Anna Pammrová
***
Nejsem já ze žádné školy,
divočinu slov mi nech!
Na strojné vaše kabrioly
nepřinesla jsem si měch.
Zvedni na mne kámen v poli,
ranou nepohneš v mých snech.
Neprozradím komukoli,
co objevím v příštích dnech.
Dař mne růží nebo holí,
netkne se mne škleb ni vzdech.
Nevstoupím do vaší školy.
Větřím pouta v oněch zdech.
Vznešenou mysl krutým řádem spjatou
nezhojíš kyticí ze země chtivě vzatou!
Strážce lidských přání perutěmi mává,
Nebes dary svévolně nerozdává.
V dosahu Cíle Smutek neustává...