Vytržená z poetična, vykloněná z okna, hledí madam Robertýna.... to je úryvek básně Rosti Dufka. Udělal jsme z ní písničku a pak jsem našel psa, který se přece musel jmenovat Robertýna. Díky za jméno, Rosťo.
Některé verše psal Rosťa pod pseudonymem Konstantin Dudek. Byl učitelem, korektorem, knižním redaktorem, psal do svých posledních dní i otázky pro legendární brněnský televizní AZ kvíz a prý patřil k nejlepším... Hlavně však byl vynálezcem takzvané vegetativní lyriky, tedy psaní podobnému růstu rostlin v amazonském pralese, kde zakoření i odpadlý, nebo nedomrlý kus básně...
Skupina Nahoru po schodišti dolů band Marka Brodského zhudebnila jeho text Moje první tlustá Šárka. ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=R2p3PFRVpCE
Poznali jsem se na brněnské fildě, kde vystudoval čédé, jak jsme “hanlivě” označovali studenty češtiny a dějepisu. Miloval Nerez, uměl všechny jejich písničky hrát a zpívat na večírcích. Nesmrtelné byly jeho přesmyčky: třeba bohyně Palas Anténa... Na vyučující vymýšlel rýmovačky typu: Spala jsem s Palasem... Své básně poskytl do dvou almanachů Vítrholc - čísel 5 a 8. Tu a tam své básně publikoval – matně si vzpomínám třeba na brněnské Tamto revue.
Stěžoval si na “dvojakost umění a života”... Nic víc mi už nepřísluší napsat... (Dalibor Maňas)
Rostislav Dufek (1968 - 2020) zemřel 30. prosince 2020. Podle našich informací všechnu svoji tvorbu už před lety zničil. Z toho, co se nám podařilo dohledat, vznikl tento blok básní.
Moje první tlustá Šárka
Nemohu se dočkat až se
zítra sejdu po obědě
s milou Šárkou co je první
mojí dívkou velmi tlustou.
Bavíme se spolu pěkně
já se třeba vždycky směji
když ji vidím válet sudy
z kopce od okraje lesa.
Po cestě níž její tělo
tlusté bere sebou hroudy
hlíny s nimi kusy skály
valí se ve velkém houfu.
Dole potom na hromadě
zeminy a tučné tkáně
ozývá se smích mé první
milé Šárky velmi tlusté.
(text pro Nahoru po schodišti dolů band)
V kavárně
Věřila místním pověstem
bydlela v komíně za městem
V kavárně se chovala docela
jako normální jedlík popela
(Almanach Vítrholc 5, 1997)
Žena
Počátkem je abeceda
pak se z mlhy rodí žena
Nebo z pěny
Nechce pít
Vydává jen samohlásky
a nechá se hanobit
(Almanach Vítrholc 5, 1997)
Bláto
Narostla žena a dál bylo pusto
Chodila do lesa na bláto
Vozil ji vůz
Tři slepičky
(Almanach Vítrholc 5, 1997)
Uskřinout
Byl unavený čas
a rána do kabátu
byl rezečtený čas
a javor semenil
Byl zpomalený čas
a syn ženil svýho tátu
a strkal ruku do kabátu
syn
potom semenil
(Almanach Vítrholc 5, 1997)
Svěcení ptáci v horní houni
Směj se břízo vyválená
v zahulené rouře psí
Zesiluj se pořvávání ve stepi
Kruť se hlavo zardoušená
řetězem sem ke mně
Zesiluj se hulákání Země
Jenom vy ptáci v horní houni
svěcení ptáci poletouni
točte se pláštěm za tancem
Zaražte pražce na pochodu
dejte se blejsknout za ozdobu
nelidské sestry plivance
Jasně že bříza džíp a Zem
jsou odjakživým požitkem
(Almanach Vítrholc 8, 2005)
Spoušť
Čekal jsem ji zezadu a do břicha
čekal jsem ji od neznámé ruky
Čekání se táhlo jako procesí
od města až na počátek řeky
U pramene stála vrba vykotlaná
a dávala znamení až zahřmí
Jakmile se vyjasnilo z vrby
vytáhl jsem poslední dvě cigarety
Kouřil jsem a z rozpálené dutiny
vydával jen jednotlivé hlásky
Hlásky jako ioí a aoaí
byly vlastně vypouštěním duší
Nyní chodím po patrové posteli
v nebi jako vykopávka z poušti
Vykopávky básníků a astronautů
sledují mé zaprášené stopy
Sledují mé zaprášené stopy
(Almanach Vítrholc 8, 2005)
Vyhlídkový let
Až se jednou z blázna vyspí pán
dám se napříč bytem číslo čtyři
Cílem bude balkón
Složím na zem
unavená křídla netopýří
a na dlouhý vyhlídkový let
vydám se jen já a parapet
Preferuji prosté volné pády
Překážky jsou fuč
i nástrahy
Žuchanec se vstřebá
Zemřel mladý
Vytáčejte čísla na vrahy
Potom bude z blázna opět pán
hrdě se nám vrátí do čtverky
Zase budu bloudit
bytem sám
Nakonec mi dojdou baterky
(Almanach Vítrholc 8, 2005)