Josef Machů (* 1973) už jednou své texty na webu Nedělní chvilka poezieCZ měl, a to v roce 2018. V roce 2014 vydal sbírku básní nazvanou Bosý, teď připravuje knihu povídek. Žije v Brně-Líšni, je amatérský sportovec mnoha disciplín, textař, patriot a pracuje jako dražebník.
***
Z Hádů na Šumberu cesta zdá se krátká, zatímco Es Ká Neumann jarního rusáka tu veršem koval, já chodím podél lomu do Maloměřic dolů a nevracím se domů, lesem se spolu nesem zpátky přes Bílovice, s Jiříkem u studánky vypijeme dva litry slivovice a místo lišek svlečem pár jarních slečen, ze kterých nezůstane nic. Díky bílovický kopče, děláš ze mne lepšího člověka...
Unavený
Unavený od popela
Odpočatý v letu
Možná že ty jsi ta pravá
Anebo se pletu
Smrt se courá s karavanou
Potlesk hřeje vědmy
Jsa úplně vysvlečený
A to mi teď stačí
Při bolesti ve dni růže
Neváže si ženy
Popálená bílá kůže
Adorován všemi
Otevřený poblouznění
V pochybnostech k Pánu
Čeká na to co tu není
Na prameni pannu
***
Cesta po rovince je lepší, než cesta do kopca. Rovná cesta blatem je horší, než tvrdá cesta do kopca. Cesta blatem do kopca je na hovno.
***
Pořád dokola stejné pohyby
Stále ve vzduchu slova
Tanečníci během opilí
Vzdělanci bez písmen a Boha
Čekaje na velikou věc
Bez souhlasu znaveného těla
Chybějící historici na stolech
V odrážedle zvuk děla
Každému co jeho jest
Každé kolik by chtěla
Maličká nedělní lest
V pondělí zdá se skvělá
***
Vlakem rodným městem, kde není železniční uzel, Kroměříž po letech tudy projížďka a vzpomínka na dětské sny a dobrodružství, jak jste se skovávali v kukuřici za Plačkovem a chodili do větrolamu a na pochoďáky se Samlíkovýma, pak se ozve Kojetín, o něm jsem vyprávěl paní Šlíškové, jeli jsme tam prý s tatíčkem a Pepyněk opáčil, s tatyňkem, konečná stanice, prosím vystupte, to za nás vlaky ještě nemluvily nebo jsem už zapomněl
***
Honíme se jak čuráci
Kvůli napucovaným prachům
A krása se mezitím vytrácí
***
Kdyby to bylo tak jednoduchý, tak by to dokázal každej, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak bych nedoufal a nehledal a nepochyboval, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak bych sázel a teď mazej
***
Třicet let žijeme ve svobodě
Můžeme říkat pravdu a co chceme
Přesto o některých věcech mlčíme
A vlastně o nich ani nevíme
***
Mně nevadí, že nejsi má, mně nevadí, že nejsu tvůj, mně jenom vadí, že su takové vůl
***
Poslušný jako voják v poli
Jako noc která ráno bolí
Poslušná jako musím být
Když chci mít aspoň chvíli klid
Tys vždycky byla o krok přede mnou
Tobě na všem záleželo na druhou
A někdy umíš pojmenovat krásy léta
Jsi jako Praha k Brnu
Řekl jsem ti kdy dnes půjdu domů
A ty ses usmála že děkuješ
Že tě to vůbec nezajímá
A mě z tvého úsměvu
V teple byla zima
(...)
***
Někdy můžeš a nemůžeš, jindy nesmíš a můžeš a pak nemůžeš a musíš
***
Počítám korále na cizím krku
Odhaduji kolik nám ještě zbývá roků
Dokud si neustelem postele
Dokud nepudem doprdele
***
Každý má spoustu problémů, každý má málo času, až to přinde, tak tu našu
***
Pořád proti někomu bojovat
Pořád s někým soupeřit
pořád se o něco lepšího snažit
nejde jen o zelený pažit nebo led
tady jde skoro o celý dnešní svět
***
Nemám čas nad životem přemýšlet
musím šlapat a sekat trávu
a plnit úkoly a pracovat
a milovat a vařit kávu
Eskáčko
Až bude na jaře u nás za barákem
Líšeň remizovat dva dva se Zbrojovkou
Nebude to žádné přátelák ani taková sláva
jako když tenkrát před dvanásti rokama
šmikli borci v poháru Sláviju.
Bude to normální druholigové špíl
delegáti si dají záležet
na nové tribuně za branou
si o tom budou ještě vrabci štěbetat
jak se pak balon odrazil ze šibenice až k pile a pak do pola
a pak hrál chvílu úplně sám
a všichni křičeli Es Ká Líšeň
a pan Hladiš řekl potichu Davidovi Lingrovi
že by to chtělo časem věčí plot...