Milan Ohnisko: Dámě rozkvetl v pupíku piercing

neděle 17. ledna 2021

Milan Ohnisko (* 1965) právě vydal v nakladatelství Druhé město svoji dvanáctou sbírku nazvanou Starej pop. Nedělní chvilka poezieCZ vám z ní exkluzivně přináší tyto básně. Na obálce a na frontispisu je použita reprodukce obrazu Viktora Pivovarova Cestovatelé.















The greatest pleasure is talking
to a mature woman


Jo

mám ráda pop

ale starej…


Hele

a tohle umíš se žvejkačkou?


Pocem






Fantastická dívka


Seděl před domem a najednou se objevil amatér. Byl vyroben

z bronzu. Manželka mé kolegyně, dobrá duše, nabídla šálek

kávy, pak víno, animaci a nakonec usnula.


Špatný kolega řekl: „To je konec, který musí být překonán.“ Jaké

bylo jeho překvapení, když se v noci probudil a slyšel absurditu

z jiné místnosti. Stará srna tam byla hlasitě v podprsence.


Od té doby mu jeho žena občas říká: „Co když ji Lenka přišla

navštívit? Je to fantastická dívka.“






Dnes končí starý svět


Číhají na vás milá překvapení!

Aligátor ve fraku přinese zmrzlinu

Pán strčí nos do kornoutu

Dáma se dvojsmyslně zasměje

Ze štaflí zamává lepič plakátů

Dnes končí starý svět: Derniéra!






Podvečer v Litomyšli


Ženský okukujou chlapy

chlapi okukujou ženský

nekouká z toho nic moc

ale i tak


Na zelenkavé fasádě

hotelu Antik Sophia

tancují stíny

to je život, říká kdosi






Řekl jí


Řekl jí, píčo

řekla mu, čuráku

takhle se básně nepíšou, řekl jí

ale píšou, řekla mu






* * *


Muži s brýlemi milují dobrou bramboračku

ženy bez mužů milují hudbu, ale dobrou


Schlamstne-li psíčka lstivý keř

pán, poněkud nelogicky, zvolá:


Svět vzniklý samovznícením poskakuje ve vitríně

na niž tiskne horkou mordu

truchlivé nic!






Klekání


Sněží, srdce tluče

o bronzový věnec

jako za dávných časů


Do vlasů si dáváš stuhu

a pod sukni mou dlaň

jako za dávných časů


Na dlažbě leží voskový žebrák

všechno je na chvíli

jako za dávných, dávných časů






Z černé kroniky


I

Jejího muže vzrušují sádelnatá stehna

a tajemné stopy po neštovicích


Jednou prý pošeptal

něco uklízečce


II

Byl jsem prostě zvědavý

řekl u soudu bratr dívky






Pohádka


Vezla se na voze, za kterým šla pěšky,

válela se po posteli, v které byly vešky,

žadonila: Zakroj za kroj,

zakroj… ještě… hloubš!


Sultán cení jantarovo chrupič

z otlemené tlamy chlívákovi chlístá


Triliony let uběhly a na břehu Niagary

dámě rozkvetl v pupíku piercing


Uviděl to tulák starý, uviděl a mlčel






Myslí na ni


Jeho oči svítí

jeho uši hoří


přichází

aniž by použil ruku


myslí na ni —


na tu, jež po nocích

šeptá leknínům


zatímco staří kapři zvedají se z bahna

a proplouvajíce mezi bělostnými stehny bohyně


třou se hřbety o klíčovou dírku

a tlamami berou za kliku






Pozvání


Děti opustily domov

a můj muž odešel

lovit do nebe

Dům stojí stranou

v příjemném chládku

kdybyste snad měl někdy cestu kolem…

A nyní je řada na vás


Inu, ptáte se, kam jdu

když vzrušení

z nové touhy zmizí

Nikam nejdu: pozoruji z okna

kterak má láska bloudí

zakopává o kořeny a sténá v podrostu

To je opravdu moc dobrá káva






Již chví se světa základ vratký


Kolo se otáčí a náš věk se blíží ke konci. Celé lidstvo se

nachází ve smrtelném nebezpečí — a o výsledku se rozhodne

v samotném Šajol Ghúlu!


Poslední bitva vzplála. Virtuos si nasral do houslí.