Jan Kašpar, vlastním jménem Jan Havel, (9. května 1950 Praha - 15. února 2022 Žirovnice) byl českým básníkem a pedagogem. Více než třicet let pracoval jako novinář (např. v týdeníku Mladý svět, v před i popřevratové Tvorbě, v literární příloze Práva Salon). Především v 80. a 90. letech dvacátého století se věnoval tvorbě poezie. V letech 2005 až 2008 autorsky spolupracoval s hradeckým divadlem Drak. V té době napsal několik písňových textů pro Luboše Pospíšila, Bohumila Zatloukala a Jiřího Šlupku Svěráka. Od roku 1996 byl stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu 3 - Vltava, pro který připravoval pořad Osudy. Od roku 2002 byl kmenovým redaktorem nakladatelství Krásná paní a šéfredaktorem jeho knižní produkce. Od roku 2004 působil na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze jako učitel (lektor) a jako výkonný redaktor časopisu Lidé města (Urban People). (Zdroj Wikipedie)
Blok z básnické tvorby Jana Kašpara připravil pro Nedělní chvilku poezie.CZ Tomáš Čada:
„Nemám rád vysvětlování jednotlivých básní, protože buď obstojí bez vysvětlování, nebo nemají na světě co dělat. S touto knížkou je ta potíž, že zahrnuje texty z období 33 let (1987-2020),“ napsal básník Jan Kašpar v úvodu připravované sbírky Tulikráska s taškou plnou včel. Ten název byl jedna z mála věcí, na které jsme shodu nenalezli a už nenalezneme, tak jej nechme takový, jaký si přál.
Z rukopisu o 29 básních, což je poslední verze, kterou mám k dispozici, ačkoli z vyjádření Jana Kašpara vím, že do něj ještě nepatrně zasahoval, vybírám deset textů. Berte je jako vzpomínku na pozoruhodného člověka, se kterým byla radost diskutovat. Nejen o poezii. A kdyby se našel nakladatel, který by z ukázek usoudil, že má o rukopis zájem, rád jej poskytnu. Jan Kašpar o vydání velmi stál.
Nad rukopisem jsme strávili skoro rok internetových debat a vyměnili celou řadu mailů. Průvodní slovo pro potenciální nakladatele a grantové účely jsem ukončil následovně: „Jan Kašpar je plně připraven vydat se za dalším dobrodružstvím. Vždyť jak jinak nazvat vstup do literatury po více jak třiceti letech? To už je takový obnovený debut, k tomu je jistě třeba nebát se. A vkročit.“ Obnovený básnický debut nestihl, ale přesto vkročil do čehosi nového. Věřím, že se nebál.
Básník Jan Kašpar byl totiž dobrodruh. Jako Jan Havel se narodil 9. května 1950 v Praze. Do literatury vstoupil v 80. letech. O dobrodružné povaze leccos vypovídají jeho první dvě knihy inspirované pobytem v Nikaragui, do dobrodružství poezie se pustil svou třetí knihou. A to tak, že rovnýma nohama.
Z Tulikrásky vydané v roce 1987 se stal bestseller. Což je v hájemství poezie netradiční. Ostatně ona i sbírka byla netradiční, byla totiž určena dospívajícím, a svoji cílovou skupinu oslovila. Řadí se tak po bok nemnoha úspěšných titulů tohoto ražení. O rok později v roce 1988 následoval titul Jedna báseň! a pak v poezii mlčel. Věnoval se žurnalistice, redaktorské práci, vyučoval na pražské Fakultě humanitních studií, věnoval se orální historii. Básnické mlčení se chystal prolomit až po více jak 30 letech. Ale to už nestihl. Zemřel 15. února 2022 v Žirovnici na Vysočině.
(Tomáš Čada)
Strach
Nebát se není
nebát se tmy
Nebát se je
bát se jí a přesto do ní
vkročit
řekl dědeček
a bál se
že mu nebudu
rozumět
Nápad
Medvídci Břetislava Pojara
Odešli tiše do jara
Vichřice strhla elektrický drát
Pojďte, soudruzi, budeme si hrát
Moravská lidová
Až se nám zadaří
na bílém polštáři
zrodí se Ječmínek
a koně v garáži
Myslím ty skutečné
ne koně z olova
Koně ach koně slov
kdo se vám podobá?
Kdo se vám podobá
koně ach koně slov
Moravo maličká
Moravo země vdov
Země vdov po lásce
po lásce na kříži
každý je laskavý
každému ublíží
Každému pomůže
každého podrazí
až se nám zadaří
na bílém polštáři
Než se nám zadaří
na bílém polštáři
chytnem se za ruce
a půjdem k oltáři
K oltáři těžkému
jak srdce z kamene
když farář přijde včas
asi se vezmeme
Když farář nepřijde
asi se opiji
semínko naděje
do tebe naliji
Pak se nám zadaří
na bílém polštáři
zrodí se Ječmínek
a koně v garáži
Myslím ty skutečné
ne koně z olova
Koně ach koně slov
kdo se vám podobá?
Optimistická tragédie
Jsi obilý! zakuňkal mi
do ucha můj pětiletý syn
když jsem jak cep upadl na postel
dvě promile v krvi
A vskutku:
na jaře nás zasejí
v srpnu posečou
na podzim zmlátí
Jsme obilí
Ať fouká vítr zprava nebo zleva
ač setí jsme
kořeny máme nedotčené
a každé jaro hlava zelená
nám tiše roste vzhůru
Japonská báseň
Ty chceš mě
a potřebuješ papyrus
Já chci všechny ženy
a potřebuji tebe
Ty a papyrus jste
zdá se
nenahraditelní
Po setmění
Když je v Zahrádkách noc
sedíme před domem a pozorujeme nebe
Padají mrtvé hvězdy, říkají děti
a sčítají je
V počítači Macintosh Classic
od firmy Apple mám program
s názvem AfterDark
česky: Po setmění
Aby se šetřila obrazovka
naskočí vždy když je ve stroji ticho
černý obraz plný mihotavých teček
Některé padají jak hvězdy
Mrtvé hvězdy, říkají děti
Programu AfterDark říkají Nebe
Protože počítač zůstane v Praze
budou o prázdninách říkat nebi
AfterDark
Já taky říkám práci
Peníze
U benátského Canale Grande
U benátského Canale Grande
je hezky lidé se dobře baví
když pozorují závod afrického migranta
s italskou policií vrcholného potlesku
se statečný černoušek dočká skokem do Canale
přes který se zpátky do Afriky nedostane
tím spíš že se tam zrovinka
nechystá prchá před italskými policajty
protože nechce do lochu
Ten africký kluk má kuráž
vezmeme-li v úvahu že neumí plavat
A tak se tisíce turistů z Francie Číny Ameriky
Ruska Německa Španělska Portugalska
a Británie a Itálie a Česka a Slovenska jisti si tím
že se záběry z jejich smartphonů dostanou
na Stream nebo na YouTube
mačká na břehu a tleská malému negrovi
co volá o pomoc ale mít na obrazovce
smartphonu dobrý záběr pro sociální
sítě a zároveň zachraňovat toho černého syčáka nelze
když nade vší pochybnost plavat umí a ve vodě s sebou
plácá a řve jen pro potěchu mobilů a toulavých psů
Když se ten nebojácný lotr utopil
turisté se pokojně rozešli každý do jiného hotelu
do jiného privátu do jiné hospody
na jiné letadlo jiný vlak...
…Je pozdě hvězdy již obsadily nebe
Mě zebe
Nekup to
Za války Němci vyvraždili 500 000 Romů,
řekl TV hlasatel
Málo, řekl Jeníček Pajdů
a šel si otevřít čerstvé pivo
Dneska byla v Lídlu akce 11° Kozel za hubičku kytka
pro tchyni za pakatel ale nejvíce Jeníčka
dostala cikánská pečeně
Ta láce, vzdychl
než koupil
1989
(Honzovi)
Hnala bába děti ze zahrady
i mého malého hnala
ale ten už byl za plotem
Můj malý se do zahrady vrátil
aby pomohl ostatním zmizet
Ostatní utekli Můj malý
dostal holí
Řekl jsem si
dívaje se do zrcadla:
Další iniciativní blb
se narodil by spasil svět...
Však v tu chvíli jsem spatřil
mého malého jak se vrací
aby v prázdné zahradě (báby prosté)
sebral zapomenutá jablka
Sezóna snů uzavřena
Do oken zas tluče voda
dlouho tady podzim nebyl
celý rok se krčil v rohu
aby v říjnu probudil se
usoplený bratr mraků
kropí krypty holých dvorů
sezóna snů uzavřena
vůkol samá buničina
buvol močí na parapet
líná kůže leští kliky...
Kdo nám tichou ruku podá?
Do oken zas tluče voda
Do země se lísá listí
zmatené jak mrtvý holub
leží na dně cesty kolo
před úvozem visí topol
mlha muchlá mokré peří
do úvozu stéká šípek
jako když krev ukapává
kvapné gesto tvrdá ruka
nabízí nám smolné ticho
aby mohla letět vzhůru...
Umí mlha smůlu jísti?
Do země se lísá listí
Do nebe padají vraky
příběhů a parolodí
plujících po živém moři
tam kde duní rytmus konga
za obzorem není kořen
stromů ani bývalých žen
jenom děti zůstávají
zatlučené do paměti
jako naše nohy k zemi
útěkem smrt nezpražíme...
Proč nad námi krouží straky?
Do nebe padají vraky
Do potoka spadlo hříbě
chovalo se jako žena
do zadku ho ráno plácli
v poledne mu dali vodu
vděčně k víře vyskočilo
rozběhlo se za nadějí
čtyři hory přeskočilo
přebrodilo deset louží
potom spadlo do potoka
to proto že existuje
Proč jsou rovné cesty křivé?
Do potoka spadlo hříbě
Do dveří udeřil kámen
oblačného Metoděje
svlékl ornát s mokrých ramen
vstoupil do režného děje
rýmem cesty nespravíme
Kassandře se krátí sukně
nevěří že víra snese
vejce bouřné budoucnosti
v minulosti hledá noty
pro tympány kolohnátů...
Kde je hot a kde je ámen?
Do dveří udeřil kámen
Dokonce je ještě konec
za vysokú za širokú
leží rozehřátý asfalt
lesklý jako žlutá bota
křivý jako holá pravda
před dědečkem prababička
mezi námi rostou trnky
černočerné ostružiny
šedý hrnec na maliny
bílá cesta ke Chvojínku...
Otče můj slyšel jsi zvonec?
Dokonce je ještě KONEC
Epitaf
Mám ženu svou jedinou
Ženu mám
Ženu Větvičku která svede
Být chvíli suchá
Ženu Tekličku která
Nesvede být chvíli suchá
Ženu Hřibátko která svede říct
Že je doopravdy má
Ach Sestřičko kdybys věděla do
Čeho lezeš dobře že už sis oči
Vyplakala hlavně nezapomeň
Držet mě za ruku až půjdu do kytek
Nebo s sebou švihnu a znáš mou
potřebu kovbojské noblesy