Nové básně Bernardety Babákové (* 1994), umělkyně patřící ke kmenovým autorkám a autorům Nedělní chvilky poezieCZ.
(Foto: Karolína Cermanová)
dneškem ti končí
vyživovací povinnost jednou pro vždy
ale mě je tak zle
a úzko a těžko mami
jsem nemocná
jsem plačící
jsem ve vězení
jsem hladová
jsem otravný odradek tvého těla
a ty budeš blahoslavená
v návštěvních hodinách
s kelímkem jogurtu stracciatella
samozřejmě že na tomhle světě
jsou ještě další paralelní vesmíry
můžeš si napínat hlavu s teorií strun
rýpat se po lokty v černé díře
moje teta pořád chodí na národní výbor
a když se zlobí volá esembáky
babička pořád nosí hadry po němcách
sama hledám smyčku do dob
kdy mi v útrobách
sídlil schmetterlinghaus
po myšlenkové hitlerově dálnici
přes mentální most
z arménské ulice pod květnici
bluetooth connection
napsal jsi hru
a pak v ní jezdil nahý ve vídeňským burgtheatru
na bělouši
vystouplý ohryzek na štíhlém krku
jako šperk
nohy do ó
co na to říkám?
takový průměrný ilustráky do dokumentu o fauvismu
tak jsem se usídlila
myslím na kusy keramiky z doby bronzové
obětiny
bůžky z oppida
kostry skrčenečky
místní archeologové odkrývají nánosy
potravin vyhozených po víkendu
proprděná křesla plastová ramínka
koženku molitan
sevastopolská uzbecká
vazební věznice večerka nonstop rychta
ty ses v paneláku narodil
a já v něm dožiju
schválně co potrvá dýl
čtyři tři dva jedna
to není periferie ale životní styl
oblíbila jsem si chůzi v holinách
nášlapce místo podpatků
pose
drag queen se brodí potokem
vybírá mezi kamením
nahnilá jablka věčné touhy
vyštěkat si hlavu
toulavými psy
migréna slintající bestie
větří u černé skládky
za humny slídí plachá
tichá noc
přes vlhká pole
přes ozimy
bere do zaječích
vábnička na tetřívky
vlak do Brna jede každé dvě hodiny
tak kdy se uvidíme
převlíkla jsem postel
vydrhla fleky z koberce z minula
na nohách s křivými palci
ti neulpí ani zrnko soli
tanečky námluv
založený nový film ve foťáku
zpracovaná doporučená literatura
seškrábaná omítka
dvě vrstvy bílého mejkapu pro gejšu
smutnou čekající toužící
duchaplně konverzovat
až do úsvitu
jinovatka tě poštípe za nehty
až skončíš
se spravedlivě přerozdělenou dávkou snů
o zahradě plné ledniček
mikrovlnek a varných konvic
sběrném dvoru
křemíkových důchodců
cítíš se taky tak unaveně
káva už nevoní
a taky nefunguje
co kdyby na chvíli za nehty štípal
zázvor a cibule
nutíš se srkat na zdraví
s konečky prstů plnými silic
tvůj zázračný dotek rozpouští
tukovou vrstvu
na mých pažích
tohle je tvůj prostor
a tenhle je můj
tady je dělící čára
mezi mým volným časem Nepřejusibýtrušendavamsibrkoafotbalascrollování
a společnými chvílemi volna Můžešsetakyjednouzačassoustředitnatocotiříkam
támhle mantinely a zátarasy
a policejní páska mé funkce a pracovního kolektivu
nedělej že se ti to nelíbí
jasný a ohraničený
vocamcať pocamcať
mýho bytu
chlívečky crystal clear
jak mřížka antracitu
pod kabátem jsem z veřejné knihovny
vynesla zásadní díla západní estetiky
jen prezenčně
před zrcadlem
si zkouším půjčovat nezúčastněný výraz
z reprodukcí
zamilovávat se do portrétů
na první pohled
po přemítnutí
ultramarín
je za mořem
tam daleko od přístavu
tam nepojedem
vezmi si raději dvoje ponožky
začni slepovat papírové modely
plachetnic z ústřižků encyklopedie lastur
sypu sůl
do ran ve vaně
praskliny ve smaltování se bolestivě zvětšují
bude zatýkat
a na stěně se udělají mapy
podávám ti fixu
napiš
hic sunt leones
mávám na protější balkon
přichází trochu rozpačitá odpověď
to ta cizí nahá záda
a defilé podezřelých postaviček
jak z porouchaného orloje
všechny se prošly
po parapetu mého okna
a taky krmím holuby
sousedka z agresivní slušnosti
začala raději kouřit v obýváku
nebojím se že bys nebyl
mám všechen náš čas
schovaný bezpečně v zavařeninách
sladký a želatinový
chutnají ti?
ve špajzu na ně táhne
teplem se nepokazí
nemůže to být přece tak složitý
zamilovat se
když se denní teplota drží kolem nuly
v temnu a chladu
stejně jak kompoty