Marian Palla: Strčil prst do hlíny

neděle 27. března 2022

Marian Palla (* 1953) právě vydává v nakladatelství Druhé město sbírku Smrad škvařeného fousu. Výtvarník, básník, pedagog, publicista a recesista Palla k tomu v knize píše: 


"První knihu básní Kdyby byl krtek velkej jako prase napsal Palla proto, že se mu nechtělo číst cizí básně, které ho vůbec neuspokojovaly, jak tvrdil. Po čtvrtstoletí se situace opakuje, neboť Palla zjistil, že slova jednou napsaná se přestávají ke svému tvůrci chovat slušně a dělají si, co chtějí, a jelikož opět neměl co číst, rozhodl se pokus opakovat a napsal básnickou sbírku Smrad škvařeného fousu."

Knihu doprovázejí Pallovy ilustrace:

"Ilustrace nesouvisejí s textem zcela záměrně, vlastně to nejsou ani ilustrace, neboť nic neilustrují, vznikly ve tmě při zavřených očích a jen se snaží, aby hřbet knihy nebyl tak tenký, slova sama o sobě totiž neoplývají žádnou tloušťkou, teprve stránky papíru to zachraňují – dokonce i obyčejné „nic“ obsahující tři písmena potřebuje papír. Smrad škvařeného fousu vznikal buď na dvoře (léto), nebo u kamen (zima). Význam ročních dob je však v této básnické sbírce zanedbatelný, i když určitá klopýtavost textu psaného u kamen, zapříčiněná občasným přikládáním polen, jest nasnadě."

Foto: Marian Palla čte z knihy Smrad škvařeného fousu na křtu v brněnském Kabaretu Špaček, zdroj: www.druhemesto.cz













zvoní klekání


žebřiňák kodrcá

babička na mě čekávala s klackem

u dveří






večer


kocour se dívá

do zahrady

půjdeme spát

























ze sklepa


víno vynesu

u kamen zahřeju

po jazyku poválím

okem pohladím

a pak se vožeru






uvidím ji


nebo to bude on

s kosou na rameni

zazvoní u dveří

raději bych ženskou s prsama






obraz


trval mi

chvilku

teď tu bude

ležet roky


























a zase jsem čural na dvoře


pozoroval hvězdy

bože

i kdybys nebyl

tak je to hezký






strčil prst


do hlíny

a čekal

ani husa nepřelétla

























k moři nejezdím


dělám to jako srnky

líznu si soli

a zalezu do křoví






lásko


až umřu

vykuř mi ho

ještě



























pomalu


poslouchám

pomalou hudbu

zvedám ruku

a kynu želvě






pohůnkem v baroku


panna politá mlékem

seno

napůl tlející mrtvoly

a já v bílé rozhalence

svádím hraběnku