Umělecké sdružení Vítrholc sdružuje už přes čtvrt století pevně, úzce i příležitostně literáty, výtvarníky a hudebníky. Někteří se mění, jiní zůstávají. Tito se sešli zde v Nedělní chvilce poezieCZ v době, která setkávání nepřeje. Navzdory hranicím států, okresů, vzdálenostem a zdím.
(Foto: Vítrholc upravuje světlo při přípravě zkušebny na soustředění v Oudoleni, červenec 2020, autor Karel Škrabal)
Mirka Ábelová
Covid drinking
V skutočnosti sa to až tak veľmi nezmenilo
Zvykli sme sa vyhovárať, že “niekedy budúci týždeň by sme mohli skociť na drink”
Dnes sa vyhovárame
že naň skočíme, keď sa to všetko skončí
Mirka Ábelová
Izolácia
Domov ako väzenie
Namiesto mreží
sieťky proti komárom
Mirka Ábelová
Keby sa jej niekto spýtal
Odpovedala by s ľahkosťou:
“Zvládam to dobre, ďakujem za opýtanie, dni si krátim trhaním kartónov
Na malé drobné štvorčeky
Rozdeľujem kontinenty na štáty
Štáty na mestá
Mestá na obce
Atak (ďalej)...
Za tie mesiace som sa zlepšila
Práca je presná
dokonalá
Vďaka internetovému predaju
Mám stále čo robiť”
Stále má možnosť zlepšovať sa
V dome je ticho
V tichu
Zvuk párajúceho sa kartóna
Vo zvuku
Rozozvučiť sklíčka na lustri
Súcit v ľudstve
Čo na to Zem - radšej needieť
Veď recykluje
Lenže
Sa nikto nepýta
Už dlho
Na nič
Mirka Ábelová
V snoch vidíš defilé
Rtg snímkov
napadnutých pľúc
Budíš sa spotená
Úzkostne strkáš prst pod pazuchu
Po týždni
bez sprchy
antigénový test
čuchom
Mirka Ábelová
Doma máme kyslíkový prístroj
Keď sa deti dohrajú
cez videohovor
so spolužiakmi zo škôlky
hráme sa na lekárov
Spálňa je nemocnica
Rozhodujeme
koho pripojíme a koho necháme umrieť
Mirka Ábelová
Pandémia priniesla nové spôsoby páchania samovrážd
Veľkí machri
Si v obchode plnom ľudí strhli masku
A s výkrikom Tak poď, ja sa nebojím! sa vrhli narážať do zákazníkov pri pokladniach
Potom sa zavreli doma a v tichu
s vypnutým Facebookom
čakali
kým im to obrastie pľúca
Tí skutoční frajeri
sa však len tak “hore bez”
vybrali na protivládny míting
proti obmedzovaniu slobody rúškom
A miesto v nemocnici prepustili iným
Krista Kašpar
Západ slunce na riviéře
Libor Poznámka Pospíšil
***
Sáhnout si na život
držet jej v hrsti
proti srsti prsty
jemně mu hladit hřbet
Libor Poznámka Pospíšil
Milion mýlek pro demokracii
na Žitném ostrově
ti pšenka nepokvete
Libor Poznámka Pospíšil
Přijde čas
v moderním outfitu
čas jde s dobou
přítomnost má reálný základ
přitom však nejistě přešlapuje na místě
pochybná minulost přítomnosti
ze smetiště dějin dívá se do budoucnosti s nadějí
přítomnost rovněž sází na budoucnost
budoucnost je přítomnosti v patách
přítomnost má nepřítomný výraz
budoucnost přítomnosti je v minulosti
budoucnost minulosti je ve hvězdách
budoucnost čerpá ze své kruté minulosti
ta nastavuje budoucnosti nemilosrdné zrcadlo
minulost žije přítomností
přítomnost žije z ruky do huby
No future!
děj je pod vlivem
každou chvíli umírá čas
expanzivní vesmír
hegemon s rozepnutým poklopcem
vyčkává
nespěchá nikam
ve finále umře naděje
nesvítí někde zbytečně
jiskřička naděje?
při odchodu zhasíná poslední
s odstupem času všechno se zdá
Libor Poznámka Pospíšil
… … /… … /… …
podpalubí utopené v krvi
temnou sraženinou
ucpané pumpy
koule zmítaná
bezvládná na boku
leže poledník
vzpřímená rovnoběžka
biči Boží, smiluj se nad námi
bujarost s vychýleným kurzem
na cestě ke dnu
všichni přes palubu!
Ty-ty-ty-já-já-já-ty-ty-ty
Ty-ty-ty-já-já-já-ty-ty-ty
Libor Poznámka Pospíšil
***
Je neděle
Po mši
Se synem modlím se
Na hrobě mýho taty
V duchu říkám si
Jsem otec i syn
Jen ne Duch svatý
Zatím...
Eliška Hondlová
Citové bivakování
voláš mi z kapsy jen to nejnutnější
o zásobu hlasu akorát na přežití
zatímco v popelníku kolébám pár tvých slov
na která si zítra nevzpomeneš
zdá se, že srdce není býložravec
že za skřípotem zubů citově bivakujeme
zase v pošmournu až gořalečnu
den za dnem
čím dál víc
cítím v ústech pachuť mýtiny
Eliška Hondlová
***
slyšíš?
nezbylo dost ticha na odpověď
jen pach zaschlé krve po zabíjačce
hrnce vydrhnem jakoby zdviženými prsty
a přísaháme repasovat všechny ty trhliny v homeostázi
ale daří se nám jen znovu zatřít oprýskanou branku od zahrady
Eliška Hondlová
Ukolébavka
všichni jsou v kundě
a jak jsou tencí!
napnuti ve stěnách zadupaných ohňů
na týlech hladí břit – kunda je gilotina
lullyby labia poslední
tma voní mazlavě a trochu po bolehlavu
světlo na konci tunelu nikoho nedojímá
lullyby labia, zpívá ta jeskyně,
zatímco jazyky v protisměru
pohání hrnčířský kruh beznohých bohů
Krista Kašpar
Svatostánky: poutní místa v Brně
Karel Škrabal
Alkodystopie
(baru, jehož jméno se nesmí vyslovit)
Zamčený bar
Rolety zatažený
Hosté ožralí
Všechno zakázaný
Venku leje
Uvnitř se lije
Všude epidemie
Žánr: Alkodystopie
Karel Škrabal
Revoluce okresního formátu
Zapálíme popelnice
Zameteme stodoly
Nabrousíme kytary
Přesolíme vývar
Otevřeme kurníky a králíkárny
Vyoráme starý lásky
Dodáme si odvahy
Překonáme hranice okresu
Karel Škrabal
Clubhouse
Z každé píčoviny
je dneska fenomén
Lhář je konspirátor
Namyšlenej pičus influencer
Nahranej rozhovor podcast
A žvanění jako tohle Clubhouse
Technologie stárnou rychleji než my
Společnost se překotně mění
Ale šoféři pořád troubí jako šílenci
když to chvilku nejede
Karel Škrabal
Za lesem
Sedíme a pijeme pivo
meleme o ženských a o životě
Nesmí se to
Hospody musí být zavřený
My víme kam jít
Je to přes les
V lokále je prázdno
Všichni jsou dneska
na bečce u Ladina
Na druhé straně vesnice
To před týdnem
to ste měli vidět
Fandův tata měl pohřeb
Hospoda praskala ve švech
Karel Škrabal
***
Zalít čaj
Vyvenčit psa
Schovat si záložku
z přečtené knihy
Pozorovat řeku
Oblíbit si ten chlad
Nenechat si vnutit
cizí agendu
Karel Škrabal
Lockdown
Prázdné atraktivní turistické lokality
Policejní hlídky kontrolující zda nejde o výletníky
Návštěva výstavy v uzavřené galerii
Plné nemocnice
Nakládání pacientů do sanitek a vrtulníku
Čísla
Čísla mrtvých
Dálkový ovladač
Ticho
Lockdown
Psosuárium Lenky Klodové
Pod značkou “Chien terrible” nakreslila sochařka a performerka Lenka Klodová hřiště pro Strašného psa, pro psa, který dostal kvůli nelidské pandemii zaracha kvůli tomu, že má ještě svého páníčka, psa, který nesmí jezdit na výlety a při venčení otráveně čichá k zažloutlým důlkům své včerejší moči. Bojí se, že červenobílé pásky opentlí i psí hřiště a tajně sní o své vlastní psí kostnici s průlezkami.
Dalibor Maňas
Zkamenět jako socha
Prosím vás, když se někdo v lockdownu ve veřejném prostoru, v obchodě, na zastávce, kdekoliv, kde není sám, zastaví, nezkameněl. Nikdo ho nevypnul.
Je jen ohleduplný a čeká, až bude také někdo k němu. Zpomalte. Zklidněte se. Začněte vnímat ostatní kolem sebe. Jejich pohyby můžete přečíst.
Sochaři tvrdí, že žádná dobrá socha není nehybná, ale skrývá pohyb, dynamiku. “Nese myšlenku,” říká Martin Péč z Matek a otců. “Musí mít myšlenku.” I na tu myšlenku i na ten pohyb myslíváme, když nás někdo někde předběhne, když nám šlápne do bubliny.
Jednou jsem byl za sochu v legendární pivnici Na Bláhovce v Brně. Žádný pivní štamgast nejsem, občas kolem na jedno na stojáka, častěji pak s klukama z fotbalu. Ale i to už je dávno. V mezičase sem tam, takže klasicky po brněnsku “cizí člověk”, který pár lidí v lokále zná.
Stál jsem bez hnutí rovnou před číšníkem, co točil, naproti němu přes pult. Snažil jsem se mu zahledět do očí, zastavit ho a říct si o pivo, na které jsem tam už třeba dvě minuty čekal. Nic. V hospodě kravál, na můj hlas nereagoval. Tak jsem zkameněl a čekal. Jenže on pokaždé, když by zavadil o postavu rovnou před svou pípou, sklopil oči a podíval se dolů na sklenice, pak na opačné straně prohodil pár slov se štamgastem a jasně, že se ho zeptal, zda chce ještě jedno.
Já nic. Já socha.
To samé má řada lidí s těmi odstupy. Dávají přednost, kde jen mohou, ale furt vlastně zavazí. “Když se důchodce na ulici na chvíli zastaví, aby se nadechl a zakroutil hlavou nad stavem věcí, nehoda stane... ”
Slušnost a důstojnost je v časech tak zlých na obtíž. Sochy se totiž obdivují jen v galerii, nebo na vycházce, ve městě někdy i některým lidem vadí.
Sochy nemyslí na sebe, ale na své okolí, teprve tehdy začne ladit s okolím – a tím i zvládat i různé krizové situace.
Socha se nikdy ničemu nediví. Má vlastní zákony a nařízení. Ale vejde se spokojeně do každé uzávěry.
Já nic, já socha.
Dalibor Maňas
Třeba
Obouváme se
do starých stop
Je potřeba
zkušených matadorů
aby si vzpomněli
kudy
to vedly
Je třeba uvěřit
že všechno je
vždycky jinak
než si dokážeme
představit
A navíc jsou tu ještě
ty související světy
kameny
stromy
vody
a deště
Třeba
Dalibor Maňas
Soucit
Až
když se
rozstoná
spatříš teprve
celý obsah
její duše
Už to nebudou
jen oči
uši
gesta
Promluví
nečekaným
jazykem
Ozve se
skutečné
souznění
Odšroubuješ ruku,
ovážeš ránu,
rozvážně ukážeš
na správná slova
Rozebereš
zase jen
ten dokonalý
obraz ...
... Až z bolesti
zbavují se stromy
listí
psů a lidí
Dalibor Maňas
Něco za něco
Tak když si slíbíme
že až to všechno
skončí
už budeme lepší...
Co jako první
padne?
Něco se děje
mění
ale to už
řadu let...
Třeba
až nebudeme...
Čím míň
tím líp
Nic nevědět
Už po ničem
netoužit
Zbohatnout
z ničeho
Najednou
Dalibor Maňas
Naopak
Mysleli si
že je to zlomený
a nebylo
Omezili jídlo
pohyb
aktivity
Srůst
se proměnil
v růst
dieta
v plnohodnotné menu
Jsou časy
kdy se prostě
hubne
a jindy zase ne
I málo
je vlastně
pořád
hodně
Petra Čiklová
Tvoje SM trofej
Petra Čiklová
Dlouhý pugét
ČILY
Co dělat s dlouhým jarním večerem?
Dominik Bárt
Daliboru Maňasovi
jeden telefonuje
prej je nasranej
protože projel kšeft roku
druhej zavolá později
tady hovno slyší
slečna se směje na displej
slečna vedle taky
kluk naproti na mě blbě čumí
co tak blbě čumím já na něj
večerní tramvaj v Ostravě
z oken vidět jen prach a smog
žádné Beskydy a Jeseníky
které tady kdesi vídá z tramvaje Jiří Macháček
Dominik Bárt
21. srpna
Karlu Škrabalovi
Karel Škrabal
nám bude říkat že jsme
pozerský undeground
mezitím chodí v kraťasech
námořnickém triku bekovce
a na tuctovém country koncertě
se zasněně pohupuje do rytmu
ale těsně před každým koncertem Vítrholce
se obligátně převleče do černého
undeground
to je jasný
ale hlavně že je mír
Dominik Bárt
Janě Orlové
největší umění v poezii
je umět škrtat
ale jen dokud je těmi jiskrami
co zapálit
Dominik Bárt
Filipu Klegovi
životní úroveň v západní Evropě je vysoká
ve východní Evropě je nízká
problém Brna je ten
že leží přesně uprostřed
Dominik Bárt
Davidu Kollerovi
že v duši zbylo světlo z jedný holky?
hovno
tak z dvaceti
totální diskotéka
tak už prosím zhasněte
a běžte všechny do hajzlu
já stejně tančit neumím
Petr Lysáček
Vetřelec
Petr Lysáček
Natáh brka
Petr Lysáček
Suck the Sack
Pavel Kašpar
Poloha 2020
Na roušky
se bude jednou vzpomínat,
jako na mrkváče
nebo plesnivý džíny.
Ujetej módní doplněk,
pro starý hipstery
kterej si budou
brát na karneval.
Nebo k sexu.
Poloha 2020.
Takovej woodstock
s oholenejma frndama.
Pavel Kašpar
První kolo
Budeme se společně
přejídat.
Pak se budem válet,
hladit se, šoustat.
A nakonec se zamilujeme
do myšlení.
Ze zálohy nás napadnou
necudné myšlenky
a rozežerou poslední
zbytky naší soudnosti.
Přejezení, uválení a našoustaní
si pak z nudy
vzájemně vymyslíme
vlastní konec.
Zazní gong.
Takhle nějak vypadalo
naše první kolo.
Pavel Kašpar
Osobní strážce
Když umřu,
budou se mi po hrobě
válet jen psi nebo a kočky?
Kdo z nich je lepší
osobní strážce?
Kočka popel.
Rakev pes.
Pavel Kašpar
Hosty
Spolkl jsem v kostele hostii.
Nevím proč.
Nejsem věřící
a slaninovým chipsům se nevyrovná.
Spolkl jsem v kostele hostii.
Nevím proč.
Možná abych nebyl sám.
Když už hosty nepřijímám.
Pavel Kašpar
Robinson Crusoe a tuba montážní pěny
Zavřeli obchůdek s charitou.
Dobrosrdeční teď nechávají tašky u mříží.
Do rána to většinou ostatní rozkradou.
Zbyla jen tuba montážní pěny
a Robinson Crusoe.
Toho v lockdownu nikdo nečte.
Radši.
Jeho svoboda je moc nakažlivá.
Pavel Kašpar
Nouzový stav
Lásko,
očekávám tě v ložnici.
Ale nic od toho neočekávej.
Honza Walda Valík
Neseme vám
Kateřina Koutníková
***
V probuzení do noci či jitra
nezbývá čím rozmazat inkoust
Můj podzim je z uletělých včel
strnulý a prázdný
Jediná kaňka je krev
prolitá v pokusech sebezapření
Kateřina Koutníková
***
Už ani neslýchám hlasy
jen škrábání po zdech
snahu odstrčit víko
tupé ťukání
Jen otevřít a pustit ven
ten neutišitelný křik
emočního vyvrhele
ve mě samotné
Kateřina Koutníková
***
Věci se děly tak rychle
nebyl čas se nudit
nebyl čas si v klidu vypít kávu
natožpak si ji sám připravit
Věci se děly tak rychle
že je člověk zapomněl dřív
než je stačil prožít
A teď
staticky čekáme
až se zase bude něco dít
Honza Walda Valík
Mám na hlavě
Honza Walda Valík
Co s rouškami?
(v Rakovníku dne 20. 3. 2020)
Doba náhubků
z přebytků postaví
lid rouškový sloup
Honza Walda Valík
Haiku fernetem
(Oudoleň, 2020)
Připíjíme si
pijeme rudý Fernet
řka „Akatahý“
Honza Walda Valík
Noční báseň (2021)
„novoroční“
Spát nemůžeme.
Tma si hraje do karet,
jen projekce září
na peřinu dny.
Ve světlech kouř
tančí, jak fet
a šíří ty černé,
skrze-zdivé oči.
Jsme neuchopitelní
bez smyslu zraku
obyčejných lidskostí.
Jdem hlouběji.
Cítíme
sílu a dým,
slasti a tep,
ticho a dech.
Nejdeme spát.
Honza Walda Valík
Svébohov (2020)
Samoška a tabule.
Vývěska pouze skýtá
modlitbu papeže Františka.
U obchodu popelník
na rohu prodeje plynu
a já s cigaretou pivo slabé piju
s příchutí horských bylin.
Dobíjím baterii.
Kolemjdoucí ruce v bok praví:
„Olej.“
Odchází.
Karel opravuje obytný vůz.
Někde došla šťáva.
Honza Walda Valík
Fotka Bořka Mezníka
Bořek Mezník
Ztratil jsem ju
měli jsme se rádi
pak jsem se jí vysmál
za názor
o dnešní situaci
s koronáčem
a ona chtěla
abych si ju
odevšad
smazal
a zablokovala mě
a opustila mě
a zatratila mě
a asi mě
i nenávidí
prostě
lockdown
má na svědomí
další lásku
a to jsem
ani
nemusel
a
nechtěl cestovat
Bořek Mezník
Je to všude
všichni
se hádaj
a leze mi to
na nervy
už nevím
všechno stojí
za hovno
papaláši
udělali
spousty chyb
a nikdo už
je nemá rád
a nikdo už
je nerespektuje
i kdyby řekli
že je země kulatá
nikdo už
jim neuvěří
celej svět je v prdeli
tohle není anarchie
ale chaos
nikdo
nemá šanci
se v tom vyznat
jak rád bych se
z toho všeho vyzul
ale moje nohy
jsou
zamčený
ve španělský botě
debility
Bořek Mezník
Vydělávaj na tom
jedni na rouškách
a respirátorech
další na vakcínách
a další se smějou
protože nechali
otevřený květinářství
Monča jich má plno
takže bude na kabelky
z Bubaje
vydělávaj na tom
někteří na konspiracích
a jejich publikacích
další na reklamách
na dezinformačních webech
a „zaručenejch“ receptech
a další dělaj
politický body
na lidský hlouposti
a důvěřivosti
vydělávaj na tom
na tý hysterii
rovnováha zmizela
když to řeknu
z jedný i druhý
strany
je mi šíleně
co nám na týhle planetě
karma nachystala
patří nám to
jsme toho strůjci
všechno je tak
jak má bejt
jsme
zblblí tupci
a to podhoubí
zmatenosti
a katastofy
tady rostlo dlouho
a dokážem se
v týhle situaci
akorát poštěkat
ale
zaplatíme to všichni
ještě k tomu všemu
vymáčkne
a vyšťaví nás to
jak citrón
Bořek Mezník
Má prasečí ksicht
a ožmoulaný triko
a nečeše se
a spí v jedný
modrý košili
a vypadá jak hovado
s uskříplým sosákem
vysmívá se nemocnejm
vysmívá se umělcům
vysmívá se všem
plive a dští síru
a pro popularitu
je schopnej zabíjet
lhát
a pomlouvat
a je sprostej
na všechny
a
všem by nejraději
rozbil hubu
protože maj
rozdílnej názor
kterej se nehodí
do jeho
politickýho byznysu
s chudobou
ducha
kterej všechno
jenom zhoršuje
je to svině
a já bych mu nejraději
rozbil hubu hned
jo
snížil bych se
na jeho úroveň
a vyseru se na uzávěru
a pojedu do Prahy
jo
je to svině
a
rozbiju mu hubu
soucitně
Bořek Mezník
Viděl jsem
onlajn přenos
kapel
a hudebníků
a umělců
a to je teďka
bohužel
zakázaný
a já u toho slzel
radostí
a štěstím
a dojetím
byla tam
smějící se
violončelistka
která teď
rozváží rohlíky
bylo vidět
jakou z toho
má extázi
ze svý práce
byla tam
krásná houslistka
co teď uklízí
kanceláře
a hejbala se
do rytmu
a bylo to vidět
cítil jsem to
její mrazení
a živel
kterej do toho dává
byl tam
zpěvák básník
co teďkonc
dělá helfra
na stavbě
a bylo vidět
jak si užívá
komunikaci
s publikem
a jak mu to dělá
dobře
a těší se z týhle
jedinečný možnosti
viděl jsem tanečnici
jak se natřásá
a bylo vidět
že se soustředí
a dává do toho všechno
a klidně by pokračovala
celý hodiny
až do padnutí
páč teď
doma šije polštáře
ach jo
prostě
kultura
je teď v hajzlu
a kde je tomu konec?
čuráci
je posílaj
do polí a továren
nevidím ho
neslyším ho
necítím ho
nemůžu
nejde to
Bořek Mezník
Chybí mi
to nadšení
chybí mi
ta lidská dobrota
chybí mi
ta atmosféra
chybí mi to
a
už z toho
nezůstalo nic
všechno je v troskách
narodilo se z nich
ponížení
nasranost
rozkazy
nadávky
všemu a všem
jo
chybí mi
ta soudržnost
chybí mi ta víra
že všechno zvládnem
chybí mi
ten pocit jedný paluby
chybí mi to
a
nezůstalo nic
všechno shořelo
nastoupila
hloupost
zmatenost
protiklady
v jedný osobě
všeho a všech
jo
chybí mi
ta lidská laskavost
chybí mi
nadšený oči
chybí mi
úsměvy pod rouškou
hnusu kolem nás
chybí mi to
a
přišly
pocity beznaděje
a vynucený pocity
zmaru
a nesmyslnejch výčitek
všemu a všem
jo
chybí mi to
všechno dobro
shořelo
a já nevím
jak toho Fénixe
zase nechat povstat
co se musí stát?
nevím
cítím
zmar
jak pokračovat
natož jak
vypointovat
tuhle báseň
nevím
co si počít
jenom vím
kterej zmrd
za to všechno
může
a to je důležitý
najít viníka
našeho
posranýho
života
každá piča
tohle umí
Honza Walda Valík
To je konec
