Marian Palla (* 1953) právě vydává v nakladatelství Druhé město sbírku Smrad škvařeného fousu. Výtvarník, básník, pedagog, publicista a recesista Palla k tomu v knize píše:
"První knihu básní Kdyby byl krtek velkej jako prase napsal Palla proto, že se mu nechtělo číst cizí básně, které ho vůbec neuspokojovaly, jak tvrdil. Po čtvrtstoletí se situace opakuje, neboť Palla zjistil, že slova jednou napsaná se přestávají ke svému tvůrci chovat slušně a dělají si, co chtějí, a jelikož opět neměl co číst, rozhodl se pokus opakovat a napsal básnickou sbírku Smrad škvařeného fousu."
Knihu doprovázejí Pallovy ilustrace:
"Ilustrace nesouvisejí s textem zcela záměrně, vlastně to nejsou ani ilustrace, neboť nic neilustrují, vznikly ve tmě při zavřených očích a jen se snaží, aby hřbet knihy nebyl tak tenký, slova sama o sobě totiž neoplývají žádnou tloušťkou, teprve stránky papíru to zachraňují – dokonce i obyčejné „nic“ obsahující tři písmena potřebuje papír. Smrad škvařeného fousu vznikal buď na dvoře (léto), nebo u kamen (zima). Význam ročních dob je však v této básnické sbírce zanedbatelný, i když určitá klopýtavost textu psaného u kamen, zapříčiněná občasným přikládáním polen, jest nasnadě."
Foto: Marian Palla čte z knihy Smrad škvařeného fousu na křtu v brněnském Kabaretu Špaček, zdroj: www.druhemesto.cz
zvoní klekání
žebřiňák kodrcá
babička na mě čekávala s klackem
u dveří
večer
kocour se dívá
do zahrady
půjdeme spát
ze sklepa
víno vynesu
u kamen zahřeju
po jazyku poválím
okem pohladím
a pak se vožeru
uvidím ji
nebo to bude on
s kosou na rameni
zazvoní u dveří
raději bych ženskou s prsama
obraz
trval mi
chvilku
teď tu bude
ležet roky
a zase jsem čural na dvoře
pozoroval hvězdy
bože
i kdybys nebyl
tak je to hezký
strčil prst
do hlíny
a čekal
ani husa nepřelétla
k moři nejezdím
dělám to jako srnky
líznu si soli
a zalezu do křoví
lásko
až umřu
vykuř mi ho
ještě
pomalu
poslouchám
pomalou hudbu
zvedám ruku
a kynu želvě
pohůnkem v baroku
panna politá mlékem
seno
napůl tlející mrtvoly
a já v bílé rozhalence
svádím hraběnku
