Dominika Holubová: Že rosteš blbě, nikoho nezajímá, pila řeže furt stejně

neděle 8. listopadu 2020

Dominika Holubová (* 2000) vystudovala gymnázium se zaměřením na mezinárodní a veřejné vztahy, nyní studuje první ročník České zemědělské univerzity v Praze. "Jezdím pravidelně na literární soutěže, například na Ortenovu Kutnou Horu, ta je mojí srdcovou záležitostí," říká tato fanynka poezie, která se OKH zúčastnila i jako soutěžící. "Báseň je pro mě portrét, akorát místo ksichtu je pocit," konstatuje mladá autorka. "Hraju na kytaru, všestranně sportuju, cvičím lovecký psy, kreslím a hlavně píšu. Taky dělám podvodní rugby a jezdím se potápět do senot v Mexiku. Pracuji v kavárně jako baristka, někdy dělám kompars," uzavírá výčet svých aktivit.














Rande


Srostlý ploty

vlejzavej vítr

tebe podpírá akorát železo

jako ten jeden strom u AVU

a to jedno těleso

v tobě a ve mně

převrací všechny stromy do jednoho

že rosteš blbě

nikoho nezajímá

pila řeže furt stejně






Lidský sekrety


Zvoní mobil

je to tady

no jasně

zase ty

bych se poblil

mám se krásně

a co ty?

máš zboží


Na jazyku

extázi

a nějakou tu

ohranou frázi

jak tě sere

že je život nefér

všem jde o prachy

ostatně mě taky

zaručí štěstí

bez bolesti

kecy


Přijeď

hned

čas není

dáme

lajnu

kokainu

trocha gramu

neuškodí

nikomu


Držím tě za ruku

zalitou žílama

probodanou jehlama

roztažený rty

pěna u huby

úsměv na oku

zakalený žalem

slza slézá po krku

a sténá blahem

s tebou se konečně

cítím trochu jako člověk






Delta


Oči sledují oči jiné

a mimo jiné

odráží svět

před nimi

a uvnitř mě

tak nějak se mísí

do dalšího toku

veškerých myšlenek

kde ryby už dávno nežijí

protože

slzy jsou slané a slanější






Hřích je věc názoru


Popiš mé tělo

strhej ho ze mě

definuj co zbylo

elegantní pózy

pohledné dívky

kůže a řetězy

jehly

v žíle

těsně po dvacítce

těsně po dávce

vyfoť si mě na podlaze

na křižovatce

mezi tím kdo jsi

a kdo chceš být

vyber si

všechno se vrací

a mísí

pořád dokola

pořád dokola

bez pocitu lítosti

jen tak se vezu

na vlně posedlosti

mezi loutkama

svázanýma sliby

u krku

s rukou v cizím

rozkroku

a jazykem přibitým

ke spodnímu

cípu

pentagramu






Otra vez?


Prudké

Ochlazení

Srdcí

Tep

A smrt

Hladkého

Bílého

Prázdna

Uvnitř

Radosti

A rohy

Melancholie

Studí

Zaražené

V žebrech

Zas






Na planetě Pochybnosti


Teď náležím Zemi

deklamující doznání

o újmě na zdraví bezprostředního zítřka

kdyby v hájích, převlékárnách vlků

dosáhl člověk na vrcholky stromů


Srdce tlouklo by pozpátku

a snad na jednom podpatku

ustálo by jazyk skutečnosti

mezi čelistmi sadistických praktik

lidských svěráků


Jak hříšná bývá sabotáž?

ptáci pod vodou a ryby na nebi

ve zdemolovaném čase víry

nahraditelná forma života


Pravděpodobnost poloviční existence

ať je seberozmanitější

ať košatí kdejaké větve či ideje

tma, Slunce, tma

jehličí, jehličí, mravenci

hlad, vražda, hlad

člověk, člověk, pitomci

nějak to do sebe všechno zapadá

jak úsměv večera

jak kulka do stehna