Rostislav Dufek: Nakonec mi dojdou baterky

neděle 10. ledna 2021

Vytržená z poetična, vykloněná z okna, hledí madam Robertýna.... to je úryvek básně Rosti Dufka. Udělal jsme z ní písničku a pak jsem našel psa, který se přece musel jmenovat Robertýna. Díky za jméno, Rosťo.

Některé verše psal Rosťa pod pseudonymem Konstantin Dudek. Byl učitelem, korektorem, knižním redaktorem, psal do svých posledních dní i otázky pro legendární brněnský televizní AZ kvíz a prý patřil k nejlepším... Hlavně však byl vynálezcem takzvané vegetativní lyriky, tedy psaní podobnému růstu rostlin v amazonském pralese, kde zakoření i odpadlý, nebo nedomrlý kus básně...

Skupina Nahoru po schodišti dolů band Marka Brodského zhudebnila jeho text Moje první tlustá Šárka. ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=R2p3PFRVpCE

Poznali jsem se na brněnské fildě, kde vystudoval čédé, jak jsme “hanlivě” označovali studenty češtiny a dějepisu. Miloval Nerez, uměl všechny jejich písničky hrát a zpívat na večírcích. Nesmrtelné byly jeho přesmyčky: třeba bohyně Palas Anténa... Na vyučující vymýšlel rýmovačky typu: Spala jsem s Palasem... Své básně poskytl do dvou almanachů Vítrholc - čísel 5 a 8. Tu a tam své básně publikoval – matně si vzpomínám třeba na brněnské Tamto revue.

Stěžoval si na “dvojakost umění a života”... Nic víc mi už nepřísluší napsat... (Dalibor Maňas)





Rostislav Dufek (1968 - 2020) zemřel 30. prosince 2020. Podle našich informací všechnu svoji tvorbu už před lety zničil. Z toho, co se nám podařilo dohledat, vznikl tento blok básní. 











Moje první tlustá Šárka


Nemohu se dočkat až se

zítra sejdu po obědě

s milou Šárkou co je první

mojí dívkou velmi tlustou.


Bavíme se spolu pěkně

já se třeba vždycky směji

když ji vidím válet sudy

z kopce od okraje lesa.


Po cestě níž její tělo

tlusté bere sebou hroudy

hlíny s nimi kusy skály

valí se ve velkém houfu.


Dole potom na hromadě

zeminy a tučné tkáně

ozývá se smích mé první

milé Šárky velmi tlusté.


(text pro Nahoru po schodišti dolů band)






V kavárně


Věřila místním pověstem

bydlela v komíně za městem

V kavárně se chovala docela

jako normální jedlík popela


(Almanach Vítrholc 5, 1997)






Žena


Počátkem je abeceda

pak se z mlhy rodí žena

Nebo z pěny

Nechce pít

Vydává jen samohlásky

a nechá se hanobit


(Almanach Vítrholc 5, 1997)






Bláto


Narostla žena a dál bylo pusto

Chodila do lesa na bláto

Vozil ji vůz

Tři slepičky


(Almanach Vítrholc 5, 1997)






Uskřinout


Byl unavený čas

a rána do kabátu

byl rezečtený čas

a javor semenil

Byl zpomalený čas

a syn ženil svýho tátu

a strkal ruku do kabátu

syn

potom semenil


(Almanach Vítrholc 5, 1997)






Svěcení ptáci v horní houni


Směj se břízo vyválená

v zahulené rouře psí

Zesiluj se pořvávání ve stepi


Kruť se hlavo zardoušená

řetězem sem ke mně

Zesiluj se hulákání Země


Jenom vy ptáci v horní houni

svěcení ptáci poletouni

točte se pláštěm za tancem


Zaražte pražce na pochodu

dejte se blejsknout za ozdobu

nelidské sestry plivance


Jasně že bříza džíp a Zem

jsou odjakživým požitkem


(Almanach Vítrholc 8, 2005)






Spoušť


Čekal jsem ji zezadu a do břicha

čekal jsem ji od neznámé ruky

Čekání se táhlo jako procesí

od města až na počátek řeky


U pramene stála vrba vykotlaná

a dávala znamení až zahřmí

Jakmile se vyjasnilo z vrby

vytáhl jsem poslední dvě cigarety


Kouřil jsem a z rozpálené dutiny

vydával jen jednotlivé hlásky

Hlásky jako ioí a aoaí

byly vlastně vypouštěním duší


Nyní chodím po patrové posteli

v nebi jako vykopávka z poušti

Vykopávky básníků a astronautů

sledují mé zaprášené stopy


Sledují mé zaprášené stopy


(Almanach Vítrholc 8, 2005)






Vyhlídkový let


Až se jednou z blázna vyspí pán

dám se napříč bytem číslo čtyři

Cílem bude balkón

Složím na zem

unavená křídla netopýří

a na dlouhý vyhlídkový let

vydám se jen já a parapet


Preferuji prosté volné pády

Překážky jsou fuč

i nástrahy

Žuchanec se vstřebá

Zemřel mladý

Vytáčejte čísla na vrahy


Potom bude z blázna opět pán

hrdě se nám vrátí do čtverky

Zase budu bloudit

bytem sám

Nakonec mi dojdou baterky


(Almanach Vítrholc 8, 2005)