Ondřej L. Hrabal (* 1995). Básník (sbírka Nezkoušej se usmát). Hudebník (frontman a textař skupiny Bartleby). Slamer (mistr ČR za rok 2018). Organizátor kulturních akcí (Inverze a Letní filmová škola v Uherském Hradišti). Nakladatel (Nugis Finem Publishing). Absolvent Filozofické fakulty Univerzity palackého v Olomouci. Spolu se svým slamovým kolegou Dr. Filipitchem vystoupil 16. listopadu 2019 na Letenské pláni na největší demonstraci od Sametové revoluce. Uvedené básně jsou z jeho druhé básnické sbírky Racci, která vyšla v JT's nakladatelství.
(Foto: Lukáš "Kosák" Velecký – Fotografie)
ani trošku
někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
vyhradit si čas
na vypití kávy
četla papírové noviny a
jakoby se ——— nic ——— nedělo
někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
to jsou mí nejoblíbenější
něco pobublává v hrnci
nic se nemusí plnit
stačí díky
některé lidi
nejde mít
ani trošku
—
nebo ztratit
jenom zpola
hladina
nestojíme
nad tím
musíme se nepřehlížet
ve vaničce — s betonem
kdo by lovil ryby
když je muška
nikdy jsem neviděl
topícího se člověka
ale když jsi včera přišla z práce
chtělo se mi nad nás nakreslit hladinu
dobrou / dobrou
hádkami v posteli
už dlouho — dlouho ——
získáváme
jenom únavu
počmárané kusy lepidel
musíš se trošku otočit
ti červi
jsou lístky čaje
že jo
prosím
sledovat doutnající bojiště
skrz kaleidoskop
pohled dalekohledem by byl ostřejší
ale my už nemůžeme být pořezanější
podívej se na mě
nepřehlížej mě
vypravěči příběhů
nadzvedni kámen
zkus nezešílet
když had zasyčí že
metafora je užitečná lež
stejně jako např. ona
tak jsme na sebe zírali
jak týrané ženy
když mlátí své děti
voda
kdysi po něm chtěli autogramy
po kom
kdo to byl
vhs zacvakala
kdo sleduje závěrečné titulky
on teda rozhodně ne
převázal si šňůrku na teplácích
poslední kus párku
párečku
ideálním zbytkem chleba
vytřel z talíře hořčici i vodu
dorazil lahváče ale
prášky zapil minerálkou
jak taťka
—
vypnul televizi
zmizel
slovácko 2k4
nalíčila se
když měla obědvat
u jídelního stolu
na jhu
nesla dřevěná vědra
s vodou ze studni
po —— kolikáté —— už
tetičko
po obědě pošlu kluky pro mléko
když jí zabíjeli krávu
krmila slepice
když děti dřeply
pes přestal štěkat
—
povídaly že
česala vlasy mrtvému milenci že
obětovala všechno záchraně kaple
mrtvé církve
povídaly
že —
u soutoku řek
pádla škrábala o dno
bylo by snazší vystoupit
vést loď
taky už byli přesezení
praskliny v trupu
podle mapy tam
měli dávno být
rákosy rezignovaně usychaly
nebezpeční nepřátelé
všichni mají hlavy na kůlech
nebo už nejsou nebezpeční
proletěl kolem nich racek
nic to neznamenalo
a i kdyby
u soutoku řek
bývalo popraviště
poznali to
protože když tudy proplouvali
měli už jen chuť
odložit si hlavy
do proudu
