Veronika Svobodová: Milovat těsně vedle

neděle 24. října 2021

Veronika Svobodová (* 1984) publikuje svoje básně nejčastěji na facebookové stránce VeroNika Svobodová KRPI a v Divokém víně. Narodila se a po patnácti letech v Havířově od roku 2017 opět žije v Rýmařově. Pracuje jako pečovatelka v sociální službě, pečuje o seniory. "Občas někomu něco ilustruji, něco namaluji na plátno a občas něco vyfotím," říká o sobě.
















***


Někdy mě hryžeš

aspoň vím

že žiješ

stále vedle mě 


dýcháš

pícháš

srkáš 


polívku


Strkáš párek do rohlíku

do kterého si vyhrabal díru

a směješ se tomu jako debil


Někdy bych chtěla

abys nebyl


Takový debil






Do večerky na rohu


Rozbiji ti

ciferník

jak najdu CIT

v tvém seznamu na nákup

Chtěla jsem jen

KNEDLÍK

a v akci CIF

jo a VODU ...


/rohlíkem mě neopiješ/


ale kdyby byl MED


/namažeme si kolem huby/






***


Jsem tak sama

až jsem si nabídla tykání

V tom jak mluvím pořád o sobě

a zahrnuji se svými problémy

přišlo mi to vhodné

Teď nějak cítím se důvěrněji

že se ani nebojím utřít si slzy

a pohladit vlasy

...

až zhubnu

obejmu se






***


Kolikrát

nad tebou žasnu

že raději zhasnu

svou paměť

co chutná

jako kocovina

...

TVÁ

vina






***


Ty

Betonová zeď

Ostnatý drát

...

to všechno jsi teď

jako krutý ruský mráz

...

a já

...

mám jen letní šaty






Tahací


Táhneš mne

...

dolů


Jsem už tak utahaná


Tak mne pusť

...

a táhni






***


Venku panuje

ledová válka

mínus nekonečno

a pocitová teplota

že už mrtvá jsem

BEZ TEBE

nic nehřeje

Zem

je ledová krajina

Samota ji krájí na

malé kousky ticha

vítr v ní vzdychá

a řeže do tváří

vrže jak stáří

když se šourá

po podlaze

mžourá očima

a hltá fráze

prázdných duší

BEZ TEBE

už mrtvá jsem

a pocitová teplota

mínus nekonečno

Citová válka

v nás kraluje

Mráz

po nás maluje

kytky

a jiný obrazce

studený

a trapný

jak v zimě kraslice

a v létě topiči

těhotný

Kinder vejce

Jsem prodejce

kotrmelce

na váhu

BEZ TEBE

jsem v piči






***


Jiný stav

jiná dimenze

Chci se rozběhnout

a zašlápnout

všechny mravence

A myslet si

že sem to já


Jiný kraj

jiný mrav

Slzy na pokraj

z polopravd

A lži na váhu

bez vážení se

pomálu

Vymírá všechno

na vinylu tekno

nesmrtelný


Tik ťak

na tykání

Sex

bez pokání

Najít lásku

na začátku všech konců

Jako hledat jehlu

ke gramcu


/nenastupuj dvakrát do stejného vlaku/


/jízdní řád uvádí mě do rozpaků/


/každý svou kárku vinylů táhne sám/






***


Zapomněli jste na mě

Nepíšete ani nevoláte

abyste se pochlubili

jak se máte skvěle

a kde jste všude byli

a nenechali mě se nadechnout

Vlastně je dobře

že nevoláte

Mohlo by vás nasrat

že vám ten telefon neberu

když máte zrovna plnou pusu sebe

Jsem doma

a houpu se

na šňůře od žehličky na vlasy

Čerpám tiché přesčasy

A proč asi?

Se poserte






***


Kolik kabátu máš ve skříni

tolikrát jsi rozpolcen

Oplocen svým strachem

Hoď cihlou z okna


/nebo do okna/


jestliže se cítíš bez viny

Jestliže stačíš si s dechem

Baloňák

už prosím vyhoď

ňák už ho nechci vidět

sám se musí stydět

A vyhni se

kontejneru pro Adru

Mrtvá duše už nedělá parádu


Kolik kabátu máš ve skříni

tolik lží žiješ

Vyhoď zlomená ramínka

než se z nich zbliješ

A venku prší sněží

V hlavě ti běží

všechno možný

Stěží se ti dýchá

vlastní optika

v růžovém oparu

na slunci bledne

Je půl jedné






Mravenčí depresivní nebalada


Mám sklon

milovat těsně vedle

Koukám kde je nějaká jedle

vhodná na můj skon

Mám tendenci

problémy řešit v kredenci

Neustále něco žrát

Toužím jako smutní mravenci

aby na mě někdo šláp


Ano

Jsem smutný mravenec

těším se na konec

svého smutného žití


Chtěla bych být cokoliv

Chtěla bych být kdokoliv


Jen ne chlup

v mé vlastní řiti






***


V listopadu

svým tempem pomalu

si plula

ryba domácím akváriem

Z bodu A do bodu B

A pak se nehnula

čučela jak my si tu žijem

Z bodu A do bodu B

chodíme bytem

až dojdeme k oknu

čučíme dolů

a nic se nám nechce

Ani dýchat nejde lehce

Všechno je tak náročný

Připadáme si zbytečný

A tak tam stojíme

koukáme na špinavé okenní tabule

něco jíme a pijeme kafe

Venku je na nule a asi bude pršet

A pouštíme si starou desku

co už dlouho jsme chtěli slyšet

A čekáme až někdo zavolá

nebo napíše esemesku


A pozve nás na bazén

tam budeme jak kreténi

plavat z bodu A do bodu B

Ale nebudeme

protože nikam nepůjdeme

Řekneme

že nemáme čas

Ale moc práce

Pak z legrace

vyskočíme z okna dolů


/ale prvně se ujistíme, že dole nikdo nejde/






***


Nevyždímané prádlo

pračka hlásí poruchu

lidi řvou jako stádo

zas trochu rozruchu


Stéká sníh do okapu

já vůbec nic nechápu

Z okna hledím na ulici

na lidi své psi venčící


Hromada sněhu

je menší a menší

Má láska k tobě

tenčí a tenčí


Couráš se domů

poschodím

Pojď dál

rozejdem se

a já to rozchodím






***


Vytrhám si knír

večer jdu do kina Mír


Oholím si raději i kundu

možná tam potkám Tondu






***


Tři sta

šedesát

pět

odstínu

zasranýho rána

Tíhnu

jako prach

k polici

po mrtvici

Sebevrah

s citovou opicí

Tři sta

šedesát

pět

zpocených pyžam

plus ponožky

když je zima kolem ledna

Vrať se

mezi má stehna






***


Nemysli na mě

srdce mám na dně

krabice od banánu

A k ránu

v ní hledám

co zpátky už nedám

Tisíce vzpomínek

Tisíce doteků

Šourám se pokojem

zpátky pod deku

Zhasnout oči a zkusit spát

neumím ještě srdce zpátky si dát

Ty pod oknem stojíš

a chceš mě milovat

Já jak prošlapaný běhoun

chtěla bych raději se srolovat

a u kontejneru v dešti nocovat

nechat se ochcat čoklem

co utrhl se z řetězu

A nebo zkoušet jestli někomu a někam

se třeba ještě nevlezu

Do zahrádky nebo na verandu

dělat ještě parádu

dělat ještě rohož

na boty podělaný od bláta

na boty podělaný od psího hovna

Nedělám si srandu

Na konci mého bytu

je knihovna

s krabicí od banánu

kde zas k ránu

budu hledat tvoje jméno

vypáleno

v mém srdci

který je jenom tvoje


Nemůže nikdo jiný čekat venku

Nemůže nikdo jiný sahat po zvonku

Nemůže nikdo jiný chtít to co ty

Nemůže nikdo jiný myslet si na mě

když jsem srolovaná na dně

tvého šatníku

kde ramínka nemají žádný smysl






***


Nenávidím se

že někdy vadnu

kymácím se

z parapetu spadnu ...

Jako vysypaný květináč

každé ráno znovu zasadím se

poděkuji slovy NENÍ ZAČ

Občas se i pohladím

když si zrovna nevadím ...

Na Nový rok

často zvracím ještě Vánoce

Do tvrdých kapesníků

smrkám zahleněný emoce

v pyžamu

Merry Christmas

Bo Veselé Vánoce nekoupíš

Život má vypínač

když budu chtít

vypnu se

Napnu se

někde na větvi

... třeba

Smrt není věda






***


Povadlé ráno

prochází se bytem

K čemu s citem milovat?

Žaluzie na půl žerdi

nedbalá elegance

do tance se daly

květináče

když popadaly

průvanem


Otázka zní

jestli spolu zůstanem

když přivedeš mě do jináče


Někdy bych chtěla prošukat noc

a ve dvě ráno smažit bramboráky

se zelím

s uzeným

a s pivem


Otázka zní

jestli na to myslíš taky


Shnijem

nejspíš nudou

A obrostem ochlupením


Otázka zní

Když zhubnu

jestli tím něco změním


Někdy bych chtěla vyzvracet

každou otázku

do krabice se sbírkou

pivních podtácků






***


Čekám na autobusové zastávce

Která stále mění dopravce

Nikdo tu nechce jezdit

Nikdo tu nechce ani zastavit

Nikdo tu nechce nic opravit


Čekám na autobus

co už nepřijede 

zdá se


Je to hnus

a já musím do práce


co je odtud strašně daleko

všechno je odtud 

strašně daleko


jen ty


seš ještě dál






***


Škoda

že jsem vyhodila ten starý koberec

Jak jsi po něm šlapal v ložnici

Byla jsem si s ním tak blízká

stejně pošlapána

Chtěla bych si na něj lehnout

hladit jeho umělé vlasy

A očichávat zbytky tebe

Pak ležet na zádech

udusit pachovou stopu

Koukat se do stropu

který všechno viděl a slyšel

Někdy jsem cítila

jakoby byl ke mně níž

a obejmul mě






***


Chybíš mi

Mezi tím

co se lepí mouchy

na mucholapku

A v cukřence

došel cukr

A sousedce pošel pes

A ona dostala ťafku

od svého muže

kvůli rtěnce

A na mucholapce

už není místo

Já mám jisto

Chybíš mi

Tak moc

že mi srdce puká

a tělo s tebou šuká

v myšlence






***


Hodiny počítám


A MINUTA JE JAKO


tisíc temp neplavce

kraulem

v protiproudu


A NA SOBĚ SAKO


ještě k tomu


to nevymyslíš


tak moc mi chybíš


TAK MOC MI CHYBÍŠ






***


Malé dítě pláče

když nemůže spát

Velké ruce ho vezmou do náruče

a konejší

a dostane pusu

a pohupují ho do stran


A co mám dělat já?


Vstanu z postele

vezmu si tabletku

napustím si vodu

z vodovodní baterie na zapití

zajdu se na záchod vyčůrat

do koupelny umýt ruce

Všude rozžínám a zhasínám

Podívám se z okna

Přikreju děti v posteli až k bradě

Natřepu si polštář a lehnu


3x to zopakuji

A pak ti napíšu esemesku


že nemůžu usnout

že na tebe myslím

že mi chybíš

že je mi smutno

že potřebuji tvoje ruce


Chce se mi zase čůrat


3x to zopakuji

Jen tobě jsem napsala jenom jednou






***


Mělo by víc pršet

tráva se tráví suchem

Ve Tvaru vyšla báseň


proletěla druhým uchem

ven

bez spodního prádla

jen naostro


Jaro

ty sadisto

polib mi ...






***


Černobílá televize

první a druhý program

Telefonní budka na sídlišti

Jarmilky a modrý kalhotky

oběd za oranžovou stravenku

Celý den po venku


... tě hledám


Honzo, kolik je hodin?

Pět slepičích


CUKR - KÁVA – LIMONÁDA


Má mě ráda

Nemá mě ráda


Celý den po venku

... tě hledám


Ze srdce

Z lásky

Z plic


HODNĚ - MÁLO - NIC






ojchA


Na konci vášně

zbylo jen


- ach jo -


tiché jako

Tiché úterý

v čajovně Kratochvíle

v Olomouci

Jak nemilé

že naše vzpomínky

jak drobné kamínky

zametač

ve vestě Za čisté město

ráno rozmete

a pak sám sebe namete

A tři promile

má v poledne v sobě


- ach jo -


Nechci už psát o nás básně

Nechci na tebe myslet

Nechci tě vidět na každém rohu

Nechci znát tvé telefonní číslo zpaměti


- ach jo -


Pak vedu věčný dialog

sama se sebou

Sama se sebou se hádám


/až mi zaskočil nok/


Můžu dopsat svou poslední báseň?


Nech svou poslední báseň básní

a táhni!






***


Koukám z okna

Koukám do novin

Co je kde nového

a čekám na svého starého


Nikde nic

všude je to stejný


Děsně tajný

kde byl


Debil