Kateřina Ocisková (* 1996) pochází z Karviné. Studovala bohemistiku na Ostravské univerzitě. V roce 2016 získala 2. místo v soutěži Literární cena Vladimíra Vokolka a v roce 2017 2. místo v soutěži Ortenova Kutná hora. Pod záštitou uměleckého spolku Harakiri Czurakami vystoupila se svými básněmi a zároveň s tehdejším hudebním uskupením na různých čteních v Ostravě, Olomouci, Brně a Praze. Momentálně žije a pracuje v Brně. (Připravil Filip Klega)
Zvuk a vize
Elektrická modrá
Na zdi
V televizi
Uvnitř
Oči
V odstínech
Možnosti modré
Kouř a
Blues
Venku
Fialky
Ve stínech
Moře v modřinách
Modrou
Maluji
Štětcem
Teslu
V plamenech
Hodina spánku
Hodina spánku
promluvila jsem
skrz tvá holá záda
obejmi mě, prosím
když houkají sanitky
a policejní auta
ráno
Budíček!
Nástup!
mlčení
až si někdy zapíchneš třísku
vytáhnu ti ji
Nechte ji být
Nechte ji být
je celá promoklá
nechte ji být
je celá
promoklá
celá
promoklá
je celá
je na kost
jen kost
Tinnitus
tvůj brzký příchod
netrval dlouho
ale vzal mi kousek smyslu
budeme se spolu spravedlivě dělit
o 7000 Hz
které vystačí přesně akorát
na tvůj
i na můj život
občas
v obavách
o budoucnost bez ticha
tě zaháním
do vysoké frekvence
televizního pískání
ať si aspoň na chvíli myslím
že jsi jeho součástí
a ne mojí
Odchod
Zvuk zvonů
kostelní zvony
moc dlouho zní
Smutek všech
tváří všech
Vědí kdo už není
Procesí černě
oděné černě
sune se ke kopci
Hudba odchodů
věčných odchodů
zaznívá po obci
Postel ze dřeva
pevného dřeva
pod chladem borovic
Krchov života
sladkého života
má o hrob víc
Sen nebožtíka
starého nebožtíka
klidně se mu sní
Květinu smuteční
dar smuteční
dáti mu se smí
Zvoník kostela
bílého kostela
kráčí už s Ní
za šumu borů
Zvuk zvonů
kostelů zvony
kdo na ně zvoní?
Všichni šli domů
Vím
vím, že
bez tebe
by mi bylo líp
ale já se nemám ráda
tak už mě nepros
a jdem dělat večeři