Tereza Semotamová: Ve větvích stromu vlají uvízlé igelity

neděle 21. března 2021

Tereza Semotamová (* 1983) pochází z moravské vesnice Spešov, žije v Praze. Vystudovala dramaturgii a scenáristiku na JAMU, německý jazyk a literaturu na FF MU, napsala doktorskou práci o německých rozhlasových hrách 50. let. Pracuje pro česko-slovensko-německý webový časopis jádu, překládá současnou německojazyčnou beletrii, věnuje se publicistice, roztodivným aktivismům a vlastní tvorbě. Napsala desítku rozhlasových her a v roce 2018 vyšel její román Ve skříni.


(Foto: Anna Štičková)














Recepty v době korona apokalypsy


Bulgur s čočkou

Čočka s bulgurem

Brambor+okurky nakládané (AKCE)

Slzy omaštěné větrem severozápadním, batátový čips

Cokoli z mražáku na divoko, příloha: beznaděj

Smažený toaleťák se sojanézou, dekadentní hranolky

Vývar z roušky s koriandrem po sečuánsku, domácí nudle z nosu

Depka nadívaná sanatolem prošpikovaná domácí obavou z ekonomické spirály






Lidi jsou si blíž nejsou si


Kamarád mi vysvětluje že má nesporné výhody 

se sám ožrat a druhý den se během kocoviny 

vypsat bez autocenzury 

ale koronu do románu prej raději necpat 

nemá to oblouk zatím


Můj byt je plný pavučin a chuchvalců  

přitom mám historicky nejvíc času je vymýtit

konečně na sebe lidi prý mají čas 

takže nechápu, proč mi neodpovídá na zprávu 

buď krachuje medituje jóguje peče uklízí otužuje

se nebo na mě zkrátka kašle

jednoduché počty této doby






Dojímám se


Poslouchám po letech Cure a Nirvanu

Dojímá mě zelená na semaforu

Poldové v rouškách v autech vypadaj, jako by jeli přepadnout banku

Kdo je ohlídá?

V parku potkávám cizího člověka a odcházím s ním k jeho kamarádům, kteří teď šijí roušky. Sedíme kolem žehlícího prkna, čekáme na pizzu a pozorujem kameramana bez práce, jak zažehluje látku, která se bude zítra šít. Točil s top kuchaři a nedávali mu prý ochutnat. Na pizzu vylívá rozkvedlaný vajíčko. To tě naučili ti top kuchaři? 

Už ani nevím, odpoví mi.






Proč o tom chceš psát


Slíbila jsem napsat povídku o zdravotní sestře, co se nakazila a zemřela; pitva prokázala náhlé úmrtí, ale nikdo tomu nevěří. 

Nakažená sestřička v Itálii spáchala sebevraždu, aby zabránila šíření nemoci.

Jenže proč o tom chci psát?

A co o tom vlastně psát?

Pak se dozvím, že sebevraždu spáchal i hesenský ministr financí, děsily ho ekonomické prognózy.

Taky mě děsí prognózy a v duchu objímám všechny minulé, současné a budoucí sebevrahy. 

Jdu vařit oběd, mám suroviny

                                   a důvody

Rok nato: sebevražd nepočítaně. 






Jdu městem, které nepoznávám


Chybí mi lidi na ulici, co mi často vadili, vidím je v boji s krutou epidemií válet se na gaučích

Kamarád mi píše: četlas o tom Maďarsku? Lidi s podezřením na Covid musí dveře obydlí opatřit červenou cedulí

Projede kolem mě úplně prázdná sedmnáctka

Vtipkuju s řezníkem, koupim jen okurky nakladačky, doma je pak jím a poslouchám hluk chroupání okurek a dvě rádia

Pořád je tu na mě moc ticho

Ztrácím se opět v souvislostech 

Tělo mi ochabuje + vlasy šediví

Píše mi estonský kamarád: svět se proměnil v tu tvoji skříň

Nemá logiku, proč někdo má život zařízený báječně 

a někdo ne

Ale všichni se snaží ji najít

nebo se ožírají

nebo oboje






Karanténa a vařim


Internet doma nemám bo soused se odstěhoval

Na čtení mám příliš roztěkanou mysl

A tak dělám bramborovej salát 

Tím se člověk zabaví na hodiny

Loupu krájím vrazím tam dokonce majonézu 

dělám všechno úplně stejně jako doma na Vánoce

Pak to všechno smontuju

Jenže chutná to jinak

Skoro brečím slzy se řinou

A pak mi to dojde

Tajná přísada co dodá salátu říz

Promíchám






Máš na to?                                                                     


Bezďák krmí u hradu holuby asi na to má Jardovi Duškovi je teď dobře na chatě a pozoruje svět asi na to má Můj facebook se plní fotkami pekáčů pečínek pečeníčko asi na to maj Babiš promluvil starostlivě k národu asi na to má Holky se na konci tramvaje drží za ruce a líbaj se přes roušku asi na to maj Farář káže online a varuje před domácím násilím, obžerstvím, alkoholismem a nihilismem asi na to má 

Dnes je Velkej pátek a přísný půst asi na to nemám






Blablabla


v samotě je síla covid je podle sedláčka výzva

celoplanetární šábes prej blablabla

tyhle moudra jsou ti ale k ničemu

když jsou čtyři ráno a a a

ty touhou nemůžeš spát

zíráš na křeslo který nedovedeš sestavit

a čumíš na seroš o nejhodnějším Švédovi na světě

co nechlastá ani nevraždí

prostě je jen na všechny laskavej

chce vidět v každým to nejlepší

a vytesat ze všeho drahokam


je lockdown I a já doma chodím 

v plesových šatech a do stolu od kolegy

vyrývám ALONE ALIVE






Moje soukromá misogynie


Nesnáším ženy

the future is female I know

ženy umí být milé, ale i pěkný krávy

jsou propojeny s papiňákem přírody

a ten si žádá svoje

čili se neptají na něhu, ale na výsledky

něhy – kolik procent hvězdiček palců

tato energie mě trápí dráždí sere

možná proto, že neumím jako ony

urvat si svoje a zařídit si život pořádně

vždycky, když se o to pokusím,

skončím v tvrdnoucím cementu

ve světě tuhnoucích šancí

vyhýbám se tedy ředitelkám péče

a vyhledávám zmatená štěňata

a koukám s nimi na dokumenty o masových vrazích

otázky údernic, ty jejich mrazáky, sekačky, akumulačky

a kalkulátory mě děsí

nevidím v nich drahokam

a ani nemám energii ho hledat

potřebuju ji na něco jinýho 

abych zářila a produkovala 

efektivně perfektní prvotřídní něhu






Co děláš zítra? 


(žasnu, že mě chceš vidět každý den)

jdu na tryznu.

tak tě tam mám pak vyzvednout?

no můžeš, ale budou tam truchlit staří lidé,

které neznáš, 

po někom, kohos neznal

nevadí, chci být s tebou

protože je to ode mě blíž na nádraží?

ne, z jiných důvodů

a jakých?

prostě chci bejt s tebou, co nejvíc

aha, nechápu. no tak přijď po osmé.






Sedím a čumím na seroš o nešťastných lidech


a taky čumím na poupě pivoňky, jak se pomalu

rozvíjí

píšu v duchu Milanovi: milý Milane, jak se máš?

Z různých lejster, zkazek a dumek se tu vaří tvůj život, kterej

je jinde.

Sloužils revoluci?

Sloužils svému životu?

Jinde?

Chtěla bych asi den být mouchou v tvém bytě.


Píšu taky Kurtovi: milý Kurte, jak se máš? 

Víš, že v roce 2020 se holky v Praze baví o tom svetru,

cos měl na sobě na tom slavným unplugged koncertu v roce 93?

Dala bych za něj klidně tisíc tolarů.






Moje nová zábava je aktualizovat


kolik lidí je na koupališti

aniž bych tam plánovala jít

mám radost, že někdo tam došel 

a koupe se

vybalí řízky, rozmačkaný jahody 

se smetanou a cucá klokánky

já doma gugluju pravděpodobnost druhé třetí vlny

čtu smutné romány napsané smutnými lidmi

a cucám šťastně smutek

nebo něco takovýho

celkem mě to baví






Když je mi takhle, tak jdu domů


zavřu se do skříně a čekám

ale není to efektivní řešení, to vím

je to útěk

- říkám ti a dívám se ti do očí

sleduju, že nedovedeš reagovat, vypnul ses totiž

dáváš mi pusu, je až moc vášnivá

tohle nám jde, ale není to řešení všeho

to je pravda, říkáš a díváš se na labutě

předvádí se na řece

nadechuju se

tak já ti teda řeknu, co mi přeletělo přes nos






Základ tvoření je netvoření
- říkaj všichni koučové, co vůbec netvoří


jídelníček: vleklá sebedestrukce

čočková polívka se špekem

značky Albert Exklusiv

pak krájíme jabla do štrůdlu

a mě začne škrábat v krku

uf, covid to není, ten má jiný symptomy

ale jsou i jiný nemoci

zneklidním dělám si zábal

a piju celý večer čaje jak zjednaná

protože bolest v krku je pro mě děs

poctivě, byť neúspěšně bojuji s moly

kamarádi-singlové porůznu píšou,

jak jsou smutní, vyřízení, hypochondričtí

marně dodávám naději

přitom sama žádnou nemám

ťukám do mobilu: miluju svět a to 

nás snad zachrání

jako by to bylo celý na mně

není, je to na nás všech 

a zároveň vůbec






Kolega 


Kolega na všechny své vztahy vzpomíná jako na utrpení,

kdy se modlil či doufal, že jeho dívka bude mít nehodu

většinou podlehl a zakrátko litoval, ale nedovedl odejít

- hezké okamžiky dle jeho odhadu tvořily přibližně 3% celkového času vztahu.


Pak se bavíme o Bohu, říkám, že věřím proto, že je to krásně iracionální

iracionálno je pro mě jedinej způsob, jak zvládat svět, vysvětluju.

Kolega říká, že Bůh je pro něj to nejracionálnější, co existuje.

Vypadá aktuálně, že v něco fakt věří. 

Mám radost, že oba to nějak máme.






Výskáš v povětří


čtu erotickou báseň a říkám si: 

takhle fatálně o tobě vůbec nesmýšlím

a pak tě vidím ve šlehačce, co šlehám,

v roletě, co roluju,

a oku na punčochách, co si natahuju

vidím tě smát se, mlčet, cítit ohrožení,

vnikat, unikat, onikat,

a cítím se jako člověkem, uch, to teda zní

kýč s tebou přestává být kýčem

a zároveň to není jen terapie dobrem, 

ale i cválání na koni širou krajinou 

dopředu






Z ucha vyndávám larvy molů


v rádiu říkaj, že Čína je přece fajn

v době anticovidprojevu Landy a Klause

proběhly u nás 2 resuscitace a 1 exitus, 

říká znavený zoufalý medik

z polštáře na mě hledí sivý kreslený pes

vařím nej nečaj protože kofein

mě v době apo nudy příliš nabuzuje

prosím svět aby na všechno chvíli neměl názor

(i když já ho mám) a prostě

chvíli jenom byl 

pospolu






Mysleli jsme, že 


konec světa bude spektakulární

zvukově, vizuálně a tak

ale ne, je to jen ticho, ševel a

poslíčci či osamělci motající se po ulicích

nosí si do hnízda jídlo

Je to nekonečný netflix festival seriálu 

ze života mraveniště

(+ Američanka smutně opakuje pořád dokola:

I am not having a good day I am not…)

Hlídači hlídají stěrače stírají

a ve větvích stromu vlají uvízlé igelity

a mně volá neznámé číslo 

a nejde to zvednout