Matěj Postl: Smetiště kvetou, stroje se probouzí

neděle 13. března 2022

Matěj Postl (* 2001) se narodil v Brně. Vystudoval střední zdravotnickou školu a nyní pracuje jako stavební dělník. Doposud psal výhradně do šuplíku.
















***


Ráno se probudím

Vlastně spíš z povinnosti


Instinktivně beru do ruky telefon

Lačně polykám kávu a ranní zprávy


Při smyslech se držím díky skutečnosti

Že jsou na světě větší kreténi než já






***


Sluchátka nechávám už měsíc na stole

Učím se naslouchat přírodě

Těch ptačích serenád se nemůžu nasytit


Nervózně žmoulám v prstech cigaretu

Před křižovatkou nekouřím






***


Prej si mám to bafání po ránu vodpustit

Že z toho smrdí celá šatna


Říkám jim že se pokusim

Už třetí rok za sebou






***


Večerní procházka lednovou Karvinnou

Hledám tu duši zdánlivě nevinnou

Líbeznou dívčinu

Tak trochu divoženku

Ta mrcha mi ukradla peněženku






***


Skutečná láska

Dnes již téměř vymýcena

Přežívá výhradně v rozvojových zemích

Končinách nedotčených moderní dobou

Železnou rukou pokroku

Ostatně jako valná většina chorob ze středověku






***


Zapíjím ristretto redbulem

V hrůze že usnem

A víc už nebudem






***


Vypálenej rybník

A starý dolámaný křídla

Zteřelý a od prachu

Vracím je zpátky na hřebík

Struktura perutí zřídla






***


Je jaro

Smetiště kvetou

Stroje se probouzí

Je jaro

Už zase






***


Na dně flašky

Na dně duše

Kavalírem mezi šašky

Bez příkras a bez retuše






***


Je půlnoc

pokrývá město milosrdná tma

Laskavou iluzí vlídnosti

Halí všechno co zvedá se z dna

Plejády hříchu,

Výkvěty neřesti






***


Prej ležím na JIPce

Netuším kolik je hodin

Zaslech jsem tikání

ale původce nevidím

Jsem totiž dovrchu posranej

Otevřít oči