Milan Ohnisko (* 1965) právě vydal v nakladatelství Druhé město svoji dvanáctou sbírku nazvanou Starej pop. Nedělní chvilka poezieCZ vám z ní exkluzivně přináší tyto básně. Na obálce a na frontispisu je použita reprodukce obrazu Viktora Pivovarova Cestovatelé.
The greatest pleasure is talking
to a mature woman
Jo
mám ráda pop
ale starej…
Hele
a tohle umíš se žvejkačkou?
Pocem
Fantastická dívka
Seděl před domem a najednou se objevil amatér. Byl vyroben
z bronzu. Manželka mé kolegyně, dobrá duše, nabídla šálek
kávy, pak víno, animaci a nakonec usnula.
Špatný kolega řekl: „To je konec, který musí být překonán.“ Jaké
bylo jeho překvapení, když se v noci probudil a slyšel absurditu
z jiné místnosti. Stará srna tam byla hlasitě v podprsence.
Od té doby mu jeho žena občas říká: „Co když ji Lenka přišla
navštívit? Je to fantastická dívka.“
Dnes končí starý svět
Číhají na vás milá překvapení!
Aligátor ve fraku přinese zmrzlinu
Pán strčí nos do kornoutu
Dáma se dvojsmyslně zasměje
Ze štaflí zamává lepič plakátů
Dnes končí starý svět: Derniéra!
Podvečer v Litomyšli
Ženský okukujou chlapy
chlapi okukujou ženský
nekouká z toho nic moc
ale i tak
Na zelenkavé fasádě
hotelu Antik Sophia
tancují stíny
to je život, říká kdosi
Řekl jí
Řekl jí, píčo
řekla mu, čuráku
takhle se básně nepíšou, řekl jí
ale píšou, řekla mu
* * *
Muži s brýlemi milují dobrou bramboračku
ženy bez mužů milují hudbu, ale dobrou
Schlamstne-li psíčka lstivý keř
pán, poněkud nelogicky, zvolá:
Svět vzniklý samovznícením poskakuje ve vitríně
na niž tiskne horkou mordu
truchlivé nic!
Klekání
Sněží, srdce tluče
o bronzový věnec
jako za dávných časů
Do vlasů si dáváš stuhu
a pod sukni mou dlaň
jako za dávných časů
Na dlažbě leží voskový žebrák
všechno je na chvíli
jako za dávných, dávných časů
Z černé kroniky
I
Jejího muže vzrušují sádelnatá stehna
a tajemné stopy po neštovicích
Jednou prý pošeptal
něco uklízečce
II
Byl jsem prostě zvědavý
řekl u soudu bratr dívky
Pohádka
Vezla se na voze, za kterým šla pěšky,
válela se po posteli, v které byly vešky,
žadonila: Zakroj za kroj,
zakroj… ještě… hloubš!
Sultán cení jantarovo chrupič
z otlemené tlamy chlívákovi chlístá
Triliony let uběhly a na břehu Niagary
dámě rozkvetl v pupíku piercing
Uviděl to tulák starý, uviděl a mlčel
Myslí na ni
Jeho oči svítí
jeho uši hoří
přichází
aniž by použil ruku
myslí na ni —
na tu, jež po nocích
šeptá leknínům
zatímco staří kapři zvedají se z bahna
a proplouvajíce mezi bělostnými stehny bohyně
třou se hřbety o klíčovou dírku
a tlamami berou za kliku
Pozvání
Děti opustily domov
a můj muž odešel
lovit do nebe
Dům stojí stranou
v příjemném chládku
kdybyste snad měl někdy cestu kolem…
A nyní je řada na vás
Inu, ptáte se, kam jdu
když vzrušení
z nové touhy zmizí
Nikam nejdu: pozoruji z okna
kterak má láska bloudí
zakopává o kořeny a sténá v podrostu
To je opravdu moc dobrá káva
Již chví se světa základ vratký
Kolo se otáčí a náš věk se blíží ke konci. Celé lidstvo se
nachází ve smrtelném nebezpečí — a o výsledku se rozhodne
v samotném Šajol Ghúlu!
Poslední bitva vzplála. Virtuos si nasral do houslí.
