Vojtěch Kinter (* 1994) je děčínský autor. V Praze studuje filosofii na Univerzitě Karlově. Pracuje jako knihovník v NK ČR. V Děčíně pořádá a uvádí autorská čtení současných českých prozaiček. Publikoval v časopise Tvar. Pro web iliteratura.cz píše recenze - převážně na současnou českou poezii.
(Foto: Veronika Jončevová)
***
Co to zase čteš, proboha, co je to za kraviny? Tohle, že je poezie? Tohle podle mě poezie není, poezie má být krásná a pohladit po duši! A ty si tu říkáš, že nejlepší by bylo nebýt narozen! Taková nehoráznost, řekl bys tohle do očí babičce? Nebo Martince? To tě snad nebaví škola? Nebo práce? A co ta dovolená v Turecku!? Říkal jsi, jak moc se ti tam líbí! Proč se na sebe nemůžeme jenom usmívat!?
Na špičce stojící vejce
I já v kameni vidím sochu
Niké Samothráckou
V plicích džbány na dehet
v kůži potah panenskou blanou
Ve spálené zemi zelenou louku
Je strach z minulosti jak se vzdaluje
(a budoucnost tak mít z krku)
a malost autorů
nepřipouštících cenzora k dílu
Každému smrt do řad blízkých
bude tak dobře
důvod svázat kytici
Teprve exhumovaný člověk je doopravdy mrtvý
***
Vše, co tu předkládám, jsou jen moje objektivní názory.
Vzpomínky
Jako dítě jsi zaslechla že
příliš mnoho prášků na spaní způsobuje usmrcení
a už jsi věděla že
spánek je malá smrt že
vzpomínka je malý život a že
sen je právě vzpomínka mrtvého
která jen matně říká že
objetí zahřívají
lední medvědi s kulichem a šálou
nesáňkují jen na hrníčcích s kakaem a že
uvnitř těl není tma
srdce jsou uvnitř a rozněcují
***
…ahoj, tak zavěs první. Ne, ty zavěs první. Ne, ty. Ty zavěs. Ty zavěs první. Ale nech toho, zavěs první. Ale vždyť víš, že já nemůžu zavěsit první. Ne, nic se mezi námi nezmění, mezi námi ne. Ale ne, současně to nejde. Vždyť jsme si to už tolikrát vysvětlovali, proč nemůžu zavěsit první. Já vím, že to nic neznamená, ale zavěs první. Vždyť to přece nic neznamená. Tak zavěs první, vždyť tu je hned vedle a poslouchá nás. Ano, i tebe slyší. Ale ty víš, kterýho myslím. Ne, nemůžu jít stranou. Tak nedělej cavyky a zavěs první, Hansi. Zavěs první, Hansi, přece tu na sebe nebudeme tak blbě koukat, tak už dělej! Děláš si před těma parchantama ostudu! Nechceš přece, abych tě zase přinutil násilím! Ne, že by tu měl můj obušek nouzi. No, to je dost. Ták, hezky se natáhni, hezky ho zavěs, a pak hned já. No, konečně visí! Tak teď můžu já… Ale poslyš, Hansi, nějak ti to trvalo. Vyčerpal sis všechen kredit…
Stromy
Výsadby posprejovaných stromů
o jednom listu
komíhajícím se na silné větvi
čekající na příchod podzimu
kráčím své míle
popraskaný hltan hrtan hrdlo
Zima nebo žár
zapomenuté kůží
řeší to jen ten list
Stromy I
Výsadby posprejovaných stromů
o jednom listu
komíhajícím se na silné větvi
čekající na příchod podzimu
kráčím své míle
popraskaný hltan hrtan hrdlo
Zima nebo žár
zapomenuté kůží
řeší to jen ten list
Stromy II
Naše zahrada je sad
kde rostou hrušně s lupénkou
nadchází čas sklizně posbírat pecky
Mám k nim nějaký vztah
proto též nikdo jiný nesklízí
jako by nás něco pojilo
***
Ty vole, je mi nějak blbě, co to je? Asi absťák, ne? Ale třeba je to jen nemoc… Přece nejsem žádnej alkoholik! Jo, ale je mi fakt divně… chtělo by to teda ověřit, co mi je, dám si třeba tuhle vodku, jestli mi bude líp nebo hůř a uvidí se… hmmm… byl to absťák. Jedeme dál.
Kolej
Dvě spojené postele
počmárané rozryté a vrzající
jedna místnost a my dva
natahuješ se po lampičce zaklíněné do trubek
překrytá dekou
vzpomenu si na letní tábor
zítra jdeme do studoven
stále jsme mladí je to jako tehdy
Vzpomenu též na šikanu
Zhasnuto
***
A jednou sem do naší sluneční soustavy přiletí černá díra a začne žrát planety, nakonec i Slunce, ale vezme to postupně, Neptun, Uran, Saturn a pak si pošmákne na Jupiteru, a to bude náš konec, poněvadž Jupiter, ten zachytává všechny asteroidy, které ohrožují naši planetu, takže nás úplně rozbomabardujou, takže budeme zničený, teprve pak si dá to Slunce, ale tomu my můžeme zabránit, ale jediná cesta je zvětšit atmosféru Země, protože v ní ta černá díra shoří! „Nebo tam poslat nějakej stroj!“ Ale prosimtě babi, nebuď pitomá, vždyť ten stroj by ta díra sežrala taky. Jak říkám, jediná cesta je zvětšit atmosféru Země!
Vize
Sóma je řemen
ale my zbaveni řetězů evoluce
směsi které jsme poslepovali
které do sebe vléváme
alkoholy drogy však to znáte
měníme se
Děti se budou rodit
s nikotinem v žilách
a karcinomem plic
***
Hej vole, je to tak, jak řikáš. Všem ženskejm de jen vo peníze. A jak řikám já. Všechny debilní věci začínají na M. Mor, Monika Babišová, média, megera, maminka.