Veronika Svobodová (* 1984) publikuje svoje básně nejčastěji na facebookové stránce VeroNika Svobodová KRPI a v Divokém víně. Narodila se a po patnácti letech v Havířově od roku 2017 opět žije v Rýmařově. Pracuje jako pečovatelka v sociální službě, pečuje o seniory. "Občas někomu něco ilustruji, něco namaluji na plátno a občas něco vyfotím," říká o sobě.
***
Někdy mě hryžeš
aspoň vím
že žiješ
stále vedle mě
dýcháš
pícháš
srkáš
polívku
Strkáš párek do rohlíku
do kterého si vyhrabal díru
a směješ se tomu jako debil
Někdy bych chtěla
abys nebyl
Takový debil
Do večerky na rohu
Rozbiji ti
ciferník
jak najdu CIT
v tvém seznamu na nákup
Chtěla jsem jen
KNEDLÍK
a v akci CIF
jo a VODU ...
/rohlíkem mě neopiješ/
ale kdyby byl MED
/namažeme si kolem huby/
***
Jsem tak sama
až jsem si nabídla tykání
V tom jak mluvím pořád o sobě
a zahrnuji se svými problémy
přišlo mi to vhodné
Teď nějak cítím se důvěrněji
že se ani nebojím utřít si slzy
a pohladit vlasy
...
až zhubnu
obejmu se
***
Kolikrát
nad tebou žasnu
že raději zhasnu
svou paměť
co chutná
jako kocovina
...
MÁ
TVÁ
vina
***
Ty
Betonová zeď
Ostnatý drát
...
to všechno jsi teď
jako krutý ruský mráz
...
a já
...
mám jen letní šaty
Tahací
Táhneš mne
...
dolů
Jsem už tak utahaná
Tak mne pusť
...
a táhni
***
Venku panuje
ledová válka
mínus nekonečno
a pocitová teplota
že už mrtvá jsem
BEZ TEBE
nic nehřeje
Zem
je ledová krajina
Samota ji krájí na
malé kousky ticha
vítr v ní vzdychá
a řeže do tváří
vrže jak stáří
když se šourá
po podlaze
mžourá očima
a hltá fráze
prázdných duší
BEZ TEBE
už mrtvá jsem
a pocitová teplota
mínus nekonečno
Citová válka
v nás kraluje
Mráz
po nás maluje
kytky
a jiný obrazce
studený
a trapný
jak v zimě kraslice
a v létě topiči
těhotný
Kinder vejce
Jsem prodejce
kotrmelce
na váhu
BEZ TEBE
jsem v piči
***
Jiný stav
jiná dimenze
Chci se rozběhnout
a zašlápnout
všechny mravence
A myslet si
že sem to já
Jiný kraj
jiný mrav
Slzy na pokraj
z polopravd
A lži na váhu
bez vážení se
pomálu
Vymírá všechno
na vinylu tekno
nesmrtelný
Tik ťak
na tykání
Sex
bez pokání
Najít lásku
na začátku všech konců
Jako hledat jehlu
ke gramcu
/nenastupuj dvakrát do stejného vlaku/
/jízdní řád uvádí mě do rozpaků/
/každý svou kárku vinylů táhne sám/
***
Zapomněli jste na mě
Nepíšete ani nevoláte
abyste se pochlubili
jak se máte skvěle
a kde jste všude byli
a nenechali mě se nadechnout
Vlastně je dobře
že nevoláte
Mohlo by vás nasrat
že vám ten telefon neberu
když máte zrovna plnou pusu sebe
Jsem doma
a houpu se
na šňůře od žehličky na vlasy
Čerpám tiché přesčasy
A proč asi?
Se poserte
***
Kolik kabátu máš ve skříni
tolikrát jsi rozpolcen
Oplocen svým strachem
Hoď cihlou z okna
/nebo do okna/
jestliže se cítíš bez viny
Jestliže stačíš si s dechem
Baloňák
už prosím vyhoď
ňák už ho nechci vidět
sám se musí stydět
A vyhni se
kontejneru pro Adru
Mrtvá duše už nedělá parádu
Kolik kabátu máš ve skříni
tolik lží žiješ
Vyhoď zlomená ramínka
než se z nich zbliješ
A venku prší sněží
V hlavě ti běží
všechno možný
Stěží se ti dýchá
vlastní optika
v růžovém oparu
na slunci bledne
Je půl jedné
Mravenčí depresivní nebalada
Mám sklon
milovat těsně vedle
Koukám kde je nějaká jedle
vhodná na můj skon
Mám tendenci
problémy řešit v kredenci
Neustále něco žrát
Toužím jako smutní mravenci
aby na mě někdo šláp
Ano
Jsem smutný mravenec
těším se na konec
svého smutného žití
Chtěla bych být cokoliv
Chtěla bych být kdokoliv
Jen ne chlup
v mé vlastní řiti
***
V listopadu
svým tempem pomalu
si plula
ryba domácím akváriem
Z bodu A do bodu B
A pak se nehnula
čučela jak my si tu žijem
Z bodu A do bodu B
chodíme bytem
až dojdeme k oknu
čučíme dolů
a nic se nám nechce
Ani dýchat nejde lehce
Všechno je tak náročný
Připadáme si zbytečný
A tak tam stojíme
koukáme na špinavé okenní tabule
něco jíme a pijeme kafe
Venku je na nule a asi bude pršet
A pouštíme si starou desku
co už dlouho jsme chtěli slyšet
A čekáme až někdo zavolá
nebo napíše esemesku
A pozve nás na bazén
tam budeme jak kreténi
plavat z bodu A do bodu B
Ale nebudeme
protože nikam nepůjdeme
Řekneme
že nemáme čas
Ale moc práce
Pak z legrace
vyskočíme z okna dolů
/ale prvně se ujistíme, že dole nikdo nejde/
***
Nevyždímané prádlo
pračka hlásí poruchu
lidi řvou jako stádo
zas trochu rozruchu
Stéká sníh do okapu
já vůbec nic nechápu
Z okna hledím na ulici
na lidi své psi venčící
Hromada sněhu
je menší a menší
Má láska k tobě
tenčí a tenčí
Couráš se domů
poschodím
Pojď dál
rozejdem se
a já to rozchodím
***
Vytrhám si knír
večer jdu do kina Mír
Oholím si raději i kundu
možná tam potkám Tondu
***
Tři sta
šedesát
pět
odstínu
zasranýho rána
Tíhnu
jako prach
k polici
po mrtvici
Sebevrah
s citovou opicí
Tři sta
šedesát
pět
zpocených pyžam
plus ponožky
když je zima kolem ledna
Vrať se
mezi má stehna
***
Nemysli na mě
srdce mám na dně
krabice od banánu
A k ránu
v ní hledám
co zpátky už nedám
Tisíce vzpomínek
Tisíce doteků
Šourám se pokojem
zpátky pod deku
Zhasnout oči a zkusit spát
neumím ještě srdce zpátky si dát
Ty pod oknem stojíš
a chceš mě milovat
Já jak prošlapaný běhoun
chtěla bych raději se srolovat
a u kontejneru v dešti nocovat
nechat se ochcat čoklem
co utrhl se z řetězu
A nebo zkoušet jestli někomu a někam
se třeba ještě nevlezu
Do zahrádky nebo na verandu
dělat ještě parádu
dělat ještě rohož
na boty podělaný od bláta
na boty podělaný od psího hovna
Nedělám si srandu
Na konci mého bytu
je knihovna
s krabicí od banánu
kde zas k ránu
budu hledat tvoje jméno
vypáleno
v mém srdci
který je jenom tvoje
Nemůže nikdo jiný čekat venku
Nemůže nikdo jiný sahat po zvonku
Nemůže nikdo jiný chtít to co ty
Nemůže nikdo jiný myslet si na mě
když jsem srolovaná na dně
tvého šatníku
kde ramínka nemají žádný smysl
***
Nenávidím se
že někdy vadnu
kymácím se
z parapetu spadnu ...
Jako vysypaný květináč
každé ráno znovu zasadím se
poděkuji slovy NENÍ ZAČ
Občas se i pohladím
když si zrovna nevadím ...
Na Nový rok
často zvracím ještě Vánoce
Do tvrdých kapesníků
smrkám zahleněný emoce
v pyžamu
Merry Christmas
Bo Veselé Vánoce nekoupíš
Život má vypínač
když budu chtít
vypnu se
Napnu se
někde na větvi
... třeba
Smrt není věda
***
Povadlé ráno
prochází se bytem
K čemu s citem milovat?
Žaluzie na půl žerdi
nedbalá elegance
do tance se daly
květináče
když popadaly
průvanem
Otázka zní
jestli spolu zůstanem
když přivedeš mě do jináče
Někdy bych chtěla prošukat noc
a ve dvě ráno smažit bramboráky
se zelím
s uzeným
a s pivem
Otázka zní
jestli na to myslíš taky
Shnijem
nejspíš nudou
A obrostem ochlupením
Otázka zní
Když zhubnu
jestli tím něco změním
Někdy bych chtěla vyzvracet
každou otázku
do krabice se sbírkou
pivních podtácků
***
Čekám na autobusové zastávce
Která stále mění dopravce
Nikdo tu nechce jezdit
Nikdo tu nechce ani zastavit
Nikdo tu nechce nic opravit
Čekám na autobus
co už nepřijede
zdá se
Je to hnus
a já musím do práce
co je odtud strašně daleko
všechno je odtud
strašně daleko
jen ty
seš ještě dál
***
Škoda
že jsem vyhodila ten starý koberec
Jak jsi po něm šlapal v ložnici
Byla jsem si s ním tak blízká
stejně pošlapána
Chtěla bych si na něj lehnout
hladit jeho umělé vlasy
A očichávat zbytky tebe
Pak ležet na zádech
udusit pachovou stopu
Koukat se do stropu
který všechno viděl a slyšel
Někdy jsem cítila
jakoby byl ke mně níž
a obejmul mě
***
Chybíš mi
Mezi tím
co se lepí mouchy
na mucholapku
A v cukřence
došel cukr
A sousedce pošel pes
A ona dostala ťafku
od svého muže
kvůli rtěnce
A na mucholapce
už není místo
Já mám jisto
Chybíš mi
Tak moc
že mi srdce puká
a tělo s tebou šuká
v myšlence
***
Hodiny počítám
A MINUTA JE JAKO
tisíc temp neplavce
kraulem
v protiproudu
A NA SOBĚ SAKO
ještě k tomu
to nevymyslíš
tak moc mi chybíš
TAK MOC MI CHYBÍŠ
***
Malé dítě pláče
když nemůže spát
Velké ruce ho vezmou do náruče
a konejší
a dostane pusu
a pohupují ho do stran
A co mám dělat já?
Vstanu z postele
vezmu si tabletku
napustím si vodu
z vodovodní baterie na zapití
zajdu se na záchod vyčůrat
do koupelny umýt ruce
Všude rozžínám a zhasínám
Podívám se z okna
Přikreju děti v posteli až k bradě
Natřepu si polštář a lehnu
3x to zopakuji
A pak ti napíšu esemesku
že nemůžu usnout
že na tebe myslím
že mi chybíš
že je mi smutno
že potřebuji tvoje ruce
Chce se mi zase čůrat
3x to zopakuji
Jen tobě jsem napsala jenom jednou
***
Mělo by víc pršet
tráva se tráví suchem
Ve Tvaru vyšla báseň
proletěla druhým uchem
ven
bez spodního prádla
jen naostro
Jaro
ty sadisto
polib mi ...
***
Černobílá televize
první a druhý program
Telefonní budka na sídlišti
Jarmilky a modrý kalhotky
oběd za oranžovou stravenku
Celý den po venku
... tě hledám
Honzo, kolik je hodin?
Pět slepičích
CUKR - KÁVA – LIMONÁDA
Má mě ráda
Nemá mě ráda
Celý den po venku
... tě hledám
Ze srdce
Z lásky
Z plic
HODNĚ - MÁLO - NIC
ojchA
Na konci vášně
zbylo jen
- ach jo -
tiché jako
Tiché úterý
v čajovně Kratochvíle
v Olomouci
Jak nemilé
že naše vzpomínky
jak drobné kamínky
zametač
ve vestě Za čisté město
ráno rozmete
a pak sám sebe namete
A tři promile
má v poledne v sobě
- ach jo -
Nechci už psát o nás básně
Nechci na tebe myslet
Nechci tě vidět na každém rohu
Nechci znát tvé telefonní číslo zpaměti
- ach jo -
Pak vedu věčný dialog
sama se sebou
Sama se sebou se hádám
/až mi zaskočil nok/
Můžu dopsat svou poslední báseň?
Nech svou poslední báseň básní
a táhni!
***
Koukám z okna
Koukám do novin
Co je kde nového
a čekám na svého starého
Nikde nic
všude je to stejný
Děsně tajný
kde byl
Debil