Standa Černý (* 1984). Píše a fotí. Pracoval jako skladník, občasný fotograf a externí redaktor, produktový specialista v Audiotéce a prodejce. Vydal básnické sbírky Na vlastní kůži verše (2008) a Jsem v rozpacích (2015). Pohybuje se mezi Ostravou, Karvinou a Šternberkem. Ukázky jsou výběrem z jeho poslední sbírky Té nula, která obsahuje texty z let 2015 až 2020. Vyšla nákladem autora v roce 2021. O tištěnou verzi této knihy si můžete napsat do e-mailu autor@standacerny.cz.
Motto
Promiňte mi,
že to tak musím říct,
ale nalámat větu
do krátkých řádků
svede každý
skladník.
Úděl, smůla, pokora
Domněnky a konce.
Zima, špína, strach.
Tvé potřeby, vzorce:
pusť se! Konec snah.
Současnost je modální.
Dýchám, dýcháš:
dýchat? Ustrnulý, lokální.
Nasrat lidi. Pýcha.
Kde je Ota Peřina
Piksla s krátkým vzkazem
na útržku papíru
se u kastlu na faktury
objevila v šichtách,
bez kontextu, tak:
„Oťas věnec na hřbitov.“
Naděje je vše, co máme,
otřískaný krov.
Čau, chlape
Dělal s námi závozník
se záclonou prošedivělých kudrnatých
štětin nad potácivým zátylkem.
Jednou ráno se na šichtu přihnal bez kalhot
jen ve slipech. S každým jedním kolegou
se pozdravil slovy: „Čau, chlape,
kde se tady bereš?!“ Bydlel na zahradě
v mobilním domě a myslím, že byl šťastný.
Cvičení
V postfaktickém světě krátkých postů
s dosahem, který se dá koupit,
nemá pomalu vyrůstající poezie místo.
Představte si možnost stát u zrodu postpoetry,
činnosti po poezii. Zamyslete se, čím
by se měla vyznačovat, kdo by to řešil a proč.
Jistota
Určitě tam někde jsi, stačí,
když budu dostatečně dlouho
skrollovat prstem nebo pyjem.
Je psaní a spaní.
A pořád ještě vzdor.
Kde meškáš, má paní?
A dalším dnem kór.
PF 2020
I na kůrovcovou kalamitu
padá sníh. Do bahna po mechanizaci.
Na dokonalé dno. Taková
už je skutečnost. Lhostejno kdo.
Té nula
S tebou sebe
v svém.
Sem i tamta
z minula!
Ty teprve
v té nula.
Nicméně
nic víc.
