro maso do tesca
Vrátit se jako se vrací ten strach:
Bude mít pod víčky korálky?