Dominika Holubová (* 2000) vystudovala gymnázium se zaměřením na mezinárodní a veřejné vztahy, nyní studuje první ročník České zemědělské univerzity v Praze. "Jezdím pravidelně na literární soutěže, například na Ortenovu Kutnou Horu, ta je mojí srdcovou záležitostí," říká tato fanynka poezie, která se OKH zúčastnila i jako soutěžící. "Báseň je pro mě portrét, akorát místo ksichtu je pocit," konstatuje mladá autorka. "Hraju na kytaru, všestranně sportuju, cvičím lovecký psy, kreslím a hlavně píšu. Taky dělám podvodní rugby a jezdím se potápět do senot v Mexiku. Pracuji v kavárně jako baristka, někdy dělám kompars," uzavírá výčet svých aktivit.
Rande
Srostlý ploty
vlejzavej vítr
tebe podpírá akorát železo
jako ten jeden strom u AVU
a to jedno těleso
v tobě a ve mně
převrací všechny stromy do jednoho
že rosteš blbě
nikoho nezajímá
pila řeže furt stejně
Lidský sekrety
Zvoní mobil
je to tady
no jasně
zase ty
bych se poblil
mám se krásně
a co ty?
máš zboží
Na jazyku
extázi
a nějakou tu
ohranou frázi
jak tě sere
že je život nefér
všem jde o prachy
ostatně mě taky
zaručí štěstí
bez bolesti
kecy
Přijeď
hned
čas není
dáme
lajnu
kokainu
trocha gramu
neuškodí
nikomu
Držím tě za ruku
zalitou žílama
probodanou jehlama
roztažený rty
pěna u huby
úsměv na oku
zakalený žalem
slza slézá po krku
a sténá blahem
s tebou se konečně
cítím trochu jako člověk
Delta
Oči sledují oči jiné
a mimo jiné
odráží svět
před nimi
a uvnitř mě
tak nějak se mísí
do dalšího toku
veškerých myšlenek
kde ryby už dávno nežijí
protože
slzy jsou slané a slanější
Hřích je věc názoru
Popiš mé tělo
strhej ho ze mě
definuj co zbylo
elegantní pózy
pohledné dívky
kůže a řetězy
jehly
v žíle
těsně po dvacítce
těsně po dávce
vyfoť si mě na podlaze
na křižovatce
mezi tím kdo jsi
a kdo chceš být
vyber si
všechno se vrací
a mísí
pořád dokola
pořád dokola
bez pocitu lítosti
jen tak se vezu
na vlně posedlosti
mezi loutkama
svázanýma sliby
u krku
s rukou v cizím
rozkroku
a jazykem přibitým
ke spodnímu
cípu
pentagramu
Otra vez?
Prudké
Ochlazení
Srdcí
Tep
A smrt
Hladkého
Bílého
Prázdna
Uvnitř
Radosti
A rohy
Melancholie
Studí
Zaražené
V žebrech
Zas
Na planetě Pochybnosti
Teď náležím Zemi
deklamující doznání
o újmě na zdraví bezprostředního zítřka
kdyby v hájích, převlékárnách vlků
dosáhl člověk na vrcholky stromů
Srdce tlouklo by pozpátku
a snad na jednom podpatku
ustálo by jazyk skutečnosti
mezi čelistmi sadistických praktik
lidských svěráků
Jak hříšná bývá sabotáž?
ptáci pod vodou a ryby na nebi
ve zdemolovaném čase víry
nahraditelná forma života
Pravděpodobnost poloviční existence
ať je seberozmanitější
ať košatí kdejaké větve či ideje
tma, Slunce, tma
jehličí, jehličí, mravenci
hlad, vražda, hlad
člověk, člověk, pitomci
nějak to do sebe všechno zapadá
jak úsměv večera
jak kulka do stehna