Vojtěch Kinter: Vše, co tu předkládám, jsou jen moje objektivní názory

neděle 31. ledna 2021


Vojtěch Kinter (* 1994) je děčínský autor. V Praze studuje filosofii na Univerzitě Karlově. Pracuje jako knihovník v NK ČR. V Děčíně pořádá a uvádí autorská čtení současných českých prozaiček. Publikoval v časopise Tvar. Pro web iliteratura.cz píše recenze - převážně na současnou českou poezii.


(Foto: Veronika Jončevová)














***


Co to zase čteš, proboha, co je to za kraviny? Tohle, že je poezie? Tohle podle mě poezie není, poezie má být krásná a pohladit po duši! A ty si tu říkáš, že nejlepší by bylo nebýt narozen! Taková nehoráznost, řekl bys tohle do očí babičce? Nebo Martince? To tě snad nebaví škola? Nebo práce? A co ta dovolená v Turecku!? Říkal jsi, jak moc se ti tam líbí! Proč se na sebe nemůžeme jenom usmívat!?






Na špičce stojící vejce


I já v kameni vidím sochu

Niké Samothráckou

V plicích džbány na dehet

v kůži potah panenskou blanou

Ve spálené zemi zelenou louku

Je strach z minulosti jak se vzdaluje

(a budoucnost tak mít z krku)

a malost autorů

nepřipouštících cenzora k dílu

Každému smrt do řad blízkých

bude tak dobře

důvod svázat kytici

Teprve exhumovaný člověk je doopravdy mrtvý





***


Vše, co tu předkládám, jsou jen moje objektivní názory.






Vzpomínky


Jako dítě jsi zaslechla že

příliš mnoho prášků na spaní způsobuje usmrcení

a už jsi věděla že

spánek je malá smrt že

vzpomínka je malý život a že

sen je právě vzpomínka mrtvého

která jen matně říká že

objetí zahřívají

lední medvědi s kulichem a šálou

nesáňkují jen na hrníčcích s kakaem a že

uvnitř těl není tma

srdce jsou uvnitř a rozněcují






***


…ahoj, tak zavěs první. Ne, ty zavěs první. Ne, ty. Ty zavěs. Ty zavěs první. Ale nech toho, zavěs první. Ale vždyť víš, že já nemůžu zavěsit první. Ne, nic se mezi námi nezmění, mezi námi ne. Ale ne, současně to nejde. Vždyť jsme si to už tolikrát vysvětlovali, proč nemůžu zavěsit první. Já vím, že to nic neznamená, ale zavěs první. Vždyť to přece nic neznamená. Tak zavěs první, vždyť tu je hned vedle a poslouchá nás. Ano, i tebe slyší. Ale ty víš, kterýho myslím. Ne, nemůžu jít stranou. Tak nedělej cavyky a zavěs první, Hansi. Zavěs první, Hansi, přece tu na sebe nebudeme tak blbě koukat, tak už dělej! Děláš si před těma parchantama ostudu! Nechceš přece, abych tě zase přinutil násilím! Ne, že by tu měl můj obušek nouzi. No, to je dost. Ták, hezky se natáhni, hezky ho zavěs, a pak hned já. No, konečně visí! Tak teď můžu já… Ale poslyš, Hansi, nějak ti to trvalo. Vyčerpal sis všechen kredit…






Stromy


Výsadby posprejovaných stromů

o jednom listu

komíhajícím se na silné větvi

čekající na příchod podzimu


kráčím své míle

popraskaný hltan hrtan hrdlo


Zima nebo žár

zapomenuté kůží

řeší to jen ten list





Stromy I


Výsadby posprejovaných stromů

o jednom listu

komíhajícím se na silné větvi

čekající na příchod podzimu


kráčím své míle

popraskaný hltan hrtan hrdlo


Zima nebo žár

zapomenuté kůží

řeší to jen ten list






Stromy II


Naše zahrada je sad

kde rostou hrušně s lupénkou

nadchází čas sklizně posbírat pecky


Mám k nim nějaký vztah

proto též nikdo jiný nesklízí

jako by nás něco pojilo





***


Ty vole, je mi nějak blbě, co to je? Asi absťák, ne? Ale třeba je to jen nemoc… Přece nejsem žádnej alkoholik! Jo, ale je mi fakt divně… chtělo by to teda ověřit, co mi je, dám si třeba tuhle vodku, jestli mi bude líp nebo hůř a uvidí se… hmmm… byl to absťák. Jedeme dál.






Kolej


Dvě spojené postele

počmárané rozryté a vrzající

jedna místnost a my dva

natahuješ se po lampičce zaklíněné do trubek

překrytá dekou

vzpomenu si na letní tábor

zítra jdeme do studoven

stále jsme mladí je to jako tehdy


Vzpomenu též na šikanu


Zhasnuto






***


A jednou sem do naší sluneční soustavy přiletí černá díra a začne žrát planety, nakonec i Slunce, ale vezme to postupně, Neptun, Uran, Saturn a pak si pošmákne na Jupiteru, a to bude náš konec, poněvadž Jupiter, ten zachytává všechny asteroidy, které ohrožují naši planetu, takže nás úplně rozbomabardujou, takže budeme zničený, teprve pak si dá to Slunce, ale tomu my můžeme zabránit, ale jediná cesta je zvětšit atmosféru Země, protože v ní ta černá díra shoří! „Nebo tam poslat nějakej stroj!“ Ale prosimtě babi, nebuď pitomá, vždyť ten stroj by ta díra sežrala taky. Jak říkám, jediná cesta je zvětšit atmosféru Země!






Vize


Sóma je řemen

ale my zbaveni řetězů evoluce

směsi které jsme poslepovali

které do sebe vléváme

alkoholy drogy však to znáte

měníme se


Děti se budou rodit

s nikotinem v žilách

a karcinomem plic






***


Hej vole, je to tak, jak řikáš. Všem ženskejm de jen vo peníze. A jak řikám já. Všechny debilní věci začínají na M. Mor, Monika Babišová, média, megera, maminka.